Sp. zn. suklsa k sp. zn. sukls19846/2022, sukls239348/2021, sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
VESOXX 1 mg/ml intravezikální roztok 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jeden ml roztoku obsahuje 1 mg oxybutynin-hydrochloridu.. 
 
Jedna kalibrovaná předplněná injekční stříkačka připravená k použití s 10 ml roztoku obsahuje 10 mg 
oxybutynin-hydrochloridu. 
 
Pomocná látka se známým účinkem: sodík 3,56 mg/ml 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Intravezikální roztok. 
 
Čirý, bezbarvý roztok s pH 3,6 až 4,5.  
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
VESOXX je indikována k supresi neurogenní hyperaktivity močového detruzoru u dětí starších 6 let, 
dospívajících a dospělých, kteří řeší vyprazdňování moči pomocí čisté intermitentní katetrizace (ČIK), 
pokud nestačí léčba perorálními anticholinergiky, ať už z důvodu nedostatečné účinnosti nebo 
nesnesitelných nežádoucích účinků. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Dávkování
Počáteční úpravu dávky provádí neurourolog na základě pečlivé urodynamické kontroly. 
 
Pro dávkování neexistují žádná fixní pravidla vzhledem k vysokým individuálním rozdílům v tlaku 
v močovém měchýři a dávkách potřebných ke zmírnění neurogenní hyperaktivity detruzoru. 
Dávkování (dávky a frekvence) musí být proto stanoveno individuálně podle potřeb pacienta. 
 
Aplikované dávky mají dostatečně kompenzovat urodynamické parametry (maximální tlak detruzoru 
< 40 cm H2O), přičemž cílem je kompletní inhibice neurogenní hyperaktivity detruzoru. 
 
Při intravezikální terapii oxybutyninem mají být v pravidelných intervalech určených ošetřujícím 
urologem kontrolovány urodynamické parametry. 
 
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost oxybutynin-hydrochloridu u dětí ve věku 0–5 let nebyly dosud stanoveny. 
 
 
Doporučené dávkování u dospívajících (od 12 let), dospělých a starších pacientů 
Doporučené dávky byly vypočteny podle percentilů tělesné hmotnosti u různých věkových skupin 
(tabulka 1). 
 
Tabulka 1: Doporučené dávkování u následujících věkových skupin 
Věková skupina Věk (roky) 
Doporučená 
počáteční denní
dávka (mg) 
Doporučená celková 
denní dávka (mg)
Děti 6 – 12 individuální, viz dále  2 - Dospívající 12 - 18 10 10 - Dospělí 19 - 65 10 10 - Starší pacienti nad 65 10 10 -  
Pokud bude nutné zvýšit dávku nad počáteční hodnotu, je třeba ji zvyšovat postupně (za současného 
pečlivého sledování účinnosti a bezpečnosti), dokud není neurogenní hyperaktivita detruzoru 
dostatečně pod kontrolou. Požadované denní udržovací dávky lze rozdělit do několika aplikací 
(tabulky 2 a 3). Vzhledem k šesti čistým intermitentním katetrizacím (ČIK) denně se doporučuje toto 
schéma dávkování: 
 
Tabulka 2: Doporučené schéma dávkování (děti 6 až 12 let) 
Denní dávka 
(mg) 
Dávka podaná při jedné aplikaci (mg)
ČIK 1 ČIK 2 ČIK 3 ČIK 4 ČIK 5 ČIK 2 2 - - - - - 
5 - - - - -
10 5 - 5 - - - 
15 5 - 5 - 5 - 
20 10 - 10 - - - 
30 10 - 10 - 10 - 
 
Tabulka 3: Doporučené schéma dávkování při počáteční dávce 10 mg (dospívající od 12 let, dospělí 
a starší pacienti) 
Denní dávka 
(mg) 
Dávka podaná při jedné aplikaci (mg)
ČIK 1 ČIK 2 ČIK 3 ČIK 4 ČIK 5 ČIK 10 5 - 5 - - -
20 10 - 10 - - - 
30 10 - 10 - 10 - 
40 10 10 10 - 10 - 
 
 
Děti (6 až 12 let)
Dávkování je individuální s počáteční dávkou 0,1 mg/kg intravezikálně ráno. Dávku lze upravit po 
týdnu léčby. Je třeba zvolit nejnižší účinnou dávku. K dosažení adekvátního účinku lze denní dávku - 
pokud pacient toleruje nežádoucí účinky – zvýšit až na 30 mg denně. V jedné dávce nemá být podáno 
více než 10 mg. 
Bezpečnost a účinnost oxybutynin-hydrochloridu u dětí mladších 6 let nebyly dosud stanoveny.  
 
Starší pacienti (nad 65 let)
Stejně jako u jiných anticholinergik je nutno postupovat opatrně u fyzicky slabších a starších pacientů, 
zejména pokud jsou považovány za nezbytné dávky vyšší než 30 mg/den (viz bod 4.4). 
 
Porucha funkce jater a ledvin
Přípravek VESOXX se má používat se zvýšenou opatrností u pacientů s poruchou funkce jater nebo 
ledvin. Jeho podávání je u těchto pacientů nutno pečlivě sledovat a možná bude nutné snížení dávky 
(viz bod 4.4). 
 
Způsob podání
Intravezikální podání. 
 
Aby byla léčba bezpečná a účinná, pacienti musí být obeznámeni s postupem při čisté intermitentní 
katetrizaci (ČIK). Pacienty či jejich příbuzné (pečovatele) mají v provádění ČIK a aplikaci přípravku 
zaškolit specializovaní zdravotníci. 
 
Jakmile jsou zajištěny aseptické podmínky, do močového měchýře se zavede sterilní, jednorázová 
uretrální cévka. Před instilací je nutno měchýř zcela vyprázdnit. 
 
Z blistru se vyjme kalibrovaná předplněná injekční stříkačka a odstraní se z ní kryt.  
 
Předplněná injekční stříkačka z kopolymeru cykloolefinu
se závitem luer lock (v kombinaci s adaptérem luer-lock, 
který není součástí dodávky, slouží k přímému zapojení do 
katétrových systémů) 
Polypropylenová předplněná injekční
stříkačka (k přímému zapojení do 
standardních katétrových systémů) 
Na špičku stříkačky se našroubuje stupňovitý adaptér
kónusu luer-lock a na něj potom cévka. Konstantním 
tlakem na píst stříkačky se do močového měchýře instiluje 
požadované množství roztoku oxybutyninu. 
Kónus stříkačky je připojen přímo ke
katétru. Konstantním tlakem na píst 
stříkačky se do močového měchýře 
instiluje požadované množství roztoku 
oxybutyninu. 
 
Při aplikaci objemu menšího než 10 ml (což je obsah jedné injekční stříkačky) nevyužitý roztok 
zůstává ve stříkačce, kterou je později nutno odnést do lékárny k likvidaci. 
 
Po instilaci se katétr odstraní. 
 
Instilovaný roztok zůstává v měchýři až do příští katetrizace. 
 
Předplněná injekční stříkačka z kopolymeru
cykloolefinu se závitem luer lock (v kombinaci 
s adaptérem luer-lock, který není součástí 
dodávky, slouží k přímému zapojení do 
katétrových systémů) 
Polypropylenová předplněná injekční stříkačka
(k přímému zapojení do standardních 
katétrových systémů) 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek, cévku a
stupňovitý adaptér luer-lock je nutno zlikvidovat 
(viz bod 6.3). 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek a cévku je
nutno zlikvidovat (viz bod 6.3). 
 
 
Délka léčby závisí na symptomech, základním onemocnění a případně terapeutickém cíli. Stanovuje ji 
ošetřující lékař. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1, 
- závažné onemocnění gastrointestinálního traktu (např. závažná ulcerózní kolitida a toxické 
megakolon), 
- myasthenia gravis, 
- glaukom s úzkým úhlem či riziko jeho vzniku,  
- obstrukce močových cest, kde může dojít k retenci moči, 
- časté noční močení způsobené onemocněním srdce nebo ledvin, 
- souběžná oxygenoterapie. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
V případě přítomnosti infekce močových cest je nutné zahájit odpovídající antibakteriální léčbu. 
 
Přípravek VESOXX má být používán opatrně u starších pacientů, kteří mohou být citlivější na účinky 
centrálně působících anticholinergik.  
 
S používáním oxybutyninu jsou spojovány anticholinergní psychiatrické účinky   a účinky na centrální 
nervový systém (CNS) jako poruchy spánku (např. insomnie) a kognitivní poruchy, zejména u starších 
pacientů (nad 65 let). Opatrně je potřeba postupovat při souběžném podávání oxybutyninu s dalšími 
anticholinergiky (viz také bod 4.5). Pokud u pacienta dojde k uvedeným potížím, je třeba zvážit 
vysazení přípravku. 
 
V suchých ústech se nemusí pod jazykem rozpustit sublingválně užívané nitráty, což má za následek 
snížení jejich terapeutického účinku (viz bod 4.5). 
 
Při podávání perorálních přípravků obsahujících oxybutynin je třeba dát dbát následujících 
upozornění: 
 
Gastrointestinální poruchy 
Léčivé přípravky s obsahem anticholinergik mohou snížit gastrointestinální motilitu a je třeba je 
podávat opatrně u pacientů s obstrukcí gastrointestinálního traktu – hrozí gastrická retence. Tyto 
přípravky ́mají být používány se zvýšenou opatrností také u pacientů s hiátovou hernií či 
gastroesofageálním refluxem. 
 
Anticholinergika mají být používány opatrně u pacientů s autonomní neuropatií či s kognitivní 
poruchou a u pacientů s onemocněním jater nebo ledvin (viz bod 4.2). 
 
Pacienty je třeba informovat, že při používání oxybutyninu v horkém prostřední může dojít k přehřátí 
(horečce a tepelnému šoku způsobenému sníženým pocením).  
 
Oxybutynin může exacerbovat symptomy hyperthyreoidismu, ischemické choroby srdeční, 
městnavého srdečního selhání, srdečních arytmií, tachykardie, hypertenze a hypertrofie prostaty. 
 
Oxybutynin může vyvolat glaukom s  úzkým úhlem; pacienta je proto třeba poučit, aby při náhlém 
zhoršení zraku nebo bolesti očí okamžitě kontaktoval lékaře. Během léčby je třeba občas monitorovat 
zrakovou ostrost a nitrooční tlak. 
 
Oxybutynin může potlačovat sekreci slin, což může způsobit vznik zubního kazu, paradentózy nebo  
kandidózy v dutině ústní. 
 
 
Riziko nežádoucích účinků anticholinergik je při intravezikálním podání zřetelně nižší než při 
perorálním. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že je oxybutynin absorbován pomaleji po delší 
dobu se zpožděným dosaženímmaximálních hladin v séru a nižším stupněm metabolismu na aktivní 
metabolit N-desethyloxybutynin, který je hlavní příčinou těchto nežádoucích účinků. 
 
Pediatrická populace 
U dětí je přípravek VESOXX třeba používat opatrně – mohou být citlivější na jeho účinky, zejména na 
nežádoucí psychiatrické účinky a účinky na CNS.  
 
U dětí dlouhodobě léčených oxybutyninem podaným intravezikálně byla pozorována zvýšená 
frekvence asymptomatické bakteriurie a infekcí dolních močových cest. Pokud k těmto infekcím 
během léčby oxybutyninem dojde, musí být zahájena odpovídající antibakteriální léčba. 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,56 mg sodíku v 1ml, což odpovídá 0,18 % doporučeného 
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.   
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Anticholinergika mohou vzhledem k účinku na gastrointestinální motilitu ovlivnit absorpci některých 
současně podávaných léčiv.  
 
Anticholinergika mají být používány opatrně u pacientů, kteří souběžně užívají přípravky způsobující 
nebo exacerbují ezofagitidu (například bisfosfonáty). 
 
Sucho v ústech může zhoršovat rozpouštění sublingválně podávaných nitrátů a tak snižovat jejich 
terapeutický účinek. Pacienty léčené sublingválně nitráty je proto třeba poučit, aby si před jejich 
užitím navlhčili ústní sliznici (viz bod 4.4). 
 
Oxybutynin je metabolizován isoenzymem CYP 3A4 cytochromu P450. Při intravezikální aplikaci 
oxybutyninu dojde vesměs k obejití metabolismu první pasáže, nicméně interakce s léčivými 
přípravky, které inhibují izoenzym CYP 3A4 cytochromu P 450, nelze vyloučit. Toto je třeba mít na 
paměti při použití azolových antimykotik (např. ketokonazolu) a makrolidových antibiotik (např. 
erythromycinu) společně s oxybutyninem.  
 
Anticholinergní aktivita oxybutyninu roste při současném použití jiných anticholinergik nebo léčiv 
s anticholinergní aktivitou: amantadinu a další anticholinergních antiparkinsonik (např. biperidenu, 
levodopy), antihistaminik, antipsychotik (např. fenothiazinů, butyrofenonů, klozapinu), chinidinu, 
tricyklických antidepresiv, atropinu a příbuzných látek, jako jsou atropinová spasmolytika a 
dipyridamol. 
 
Oxybutynin může mít negativní účinek na prokinetickou terapii. 
 
Současné užívání přípravku s inhibitory cholinesterázy může vést ke snížení jejich účinnosti. 
 
Pacienty je třeba informovat, že ospalost vyvolaná anticholinergiky (jakým je oxybutynin) se může 
dále zhoršit při konzumaci alkoholu (viz bod 4.7). 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství
Žádné údaje o intravezikálním podávání oxybutyninu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na 
zvířatech prokázaly mírnou reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Přípravek VESOXX lze v těhotenství 
používat pouze tehdy, když tuto léčbu vyžaduje klinický stav ženy. 
 
 
Kojení
Podle dostupných informací se oxybutynin vylučuje do mléka samic potkanů, není však známo, zda 
také do mateřského mléka žen. Použití oxybutyninu se nedoporučuje během kojení.  
 
Fertilita
Údaje o možných účincích podávání oxybutyninu na mužskou a ženskou fertilitu nejsou k dispozici.  
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
VESOXX může způsobovat somnolenci nebo poruchy akomodace oka; pacienty je proto třeba poučit, 
aby byli opatrní při řízení a obsluze strojů. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Nežádoucí účinky pozorované u oxybutynin-hydrochloridu – sucho v ústech, somnolence a zácpa – 
odrážejí především typické anticholinergní účinky léčivé látky. 
 
Nežádoucí účinky z klinických studií s intravezikálním podáním oxybutynin-hydrochloridu jsou 
uvedeny v tabulce 4. Tyto účinky jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů a frekvencí s použitím 
následující konvence: velmi časté ( 1/10), časté ( 1/10 až < 1/100), méně časté ( 1/1000 až 
< 1/100), vzácné ( 1/10 000 až < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo  (nelze odhadnout 
z dat, která jsou k dispozici). 
 
Tabulka 4: Nežádoucí účinky z klinických studií s intravezikálním podáním oxybutynin-hydrochloridu  
Třída orgánových 
systémů  
Nežádoucí účinky  Frekvence
Infekce a infestace  Infekce močových cest, asymptomatická bakteriurie  Není známo 
Endokrinní poruchy Hyperprolaktinemie, zvýšení hladiny prolaktinu  Není známo 
Psychiatrické poruchy  Apatie, halucinace, kognitivní poruchy, hyperaktivita, 
insomnie, agorafobie, dezorientace  
Není známo 
Poruchy nervového 
systému 
Poruchy pozornosti, závrať, bolest hlavy, somnolence,
únava, dysgeuzie, snížená úroveň vědomí, ztráta vědomí, 
anticholinergní syndrom, záchvaty 
Není známo 
Poruchy ucha a 
labyrintu 
Vertigo Není známo
Poruchy oka  Suché oči, abnormální pocit v oku, porucha akomodace Není známo 
Srdeční poruchy Supraventrikulární tachykardie Není známo
Cévní poruchy  Hypotenze, zrudnutí obličeje Není známo
Gastrointestinální 
poruchy 
Zácpa, sucho v ústech, břišní diskomfort, bolest dolní
poloviny břicha, bolest horní poloviny břicha, nauzea, 
dyspepsie, průjem  
Není známo 
Poruchy kůže a 
podkožní tkáně 
Hypohidróza, vyrážka, noční pocení  Není známo
Poruchy ledvin a 
močových cest 
Urgentní močení, proteinurie, hematurie, porucha močení Není známo 
Celkové poruchy a 
reakce v místě aplikace  
Bolest v místě instilace, žízeň, diskomfort na hrudi, pocit
chladu 
Není známo 
U jednoho pacienta došlo ke snížení saturace kyslíkem během domácí oxygenoterapie (viz bod 4.3). 
 
 
Pediatrická populace 
Děti mohou být na účinky přípravku citlivější, především na psychiatrické účinky a na CNS.  
 
Nežádoucí účinky spojované s anticholinergní léčbou, avšak nezjištěné při intravezikálním podání 
oxybutyninu během klinických studií jsou: zvracení, anorexie, snížená chuť k jídlu, dysfagie, 
gastroezofageální reflux, pseudoobstrukce u rizikových pacientů (pacienti starší nebo trpící zácpou a 
léčení dalšími léky, které tlumí motilitu střev), stavy zmatenosti, agitovanost, úzkost, noční můry, 
paranoia, symptomy deprese, závislost na oxybutyninu (u pacientů s anamnézou abúzu alkoholu nebo 
drog), arytmie, úpal, glaukom s uzavřeným úhlem, oční hypertenze, suchá kůže, angioedém, kopřivka, 
fotosenzitivita, hypersenzitivita. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 
10, webové stránkye www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek. 
 
4.9 Předávkování 
 
U intravezikálního použití oxybutyninu nebyl hlášen žádný případ předávkování. 
 
Symptomy
Symptomy předávkování oxybutyninem gradují od běžných nežádoucích účinků typu poruch CNS (od 
neklidu a vzrušení až po psychotické chování) přes oběhové změny (zrudnutí, pokles krevního tlaku, 
oběhové selhání atd.) až po respirační selhání, paralýzu a kóma. 
 
Léčba
Neprodleně vyprázdněte močový měchýř cévkováním. 
 
V případě předávkování je třeba zajistit pečlivé sledování a symptomatickou léčbu. 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: urologika, léčiva k terapii zvýšené frekvence močení a inkontinence, 
ATC kód: G04B D04. 
 
Mechanismus účinku
Oxybutynin účinkuje jako kompetitivní antagonista acetylcholinu na postgangliových muskarinových 
receptorech; výsledkem je relaxace hladké svaloviny močového měchýře. 
 
Oxybutynin-hydrochlorid je anticholinergní látka, která má také přímý spasmolytický účinek na 
hladké svalstvo. Inhibuje kontrakce močového měchýře a uvolňuje stahy vyvolané různými podněty; 
zvyšuje objem močového měchýře, snižuje frekvenci kontrakcí a oddaluje nutkání na močení u 
neurogenní poruchy měchýře. Relaxace hladkého svalstva je dána účinkem podobným papaverinu, tj. 
antagonistické působení na procesy probíhající distálně od nervosvalové ploténky, navíc k 
anticholinergní blokádě receptorů muskarinového typu. Kromě toho působí oxybutynin-hydrochlorid i 
jako lokální anestetikum. 
 
 
Farmakodynamické účinky
Farmakodynamické vlastnosti oxybutyninu byly ověřovány po intravezikální aplikaci u dětí 
s neurogenní hyperaktivitou detruzoru. Vliv na inkontinenci a urodynamické proměnné se prohluboval 
a ve většině případů došlo ke zlepšení u obou parametrů. Výrazně poklesl počet hyperaktivních 
kontrakcí. Bylo prokázáno zvýšení průměrné cystometrické kapacity měchýře a průměrného poměru 
mezi jeho cystometrickou a očekávanou kapacitou. Současně se snížil konečný plnicí tlak močového 
měchýře. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost léčby neurogenní dysfunkce močového měchýře intravezikálním podáváním oxybutyninu 
byla ověřována krátkodobým i dlouhodobým používáním v klinických studiích. 
 
Téměř ve všech studiích byla intravezikální léčba oxybutyninem u pacientů s neurogenní 
hyperaktivitou detruzoru účinná a bylo prokázáno, že je dobře snášena pacienty (dospělými i 
pediatrickou popupací) trpícími hyperaktivitou neurogenního detruzoru. Ta byla hlavně důsledkem 
poranění míchy nebo meningomyelokély, do studií však byli zařazeni i pacienti s tetraplegií, 
paraplegií, roztroušenou sklerózou a Parkinsonovou chorobou. V prospektivní klinické studii u 15 dětí 
se cystometrická kapacita měchýře zvýšila z počátečních 114,2 ml na 127,4 ml (p > 0,05) po 
1,5 hodině intravezikální léčby a na 161,1 ml (p = 0,0091) po jejích 4 měsících (Buyse et al., 1995). 
Průměrná kompliance měchýře se významně zvýšila z počátečních 2,5 ml/cm vodního sloupce na 
11,495 ml/cm vodního sloupce (p = 0,0114) po 4 měsících léčby. V další prospektivní studii se u 12 ze 
13 dětí po intravezikální léčbě prokázala výrazně vyšší kontinence (Åmark et al., 1998). 
V retrospektivním dlouhodobém hodnocení u 13 dětí klesl průměrný konečný plnicí tlak močového 
měchýře z 52,5 ± 24 na hodnotu 24,5 ± 14,4 cm vodního sloupce (Humblet et al., 2014).  
 
Účinnost intravezikální vs. perorální aplikace oxybutyninu byla ověřována v další prospektivní 
multicentrické klinické studii u 35 pacientů (ve věku od 18 do 70 let), kteří trpěli hyperaktivitou 
detruzoru, potvrzenou předchozími urodynamickými vyšetřeními, a měli ČIK minimálně po dobu 
týdnů (Schröder et al., 2016). Studie potvrdila, že maximální kapacita močového měchýře se po 
intravezikální léčbě významně zvýšila z 18,1 ml (při perorální aplikaci) na 116,6 ml (při intravezikální 
aplikaci).  
 
V další studii trvající 6 měsíců bylo 25 dospělých pacientů (ve věku od 18 do 64 let) s poraněním 
míchy, u nichž selhala standardní perorální léčba oxybutyninem, léčeno oxybutyninem intravezikálně  
(Pannek et al., 2000). Intravezikální léčba vedla ke zvýšení kapacity močového měchýře z 349 na 
420 ml. Navíc výrazně kleslo průměrné maximum retenčního tlaku, a to z 54 na 26,5 cm vodního 
sloupce. Retenční tlak v detruzoru se u 21 z 25 pacientů v průběhu studie vrátil na hodnoty pod 40 cm 
vodního sloupce.  
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Absorpce
Oxybutynin podávaný intravezikálně je stěnou močového měchýře dobře absorbován do systémového 
oběhu. 
Měření plazmatických koncentrací intravezikálně podaného oxybutyninu odhalilo rozsáhlou 
variabilitu mezi pacienty, po intravezikální aplikaci však došlo k podstatné absorpci léčiva; maximální 
koncentrace v plazmě bylo dosaženo asi po jedné hodině. 
 
Farmakokinetika intravezikálně podaného oxybutynin-hydrochloridu byla ověřována u zdravých 
dobrovolníků. Systémová expozice (AUC) racemické formě oxybutyninu byla výrazně vyšší (o 
294 %) po instilaci než po perorálním podání. Systémová expozice metabolitu N-desethyl-
oxybutyninu byla po instilaci naopak výrazně nižší (21 % hodnoty dosažené po perorálním podání). 
Poměr koncentrace metabolitu k mateřské látce je tedy při intravezikální aplikaci 14krát nižší.  
 
 
Tato pozorování jasně ukazují, že má způsob podání silný vliv na vstřebání a zejména na 
metabolismus prvního průchodu oxybutyninu. Je zjevné, že byl účinek prvního průchodu 
játry                                                                                                                                                                                                                                                                                              
při intravezikální aplikaci významně nižší.  
 
Biologická dostupnost perorálně podaného oxybutyninu činí dle zpráv asi 6 %; absolutní biologickou 
dostupnost mateřské látky po intravezikální instilaci lze tedy odhadnout na asi 20 %. 
 
Distribuce
Oxybutynin je po systémové absorpci široce distribuován do tělních tkání. Distribuční objem byl po 
intravenózním podání 5 mg oxybutynin-hydrochloridu odhadnut na 193 litrů. 
 
Biotransformace
Perorálně podaný oxybutynin je primárně metabolizován enzymovými systémy cytochromu P450, 
zejména CYP3A4, který se nachází převážně v játrech a střevní stěně. Mezi metabolity patří kyselina 
fenylcyklohexylglykolová, která je farmakologicky inaktivní, a N- desethyloxybutynin (DEOB), který 
je farmakologicky aktivní.  
 
Intravezikální podání oxybutyninu vesměs obchází metabolismus prvního průchodu v játrech a 
gastrointestinálním traktu, což znamená menší tvorbu N-desethyl- metabolitu. 
 
Zdá se, že tento metabolit má silnější anticholinergní nežádoucí účinky než mateřská látka, zejména na 
slinné žlázy. 
 
Eliminace
Oxybutynin je po perorálním a intravezikálním podání rychle vylučován z těla. Závěr 
farmakokinetických studií zní, že intravezikálně podaný oxybutynin má delší poločas eliminace 
(2,56 h) než při perorálním podání (1,48 h). Oxybutynin a jeho hlavní metabolit N-desethyloxybutynin 
byly v séru detekovatelné ještě 24 hodin po intravezikálním podání. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
 
Neklinické údaje získané na základě studií akutní toxikologie, toxicity po opakovaném podávání, 
genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu a lokální toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko 
u člověka. 
 
Při maternálně toxických dávkách může perorálně podaný oxybutynin způsobit malformace fetu u 
potkanů. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Kyselina chlorovodíková 
Chlorid sodný 
Voda pro injekci 
6.2 Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
roky. 
 
 
Předplněné injekční stříkačky jsou jednodávkové obaly.Pokud není přípravek použit okamžitě, doba a 
podmínky uchovávání přípravku před použitím jsou v odpovědnosti uživatele. 
 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
 
Předplněná injekční stříkačka z kopolymeru
cykloolefinu se závitem luer lock (v kombinaci 
s adaptérem luer-lock, který není součástí 
dodávky, slouží k přímému zapojení do 
katétrových systémů) 
Polypropylenová předplněná injekční stříkačka
(k přímému zapojení do standardních 
katétrových systémů) 
10 ml roztoku v předplněné injekční stříkačce 
(kopolymer cykloolefinu) s pístem (syntetická 
brombutylová pryž) a krytem (syntetická 
brombutylová pryž). 
10 ml roztoku v předplněné injekční stříkačce 
(polypropylen) s pístem (syntetická 
brombutylová pryž) a krytem (syntetická 
brombutylová pryž). 
 
Krabice se 100 předplněnými injekčními stříkačkami. Krabice se 12 předplněnými injekčními 
stříkačkami. 
 
Na trhu nemusí být všechny uvedené velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku  
 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
FARCO-PHARMA GmbH 
Gereonsmühlengasse 1-50670 Köln 
Německo
 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO /REGISTRAČNÍ ČÍSLA 
 
53/156/17-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
3. 10.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU