Tonarssa Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická  skupina:  Léčiva  ovlivňující  renin-angiotensinový  systém,  ACE  inhibitory 
a blokátory kalciových kanálů, ATC kód: C09BB04. 
 
Perindopril 
 
Mechanismus účinku
Perindopril je inhibitor enzymu, který přeměňuje angiotensin I na angiotensin II (enzym přeměňující 
angiotensin ACE). Tento přeměňující enzym neboli kináza je exopeptidáza, která umožňuje přeměnu 
angiotensinu  I  na  vazokonstrikční  angiotensin  II  a  způsobuje  degradaci  vazodilatační  látky 
bradykininu na neaktivní heptapeptid. Inhibice ACE vede ke snížení angiotensinu II v krevní plazmě, 
což způsobuje zvýšení plazmatické reninové aktivity (inhibicí negativní zpětné vazby při uvolňování 
enzymu) a snížení sekrece aldosteronu. Jelikož ACE inaktivuje bradykinin, vede inhibice ACE též ke 
zvýšené  aktivitě  cirkulujícího  a  lokálního  systému  kallikrein-kinin  (tím  též  k  aktivaci 
prostaglandinového systému). Je možné, že tento mechanismus přispívá k účinku snížení krevního 
tlaku inhibitory ACE a je částečně odpovědný za jejich určité vedlejší účinky (například kašel). 
 
Perindopril  působí  prostřednictvím  svého  aktivního  metabolitu  perindoprilátu.  Ostatní  metabolity 
nevykazují žádnou inhibici aktivity ACE in vitro. 
 
Farmakodynamické účinky 
Hypertenze: 
Perindopril  je  účinný  při  všech  stupních  hypertenze:  mírná,  středně  závažná,  závažná;  bylo 
pozorováno snížení systolického i diastolického krevního tlaku vleže na zádech i ve stoje. 
 
Perindopril snižuje periferní vaskulární rezistenci, čímž způsobuje snížení krevního tlaku. Následkem 
toho vzrůstá periferní krevní průtok bez ovlivnění srdeční tepové frekvence. 
 
Renální krevní průtok obvykle stoupá, zatímco rychlost glomerulární filtrace (GFR) zůstává obvykle 
nezměněná. Antihypertenzní aktivita je maximální mezi 4 a 6 hod. po podání jedné dávky a přetrvává 
po dobu alespoň 24 hod.; účinky v čase minimální účinnosti dosahují zhruba 87 až 100 % hodnot 
v čase maximální účinnosti. 
Pokles  krevního  tlaku  nastává  rychle.  U  pacientů  vykazujících  odpověď  se  normalizace  dosahuje 
během měsíce a přetrvává bez výskytu tachyfylaxe. 
 
 
Přerušení léčby nevede k žádnému rebound efektu. 
 
Perindopril redukuje hypertrofii levé komory. 
U lidí bylo zjištěno, že perindopril vykazuje vazodilatační vlastnosti. Zlepšuje elasticitu velkých arterií 
a snižuje poměr media/lumen malých arterií. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Pacienti se stabilní ischemickou chorobou srdeční (ICHS): 
Studie  EUROPA  byla  multicentrická,  mezinárodní,  randomizovaná,  dvojitě  slepá,  placebem 
kontrolovaná klinická studie probíhající po dobu 4 let. Dvanáct tisíc dvě stě osmnáct (12 218) pacientů 
starších než 18 let bylo randomizováno do skupin 8 mg perindopril tert-butylaminu (ekvivalentní 
10 mg  erbuminové  soli  perindoprilu  (n=6110))  nebo  placeba  (n=6108).  Studovaná  byla  populace 
pacientů,  kteří  měli  prokázanou  ICHS  bez  výskytu  klinických  známek  srdečního  selhání.  90  % 
pacientů mělo v minulosti infarkt myokardu nebo koronární revaskularizaci. Většina pacientů užívala 
studijní medikaci navíc ke standardní terapii, která zahrnovala antiagregancia, hypolipidemika a beta-
blokátory. 
Hlavním  kritériem  účinnosti  (primární  endpoint)  byl  kombinovaný  cíl  (endpoint)  zahrnující 
kardiovaskulární mortalitu, nefatální infarkt myokardu a/nebo srdeční zástavu s úspěšnou resuscitací. 
Léčba 8 mg perindopril tert-butylaminu (ekvivalentní 10 mg erbuminové soli perindoprilu) jednou 
denně vedla k významnému absolutnímu snížení primárního endpointu o 1,9 % (snížení relativního 
rizika 20 %, 95% CI [9,4; 28,6] - p<0,001). 
U  pacientů  s  anamnézou  infarktu  myokardu  a/nebo  revaskularizace  bylo  ve  srovnání  s  placebem 
pozorováno absolutní snížení primárního endpointu o 2,2 %, což odpovídalo RRR 22,4 % (95% CI 
[12,0; 31,6] - p<0,001). 
 
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET  (ONgoing  Telmisartan 
Alone  and  in  combination with  Ramipril  Global  Endpoint  Trial)  a  VA  NEPHRON-D  (The  Veterans 
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 
receptorů pro angiotensin II. 
Studie     ONTARGET   byla   vedena   u   pacientů   s   anamnézou   kardiovaskulárního   nebo 
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození 
cílových  orgánů.  Studie  VA  NEPHRON-D  byla  vedena  u  pacientů  s  diabetem  mellitem  2.  typu 
a diabetickou nefropatií. 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat souběžně. 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal  Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE  nebo  blokátorem  receptorů  pro  angiotensin   II   u   pacientů  s  diabetem  mellitem  2.  typu 
a chronickým  onemocněním  ledvin,  kardiovaskulárním  onemocnění,  nebo  obojím.  Studie  byla 
předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní 
mozková  příhoda  byly  numericky  častější  ve  skupině  s  aliskirenem  než  ve  skupině  s  placebem 
a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální 
dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 
 
Amlodipin 
 
Mechanismus účinku
Amlodipin  je  blokátorem  kalciových  kanálů,  který  inhibuje  vstup  vápenatých  iontů  do  myokardu 
a hladkého svalstva cév. Mechanismus antihypertenzního účinku amlodipinu vyplývá z jeho přímého 
relaxačního účinku na hladké svalstvo cév. Přesný mechanismus, kterým amlodipin vede k ústupu 
anginózních potíží, nebyl plně vysvětlen, je ale známo, že amlodipin snižuje rozsah ischemického 
 
 
zatížení myokardu dvěma mechanismy: 
1. Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly a tím snižuje celkovou periferní rezistenci (dotížení), 
proti kterému srdce pracuje. Toto snížení srdeční zátěže snižuje spotřebu energie myokardem 
a požadavky na kyslík. 
2. Mechanismus působení amlodipinu pravděpodobně též zahrnuje dilataci hlavních koronárních 
arterií  a  koronárních  arteriol.  Tato  dilatace  zvyšuje  dodávku  kyslíku  k  srdečnímu  svalu 
u pacientů  se  záchvaty  Prinzmetalovy  anginy.  U  pacientů  s  hypertenzí  poskytuje  podávání 
jednou denně klinicky významná snížení krevního tlaku (vleže na zádech i ve stoje) po celých 
24 hodin. 
 
Farmakodynamické účinky
U pacientů s anginou pectoris podávání amlodipinu jednou denně zvyšuje celkovou toleranci fyzické 
zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku deprese ST segmentu 1 mm. Amlodipin 
snižuje frekvenci záchvatů anginy a spotřebu tablet glycerol-trinitrátu. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a studie námahové testy v rámci kontrolovaných klinických studií u pacientů 
se srdečním selháním třídy NYHA II-IV prokázaly, že amlodipin nepůsobil žádné zhoršení klinického 
stavu: negativně neovlivnil ani toleranci tělesné námahy, ani ejekční frakci levé komory a nevyvolal 
ani žádné jiné negativní klinické známky a symptomy. 
 
Placebem kontrolovaná studie (PRAISE) navržená pro hodnocení pacientů se srdečním selháním třídy 
NYHA III až IV léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory ACE ověřila, že amlodipin nepůsobil 
žádné zvýšení rizika úmrtí nebo kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním. 
 
V následném sledování dlouhodobé placebem kontrolované studie (PRAISE 2) u pacientů se srdečním 
selháním NYHA třídy III a IV bez klinických symptomů nebo objektivních nálezů svědčících pro 
základní ischemické onemocnění, kteří užívali stabilní dávky inhibitorů ACE, digitalis  a  diuretika, 
nevykazoval amlodipin žádný účinek na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. V téže populaci 
souviselo podávání amlodipinu se vzrůstem hlášeného plicního edému, i když nebyl žádný významný 
rozdíl ve výskytu zhoršení srdečního selhání ve srovnání s placebem.