Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Tonanda 2 mg/5 mg/0,625 mg tablety
Tonanda 4 mg/5 mg/1,25 mg tablety
Tonanda 4 mg/10 mg/1,25 mg tablety
Tonanda 8 mg/5 mg/2,5 mg tablety
Tonanda 8 mg/10 mg/2,5 mg tablety 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Tonanda 2 mg/5 mg/0,625 mg tablety
Jedna tableta   obsahuje   perindoprilum   erbuminum   2   mg,   amlodipinum   5 mg   (jako   besilas) 
a indapamidum 0,625 mg. 
Tonanda 4 mg/5 mg/1,25 mg tablety
Jedna tableta   obsahuje   perindoprilum   erbuminum   4   mg,   amlodipinum   5 mg   (jako   besilas) 
a indapamidum 1,25 mg. 
Tonanda 4 mg/10 mg/1,25 mg tablety
Jedna tableta   obsahuje   perindoprilum   erbuminum   4   mg,   amlodipinum   10 mg   (jako   besilas) 
a indapamidum 1,25 mg. 
Tonanda 8 mg/5 mg/2,5 mg tablety
Jedna tableta   obsahuje   perindoprilum   erbuminum   8   mg,   amlodipinum   5 mg   (jako   besilas) 
a indapamidum 2,5 mg. 
Tonanda 8 mg/10 mg/2,5 mg tablety
Jedna tableta   obsahuje   perindoprilum   erbuminum   8   mg,   amlodipinum   10 mg   (jako   besilas) 
a indapamidum 2,5 mg. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Tableta 
Tonanda 2 mg/5 mg/0,625 mg tablety: Bílé až téměř bílé, oválné, bikonvexní tablety s půlicí rýhou na 
jedné straně o délce 9 mm. Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv 
její rozdělení na stejné dávky. 
Tonanda  4  mg/5  mg/1,25  mg  tablety:  Bílé  až  téměř  bílé,  kulaté,  mírně  bikonvexní  tablety  se 
zkosenými hranami o průměru 7 mm. 
Tonanda 4 mg/10 mg/1,25 mg tablety: Bílé až téměř bílé, oválné, bikonvexní tablety s půlicí rýhou na 
jedné straně o délce 12 mm. Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv 
její rozdělení na stejné dávky. 
Tonanda  8  mg/5  mg/2,5  mg  tablety:  Bílé  až téměř  bílé,  kulaté,  bikonvexní  tablety  se  zkosenými 
hranami o průměru 9 mm. 
Tonanda 8 mg/10 mg/2,5 mg tablety: Bílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní tablety s půlicí rýhou na 
jedné straně se zkosenými hranami o průměru 9 mm. Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro 
snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
 
 
Přípravek Tonanda je indikován jako substituční terapie k léčbě esenciální hypertenze u pacientů, kteří 
již dobře odpovídají na léčbu kombinací perindopril/indapamid a amlodipinu, podávanými souběžně v 
téže dávce. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Dávkování 
Tato fixní kombinace dávek není vhodná k zahajovací léčbě. 
Pokud je nutná změna dávkování, má se provést individuální titrace všech tří látek samostatně. 
 
Maximální doporučená dávka přípravku Tonanda je 8 mg/10 mg/2,5 mg denně. 
 
Pacienti s poruchou funkce ledvin a starší pacienti (viz body 4.4 a 5.2) 
U starších pacientů a u pacientů se selháním ledvin je eliminace perindoprilátu snížená. Proto bude 
obvyklé lékařské sledování zahrnovat časté monitorování kreatininu a draslíku. 
Léčba přípravkem Tonanda je kontraindikována u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance 
kreatininu (Clcr) pod 30 ml/min).  
 
Tonanda 8 mg/5 mg/2,5 mg tablety
Tonanda 8 mg/10 mg/2,5 mg tablety
Síly 8 mg/5 mg/2,5 mg a 8 mg/10 mg/2,5 mg jsou kontraindikovány u pacientů s těžkou a středně 
těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pod 60 ml/min). 
 
Přípravek Tonanda může být podáván u pacientů s clearance kreatininu Clcr ≥ 60 ml/min. U těchto 
pacientů se doporučuje individuální titrace dávek jednotlivých složek. 
Změny koncentrací amlodipinu v krevní plazmě nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. 
Amlodipin není dialyzovatelný. 
 
Pacienti s poruchou funkce jater (viz body 4.4 a 5.2) 
U těžké poruchy funkce jater je léčba kontraindikována. 
Dávkovací režim u pacientů se středně těžkou poruchou  funkce jater nebyl stanoven. Proto je třeba 
přípravek Tonanda podávat s opatrností. 
 
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Tonanda u dětí a dospívajících nebyla stanovena. 
Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Způsob podání 
Perorální podání. 
Jedna tableta denně jako jednotlivá dávka, užívaná nejlépe ráno a před jídlem. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
- Hypersenzitivita na perindopril nebo na kterýkoli jiný inhibitor ACE, na indapamid nebo na 
kterékoli jiné sulfonamidy, na amlodipin nebo na deriváty dihydropyridinů nebo na kteroukoli 
pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí léčbou inhibitory ACE (viz bod 4.4) 
- Hereditární nebo idiopatický angioedém 
- Těžká hypotenze 
- Šok (včetně kardiogenního šoku) 
- Obstrukce výtokového traktu levé komory (např. vysoký stupeň stenózy aorty) 
- Hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu 
- Těžká porucha funkce ledvin (clearance kreatininu pod 30 ml/min) 
 
 
 
Tonanda 8 mg/5 mg/2,5 mg tablety
Tonanda 8 mg/10 mg/2,5 mg tablety
- Síly 8 mg/5 mg/2,5  mg  a 8 mg/10 mg/2,5 mg jsou kontraindikovány u těžké a středně těžké 
poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu pod 60 ml/min) 
- Jaterní encefalopatie 
- Těžká porucha funkce jater 
- Hypokalemie 
- Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6) 
- Souběžné užívání přípravku Tonanda s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno 
u pacientů s diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz 
body 4.5 a 5.1). 
- Souběžné užívání se sakubitrilem/valsartanem. Přípravek Tonanda nesmí být nasazen dříve než 
36 hodin po poslední dávce sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.4 a 4.5). 
- Mimotělní léčba vedoucí ke kontaktu krve se záporně nabitým povrchem (viz bod 4.5). 
- Signifikantní bilaterální stenóza renální arterie nebo stenóza renální arterie u jedné fungující 
ledviny (viz bod 4.4). 
 
Vzhledem k nedostatečné terapeutické zkušenosti se tablety přípravku Tonanda nesmí užívat u: 
- dialyzovaných pacientů, 
- pacientů s neléčeným dekompenzovaným srdečním selháním. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Neutropenie/agranulocytóza/trombocytopenie/anémie
Neutropenie/agranulocytóza, trombocytopenie a anémie byly hlášeny u pacientů užívajících inhibitory 
ACE.  U  pacientů  s normální renální funkcí a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie 
vyskytuje  vzácně.  Perindopril  se  má  užívat  s mimořádnou opatrností u pacientů s kolagenovou 
vaskulární chorobou, u osob léčených imunosupresivy, alopurinolem nebo  prokainamidem nebo při 
kombinaci těchto komplikujících faktorů, zvláště při již existující zhoršené funkci ledvin. U některých 
z  těchto  pacientů  se  vyvinuly  závažné  infekce,  které  v malém množství  případů  nereagovaly  na 
intenzivní terapii antibiotiky. Pokud je perindopril podávaný takovýmto pacientům, doporučuje se 
periodické sledování  bílých krvinek a pacienti mají být poučeni  o  nutnosti  hlásit každou známku 
infekce (např. bolest v krku, horečka) (viz body 4.5 a 4.8). 
 
Hypersenzitivita/angioedém
Angioedém obličeje, končetin, rtů, jazyka, hlasivkové štěrbiny a/nebo hrtanu byl vzácně  hlášen 
u pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu (viz  bod  4.8). Může nastat kdykoli během 
léčby. V takových  případech  je  třeba  podávání  perindoprilu ihned přerušit a zahájit  příslušné 
monitorování do úplného odeznění příznaků. V případech, ve kterých se otok omezil na obličej a rty, 
by tento stav měl obecně ustoupit bez léčby, i když antihistaminika pomohla zmírnit příznaky. 
Angioedém související s otokem hrtanu může být fatální. Pokud je pravděpodobnost, že postižení 
jazyka, hlasivkové štěrbiny nebo hrtanu způsobí obstrukci dýchacích cest, je třeba okamžité zahájení 
odpovídající  léčby,  která  má  zahrnovat  subkutánní  podání  roztoku  epinefrinu  1:1000  (0,3  ml  až 
0,5 ml) a/nebo opatření k zachování průchodnosti dýchacích cest. 
U pacientů černošské populace, kteří užívali ACE inhibitory, byla v porovnání s jinou než černošskou 
populací hlášena vyšší incidence angioedému. 
Pacienti s anamnézou angioedému bez souvislosti s léčbou inhibitory ACE mohou mít při podávání 
některého inhibitoru ACE zvýšené riziko angioedému (viz bod 4.3). 
U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně hlášen intestinální angioedém. Tito pacienti 
vykazovali  bolest  břicha (s  nauzeou či zvracením  nebo  bez  nich);  v některých  případech nedošlo 
k předchozímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esteráz byly normální. Angioedém byl prokázán 
diagnostickými postupy včetně CT, ultrazvuku břicha nebo při chirurgickém zákroku a symptomy 
ustoupily po vysazení  inhibitoru ACE. Intestinální angioedém má být zahrnut do diferenciální 
diagnostiky u pacientů užívajících inhibitory ACE a vykazujících bolest břicha. 
Souběžné užívání ACE inhibitorů a sakubitrilu/valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného 
 
 
rizika  angioedému.  Léčbu  sakubitrilem/valsartanem  nelze  zahájit  dříve  než  36  hodin  po poslední 
dávce  perindoprilu.  Léčbu  perindoprilem  nelze  zahájit  dříve  než  36  hodin  po  poslední  dávce 
sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.3 a 4.5). 
Souběžné užívání ACE inhibitorů s NEP inhibitory (např. racekadotrilem), mTOR inhibitory (např. 
sirolimus, everolimus, temsirolimus) a gliptiny (např. linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin) 
může vést ke zvýšenému riziku angioedému (např. otok dýchacích cest nebo jazyka spolu s poruchou 
dýchání nebo bez poruchy dýchání) (viz bod 4.5). U pacientů, kteří již užívají ACE inhibitor, je třeba 
opatrnosti  při  počátečním  podání  racekadotrilu,  mTOR  inhibitorů  (např.  sirolimus,  everolimus, 
temsirolimus) a gliptinů (např. linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin). 
 
Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace
Byly zaznamenány izolované případy pacientů s přetrvávajícími, život ohrožujícími anafylaktoidními 
reakcemi při užívání inhibitorů ACE během desenzibilizační léčby jedem blanokřídlých (včely, vosy). 
Inhibitory ACE mají být s opatrností používány u alergiků léčených desenzibilizační léčbou a nemají 
být podávány u pacientů podstupujících imunoterapii tímto jedem. U pacientů, u nichž je nutná jak 
léčba  inhibitorem  ACE,  tak  desenzibilizace,  je  však  možné  těmto  reakcím  předejít  dočasným 
vysazením inhibitoru ACE alespoň na 24 hodin před léčbou. 
 
Anafylaktoidní reakce během aferézy LDL
Pacienti užívající inhibitory ACE během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL) dextran-sulfátem 
prodělali vzácně anafylaktoidní reakce ohrožující život. Těmto reakcím se  předešlo dočasným 
vysazením terapie inhibitorem ACE před každou aferézou. 
 
Hemodialyzovaní pacienti
U pacientů dialyzovaných pomocí vysoce propustných membrán (např. AN 69®) a souběžně léčených 
inhibitorem ACE byly zaznamenány anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů má být zváženo použití 
jiných dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv. 
 
Primární hyperaldosteronismus 
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obvykle neodpovídají na antihypertenzní léčbu působící 
přes inhibici systému renin-angiotensin. Proto se užívání tohoto přípravku nedoporučuje. 
 
Kalium šetřící léky, doplňky draslíku nebo doplňky solí obsahující draslík 
Kombinace perindoprilu a kalium šetřících léků, doplňků draslíku nebo doplňků solí obsahujících 
draslík se obvykle nedoporučuje (viz bod 4.5). 
 
Hepatální encefalopatie
Indapamid: v případě poruchy funkce jater mohou thiazidová diuretika a diuretika thiazidového typu 
způsobit, zejména při poruše rovnováhy elektrolytů, jaterní encefalopatii, která může vyvolat jaterní 
kóma. V takovém případě je třeba podávání diuretik okamžitě přerušit. 
 
Fotosenzitivita
U thiazidů a diuretik příbuzných thiazidům byly zaznamenány případy fotosenzitivity (viz bod 4.8). 
Pokud se reakce fotosenzitivity vyskytnou během léčby, doporučuje se léčbu ukončit. Je-li opětovné 
zahájení léčby diuretikem považováno za nezbytné, doporučuje se chránit oblasti vystavené slunci 
nebo umělému UVA záření. 
 
Těhotenství a kojení
Léčba inhibitory ACE nemá být zahájena během těhotenství. Není-li pokračování léčby inhibitorem 
ACE  považováno  za  nezbytné,  mají  pacientky  plánující  těhotenství  změnit  léčbu  na  alternativní 
antihypertenzivní léčbu, která má zajištěný bezpečnostní profil pro užívání v těhotenství. Pokud je 
diagnostikováno těhotenství, léčba inhibitory ACE musí být okamžitě zastavena a musí být zahájena 
vhodná alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6), je-li to potřeba. 
 
Porucha funkce ledvin
Léčba je  kontraindikována  v  případech  těžké  poruchy  funkce  ledvin (clearance   kreatininu 
 
 
< 30 ml/min).  
 
Tonanda 8 mg/5 mg/2,5 mg tablety
Tonanda 8 mg/10 mg/2,5 mg tablety
Síly 8 mg/5 mg/2,5 mg a 8 mg/10 mg/2,5 mg jsou kontraindikovány u těžké a středně těžké poruchy 
funkce ledvin (clearance kreatininu pod 60 ml/min). 
 
U  některých  hypertenzních  pacientů  bez  zjevné  již  existující renální  léze  a  u  kterých  krevní  testy 
prokázaly funkční renální nedostatečnost, musí být léčba zastavena a je možné ji obnovit v nižší dávce 
nebo jen s jednou složkou. 
U těchto pacientů má lékařské sledování zahrnovat časté monitorování draslíku a kreatininu,  a  to  po 
dvou týdnech léčby, a dále každé dva měsíce během období stabilní léčby. 
Renální selhání bylo zaznamenáno zejména u pacientů s těžkým srdečním selháním nebo existujícím 
renálním selháním včetně stenózy renální arterie. 
Lék  není  obvykle  doporučován  v případě  bilaterální  stenózy  renální  arterie  nebo  u  jedné  funkční 
ledviny. 
Thiazidová a příbuzná diuretika jsou plně účinná, pouze pokud jsou renální funkce normální nebo 
lehce snížené  (plazmatické  hladiny  kreatininu  u  dospělých  nižší  než  25  mg/l,  tj. 220  μmol/l). 
U starších pacientů musí  být  hladina  kreatininu  upravena  vzhledem  k  věku,  tělesné  hmotnosti 
a pohlaví, podle Cockroftova vzorce: 
clcr = (140 - věk) × tělesná hmotnost / 0,814 × plazmatická hladina kreatininu  
s tím že: věk je vyjádřen v letech 
tělesná hmotnost v kg 
plazmatická hladina kreatininu v mikromol/l 
Tento vzorec je vhodný pro starší muže a pro ženy musí být upraven vynásobením výsledku 0,85. 
Hypovolemie, která je důsledkem ztráty vody a sodíku vyvolané diuretikem na počátku léčby, je 
příčinou  snížení  glomerulární  filtrace.  To  může  vést  ke  zvýšení  hladiny  urey  v  krvi  a  kreatininu 
v plazmě. Tato přechodná renální nedostatečnost nemá u pacientů s normálními renálními funkcemi 
žádné následky, ale může zhoršit stávající poruchu funkce ledvin. 
U těchto pacientů zahrnují následné lékařské kontroly časté monitorování draslíku a kreatininu, po 
dvou týdnech léčby a poté každé dva měsíce během stabilizovaného období. 
 
Hypotenze a pokles objemu tekutin a elektrolytů
Riziko  náhlé  hypotenze  v přítomnosti  predispozice  poklesu  hladin  sodíku  (zejména  u  pacientů, 
u kterých  krevní  tlak  byl  na  počátku  nízký,  v případech  renální  arteriální  stenózy,  městnavého 
srdečního selhání nebo cirhózy s edémem a ascitem). Blokování systému renin-angiotensin-aldosteron 
může proto způsobit, zejména v době prvního podání a během prvních dvou týdnů léčby, náhlé snížení 
krevního  tlaku  a/nebo  zvýšení  plazmatických  hladin  kreatininu,  ukazující  na  funkční  renální 
nedostatečnost. Sporadicky může dojít k akutnímu nástupu, ačkoli vzácně a s různou dobou nástupu. 
Proto je třeba provést systematické testování klinických známek poklesu objemu tekutin a elektrolytů, 
které se může vyskytnout s přechodnou epizodou průjmu nebo zvracení. U těchto pacientů je třeba 
pravidelně monitorovat plazmatické elektrolyty. 
Výrazná hypotenze může vyžadovat implementaci intravenózní infuze izotonického roztoku chloridu 
sodného. 
Přechodná hypotenze není kontraindikací pro pokračování léčby. Po obnovení uspokojivého krevního 
objemu a krevního tlaku, může být léčba obnovena se sníženou dávkou anebo jen s jednou složkou. 
 
Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že souběžné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotensin  II  nebo 
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání 
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů 
pro angiotensin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1). 
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem 
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II nemají být používány souběžně u pacientů 
 
 
s diabetickou nefropatií. 
 
Renovaskulární hypertenze
Léčba renovaskulární hypertenze je revaskularizace. Nicméně ACE inhibitory mohou být prospěšné 
u pacientů s přítomnou renovaskulární hypertenzí, kteří čekají na korektivní chirurgický zákrok nebo 
když takový chirurgický zákrok není možný. 
Pokud  jsou  pacienti  s  bilaterální  stenózou  renální  arterie  nebo  stenózou  renální  arterie  u  jedné 
fungující ledviny léčeni inhibitory ACE, je zvýšené riziko těžké hypotenze a renálního selhání (viz 
bod 4.3). Léčba diuretiky může být přispívající faktor. Ztráta renálních funkcí se může projevit pouze 
minimální změnou sérového kreatininu u pacientů s unilaterální stenózou renální arterie. Jestliže je 
přípravek Tonanda předepsán u pacientů se známou stenózou renální arterie nebo jejím podezření, 
léčba má být zahájena v nemocnici nízkou dávkou a mají být monitorovány renální funkce a hladiny 
draslíku,  protože  u  některých  pacientů  se  rozvinula  funkční  renální  nedostatečnost,  která  byla 
reverzibilní po ukončení léčby. 
 
Tonanda 8 mg/5 mg/2,5 mg tablety
Tonanda 8 mg/10 mg/2,5 mg tablety
Léčba silami 8 mg/5 mg/2,5 mg a 8 mg/10 mg/2,5 mg není vhodná u pacientů se známou nebo 
suspektní  stenózou  renální  tepny,  protože  léčba  má  být  zahájena  v  nemocnici  nižší  dávkou,  než 
mg/5 mg/2,5 mg nebo 8 mg/10 mg/2,5 mg. 
 
Pacienti se známou aterosklerózou
Riziko  hypotenze  existuje  u  všech  pacientů,  ale  zvláštní  péči  je  třeba  věnovat  pacientům 
s ischemickou  chorobou  srdeční  nebo  cerebrovaskulární  nedostatečností,  a léčbu  zahájit  v nízkých 
dávkách. 
 
Srdeční selhání
Pacienti se srdečním selháním mají být léčeni se zvýšenou opatrností. 
Léčba beta-blokátory u hypertenzních pacientů se srdeční nedostatečností nesmí být ukončena: ACE 
inhibitor má být přidán k beta-blokátoru. 
Při dlouhodobé, placebem kontrolované studii u pacientů s těžkým srdečním selháním (třídy NYHA III 
a IV) byla incidence plicního edému vyšší ve skupině léčené amlodipinem než ve skupině léčené 
placebem  (viz  bod  5.1).  Blokátory  kalciových  kanálů  včetně  amlodipinu  mají  být  užívány 
s opatrností u pacientů s městnavým srdečním selháním, protože mohou zvyšovat riziko budoucích 
kardiovaskulárních příhod a mortality. 
 
Stenóza aortální a mitrální chlopně / hypertrofická kardiomyopatie 
Inhibitory ACE mají být podávány u pacientů s obstrukcí výtokového traktu levé komory s opatrností. 
 
Diabetici
U  pacientů  s insulin-dependentním  diabetem  mellitem  (spontánní  sklon  ke  zvýšeným  hladinám 
draslíku), má být léčba zahájena pod lékařským dohledem se sníženou zahajovací dávkou. 
U diabetických pacientů léčených předtím perorálními antidiabetiky nebo insulinem musí být hladiny 
glykemie pečlivě monitorovány, zejména během prvního měsíce léčby inhibitorem ACE (viz bod 4.5). 
 
Kašel
Při užívání inhibitorů ACE byl hlášen suchý kašel. Tento kašel je přetrvávající a ustupuje po přerušení 
léčby.  V případě  tohoto  symptomu  je  třeba  uvažovat  o  iatrogenní  etiologii.  Pokud  je  přesto 
upřednostňováno předepsání ACE inhibitoru, je možné zvážit pokračování léčby. 
 
Operace / anestezie
Inhibitory  ACE  mohou  způsobovat  hypotenzi  v případě  anestezie,  zejména  když  má  podávaná 
anestetická látka hypotenzní potenciál. 
Proto  se,  pokud  je  to  možné,  doporučuje  léčbu  inhibitory  ACE  s dlouhodobým  účinkem,  jako  je 
perindopril, vysadit jeden den před chirurgickým zákrokem. 
 
 
 
Porucha funkce jater
Vzácně  byly  inhibitory  ACE  spojovány  se  syndromem,  který  začíná  cholestatickou  žloutenkou 
a progreduje ve fulminantní jaterní nekrózu a (někdy) v úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu nebyl 
pochopen. Pacienti užívající inhibitory ACE, u kterých se projeví žloutenka nebo zřetelná elevace 
jaterních enzymů, mají přestat užívat inhibitor ACE a mají být přiměřeně léčebně sledováni (viz bod 
4.8). 
U  nemocných  s  poruchou  funkce  jater  mohou  thiazidová  diuretika  a diuretika  thiazidového  typu 
vyvolat jaterní encefalopatii. Při jejím výskytu je nutné podávání diuretika okamžitě přerušit. 
Poločas amlodipinu je prodloužen a hodnoty AUC jsou u pacientů s poruchou funkce jater zvýšeny; 
dávkovací schéma u těchto pacientů nebylo stanoveno. V těchto případech je třeba dávku amlodipinu 
zahajovat na dolní hranici dávkovacího rozmezí a zahajovat i zvyšovat dávku s opatrností. U pacientů 
s těžkou poruchou funkce jater je potřebné pomalu titrovat dávku a pacienta pečlivě monitorovat. 
 
Rovnováha vody a elektrolytů 
 
Hladiny sodíku
Musí se testovat před zahájením léčby a potom v pravidelných intervalech. Jakákoli diuretická léčba 
může způsobit hyponatremii, někdy s velice závažnými následky. Snížení hladin sodíku může být 
zpočátku  asymptomatické,  a  proto  je  nezbytné  pravidelné  testování.  U  starších pacientů a   u 
nemocných s cirhózou jater má být testování ještě častější (viz body 4.8 a 4.9). 
Hyponatremie s hypovolemií mohou způsobit dehydrataci a ortostatickou hypotenzi. Souběžná ztráta 
chloridových  iontů  může  vést  k  sekundárně  kompenzační  metabolické  alkalóze:  výskyt  a  stupeň 
tohoto jevu je malý.  
 
Hyperkalemie
U některých pacientů léčených inhibitory ACE, včetně perindoprilu, bylo pozorováno zvýšení hladiny 
draslíku  v  krevním  séru. ACE  inhibitory  mohou  vyvolat  hyperkalemii,  protože  brání  uvolňování 
aldosteronu. U pacientů s normální funkcí ledvin není účinek obvykle významný. Rizikovými faktory 
pro rozvoj hyperkalemie jsou renální insuficience, zhoršené renální funkce, věk (> 70 let), diabetes 
mellitus,  hypoaldosteronismus,  přidružené  patologické  stavy,  zejména  dehydratace,  akutní  srdeční 
nedostatečnost,  metabolická  acidóza  a souběžné užívání  diuretik  šetřících  draslík (např. 
spironolaktonu, eplerenonu, triamterenu nebo amiloridu), draslíkových doplňků nebo náhrad soli s 
obsahem draslíku; nebo užívání jiných léčivých přípravků, které mohou způsobovat vzestup sérových 
koncentrací  draslíku  (např. heparin,  trimethoprim  nebo  kotrimoxazol,  označovaný  též  jako 
trimethoprim/sulfamethoxazol  a  zejména  antagonisti  aldosteronu  nebo  blokátory  receptorů 
angiotensinu,  kyselina  acetylsalicylová  ≥  3  g/den,  inhibitory  COX-2  a  neselektivní  NSAID, 
imunosupresiva,   jako   je   cyklosporin   nebo   takrolimus). Užívání draslíkových doplňků,  diuretik 
šetřících draslík nebo náhrad solí s obsahem draslíku, zejména u pacientů s poruchou  funkce ledvin, 
může vést k významnému vzestupu draslíku v krevním séru. Hyperkalemie může způsobit závažné 
a někdy fatální arytmie. Pokud se souběžné užívání kterékoli z výše uvedených látek považuje za 
nutné,  má  být  podávána  s opatrností a za  pravidelné  monitorace  sérového  draslíku.  U  pacientů 
užívajících ACE inhibitory mají být proto kalium šetřící diuretika a blokátory receptorů angiotensinu 
užívány opatrně a má být kontrolována hladina draslíku v séru a funkce ledvin (viz bod 4.5). 
 
Hypokalemie
Deplece  draslíku  s  hypokalemií  je  hlavním  rizikem  thiazidových  diuretik  a  thiazidu  podobných 
diuretik. Hypokalemie  může  způsobit  svalové  poruchy.  Zejména  v  souvislosti  se  závažnou 
hypokalemií, byly hlášeny případy rhabdomyolýzy. Riziku rozvoje nízkých hladin draslíku (< 3,mmol/l) je nutno zabránit u vysoce rizikových populací, tj. u starších a/nebo podvyživených osob, bez 
ohledu  na  to,  zda  užívají  nebo  neužívají souběžně více  léků,  cirhotických  pacientů  s  edémem  a 
ascitem, pacientů s ICHS a pacientů se srdečním selháním. V těchto případech hypokalemie zvyšuje 
kardiotoxicitu srdečních glykosidů a riziko poruch srdečního rytmu. 
Pacienti s dlouhým intervalem QT jsou též rizikoví, bez ohledu na to, jestli je jeho původ vrozený 
nebo  iatrogenní. Hypokalemie, stejně jako bradykardie, působí jako faktor, který napomáhá rozvoji 
těžkých poruch rytmu, zvláště torsade de pointes, které mohou být fatální. 
U všech uvedených případů je nutné časté sledování plazmatických hladin draslíku. První měření 
 
 
plazmatické hladiny draslíku má být provedeno během prvního týdne po zahájení léčby. 
Pokud jsou zjištěny nízké hladiny draslíku, je nutná jejich korekce. Hypokalemie zjištěná v souvislosti 
s nízkou koncentrací hořčíku v séru může být na léčbu neodpovídající, pokud není korigován sérový 
hořčík. 
 
Plazmatické hladiny hořčíku
Bylo prokázáno, že thiazidy a podobná diuretika včetně indapamidu zvyšují vylučování hořčíku močí, 
což může mít za následek hypomagnezemii (viz body 4.5 a 4.8). 
 
Hladiny vápníku
Thiazidová diuretika  a  diuretika  thiazidového  typu  mohou  snižovat  vylučování  vápníku  močí 
a způsobit tak mírné a přechodné zvýšení hladin vápníku v plazmě. Významná hyperkalcemie může 
mít souvislost s nediagnostikovaným hyperparathyroidismem. V takovém případě je nutno léčbu až do 
vyšetření funkce příštítných tělísek přerušit. 
 
Kyselina močová
Pacienti se zvýšenými hladinami kyseliny močové mohou vykazovat zvýšenou tendenci k záchvatům 
dny. 
 
Lithium
Souběžné použití s lithiem se obvykle nedoporučuje (viz bod 4.5). 
 
Sportovci
Sportovci  mají  vzít  v  úvahu,  že  tento  přípravek  obsahuje  léčivou  látku  (indapamid),  která  může 
způsobit pozitivní reakci na dopingové testy. 
 
Choroidální efuze, akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem  
Sulfonamidy  nebo  deriváty  sulfonamidů  mohou způsobit idiosynkratickou    reakci vedoucí 
k choroidální efuzi s defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu s uzavřeným 
úhlem. Příznaky zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolesti očí a obvykle se objevují během 
hodin až týdnů po zahájení léčby. Neléčený akutní glaukom s uzavřeným úhlem může vést k trvalé 
ztrátě  zraku.  Primární  léčba spočívá  v co  nejrychlejším  vysazení  léčiva. Pokud  se  nitrooční  tlak 
nepodaří  dostat  pod  kontrolu,  je  třeba  zvážit  rychlou  medikamentózní  nebo chirurgickou  léčbu. 
Rizikové  faktory  pro  rozvoj  akutního  glaukomu  s  uzavřeným  úhlem  mohou  zahrnovat  alergie na 
sulfonamidy nebo peniciliny v anamnéze. 
 
Etnické rozdíly
Stejně, jako u jiných inhibitorů ACE, může být i perindopril méně účinný při snižování krevního tlaku 
u osob černošského původu než u jiných etnik, pravděpodobně vzhledem k vyšší prevalenci stavů 
s nízkou hladinou reninu u populace hypertoniků černošského původu. 
 
Starší pacienti
Před zahájením léčby se mají testovat renální funkce a hladiny draslíku. 
Zahajovací dávka je následně upravena podle odpovědi krevního tlaku, zejména v případech poklesu 
objemu tekutin a elektrolytů, aby se vyhnulo náhlému nástupu hypotenze, a je třeba zvyšovat opatrně 
dávky (viz body 5.2). 
 
Pediatrická populace
Účinnost a tolerance přípravku Tonanda u dětí a dospívajících nebyla stanovena. 
 
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je 
v podstatě „bez sodíku“. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
 
 
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron  (RAAS) 
pomocí  kombinovaného  užívání  inhibitorů  ACE,  blokátorů  receptorů  pro  angiotensin   II   nebo 
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená 
funkce  ledvin  (včetně  akutního  renálního  selhání)  ve  srovnání  s  použitím  jedné  látky  ovlivňující 
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 
 
Léky zvyšující riziko angioedému
Souběžné užívání inhibitorů ACE a sakubitrilu/valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného 
rizika angioedému (viz body 4.3 a 4.4). Léčba sakubitrilem/valsartanem nesmí být zahájena dříve než 
36 hodin po poslední dávce perindoprilu. Léčba perindoprilem nesmí být zahájena dříve než 36 hodin 
po poslední dávce sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.3 a 4.5).  
Souběžné užívání inhibitorů ACE s racekadotrilem, mTOR inhibitory (např. sirolimus, everolimus, 
temsirolimus)  a  gliptiny  (např.  linagliptin,  saxagliptin,  sitagliptin,  vildagliptin)  může  vést  ke 
zvýšenému riziku angioedému (viz bod 4.4). 
 
Léky vyvolávající hyperkalemii 
Hladina  draslíku  v  séru  obvykle  zůstává  v  normálu,  ale  u  některých  pacientů  se  může  při  léčbě 
přípravkem Tonanda objevit hyperkalemie. Některé léky nebo terapeutické třídy mohou zvýšit výskyt 
hyperkalemie: aliskiren, soli draslíku, kalium šetřící diuretika, (např. spironolakton, triamteren nebo 
amilorid), ACE inhibitory, antagonisté receptorů angiotensinu  II,  NSAID,  hepariny,  imunosupresiva 
jako  je  cyklosporin  nebo  takrolimus,  trimetoprim a  kotrimoxazol  (trimethoprim/sulfamethoxazol, 
protože  o trimethoprimu  je  známo,  že  se  chová  jako  kalium  šetřící  diuretikum  jako  amilorid. 
Kombinace těchto léků zvyšuje riziko hyperkalemie. Proto není kombinace přípravku Tonanda s výše 
zmíněnými  přípravky  doporučena.  Pokud je  souběžné podávání indikováno,  je  třeba  je  podávat s 
opatrností a s pravidelnými kontrolami hladin draslíku v séru. 
 
Souběžné užívání je kontraindikováno (viz bod 4.3) 
 
Aliskiren 
U  pacientů  s  diabetem  nebo  poruchou  funkce  ledvin  se  zvyšuje  riziko  hyperkalemie,  zhoršují  se 
renální funkce a zvyšuje se riziko kardiovaskulární morbidity a mortality.  
 
Mimotělní léčba
Mimotělní  léčba  vedoucí  ke  kontaktu  krve  se  záporně  nabitým  povrchem  jako  je  dialýza  nebo 
hemofiltrace pomocí vysoce propustných membrán (např. polyakrylonitrilové membrány) a aferéza 
nízkodenzitních  lipoproteinů  pomocí  dextran-sulfátu  vzhledem  ke  zvýšenému  riziku těžkých 
anafylaktoidních reakcí (viz bod 4.3). Pokud je potřeba tato léčba, mělo by být zváženo použití jiných 
dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv. 
 
Souběžné užívání se nedoporučuje 
 
Aliskiren 
U  jiných  pacientů  než  diabetiků  nebo  u  pacientů  s  poruchou  funkce  ledvin  se  zvyšuje  riziko 
hyperkalemie, zhoršují se renální funkce a zvyšuje se riziko kardiovaskulární morbidity a mortality. 
 
Souběžná léčba inhibitorem ACE a blokátorem receptoru angiotensinu 
Z literatury bylo hlášeno, že u pacientů s aterosklerotickým onemocněním, srdečním selháním nebo s 
diabetem  s  konečným  orgánovým  poškozením,  je souběžná léčba  inhibitorem  ACE  a  blokátorem 
receptoru angiotensinu spojována s vyšší frekvencí hypotenze, synkopy, hyperkalemie a zhoršující se 
renální funkcí (zahrnující akutní renální selhání) ve srovnání s užitím samotného blokátoru systému 
renin-angiotensin-aldosteron.  Dvojitá  blokáda  (např.  kombinací  inhibitoru  ACE  s  antagonistou 
receptoru  angiotensinu II) má být limitována v individuálních definovaných případech s pečlivým 
monitorováním renální funkce, hladin draslíku a krevního tlaku (viz bod 4.4).  
 
Estramustin
Riziko zvýšených nežádoucích účinků jako je angioneurotický edém (angioedém).  
 
 
 
Lithium
Při souběžném podávání lithia s  ACE inhibitory bylo  zaznamenáno reverzibilní  zvýšení  sérových 
koncentrací a toxicity lithia. Použití perindoprilu v kombinaci s indapamidem a lithia se nedoporučuje, 
ale pokud je taková kombinace nezbytná, je nutné pečlivé monitorování hladin lithia (viz bod 4.4). 
 
Kalium šetřící diuretika (např. triamteren, amilorid), soli draslíku 
Hyperkalemie (potenciálně letální), zvláště ve spojení s poruchou funkce ledvin (aditivní účinky 
hyperkalemie). Kombinace perindoprilu s výše zmíněnými přípravky není doporučena (viz bod 4.4).  
Pokud je přesto souběžné použití indikováno, mají být užívány s opatrností a s častým monitorováním 
hladin draslíku  v  séru.  Použití  spironolaktonu  u  srdečního  selhání,  viz  „Souběžné užívání,  které 
vyžaduje zvláštní opatrnost“. 
 
Souběžné užívání, které vyžaduje zvláštní opatrnost 
Baklofen
Zvýšený antihypertenzní účinek. Sledovat krevní tlak a funkci ledvin, a pokud je třeba upravit dávku 
antihypertenziva. 
 
Nesteroidní protizánětlivé přípravky NSAID (včetně dávek kyseliny acetylsalicylové ≥ 3 g/den) 
Pokud jsou ACE inhibitory podávány souběžně s nesteroidními antiflogistiky (tj. kyselina acetylsalicylová 
v protizánětlivých  dávkách,  inhibitory  COX-2  a  neselektivní  NSAID)  může  se  projevit  zeslabení 
antihypertenzního  účinku. Souběžné podávání ACE  inhibitorů  a NSAID může způsobovat zvýšené 
riziko zhoršení renální funkce včetně možného akutního renálního selhání a zvýšení hladiny draslíku v 
krevním séru, zejména u pacientů, u kterých již byla renální funkce zhoršená. Tato kombinace se má 
podávat s opatrností, zejména u starších osob. Pacienti mají být adekvátně hydratováni a je třeba 
pravidelně monitorovat renální funkce při zahajování léčby a pravidelně v průběhu léčby. 
 
Antidiabetika (insulin, perorální antidiabetika)
Epidemiologické  studie  naznačily,  že souběžné podávání  ACE inhibitorů a  antidiabetik  (insulin, 
perorální  antidiabetika)  může  vyvolat  zvýšení  účinku  na  snížení  krevní  glukosy   s rizikem 
hypoglykemie. Tento účinek se zdá být pravděpodobnější během prvních týdnů kombinované léčby a 
u pacientů s poruchou funkce ledvin. 
 
Kalium nešetřící diuretika
U pacientů užívajících diuretika, zvláště trpí-li deplecí objemu a/nebo solí, může dojít k nadměrnému 
poklesu krevního tlaku po zahájení léčby inhibitorem ACE. Možnost hypotenzního účinku může být 
snížena  vysazením  diuretika, zvýšením  objemu  nebo  užitím  solí  před  zahájením  léčby  nízkými  a 
postupně vzrůstajícími dávkami perindoprilu.  
U arteriální hypertenze, kdy počáteční diuretická léčba může způsobit depleci soli/objemu, má být 
buď léčba diuretikem přerušena před zahájením léčby inhibitorem ACE, v takovém případě může být 
léčba  kalium nešetřícím diuretikum  opět  zahájena  nebo má být  léčba  inhibitorem  ACE  zahájena 
nízkými dávkami a postupně zvyšována.  
U diuretiky léčeného kongestivního srdečního selhání, léčba inhibitorem ACE má být zahájena velmi 
nízkými dávkami, pouze po redukci dávky současně podávaného kalium nešetřícího diuretika. Ve 
všech případech musí být monitorovány renální funkce (hladiny kreatininu) během prvních několika 
týdnů léčby inhibitorem ACE. 
 
Kalium šetřící diuretika (eplerenon, spironolakton)
S eplerenonem nebo spironolaktonem v dávkách mezi 12,5 mg až 50 mg denně a s nízkými dávkami 
inhibitorů ACE: 
V léčbě srdečního selhání třídy II- IV (NYHA) s ejekční frakcí <40%, a s předchozí léčbou inhibitory 
ACE a kličkovými diuretiky, riziko hyperkalemie, potenciálně letální, zvláště v případě nedodržování 
předpisu  dávkování  v  této  kombinaci.  Před  zahájením  kombinace,  zkontrolujte,  že  není  přítomná 
hyperkalemie  a  renální  selhání.  Pečlivé  monitorování  kalemie  a kreatininemie je  doporučeno  na 
začátku léčby jednou týdně v prvním měsíci léčby a poté jednou za měsíc. 
 
 
 
Léky vyvolávající torsade de pointes
Vzhledem   k riziku  hypokalemie  má  být  indapamid  užíván  s opatrností  ve spojení  s léčivými 
přípravky,  které  vyvolávají torsade   de   pointes,  jako  jsou:  antiarytmika  třídy  IA  (chinidin, 
hydrochinidin, disopyramid); antiarytmika třídy III (amiodaron, dofetilid, ibutilid, bretylium, sotalol); 
některá  neuroleptika  (chlorpromazin,  cyamemazin,  levomepromazin,  thioridazin,  trifluoperazin); 
benzamidy  (amisulprid,  sulpirid,  sultoprid,  tiaprid);  butyrofenony  (droperidol,  haloperidol);  jiná 
neuroleptika  (pimozid);  ostatní  látky  jako  je  bepridil,  cisaprid,  difemanilium,  erythromycin i.v., 
halofantrin,  mizolastin, moxifloxacin, pentamidin,  sparfloxacin,  vinkamin i.v.,  metadon,  astemizol, 
terfenadin. Prevence nízkých hladin draslíku a v případě potřeby korekce: monitorování QT intervalu. 
 
Jiná  léčiva  vyvolávající  hypokalemii  (amfotericin  B  (i.v.),  systémové  glukokortikoidy 
a mineralokortikoidy (systémové podání), tetrakosaktid, stimulační laxativa) 
Zvýšené  riziko  nízkých  hladin  draslíku  (aditivní  účinek).  Sledování  hladin  draslíku  a  korekce 
v případě potřeby; zvláštní opatrnosti je zapotřebí při léčbě srdečními glykosidy. Mají se používat 
nestimulační laxativa. 
 
Digitalisované přípravky
Hypokalemie a/nebo hypomagnezemie zvyšuje toxické účinky digitalisu. V těchto případech je nutné 
sledovat plazmatické hladiny draslíku, hořčíku a EKG a v případě potřeby přehodnotit léčbu. 
 
Alopurinol: Současná léčba s indapamidem může zvýšit výskyt reakcí hypersenzitivity na alopurinol. 
 
Kombinace vyžadující určitou opatrnost 
Kalium šetřící diuretika (amilorid, spironolakton, triamteren): Při kombinace se může rozvinout 
hypokalemie nebo hyperkalemie zejména u diabetiků a pacientů s renálním selháním. Je nutné 
sledování plazmatické hladiny draslíku a EKG a v případě potřeby přehodnotit léčbu. 
 
Metformin
Zvýšené riziko laktátové acidózy po podání metforminu, navozené možnou poruchou funkce ledvin 
v souvislosti  s  podáváním  diuretik,  zvláště  kličkových  diuretik.  Nepoužívat  metformin,  pokud 
plazmatické hladiny kreatininu překročí 15 mg/l (135 μmol/l) u mužů a 12 mg/l (110 μmol/l) u žen. 
 
Jodované kontrastní látky
Při dehydrataci způsobené diuretiky existuje zvýšené nebezpečí akutního renálního selhání, zvláště 
pokud se použijí vysoké dávky jodovaných kontrastních látek. Před podáním jodované látky je nutná 
rehydratace. 
 
Vápník (soli)
Riziko zvýšených hladin vápníku následkem snížené eliminace vápníku močí. 
 
Cyklosporin
Riziko zvýšených hladin kreatininu díky indapamidu beze změny hladin cyklosporinu v oběhu, i v 
nepřítomnosti deplece solí a vody. 
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků 
nebo jiných  populací  vyjma pacientů po renální transplantaci,  u  nichž  byla pozorována  variabilní 
zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0–40 %). Je třeba uvážit sledování hladin 
cyklosporinu u pacientů po renální transplantaci léčených amlodipinem a podle potřeby snížit dávku 
cyklosporinu. 
 
Inhibitory CYP3ASouběžné užívání  amlodipinu  se  silnými  nebo  středně  silnými  inhibitory  CYP3A4   (inhibitory 
proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo 
diltiazem) mohou vyvolat signifikantní zvýšení expozice amlodipinu, což vede k zvýšenému riziku 
hypotenze. Klinický projev těchto farmakokinetických změn může být výraznější u starších pacientů. 
 
 
Proto může být zapotřebí klinické monitorování a úprava dávky. 
 
Klarithromycin
Klarithromycin je inhibitor CYP3A4. U pacientů užívajících klarithromycin souběžně s amlodipinem 
existuje  zvýšené  riziko  hypotenze.  Pokud  je  amlodipin  podáván souběžně s  klarithromycinem, 
doporučuje se pečlivě pacienty sledovat. 
 
mTOR inhibitory (Mechanistic Target of Rapamycin) (např. sirolimus, temsirolimus a everolimus) 
Pacienti souběžně užívající terapii mTOR inhibitory mohou mít zvýšené riziko angioedému (viz bod 
4.4). 
mTOR inhibitory jsou substráty CYP3A. Amlodipin je slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném 
použití mTOR inhibitorů může amlodipin zvýšit expozici mTOR inhibitorům. 
 
Induktory CYP3APři souběžné léčbě se  známými  induktory  CYP3A4  se  mohou  měnit  plazmatické  koncentrace 
amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např. 
rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky. 
 
Grapefruitová šťáva
Užívání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou není doporučeno, protože u některých 
pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu působící větší pokles krevního tlaku. 
 
Dantrolen (infuze)
U  zvířat  byla  po  podání  verapamilu  a  dantrolenu  i.v.  pozorována  letální  ventrikulární  fibrilace 
a kardiovaskulární  kolaps  v  souvislosti  s  hyperkalemií.  Vzhledem  k  riziku  hyperkalemie   se 
nedoporučuje souběžné podávání  blokátorů  kalciových  kanálů,  jako  je  amlodipin,  u  pacientů 
náchylných k maligní hypertermii a při léčbě maligní hypertermie. 
 
Takrolimus
Při souběžném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu v krvi, 
avšak  farmakokinetický  mechanismus  této  interakce  není  plně  znám.  Aby  se  zamezilo  toxicitě 
takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při souběžném podávání amlodipinu třeba monitorovat 
hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu. 
 
Simvastatin
Společné  podání  mnohonásobných  dávek  10  mg  amlodipinu  s  80  mg  simvastatinu  vedlo  k  77% 
nárůstu v expozici simvastatinu ve srovnání se simvastatinem podávaným samostatně. Omezte dávku 
simvastatinu na 20 mg denně u pacientů užívajících amlodipin. 
 
V  klinických  studiích  interakcí  neovlivnil  amlodipin  farmakokinetiku  atorvastatinu,  digoxinu  ani 
warfarinu. 
 
Antihypertenziva a vazodilatancia
Souběžné použití s nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými vazodilatancii může vést k dalšímu 
poklesu krevního tlaku.  
 
Antidepresiva imipraminového typu (tricyklická), neuroleptika
Zvýšení antihypertenzivního účinku a rizika ortostatické hypotenze (aditivní účinek). 
 
Kortikosteroidy (systémové podání), tetrakosaktid
Snížení antihypertenzivního účinku (retence soli a vody vyvolaná kortikosteroidy). 
 
Jiná antihypertenziva
Použití jiných antihypertenziv s přípravkem Tonanda může vést k dalšímu poklesu krevního tlaku. 
 
Alopurinol, cytostatika nebo imunosupresiva, systémové kortikosteroidy nebo prokainamid 
 
 
Souběžné podávání s inhibitory ACE může vést ke zvýšení rizika leukopenie (viz bod 4.4). 
 
Anestetika
Inhibitory ACE mohou zesílit hypotenzivní působení některých anestetik (viz bod 4.4). 
 
Sympatomimetika
Sympatomimetika mohou snížit antihypertenzní účinky ACE inhibitorů. 
 
Zlato
Nitritoidní reakce (se symptomy jako zčervenání v obličeji, nauzea, zvracení a hypotenze) byly vzácně 
zaznamenány  u  pacientů  léčených  injekcemi  zlata  (natrium-aurothiomalát)  a souběžně ACE 
inhibitorem včetně perindoprilu. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství 
Přípravek Tonanda se  nedoporučuje  během  prvního  trimestru  těhotenství.  Přípravek Tonanda je 
kontraindikován během druhého a třetího trimestru těhotenství. 
 
V souvislosti s perindoprilem
Užívání inhibitorů ACE se nedoporučuje v prvním  trimestru  těhotenství  (viz  bod  4.4).  Užívání 
inhibitorů ACE je kontraindikováno ve druhém a třetím trimestru těhotenství (viz body 4.3 a 4.4). 
 
Epidemiologické údaje ohledně rizika teratogenity po expozici inhibitorům ACE v prvním trimestru 
těhotenství nejsou průkazné; avšak malé zvýšení rizika nelze vyloučit. Pokud je pokračující léčba 
inhibitorem ACE nezbytná, mají být pacientky plánující těhotenství převedeny na alternativní způsoby 
antihypertenzní léčby, které mají ověřený bezpečnostní profil pro použití v těhotenství. 
Když je diagnostikováno těhotenství, musí být léčba inhibitory ACE ihned ukončena, a je-li to vhodné, 
má se zavést alternativní léčba. 
Expozice léčbě inhibitorem ACE během druhého  a  třetího  trimestru  vyvolává  u  lidí  fetotoxicitu 
(snížení  renální funkce,  oligohydramnion,  retardaci osifikace lebky) a  neonatální  toxicitu  (renální 
selhání, hypotenzi, hyperkalemii). (Viz bod 5.3). 
Pokud   by expozice inhibitoru ACE nastala od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se 
ultrazvukové vyšetření funkce ledvin a lebky. Kojenci matek, které užívaly v těhotenství inhibitory 
ACE, mají být důkladně sledovány pro možnou hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4). 
 
V souvislosti s indapamidem
Údaje o podávání indapamidu těhotným ženám jsou omezené (méně než 300 ukončených těhotenství) 
nebo nejsou k dispozici. Dlouhodobé vystavení působení thiazidů během třetího trimestru těhotenství 
může snížit objem plasmy a uteroplacentární krevní perfúzi u matky, což může vyvolat fetoplacentární 
ischemii a retardaci růstu.  
Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 
5.3). Mimoto byly zaznamenány vzácné případy hypoglykemie a trombocytopenie u novorozenců po 
vystavení působení thiazidů krátce před termínem porodu. 
Podávání indapamidu v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje.  
 
V souvislosti s amlodipinem
Bezpečnost amlodipinu v těhotenství u člověka nebyla stanovena. 
Ve studiích na zvířatech byla při vysokých dávkách pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3). 
 
Kojení 
Přípravek  Tonanda se nedoporučuje během kojení. Je třeba zvážit důležitost této léčby pro matku 
a učinit rozhodnutí, zda přerušit kojení nebo vysadit přípravek Tonanda. 
 
 
 
V souvislosti s perindoprilem
Protože  nejsou   k dispozici žádné informace ohledně užívání perindoprilu během kojení, není 
perindopril doporučován a je preferována alternativní léčba s lépe doloženým bezpečnostním profilem 
během kojení, zejména co se týče kojení novorozenců a nedonošených dětí. 
 
V souvislosti s indapamidem
Informace  o  vylučování  indapamidu/metabolitů  do  lidského  mateřského  mléka  jsou  nedostatečné. 
Může nastat hypersenzitivita na léky odvozené od sulfonamidu, hypokalemie a jádrový ikterus. Riziko 
pro  kojené  novorozence/kojence nelze  vyloučit. Indapamid   je blízce příbuzný  s thiazidovými 
diuretiky, která jsou během kojení spojena se snížením nebo dokonce s potlačením kojení. Indapamid 
se nedoporučuje během kojení. 
 
V souvislosti s amlodipinem
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad 
interkvartilního rozpětí  3–7  % (max. 15 %)  mateřské  dávky.  Účinek  amlodipinu na  kojence není 
známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení / ukončit kojení, či pokračovat v léčbě / ukončit 
léčbu amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro matku. 
 
Fertilita 
 
V souvislosti s perindoprilem a indapamidem
Perindopril a indapamid nemají vliv na reprodukční schopnost nebo fertilitu u samců a samic potkanů 
(viz bod 5.3). Žádné účinky na lidskou fertilitu se neočekávají. 
 
V souvislosti s amlodipinem
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány reverzibilní biochemické 
změny v hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou dostatečné. 
V jedné studii s potkany byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3). 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Studie hodnotící účinky přípravku Tonanda  na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. 
Při řízení vozidel nebo obsluhování strojů se má vzít v úvahu občasný výskyt závratě nebo únavy. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
a. Souhrn bezpečnostního profilu 
 
Podávání perindoprilu inhibuje osu renin-angiotensin-aldosteron a má tendenci snižovat ztráty draslíku 
způsobené indapamidem. 
Dvě procenta pacientů léčených 2 mg perindoprilu/0,625 mg indapamidu zaznamenala hypokalemii 
(hladina draslíku < 3,4 mmol/l). 
Čtyři procenta pacientů léčených 4 mg perindoprilu/1,25 mg indapamidu zaznamenala hypokalemii 
(hladina draslíku < 3,4 mmol/l). 
Šest  procent  pacientů  léčených  8  mg  perindoprilu/2,5  mg  indapamidu  zaznamenalo  hypokalemii 
(hladina draslíku < 3,4 mmol/l). 
 
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou: 
-  s perindoprilem: závrať, bolest hlavy, parestézie, dysgeuzie, porucha vidění, vertigo, tinitus, 
hypotenze, kašel, dyspnoe, bolest břicha, zácpa, dyspepsie, průjem, nauzea, zvracení, pruritus, 
vyrážka, svalové křeče a astenie.  
-  s  indapamidem: hypokalemie, hypersenzitivní  reakce,  zejména  dermatologické  u pacientů s 
predispozicí k alergickým a astmatickým reakcím a makulopapulárním vyrážkám. 
- s amlodipinem: somnolence, závrať, bolest hlavy, palpitace, návaly horka, bolest břicha, nauzea, 
otok kotníků, otok a únava. 
 
 
 
b. Tabulkový souhrn nežádoucích účinků 
Nežádoucí účinky zjištěné na základě údajů z klinických studií a ze zkušeností po uvedení přípravků 
na trh jsou zařazeny pod následující frekvence výskytu: 
 
- Velmi časté ( 1/10) 
- Časté ( 1/100 až < 1/10) 
- Méně časté ( 1/1 000 až < 1/100) 
- Vzácné ( 1/10 000 až < 1/1 000) 
- Velmi vzácné (< 1/10 000) 
- Není známo (z dostupných údajů nelze určit) 
 
Třída orgánového 
systému MedDRA 
 
Nežádoucí účinky
Frekvence 
Perindopril Indapamid Amlodipin
Infekce a infestace Rinitida Velmi vzácné - Méně časté
Poruchy krve a 
lymfatického 
systému
Eozinofilie Méně časté* - -
Agranulocytóza (viz bod 4.4) Velmi vzácné Velmi 
vzácné 
- 
Aplastická anémie - Velmi 
vzácné 
-
Pancytopenie Velmi vzácné - -
Leukopenie (viz bod 4.4) Velmi vzácné Velmi 
vzácné 
Velmi 
vzácné
Neutropenie (viz bod 4.4) Velmi vzácné - Velmi 
vzácné 
Hemolytická anémie Velmi vzácné Velmi 
vzácné
Poruchy imunitního 
systému 
Hypersenzitivita (reakce,
zejména dermatologické, u 
pacientů s predispozicí k 
alergickým a astmatickým 
reakcím)  
- Časté Velmi 
vzácné 
Endokrinní 
poruchy 
Syndrom nepřiměřené sekrece
antidiuretického hormonu 
(SIADH) 
Vzácné - - 
Poruchy 
metabolismu a 
výživy
Hypoglykemie (viz body 4.4 a 
4.5) 
Méně časté* - - 
Hyperkalemie vratná po
přerušení léčby (viz bod 4.4)  
Méně časté* - -
Hyponatremie (viz bod 4.4) Méně časté* Méně časté - 
Hyperkalcemie Vzácné Vzácné -
Hypokalemie (viz bod 4.4)  Není známo Časté - 
Hypochloremie - Vzácné - 
Hypomagnezemie - Vzácné -
Psychiatrické 
poruchy 
Insomnie - - Méně časté
Změny nálady  Méně časté - Méně časté
Deprese Méně časté - Méně časté 
 
Poruchy spánku Méně časté - -
Zmatenost Velmi vzácné - Vzácné 
Poruchy nervového 
systému
Závrať Časté - Časté 
Bolest hlavy Časté Vzácné Časté
Třes - - Méně časté 
Hypoestezie - - Méně časté
Parestezie Časté Vzácné Méně časté 
Hypertonie - - Velmi
vzácné 
Periferní neuropatie - - Velmi 
vzácné
Extrapyramidová porucha -  Není známo
Dysgeuzie  Časté - Méně časté
Somnolence Méně časté* - Časté 
Synkopa Méně časté* Není
známo 
Méně časté 
Cévní mozková příhoda, možná
sekundárně k nadměrné 
hypotenzi u vysoce rizikových 
pacientů (viz bod 4.4)  
Velmi vzácné - - 
Možný rozvoj hepatální
encefalopatie v případě jaterní 
insuficience (viz body 4.3 a 4.4) 
Poruchy oka Postižení zraku  Časté Není 
známo 
Časté
Myopie (viz bod 4.4) - Není 
známo 
- 
Rozmazané vidění  - Není 
známo 
-
Akutní glaukom s uzavřeným 
úhlem 
 Není 
známo 
Choroidální efuze - Není 
známo 
Tinitus Časté - Méně časté
Srdeční poruchy Palpitace Méně časté* - Časté
Tachykardie Méně časté* - -
Angina pectoris (viz bod 4.4) Velmi vzácné - - 
Arytmie (včetně bradykardie, 
ventrikulární tachykardie a
fibrilace síní) 
Velmi vzácné Velmi 
vzácné 
Méně časté
Infarkt myokardu, možná 
sekundárně k nadměrné
hypotenzi u vysoce rizikových 
pacientů (viz bod 4.4)  
Velmi vzácné - Velmi 
vzácné
Torsade de pointes (potenciálně
fatální) (viz body 4.4 a 4.5) 
Cévní poruchy Zčervenání  Vzácné - Časté
Hypotenze (a účinky vztahující
se k hypotenzi) (viz bod 4.4) 
Časté Velmi 
vzácné 
Méně časté
Vaskulitida Méně časté* - Velmi 
vzácné
Raynaudův fenomén Není známo - -
Respirační, hrudní Kašel (viz bod 4.4) Časté - Méně časté 
 
 
a mediastinální 
poruchy 
Dyspnoe Časté - Časté 
Bronchospazmus Méně časté - -
Eozinofilní pneumonie Velmi vzácné - - 
Gastrointestinální
poruchy 
Bolest břicha Časté - Časté 
Zácpa Časté Vzácné Časté
Průjem Časté - Časté 
Dyspepsie Časté - Časté
Změny ve vyprazdňování stolice - - Časté
Nauzea Časté Vzácné Časté
Zvracení Časté Méně časté Méně časté
Sucho v ústech Časté  Časté Méně časté
Pankreatitida Velmi vzácné Velmi 
vzácné 
Velmi 
vzácné
Gastritida - - Velmi 
vzácné 
Anorexie Časté Časté -
Gingivální hyperplazie  - - Velmi 
vzácné 
Poruchy jater a
žlučových cest 
Hepatitida (viz bod 4.4) Velmi vzácné Není 
známo 
Velmi 
vzácné 
Žloutenka - - Velmi 
vzácné
Abnormální hepatální funkce - Velmi 
vzácné 
-
Poruchy kůže a 
podkožní tkáně 
Quinckeho edém - - Velmi
vzácné 
Angioedém (viz bod 4.4) Méně časté Velmi 
vzácné 
Velmi 
vzácné 
Pruritus Časté - Méně časté
Vyrážka Časté - Méně časté
Makulopapulární vyrážka - Časté -
Kopřivka (viz bod 4.4) Méně časté Velmi 
vzácné 
Méně časté 
Exantém - - Méně časté 
Alopecie - - Méně časté
Purpura - Méně časté Méně časté
Změna zbarvení kůže - - Méně časté
Hyperhidróza Méně časté  - Méně časté 
Fotosenzitivní reakce Méně časté* Není 
známo (viz
bod 4.4) 
Velmi 
vzácné 
Pemfigoid Méně časté* - -
Zhoršení psoriázy Vzácné - -
Erythema multiforme  Velmi vzácné  - Velmi 
vzácné 
Toxická epidermální nekrolýza - Velmi 
vzácné 
Není známo
Exfoliativní dermatitida  - - Velmi 
vzácné
Stevensův-Johnsonův syndrom  - Velmi 
vzácné 
 
Poruchy svalové a 
kosterní soustavy a
Svalové křeče Časté Není 
známo 
Časté 
Otok kotníku - - Časté 
 
pojivové tkáně Možnost zhoršení 
preexistujícího akutního 
diseminovaného lupus 
erythematodes  
Méně časté Méně časté - 
Artralgie Méně časté* - Méně časté
Myalgie Méně časté* - Méně časté 
Svalová slabost - Není
známo 
- 
Rhabdomyolýza - Není 
známo 
- 
Bolest zad - - Méně časté
Poruchy ledvin a 
močových cest
Porucha funkce ledvin Méně časté - -
Akutní renální selhání Vzácné Velmi 
vzácné 
-
Poruchy močení, nykturie, 
zvýšená frekvence močení
- - Méně časté 
Anurie/Oligurie Vzácné - - 
Poruchy 
reprodukčního
systému a prsu 
Erektilní dysfunkce Méně časté Méně časté  Méně časté
Gynekomastie - - Méně časté 
Celkové poruchy a
reakce v místě 
aplikace 
Edém - - Velmi časté 
Astenie Časté - Časté
Bolest na hrudi Méně časté* - Méně časté
Bolest - - Méně časté 
Malátnost Méně časté* - Méně časté
Periferní edém Méně časté* - Velmi časté 
Pyrexie Méně časté* - - 
Únava - Vzácné Časté
Vyšetření Zvýšení hladiny urey v krvi Méně časté* - -
Zvýšení hladiny kreatininu v 
krvi  
Méně časté* - -
Zvýšení hladiny bilirubinu v 
krvi  
Vzácné - -
Zvýšení hladiny jaterních 
enzymů  
Vzácné Není 
známo
Velmi 
vzácné** 
Snížené hladiny sodíku s
hypovolemií způsobující 
dehydrataci a ortostatickou 
hypotenzi. 
Není známo Není 
známo 
- 
Snížení hemoglobinu a
hematokritu (viz bod 4.4)  
Velmi vzácné - - 
Zvýšená hladina glukosy v krvi  - Není
známo 
Velmi 
vzácné 
Zvýšená hladina kyseliny 
močové v krvi 
EKG: prodloužený interval QT 
(viz body 4.4 a 4.5)  
Zvýšená tělesná hmotnost, 
snížená tělesná hmotnost 
- - Méně časté 
Poranění, otravy a 
procedurální 
komplikace 
Pád Méně časté* - -
* Frekvence počítána z klinických studií, kde nežádoucí účinky byly zaznamenány ze spontánních 
hlášení. 
 
 
 
**většinou konzistentní s cholestázou 
 
Popis vybraných nežádoucích účinků
Během fáze II a III studií porovnávajících 1,5 mg a 2,5 mg indapamidu ukázala analýza hladiny 
draslíku, že účinek indapamidu je závislý na dávce: 
- Indapamid 1,5 mg: po 4 až 6 týdnech léčby byla pozorována u 10 % pacientů hladina draslíku 
<3,4 mmol/l a u 4 % pacientů <3,2 mmol/l. Po 12 týdnech léčby byl průměrný pokles hladiny 
draslíku 0,23 mmol/l. 
- Indapamid 2,5 mg: po 4 až 6 týdnech léčby byla pozorována u 25 % pacientů hladina draslíku 
<3,4 mmol/l a u 10 % pacientů <3,2 mmol/l. Po 12 týdnech léčby byl průměrný pokles hladiny 
draslíku 0,41 mmol/l. 
 
Amlodipin: byly hlášeny výjimečné případy extrapyramidových syndromů. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na  nežádoucí  účinky  po registraci  léčivého přípravku je  důležité.  Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování 
 
Kombinace perindopril/indapamid 
 
Symptomy
Nejpravděpodobnější  nežádoucí  účinek  v případě  předávkování  je  hypotenze  a  popřípadě  reflexní 
tachykardie,  někdy  spojené  s nauzeou,  zvracením,  křečemi,  závratí,  ospalostí,  duševní  zmateností, 
oligurií, která může vést k anurii (vzhledem k hypovolemii). Mohou se vyskytnout poruchy rovnováhy 
soli a tekutin (nízké hladiny sodíku, nízké hladiny draslíku). 
 
Léčebná opatření
První  léčebná  opatření  jsou  rychlá  eliminace  požitého  přípravku/přípravků  žaludečním  výplachem 
a/nebo podání aktivního uhlí, poté obnova rovnováhy tekutin a elektrolytů ve specializovaném centru 
dokud se stav nenavrátí k normálu. 
Pokud se vyskytne výrazná hypotenze, je možné ji léčit položením pacienta do vodorovné polohy 
s hlavou níže. Pokud je to nutné, může být podána intravenózní infuze izotonického roztoku chloridu 
sodného nebo se použije jiná metoda expanze objemu. 
Perindoprilát, aktivní forma perindoprilu, může být dialyzován. Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve 
značné míře váže na bílkoviny v plazmě, dialýza nemá při předávkování větší význam. 
 
Amlodipin
Zkušenosti s úmyslným předávkováním amlodipinu u lidí jsou omezené. 
 
Symptomy
Dostupné  údaje  ukazují,  že  silné  předávkování  může  způsobit  rozsáhlou  periferní  vasodilataci 
a pravděpodobně reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně déle trvající systémová 
hypotenze vedoucí až k šoku s fatálním koncem. 
Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může 
projevit  až  opožděně  (24–48  hodin  po  požití)  a  může  vyžadovat  ventilační  podporu.  Včasná 
resuscitační  opatření  (včetně  hypervolemie)  k  udržení  perfuze  a  srdečního  výdeje  mohou  být 
spouštějící faktory. 
 
Léčebná opatření 
 
Klinicky  významná  hypotenze  v  důsledku  předávkování  amlodipinem  vyžaduje  aktivní  podporu 
kardiovaskulárních funkcí včetně častého sledování srdeční a respirační funkce, zvednutí končetin 
a zvýšené pozornosti cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči. 
Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vasokonstrikční látky, pokud není 
jejich aplikace kontraindikována. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů může být užitečné 
podat intravenózně kalcium-glukonát. 
V  některých  případech  může  být  prospěšné  provést  výplach  žaludku.  Bylo  prokázáno,  že  podání 
aktivního uhlí zdravým dobrovolníkům během až 2 hodin po požití 10 mg amlodipinu snižuje absorpci 
amlodipinu. 
Vzhledem  k  tomu,  že  amlodipin  se  ve  značné  míře  váže  na  bílkoviny  v  plazmě,  dialýza 
pravděpodobně nemá při předávkování význam. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující renin-angiotensinový systém, ACE inhibitory, jiné 
kombinace, ATC kód: C09BX 
Přípravek Tonanda je kombinace inhibitoru angiotensin-konvertujícího enzymu perindopril-erbuminu, 
sulfonamidového diuretika  indapamidu  a kalciového  antagonisty amlodipinu. Jeho  farmakologické 
vlastnosti jsou odvozeny od jednotlivých složek samostatně, navíc k těm, které vyplývají z aditivního 
synergického účinku tří přípravků v kombinaci. 
 
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky 
 
Perindopril
Perindopril   je   inhibitor   angiotensin-konvertujícího  enzymu  (ACE  inhibitor),  který  přeměňuje 
angiotensin  I  na  angiotensin  II,  vazokonstrikční  látku;  navíc  enzym  stimuluje  sekreci  aldosteronu 
kůrou nadledvin a stimuluje degradaci vazodilatační látky bradykininu na neaktivní heptapeptid. 
 
To má za následek: 
- snížení sekrece aldosteronu, 
- zvýšení plazmatické aktivity reninu, přičemž aldosteron již neuplatňuje svou negativní zpětnou 
vazbu, 
- pokles  celkové  periferní  rezistence  s  preferenčním  účinkem  na  cévní  řečiště  ve  svalech 
a ledvinách, aniž by tento pokles byl doprovázen při dlouhodobé léčbě retencí soli a vody nebo 
reflexní tachykardií. 
Antihypertenzní účinek perindoprilu se také projevuje u pacientů s nízkou nebo normální koncentrací 
reninu. 
 
Perindopril účinkuje prostřednictvím svého aktivního metabolitu, perindoprilátu. Ostatní metabolity 
jsou neaktivní. 
 
Perindopril snižuje práci srdce: 
- vazodilatačním účinkem na žíly, který je pravděpodobně způsobený změnami v metabolismu 
prostaglandinů: snížení preloadu, 
- snížením celkové periferní rezistence: snížení afterloadu. 
 
Studie provedené u pacientů se srdeční insuficiencí prokázaly: 
- pokles plnícího tlaku v levé i pravé komoře, 
- snížení celkové periferní vaskulární rezistence, 
- zvýšení srdečního výdeje a zlepšení srdečního indexu, 
- zvýšení regionálního průtoku krve svaly. 
Bylo prokázáno též významné zlepšení zátěžových testů. 
 
 
 
Indapamid
Indapamid  je  sulfonamidový  derivát  s indolovým  kruhem,  farmakologicky  příbuzný  thiazidové 
skupině diuretik. Indapamid působí inhibicí zpětné absorpce sodíku v kortikálním dilučním segmentu. 
Zvyšuje vylučování sodíku a chloridů močí a v menší míře i vylučování draslíku a hořčíku, čímž 
zvyšuje objem moči a má antihypertenzivní účinek. 
 
Amlodipin
Amlodipin je kalciový antagonista a inhibuje transport kalciových iontů do srdečních buněk a buněk 
hladkého svalstva cévních stěn. Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho 
přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin 
vede k ústupu anginózních bolestí, nebyl dosud zcela poznán, ale je určen těmito dvěma mechanismy: 
 
1. Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tak redukuje celkovou periferní rezistenci (afterload), proti 
níž musí  srdce  pracovat. Snížení dotížení  vede  ke snížení  spotřeby  energie a  kyslíkových  nároků 
v myokardu. 
2. Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních větví koronárních 
tepen  a  koronárních  arteriol.  Důsledkem  této  dilatace  je  zlepšená  dodávka  kyslíku  k myokardu 
u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris. 
U nemocných s hypertenzí amlodipin při dávkování jedenkrát denně klinicky významně snižuje krevní 
tlak (vleže i vestoje) po celých 24 hodin. 
 
U nemocných s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance 
fyzické  zátěže,  oddaluje  nástup  anginózních  bolestí  a  dobu  do  vzniku  1mm  depresí  úseku  ST. 
Amlodipin snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu nitroglycerinu. 
 
Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky na lipidy ani změny jejich 
plazmatických koncentrací a podávání je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
 
Perindopril
Perindopril  je  účinný  ve všech  stádiích  hypertenze: lehké, středně  těžké  i  těžké.  Vede  ke  snížení 
systolického a diastolického arteriálního krevního tlaku v poloze vleže i vstoje. 
Maximální  antihypertenzní účinek  nastupuje  za  4  až  6  hodin  po  požití  jednorázové  dávky  a  trvá 
nejméně po dobu 24 hodin. 
Reziduální blokáda angiotensin konvertujícího enzymu po 24 hodinách je vysoká, pohybuje se kolem 
80 %. 
U pacientů, kteří odpovídají na léčbu, dochází k normalizaci krevního tlaku po jednom měsíci léčby 
bez následné tachyfylaxe. 
Vysazení léčby neprovází rebound fenomén. 
Perindopril má vazodilatační vlastnosti a obnovuje elasticitu hlavního arteriálního řečiště, koriguje 
histomorfologické změny v rezistentních arteriích a vyvolává snížení hypertrofie levé komory. 
V případě potřeby přidáním thiazidového diuretika dochází k synergistickému aditivnímu účinku. 
Kombinace  inhibitoru  angiotensin-konvertujícího  enzymu  a  thiazidového  diuretika  snižuje  riziko 
hypokalemie vyvolané samotným diuretikem. 
 
Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS) - data z klinických studií 
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 
Alone  and  in  combination with  Ramipril  Global  Endpoint  Trial)  a  VA  NEPHRON-D  (The  Veterans 
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 
receptorů pro angiotensin II. 
Studie   ONTARGET   byla   vedena   u   pacientů   s   anamnézou   kardiovaskulárního   nebo 
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození 
cílových  orgánů.  Studie  VA  NEPHRON-D  byla  vedena  u  pacientů  s  diabetem mellitem 2.  typu 
a diabetickou nefropatií. 
 
 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat souběžně. 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal  Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE  nebo  blokátorem  receptorů  pro  angiotensin  II  u  pacientů  s  diabetem mellitem 2.   typu 
a chronickým  onemocněním  ledvin,  kardiovaskulárním  onemocnění,  nebo  obojím.  Studie  byla 
předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní 
mozková  příhoda  byly  numericky  častější  ve  skupině  s  aliskirenem  než  ve  skupině  s  placebem 
a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální 
dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 
 
Indapamid
Indapamid  v  monoterapii  má  antihypertenzní  účinek,  který  přetrvává  24  hodin. Tento  účinek  se 
projevuje v dávkách, ve kterých jsou diuretické vlastnosti minimální. 
Jeho  antihypertenzní  účinek  je  proporcionální  ke  zlepšení  arteriální  compliance  a  snížení  celkové 
a arteriální periferní vaskulární rezistence. 
Indapamid snižuje hypertrofii levé komory. 
Když  je  dávka  thiazidového  diuretika  a thiazidu  příbuzného  diuretika  překročena,  antihypertenzní 
účinek  dosahuje  vrcholu,  zatímco  nežádoucí  účinky  se  dále  zvyšují.  Jestliže  je  léčba  neefektivní, 
dávka se nesmí zvyšovat. 
Navíc bylo prokázáno, že krátkodobě, střednědobě a dlouhodobě indapamid u hypertenzních pacientů: 
- nemá účinek na lipidový metabolismus: triacylglyceroly, LDL cholesterol a HDL cholesterol, 
- nemá účinek na metabolismus sacharidů, ani u diabetických pacientů. 
 
Amlodipin
Klinická  studie  ALLHAT  (The  Antihypertensive  and  Lipid-Lowering  Treatment  to  Prevent  Heart 
Attack Trial) byla vedena pro porovnání léčby novějšími léky (amlodipin nebo inhibitor ACE jako 
první  volba)  a  thiazidovými  diuretiky  u lehké a  středně těžké hypertenze.  Nebyl  pozorován 
signifikantní  rozdíl  v  kardiovaskulárních  závěrech  mezi  léčbou  založenou  na  amlodipinu  a  na 
thiazidových diureticích. 
 
Perindopril/indapamid
U  hypertoniků  jakéhokoli  věku  vykazuje  perindopril/indapamid  na  dávce  závislý  antihypertenzní 
účinek na diastolický a systolický arteriální tlak v poloze vleže i vestoje. Tento antihypertenzní účinek 
přetrvává 24 hodin. Snížení krevního tlaku je dosaženo za necelý měsíc bez tachyfylaxe; ukončení 
léčby  neprovází  rebound  fenomén.  V klinických  studiích  vedlo souběžné podávání  perindoprilu 
a indapamidu ve srovnání s jednotlivě podanými látkami k antihypertenznímu účinku synergistické 
povahy. 
Multicentrická,  randomizovaná,  dvojitě  zaslepená,  aktivně  kontrolovaná  studie  PICXEL  hodnotila 
echokardiograficky účinnost kombinace perindoprilu/indapamidu na hypertrofii levé komory versus 
enalapril v monoterapii. 
Ve studii PICXEL byli hypertenzní pacienti s hypertrofií levé komory (definovanou jako index masy 
levé komory (LVMI)  120  g/m2 u mužů a  100  g/m2 u žen) randomizováni buď na perindopril 
erbumin  2 mg/indapamid 0,625 mg nebo na enalapril 10 mg jednou denně po dobu jednoho roku 
léčby.  Dávka  byla  upravena  podle  kontroly  krevního  tlaku  až  na  perindopril  erbumin  8  mg 
a indapamid  2,5  mg  nebo  enalapril  40  mg  jednou denně.  Pouze  34  %  pacientů  zůstalo  léčeno 
perindoprilem 2 mg/indapamidem 0,625 mg (versus 20 % enalaprilem 10 mg). 
Na konci léčby se LVMI snížil významněji u skupiny užívající perindopril/indapamid (-10,1  g/m2), 
než  u  skupiny  užívající  enalapril  (-1,1  g/m2)  u  všech  randomizovaných  pacientů.  Rozdíl  mezi 
skupinami ve změně LVMI byl -8,3 (95% CI (-11,5; - 5,0), p  0,0001). 
Lepší účinek na LVMI byl dosažen u vyšších dávek perindoprilu/indapamidu. 
Co se týče krevního tlaku, odhadnutý průměr rozdílů mezi skupinami u randomizované populace byl 
 
 
-5,8 mmHg (95% CI (-7,9; -3,7), p  0,0001) pro systolický krevní tlak a -2,3 mmHg (95% CI (-3,6; 
-0,9), p = 0,0004) pro diastolický krevní tlak, ve prospěch skupiny užívající perindopril/indapamid. 
 
Pediatrická populace 
 
Perindopril/indapamid
Údaje o použití perindoprilu/indapamidu u dětí nejsou k dispozici. 
 
Amlodipin
Celkem 268 dětí ve věku 6–17 let s predominantní sekundární hypertenzí bylo sledováno ve studii, ve 
které byla podávána dávka 2,5 mg a 5,0 mg amlodipinu oproti placebu. Výsledky ukázaly, že obě 
dávky snižují systolický krevní tlak signifikantně více než placebo. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl 
statisticky významný. 
Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, dospívání a celkový vývoj nebyly sledovány. Dlouhodobá 
účinnost amlodipinu při léčbě v dětství ke snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti 
také nebyla stanovena. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Perindopril 
 
Absorpce
Po perorálním podání je perindopril rychle absorbován a maximální koncentrace dosahuje za 1 hodinu. 
Plazmatický poločas perindoprilu činí 1 hodinu. 
Konzumace jídla snižuje konverzi na perindoprilát, a tím i biologickou dostupnost; perindopril má být 
podáván perorálně v jedné denní dávce ráno před jídlem. 
 
Distribuce
Distribuční objem volného perindoprilátu činí přibližně 0,2 l/kg. Vazba perindoprilátu na proteiny 
krevní plazmy je 20 %, zejména na angiotensin-konvertující enzym, je však závislá na koncentraci. 
 
Biotransformace
Perindopril  je  proléčivo.  Dvacet  sedm  procent  podané  dávky  perindoprilu  se  do  krevního  řečiště 
dostává  ve  formě  aktivního  metabolitu  perindoprilátu.  Kromě  perindoprilátu  perindopril  vytváří 
dalších pět metabolitů, všechny jsou neúčinné. Maximální plazmatické koncentrace perindoprilátu je 
dosaženo za 3 až 4 hodiny po podání. 
 
Eliminace
Perindoprilát se vylučuje močí a terminální poločas volné frakce činí přibližně 17 hodin, následkem 
čehož je dosažení rovnovážného stavu během 4 dnů. 
 
Linearita/nelinearita 
Byl prokázán lineární vztah mezi dávkou perindoprilu a vystavení plazmě. 
 
Zvláštní populace 
 
Starší pacienti
Eliminace perindoprilátu se snižuje u starších pacientů a také u pacientů se srdečním nebo renálním 
selháním.  
 
Porucha funkce ledvin
Doporučuje se úprava dávky u poruchy funkce ledvin v závislosti na stupni  poruchy  funkce ledvin 
(clearance kreatininu). 
 
V případě dialýzy
Clearance perindoprilátu při dialýze je 70 ml/min. 
 
 
 
U pacientů s cirhózou 
U pacientů s cirhózou je kinetika perindoprilu modifikována: hepatální clearance původní molekuly je 
snížena o polovinu. Nicméně množství vytvořeného perindoprilátu není sníženo a úprava dávkování 
není tudíž nutná (viz body 4.2 a 4.4). 
 
Indapamid 
 
Absorpce
Indapamid je rychle a zcela absorbován z trávicího traktu. 
Maximální plazmatické koncentrace je u lidí dosaženo přibližně za 1 hodinu po perorálním podání.  
 
Distribuce
Vazba na plazmatické proteiny je 79 %. 
 
Biotransformace/eliminace
Poločas eliminace je 14 až 24 hodin (průměr 18 hodin). Opakované nevede ke kumulaci. Vylučování 
probíhá zejména močí (70 % podané dávky) a stolicí (22 %) ve formě inaktivních metabolitů. 
 
Zvláštní skupiny pacientů 
 
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika se u pacientů s poruchou funkce ledvin nemění. 
 
Amlodipin 
 
Absorpce, distribuce
Po perorálním podání terapeutických dávek se amlodipin dobře absorbuje, maximální plazmatické 
koncentrace dosahuje za 6–12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost je přibližně mezi 64 a 
80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna jídlem. 
In vitro studie ukázaly, že vazba amlodipinu na bílkoviny krevní plazmy je přibližně 97,5 %. 
 
Biotransformace/eliminace
Terminální plazmatický poločas eliminace je asi 35 až 50 hodin a je konzistentní s podáváním jednou 
denně. 
Amlodipin je rozsáhle metabolizován v játrech na neúčinné metabolity. Zhruba 60 % podané dávky se 
vylučuje močí, 10 % ve formě nezměněného amlodipinu. 
 
Starší pacienti
Doba  dosažení  maximální  plazmatické  koncentrace amlodipinu je u  starších i mladších pacientů 
podobná. Clearance amlodipinu se u  starších pacientů snižuje, proto u těchto pacientů dochází ke 
vzestupu  AUC  a eliminačního poločasu. Doporučený režim dávkování pro starší pacienty je stejný, 
avšak zvyšování dávky se má provádět s opatrností. 
 
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin se farmakokinetika indapamidu nemění. 
 
Porucha funkce jater
U pacientů s cirhózou je kinetika perindoprilu modifikována: hepatální clearance původní molekuly je 
snížena o polovinu. Nicméně množství vytvořeného perindoprilátu není sníženo a úprava dávkování 
není tudíž nutná (viz body 4.2 a 4.4). 
Podobně jako je tomu u všech antagonistů vápníku, poločas amlodipinu se u pacientů se zhoršenou 
funkcí jater prodlužuje. 
 
Pediatrická populace
Populační pediatrická klinická studie byla vedena u 74 hypertenzních dětí ve věku 12 měsíců až 17 let 
 
 
(34 pacientů ve věku 6 až 12 let a 28 pacientů ve věku 13 až 17 let), kteří dostávali amlodipin v dávce 
mezi 1,25 mg až 20 mg jednou nebo dvakrát denně. U dětí ve věku 6 až 12 let a u dospívajících ve 
věku  13-17  let  byla  typická  perorální  clearance  (CL/F)  22,5  respektive  27,  4  l/hod.  u  chlapců 
a 16,4 respektive 21,3 l/hod. u dívek. Mezi jednotlivci byla v expozici pozorována velká proměnlivost. 
Údaje hlášené u dětí do 6 let jsou omezené. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Perindopril
Ve studiích  chronické  perorální  toxicity  (potkani  a  opice)  jsou  cílovým  orgánem  ledviny, 
s reverzibilním poškozením. 
Ve studiích in vitro nebo in vivo nebyla pozorována mutagenita. 
Studie reprodukční toxicity (potkani, myši, králíci a opice) neprokázaly žádné známky embryotoxicity 
nebo teratogenity. U inhibitorů angiotensin-konvertujícího enzymu jako skupiny se však ukázalo, že 
vyvolávají  nežádoucí  účinky  na  pozdní  vývoj  plodu,  což  vede  k  úmrtí  plodu  a  vrozeným  vadám 
u hlodavců a králíků: byly pozorovány renální léze a zvýšení peri- a postnatální mortality. 
V dlouhodobých studiích na potkanech a myších nebyla pozorována kancerogenita. 
 
Indapamid
Nejvyšší  dávky  podávané  perorálně  různým  zvířecím  druhům  (40- až  8000násobky  terapeutické 
dávky) ukázaly zhoršení diuretických vlastností indapamidu. Hlavní příznaky otravy během studií 
akutní  toxicity  s  indapamidem  podávaným  intravenózně  nebo  intraperitoneálně  souvisely 
s farmakologickým účinkem indapamidu, tj. bradypnoe a periferní vazodilatace. 
Indapamid byl kontrolován ohledně mutagenních a karcinogenních vlastností s negativním výsledkem. 
 
Perindopril/indapamid
Perindopril a indapamid v kombinaci má mírně vyšší toxicitu než jeho jednotlivé složky. Renální 
toxicita se u potkanů nezdá být zvýšená. Kombinace však vyvolává gastrointestinální toxicitu u psů a 
toxický účinek pro matku se zdá být u potkanů zvýšený (ve srovnání se samotným perindoprilem). 
Tyto nežádoucí účinky se však projevují až při dávkách mnohonásobně vyšších, než jsou používané 
terapeutické dávky. Reprodukční toxikologické studie neprokázaly embryotoxicitu ani teratogenitu a 
fertilita nebyla narušena. 
 
Amlodipin
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení 
přežití  mláďat  při  dávkách  přibližně  50× vyšších  než  nejvyšší  doporučené  dávky  pro  člověka 
stanovené dle mg/kg. 
Nedošlo k ovlivnění fertility u potkanů léčených amlodipinem (samci 64 dnů a samice 14 dnů před 
pářením) v dávkách až 10 mg/kg/den (8násobek* maximální doporučené dávky u člověka 10 mg 
vztažené na mg/m2). V další studii na potkanech, kde byli samci potkanů léčeni amlodipin-besilátem 
po dobu 30 dnů v dávce srovnatelné s dávkou u člověka ve vztahu na mg/kg, bylo zjištěno snížení 
plazmatické  hladiny  folikuly-stimulujícího  hormonu  a  testosteronu,  stejně  tak  i  snížení  hustoty 
spermatu a počtu zralých spermatid a Sertoliho buněk. 
Potkani a myši léčené amlodipinem ve stravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak, aby 
poskytly denní hladiny ve výši 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den neukázaly známky kancerogenity. Nejvyšší 
dávka (u myší podobná a u potkanů dvojnásobná* proti doporučené maximální klinické dávce 10 mg 
vztažené na mg/m2) se blížila maximální tolerované dávce u myší, ale ne u potkanů. 
Studie mutagenity neodhalily žádné účinky na geny nebo hladiny chromozomů související s léčbou. 
*Na základě tělesné hmotnosti pacienta 50 kg 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Mikrokrystalická celulosa (E 460) 
 
Hexahydrát chloridu vápenatého
Předbobtnalý škrob (Typ 1500)
Sodná sůl karboxymethylškrobu (Typ A)
Hydrogenuhličitan sodný 
Hydrát koloidního oxidu křemičitého
Magnesium-stearát (E 470b) 
6.2 Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
Tonanda 4 mg/5 mg/1,25 mg tablety
Tonanda 4 mg/10 mg/1,25 mg tablety
Tonanda 8 mg/5 mg/2,5 mg tablety
Tonanda 8 mg/10 mg/2,5 mg tablety 
roky 
Tonanda 2 mg/5 mg/0,625 mg tablety 
roky 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Uchovávejte při teplotě do 30 °C. 
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
 
Blistr (OPA/Al/PVC/Al): 10, 14, 20, 28, 30, 56, 60, 84 a 90 tablet v krabičce. 
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 
 
Veškerý  nepoužitý  léčivý  přípravek  nebo  odpad  musí  být  zlikvidován  v souladu   s místními 
požadavky. 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko 
 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA 
 
Tonanda 2 mg/5 mg/0,625 mg: 58/346/14-C 
Tonanda 4 mg/5 mg/1,25 mg: 58/347/14-C 
Tonanda 4 mg/10 mg/1,25 mg: 58/348/14-C 
Tonanda 8 mg/5 mg/2,5 mg: 58/349/14-C 
Tonanda 8 mg/10 mg/2,5 mg: 58/350/14-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Datum první registrace: 17. 9.  
 
Datum posledního prodloužení registrace: 20. 12.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
2. 9.  
Podrobné  informace  o tomto  léčivém  přípravku  jsou  k  dispozici  na  webových  stránkách  Státního 
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).