Valsartan/hydrochlorothiazid krka Interakce
 
Interakce spojené s valsartanem a hydrochlorothiazidem 
Souběžné použití se nedoporučuje 
Lithium
Během  souběžného  použití  inhibitorů  ACE  a  thiazidů  včetně  hydrochlorothiazidu  bylo  hlášeno 
reverzibilní  zvýšení  sérových  koncentrací  lithia  a  toxicity.  Vzhledem  k nedostatku  zkušeností  se 
souběžným použitím valsartanu a lithia se tato kombinace nedoporučuje. Je-li použití této kombinace 
nezbytné, doporučuje se pečlivé sledování sérových hladin lithia. 
 
Souběžné použití vyžadující opatrnost 
Jiná antihypertenziva
Kombinace valsartanu a hydrochlorothiazidu může zvyšovat účinky jiných antihypertenzních látek 
(např. guanethidinu, methyldopy, vazodilatancií, ACEI, ARB (blokátor receptorů AT1 pro angiotensin 
II), beta-blokátorů, blokátorů vápníkových kanálů a DRI (přímý inhibitor reninu). 
 
Presorické aminy (například noradrenalin, adrenalin)
Je  možná  snížená  reakce  na  presorické  aminy.  Klinický  význam  tohoto  účinku  je  nejistý 
a nedostatečný k vyloučení jejich použití. 
 
Nesteroidní  protizánětlivé  léky  (NSAID)  včetně  selektivních  inhibitorů  COX-2,    kyseliny 
acetylsalicylové (>3 g/den) a neselektivních NSAID 
NSAID mohou zeslabovat antihypertenzní účinek antagonistů angiotensinu II i hydrochlorothiazidu, 
pokud  se  podávají  souběžně.  Dále  může  souběžné  užívání  přípravku  Valsartan/hydrochlorothiazid 
Krka  a  nesteroidních  protizánětlivých  léků  (NSAID)  vést  ke  zhoršení  renálních  funkcí  a  zvýšení 
sérové hladiny draslíku. Proto se na počátku léčby doporučuje monitorování renálních funkcí, stejně 
jako dostatečná hydratace pacienta. 
 
 
 
Interakce spojené s valsartanem 
Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron  (RAAS) 
pomocí  kombinovaného  užívání inhibitorů  ACE, blokátorů  receptorů  pro  angiotensin   II nebo 
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená 
funkce  ledvin  (včetně  akutního  renálního  selhání)  ve  srovnání  s  použitím  jedné  látky  ovlivňující 
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 
 
Souběžné použití, které se nedoporučuje
Diuretika šetřící draslík, doplňky draslíku, náhrady soli obsahující draslík a jiné látky, které mohou 
zvyšovat hladiny draslíku 
Pokud je podávání léčivého přípravku, který ovlivňuje hladiny draslíku, v kombinaci s valsartanem 
považováno za nezbytné, doporučuje se monitorování hladin draslíku v krevní plazmě. 
 
Transportéry
Z in  vitro údajů  vyplývá,  že  valsartan  je  substrátem  jaterního  absorpčního  transportního  systému 
OATP1B1/OATP1B3 a jaterního efluxního transportéru MRP2. Klinický význam tohoto zjištění není 
znám.  Souběžné podávání  inhibitorů  transportérů  jaterního  vychytávání  (např.  rifampicin, 
cyklosporin)  nebo  efluxních  transportérů  (např.  ritonavir)  může  zvýšit  systémovou  expozici 
valsartanu. Věnujte náležitou pozornost zahajování nebo ukončování souběžné léčby těmito léky. 
 
Bez interakcí
Ve studiích lékových interakcí s valsartanem nebyly zjištěny žádné klinicky významné interakce mezi 
valsartanem  a  kteroukoli  z následujících látek:  cimetidin,  warfarin,  furosemid,  digoxin,  atenolol, 
indometacin, hydrochlorothiazid, amlodipin, glibenklamid. Digoxin a indometacin mohou interagovat 
s hydrochlorothiazidovou složkou přípravku Valsartan/hydrochlorothiazid Krka (viz interakce týkající 
se hydrochlorothiazidu). 
 
Interakce spojené s hydrochlorothiazidem 
Souběžné použití vyžadující opatrnost
Léčivé přípravky, které ovlivňují hladinu draslíku v séru
Hypokalemický účinek hydrochlorothiazidu může být zvýšen souběžným podáváním kaliuretických 
diuretik,  kortikosteroidů,  laxativ,  ACTH,  amfotericinu,  karbenoxolonu,  penicilinu  G,  kyseliny 
salicylové a jejích derivátů. 
Pokud  jsou  tyto  léčivé  přípravky  předepisovány spolu  s  kombinací hydrochlorothiazid/valsartan, 
doporučuje se monitorování plazmatických hladin draslíku (viz bod 4.4). 
 
Léčivé přípravky, které mohou vyvolat torsade de pointes
Vzhledem  k riziku hypokalemie je třeba hydrochlorothiazid podávat s opatrností, pokud je podáván 
souběžně s léčivými přípravky, které mohou vyvolat torsade de pointes, zejména antiarytmika třídy Ia 
a třídy III a některá antipsychotika. 
 
Léčivé přípravky, které ovlivňují hladinu sodíku v séru
Hyponatremický  účinek  diuretik  může  být  umocněn  souběžným podáváním  léků,  jako  jsou 
antidepresiva, antipsychotika, antiepileptika apod. Opatrnost je třeba při dlouhodobém podávání těchto 
léků. 
 
Digitalisové glykosidy
Thiazidy  indukovaná  hypokalemie  či  hypomagnezemie  se  mohou  objevit  jako  nežádoucí  účinky 
zvyšující výskyt srdečních arytmií způsobených digitalisem (viz bod 4.4). 
 
Soli vápníku a vitamin D
Podávání thiazidových diuretik včetně hydrochlorothiazidu spolu s vitaminem D nebo solemi vápníku 
může potencovat vzestup sérových hladin vápníku. Souběžné použití diuretik thiazidového typu se 
 
 
solemi  vápníku  může  u  pacientů  predisponovaných  k  hyperkalcémii  (např.  hyperparatyreóza, 
malignita nebo stavy způsobené vitaminem D) způsobit hyperkalcémii zvýšením tubulární reabsorpce 
kalcia. 
 
Antidiabetika (perorální přípravky a insulin)
Thiazidy mohou změnit glukózovou toleranci. Může být nutná úprava dávek antidiabetik. 
Metformin se má užívat s opatrností vzhledem k riziku laktátové acidózy vyvolané možným funkčním 
renálním selháním v souvislosti s hydrochlorothiazidem. 
 
Beta-blokátory a diazoxid
Souběžné užívání  thiazidových  diuretik  včetně  hydrochlorothiazidu  s beta-blokátory  může  zvýšit 
riziko hyperglykemie.  Thiazidová  diuretika  včetně  hydrochlorothiazidu  mohou  zvyšovat 
hyperglykemizující účinek diazoxidu. 
 
Léčivé přípravky používané k léčbě dny (probenecid, sulfinpyrazon a alopurinol) 
Může  být  zapotřebí  úprava  dávky  urikosurik,  protože  hydrochlorothiazid  může  zvyšovat  sérové 
hladiny kyseliny močové. Může být nezbytné zvýšení dávkování probenecidu nebo sulfinpyrazonu. 
Souběžné podávání  thiazidových  diuretik  včetně  hydrochlorothiazidu  může  zvýšit  výskyt  reakcí 
z přecitlivělosti na alopurinol. 
 
Anticholinergní látky a jiné léčivé přípravky ovlivňující žaludeční motilitu 
Biologická  dostupnost  thiazidových  diuretik  může  být  zvýšena  anticholinergními  látkami  (např. 
atropin, biperiden), zřejmě v důsledku snížení gastrointestinální motility a rychlosti vyprazdňování 
žaludku. Naopak se předpokládá, že prokinetika, jako je cisaprid, mohou snížit biologickou dostupnost 
diuretik thiazidového typu. 
 
Amantadin
Thiazidy včetně hydrochlorothiazidu mohou zvýšit riziko nežádoucích účinků amantadinu. 
 
Pryskyřice s iontoměničovými vlastnostmi
Absorpce thiazidových diuretik včetně hydrochlorothiazidu je snížena kolestyraminem a kolestipolem. 
To může vést k sub-terapeutickým účinkům thiazidových diuretik. Nicméně odstupňování dávkování 
hydrochlorothiazidu a pryskyřice tak, že hydrochlorothiazid je podáván nejméně 4 hod. před nebo 6 hod. po podání pryskyřice, by mělo potenciálně minimalizovat interakci. 
 
Cytotoxické látky
Thiazidy  včetně  hydrochlorothiazidu  mohou  snižovat  renální  exkreci  cytotoxických  látek  (např. 
cyklofosfamid, methotrexát) a potencovat tak jejich myelosupresivní účinky. 
 
Nedepolarizující periferní myorelaxancia (např. tubokurarin) 
Thiazidy  včetně  hydrochlorothiazidu  potencují  účinek  myorelaxancií  kosterních  svalů,  jako  jsou 
deriváty kurare. 
 
Cyklosporin
Souběžná léčba cyklosporinem může zvýšit riziko hyperurikemie a komplikací typu dny. 
 
Alkohol, barbituráty nebo narkotika
Souběžné podávání thiazidových diuretik s látkami, které mají také účinek na snižování krevního tlaku 
(např.  snížením  sympatické  aktivity  centrálního  nervového  systému  nebo  přímou  vazodilatační 
aktivitou) mohou potencovat ortostatickou hypotenzi. 
 
Methyldopa
Existují izolovaná hlášení výskytu hemolytické anémie u pacientů léčených souběžně methyldopou 
a hydrochlorothiazidem. 
 
Jodové kontrastní látky 
 
V případě  diuretiky  indukované  dehydratace  existuje  zvýšené  riziko  akutního  renálního  selhání, 
zejména u vysokých dávek jodových látek. Před podáním mají být pacienti rehydratováni.