Xeomin Farmakodynamické vlastnosti
   
Farmakoterapeutická skupina: Jiná periferně působící myorelaxancia    
ATC kód: M03AX01   
   
Botulotoxin typu A blokuje cholinergní přenos na nervosvalové ploténce prostřednictvím inhibice 
uvolňování acetylcholinu. Nervová zakončení neuromuskulárních spojení dále neodpovídají na 
nervové impulzy a sekrece neurotransmiteru na motorických ploténkách je blokována (chemická 
denervace). Mechanizmus obnovení přenosu vzruchu spočívá v tvorbě nových nervových zakončení a 
opětovném vytvoření motorických plotének.   
   
Mechanismus účinku  
Mechanizmus účinku botulotoxinu typu A na cholinergní nervová zakončení může být popsán ve následných krocích:   
   
• Vazba: těžký řetězec botulotoxinu typu A se váže s výjimečně vysokou selektivitou a afinitou 
na receptory nacházející se pouze na cholinergních zakončeních.   
• Internalizace: konstrikce membrány na nervových zakončeních a absorpce toxinu nervového 
zakončení (endocytóza).   
• Translokace: Konečný amino-terminální segment neurotoxinového těžkého řetězce vytvoří 
pór ve vesikulární membráně, disulfidické vazby jsou rozštěpeny a lehký neurotoxinový 
řetězec prochází pórem do cytosolu.   
• Účinek: Po uvolnění lehký neurotoxinový řetězec se velmi specificky štěpí cílový protein 
(SNAP 25), který je nezbytný pro uvolnění acetylcholinu.   
   
K úplnému obnovení funkce nervosvalových plotének / přenosu vzruchu dochází obvykle během 3-měsíců po intramuskulární injekci, kdy nervová zakončení dorostou a znovu vytvoří nervosvalovou 
ploténku.   
   
Výsledky klinických studií  
Ve 2 srovnávacích studiích fáze III s jednotlivou dávkou byla prokázána terapeutická ekvivalence 
přípravku XEOMIN ve srovnání se srovnávacím přípravkem Botox obsahujícím botulotoxinový 
komplex typu A (onabotulotoxin A 900 kD), v jedné u pacientů s blefarospasmem (studie MRZ 
60201-0003, n=300) a ve druhé u pacientů s cervikální dystonií (studie MRZ 60201-0013, n=463). 
Výsledky studií také prokázaly, že přípravek XEOMIN a srovnávací přípravek měly při použití v 
dávkovacím poměru 1:1 podobnou účinnost a bezpečnostní profil u pacientů s blefarospasmem a s 
cervikální dystonií (viz bod 4.2).   
   
Blefarospasmus  
XEOMIN byl hodnocen v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, multicentrické 
studii fáze III, která zařadila celkem 109 pacientů s blefarospasmem. Pacienti měli klinickou diagnózu 
benigního esenciálního blefarospasmu s úvodním sub-skóre na Jankovicově hodnotící stupnici 
závažnosti (JRS) ≥ 2 a stabilní uspokojivou terapeutickou odpovědí na předchozí podání referenčního 
přípravku (onabotulotoxinu A).   
Pacienti byli randomizováni (2:1) k podání jedné dávky přípravku XEOMIN (n=75) nebo placeba 
(n=34) v dávce podobné (+/- 10%) jako při dvou posledních sezení s podáním injekce přípravku 
onabotulotoxinu A před zařazením do studie. Nejvyšší dávkou povolenou v této studii bylo jednotek na jedno oko, průměrná dávka přípravku XEOMIN byla 32 jednotek na jedno oko.  
Primárním cílovým parametrem účinnosti byla změna sub-skóre závažnosti na stupnici JRS od 
14   
počátku do 6. týdne po injekci v populaci zamýšlené léčit (ITT), kdy chybějící hodnoty byly 
nahrazeny poslední dostupnou hodnotou u daného pacienta (poslední provedené pozorování). V ITT 
populaci činil rozdíl mezi skupinou léčenou přípravkem XEOMIN a placebo skupinou ve změně 
subskóre závažnosti na stupnici JRS od počátku do 6. týdne po injekci -1,0 (95 % CI -1,4; -0,5) bod a 
byl statisticky signifikantní (p<0,001).   
Pokud byla zapotřebí další injekce, pacienti mohli pokračovat v prodloužení studie. Pacientům bylo 
aplikováno až pět injekcí přípravku XEOMIN s minimálním intervalem mezi dvěma injekcemi 
nejméně šest týdnů (48 – 69 týdnů celková délka studie a maximální dávka 50 jednotek na každé oko). 
V průběhu celé studie se průměrný interval mezi injekcemi u subjektů léčených NT 201 pohyboval 
mezi 10,14 (1. interval) a 12,00 (2. až 5. interval) týdny.   
   
Další dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie fáze III s otevřeným prodloužením 
hodnotila účinnost přípravku XEOMIN u celkem 61 pacientů s klinickou diagnózou benigního 
esenciálního blefarospasmu a výchozím subskóre ≥ 2 na Jankovicově škále pro hodnocení závažnosti 
(JRS), kteří dosud nebyli léčeni botulotoxinem, tj. u pacientů, kteří po dobu nejméně 12 měsíců před 
podáním přípravku XEOMIN nedostávali žádnou botulotoxinovou léčbu blefarospasmu. Během 
hlavního období studie (6 – 20 týdnů) byli pacienti náhodně přiděleni k jednorázovému podání 
přípravku XEOMIN v dávce 12,5 jednotek na jedno oko (n=22), 25 jednotek na jedno oko (n=19) 
nebo placeba (n=20). Pacienti, u kterých byla zapotřebí další injekce, mohli pokračovat v prodloužení 
studie a dostat ještě jednu injekci přípravku XEOMIN.   
Během hlavního období studie byla střední délka léčebného intervalu 6 týdnů v placebo skupině, týdnů ve skupině léčené dávkou 12,5 jednotek na oko a 20 týdnů ve skupině léčené dávkou jednotek na oko. Průměrný rozdíl ANCOVA LS v porovnání s placebem (95% CI) u změny subskóre 
závažnosti na škále JRS mezi výchozí hodnotou a hodnotou v 6. týdnu činil -1,2 (-1,9, -0.6) ve skupině 
s dávkou 25 jednotek přípravku XEOMIN na oko a byl vyhodnocen jako statisticky signifikantní, 
zatímco odpovídající rozdíl proti placebu ve skupině léčené dávkou 12,5 jednotek přípravku XEOMIN 
činil -0,5 (-1,1, 0,2) a nebyl statisticky signifikantní.   
Během prodloužení studie pacienti dostávali jednu injekci přípravku XEOMIN (n=39) v průměrné 
dávce blížící se 25 jednotkám (rozmezí: 15-30 jednotek) na oko a průměrná délka léčebného intervalu 
činila 19,9 týdne.   
   
Torticollis spastica  
XEOMIN byl hodnocen v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, multicentrické 
studii fáze III, která zařadila celkem 233 pacientů s cervikální dystonií. Pacienti měli klinickou 
diagnózu převážně rotační cervikální dystonie s úvodním celkovým skóre na Torontské západní 
hodnotící stupnici spastické tortikolis (TWSTRS) ≥ 20. Pacienti byli randomizováni (1:1:1) k podání 
jedné dávky přípravku XEOMIN 240 jednotek (n=81), přípravku XEOMIN 120 jednotek (n=78) nebo 
placeba (n=74). Počet a místa injekcí určoval zkoušející lékař.    
Primárním parametrem účinnosti byla průměrná změna LS od počátku do 4. týdne po injekci v 
celkovém skóre TWSTRS v populaci zamýšlené léčit (ITT), kdy chybějící hodnoty byly nahrazeny 
vstupní hodnotou pacienta (úplný statistický model). Změna celkového skóre TWSTRS od počátku do 
4. týdne byla signifikantně větší ve skupinách s NT 201 v porovnání se změnou v placebo skupině 
(p<0,001) ve všech statistických modelech). Tyto rozdíly byly též klinicky významné: např. -0,9 bodů 
u 240 jednotek vs. placebo a -7,5 bodů u 120 jednotek vs. placebo v úplném statistickém modelu. 
Pokud byla zapotřebí další injekce, pacienti mohli pokračovat v prodloužení studie. Pacientům bylo 
aplikováno až pět injekcí přípravku XEOMIN v dávce 120 jednotek nebo 240 jednotek s minimálním 
intervalem mezi dvěma injekcemi nejméně šest týdnů (48 – 69 týdnů celková délka studie). Na 
základě žádosti pacienta o opakování léčby byl medián doby trvání odpovědi po léčbě přípravkem 
Xeomin v této studii (dvojitě zaslepené i otevřené prodloužení) 12 týdnů (mezikvartilové rozpětí: 9 až 
15 týdnů). Ve většině injekčních cyklů (96,3 %) činila doba do opakování léčby 6 až 22 týdnů a v 
jednotlivých případech až 28 týdnů.  
   
Spasticita horních končetin (u dospělých)  
V pivotní studii (dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, multicentrická) provedené u pacientů se 
spasticitou horních končetin po cévní mozkové příhodě bylo randomizováno 148 pacientů k aplikaci 
15   
přípravku XEOMIN (n=73) a placeba (n=75). Kumulativní dávka po 6 opakovaných léčebných 
sezeních byla v klinické studii v průměru 1 333 jednotek (maximálně 2 395 jednotek) v průběhu až týdnů.   
   
Jak stanovil primární parametr účinnosti (výskyt odpovědi flexorů zápěstí dle Ashworth Scale skóre v 
týdnu 4, odpověď definovaná jako zlepšení alespoň v 1 bodu z 5 stupňového skóre), pacienti léčení 
přípravkem XEOMIN (výskyt odpovědi: 68,5 %) měli 3,97 krát vyšší pravděpodobnost odpovědi na 
léčbu ve srovnání s pacienty s placebem (výskyt odpovědi: 37,3 %; 95 % Cl: 1,90 až 8,30; p < 0,001, 
ITT populace).   
   
Tato studie s fixní dávkou nebyla navržena, aby rozlišovala mezi ženami a muži, nicméně v post-hoc 
analýze byl výskyt odpovědi na léčbu vyšší u žen (89,3 %) než u mužů (55,6 %), tento rozdíl byl 
statisticky významný pouze u žen. Přesto, u mužů léčených přípravkem XEOMIN ve srovnání s 
placebem byl výskyt odpovědi v Ashworth Scale skóre po 4 týdnech trvale vyšší u všech svalových 
skupin. Na základě požadavků pacientů na opakovanou léčbu činil medián doby trvání účinku v této 
pivotní studii následované prodlouženým otevřeným pokračováním 14 týdnů (rozmezí mezi 
kvadranty: 13 až 17 týdnů) a u většiny injekčních cyklů (95,9 %) činila doba do opakovaného podání 
léčby 12 až 28 týdnů.  
   
V prodlouženém otevřeném pokračování pivotní studie (v této fázi bylo možné flexibilní dávkování) 
byl poměr pacientů odpovídajících na léčbu podobný u mužů i žen. Tohoto pokračování se zúčastnilo 
145 pacientů a bylo aplikováno až 5 cyklů injekcí, stejně jako v zaslepené studii (EudraCT číslo 
2006003036-30), ve které byla účinnost a bezpečnost přípravku XEOMIN hodnocena ve 2 různých 
ředěních u 192 pacientů se spasticitou horních končetin různé etiologie.   
   
Do další dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie fáze III bylo zařazeno celkem dosud neléčených pacientů se spasticitou horní končetiny, kteří byli nejméně tři měsíce po cévní 
mozkové příhodě. Během hlavního období (HO) byla podávána fixní celková dávka přípravku 
XEOMIN (400 jednotek) intramuskulárně do primárně definované cílové oblasti s klinickým 
problémem vybraným z flektovaného lokte, flektovaného zápěstí nebo zaťaté pěsti a do dalších 
postižených svalových skupin (n=210). Konfirmační analýza primární a druhé primární proměnné 
účinnosti za 4 týdny po injekci prokázala statisticky signifikantní zlepšení poměru pacientů 
odpovídajících na léčbu v Ashworth Scale skóre nebo změny Ashworth Scale skóre proti výchozí 
hodnotě a celkového hodnocení změny zkoušejícím.   
HO dokončilo 296 léčených pacientů, kteří se následně zúčastnili cyklu otevřeného prodloužení 
(OLEX). Během prodloužení pacienti dostali až tři injekce. Každý OLEX cyklus sestával z jednoho 
léčebného sezení (celková dávka 400 jednotek přípravku XEOMIN distribuována flexibilně mezi 
všemi postiženými svaly) následovaného 12týdenním pozorovacím obdobím. Celková délka studie 
činila 48 týdnů.   
   
Léčba ramenních svalů byla hodnocena v otevřené studii fáze III, do níž bylo zařazeno 155 pacientů s 
klinickou potřebou léčby kombinované spasticity horních a dolních končetin. Protokol studie umožnil 
podávání dávek až 600 jednotek přípravku XEOMIN do horní končetiny. Tato studie prokázala 
pozitivní vztah mezi zvyšujícími se dávkami přípravku XEOMIN a zlepšením stavu pacienta na 
základě hodnocení Ashworth Scale a dalších proměnných účinnosti bez ohrožení bezpečnosti pacienta 
nebo snášenlivosti přípravku XEOMIN.   
   
Spasticita dolních a horních končetin způsobená dětskou mozkovou obrnou (u dětí/dospívajících) 
Hodnocení dolních končetin  
Do dvojitě zaslepené klinické studie fáze III s paralelními skupinami, která hodnotila odpověď na 
dávku, bylo zařazeno 311 dětí a dospívajících (ve věku 2 – 17 let) s uni- či bilaterální spasticitou 
dolních končetin způsobenou dětskou mozkovou obrnou. K léčbě spasticity dolních končetin byl 
přípravek XEOMIN podáván ve třech léčebných skupinách (4 jednotky/kg tělesné hmotnosti s 
maximální dávkou 100 jednotek, 12 jednotek/kg tělesné hmotnosti s maximání dávkou 300 jednotek a 
16   
16 jednotek/kg tělesné hmotnosti s maximální dávkou 400 jednotek) u dvou zvolených klinických 
projevů na dolních končetinách (pes equinus, flektované koleno, addukovaná kyčel).    
Skupina s nízkou dávkou byla v této studii zamýšlena jako kontrolní skupina. Při porovnání vysoké a 
nízké dávky u primárního či druhého primárního parametru účinnosti nebyl prokázán statisticky 
signifikantní rozdíl. Průměrná změna LS (SE, 95% CI) proti výchozí hodnotě na Ashwort Scale skóre 
plantárních flexorů za 4 týdny po injekci činila -0,70 (0,061, 95% CI: -0,82; -0,58) u vysoké dávky a  
0,66 (0,084, 95% CI: -0,82; -0,50) u nízké dávky s hodnotou p 0,650.    
Zlepšení svalového tonu se neprojevilo na vlivu na funkci nebo na celkovém hodnocení změny 
zkoušejícím (Investigator’s Global Impression of Change). Adekvátní dávkování přípravku XEOMIN 
při léčbě spasticity dolních končetin u dětí a dospívajících nebylo možno odvodit. Během léčby ve 
dvojitě zaslepené studii a prodloužené léčby v otevřené studii nebyly pozorovány žádné neočekávané 
nežádoucí příhody přípravku XEOMIN během čtyř injekčních cyklů.   
   
Hodnocení horních končetin  
V další dvojitě zaslepené klinické studii fáze III s paralelními skupinami, která hodnotila odpověď na 
dávku, bylo 350 dětí a dospívajících (ve věku od 2 do 17 let) se spasticitou horních končetin nebo s 
kombinovanou spasticitou horních a dolních končetin způsobenou dětskou mozkovou obrnou léčeno 
přípravkem XEOMIN. K léčbě spasticity horních končetin (flexované rameno, flexované zápěstí, 
zaťatá pěst, pronace předloktí, palec v dlani) nebo kombinované spasticity horních a dolních končetin 
(pes equinus, flexované koleno, addukovaná kyčel) byl přípravek XEOMIN podáván ve třech 
dávkových skupinách během hlavního období studie s jedním injekčním cyklem: 2 až 5 jednotek/kg 
tělesné hmotnosti s maximální dávkou 50 až 125 jednotek, 6 až 15 jednotek/kg tělesné hmotnosti s 
maximální dávkou 150 až 375 jednotek a 8 až 20 jednotek/kg tělesné hmotnosti s maximální dávkou 
200 až 500 jednotek. Pacienti pokračovali s nejvyšší dávkou v otevřeném prodloužení studie se třemi 
injekčními cykly.    
Statisticky signifikantní rozdíly mezi nízkou a vysokou dávku byly pozorovány u změny Ashwort   
Scale skóre proti výchozí hodnotě u loketního flexoru nebo zápěstního flexoru za 4 týdny po injekci  
(0.22 [95% CI -0,4;-0,04] p=0,017). Zlepšení svalového tonu se neprojevilo na vlivu na funkci a na 
celkovém hodnocení změny zkoušejícím. Z této studie tedy nebylo možno odvodit adekvátní 
dávkování přípravku XEOMIN při léčbě spasticity horních končetin u dětí a dospívajících.    
   
Během léčby spasticity horních a dolních končetin přípravkem XEOMIN nebyly hlášeny žádné 
neočekávané bezpečnostní problémy během čtyř injekčních cyklů (každý v trvání 14± 2 týdne).   
   
Chronická sialorea (dospělí) 
Pivotní dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie fáze III zařadila celkem pacientů, kteří nejméně tři měsíce trpěli sialoreou v důsledku Parkinsonovy choroby, atypického 
parkinsonismu, cévní mozkové příhody nebo úrazu mozku. Během hlavního období (HO) byla 
intraglandulárně podávána fixní celková dávka přípravku XEOMIN (100 nebo 75 jednotek) nebo 
placeba v definovaném dávkovém poměru 3:2 do parotických a submandibulárních žláz, v daném 
pořadí.    
   
      uSFR (g/min)   GICS (body skóre)   
Léčba   Časový bod   n obs   LS mean (SE)   n obs   LS mean (SE)   
Placebo   4. týden    36   -0,04 (0,033)   36   0,67 (0,186)   
jednotek   
4. týden   73   -0,13 (0,026)   74   1,25 (0,144)   
jednotek   
8. týden   73   -0,13 (0,026)   74   1,30 (0,148)   
17   
jednotek   
12. týden   73   -0,12 (0,026)   74   1,21 (0,152)   
jednotek   
16. týden   73   -0,11 (0,027)   74   0,93 (0,152)   
 uSFR: Rychlost nestimulovaného toku slin; GICS: Škála globálního vnímání změny  n obs:  
Pozorovaný počet; LS: Průměrný rozdíl proti výchozí hodnotě; SE: Standardní chyba  
   
Ve 4. týdnu bylo zlepšení GICS (jeden z primárních cílových parametrů) o nejméně 1 bod pozorováno 
u 73 % pacientů léčených 100 jednotkami přípravku XEOMIN v porovnání se 44 % pacientů v 
placebo skupině. Ověřovací analýza všech primárních parametrů účinnosti (uSFR a GICS za 4 týdny 
po injekci) prokázala statisticky signifikantní zlepšení ve skupině léčené 100 jednotkami v porovnání s 
placebem. Bylo prokázáno zlepšení parametrů účinnosti za 8 a 12 týdnů po injekci a udrželo se až do 
okamžiku posledního hodnocení v HO v 16. týdnu. Další primární parametry účinnosti ve 4. týdnu 
prokázaly superiorní výsledky při aplikaci vedené ultrazvukovou kontrolou v porovnání s metodou dle 
anatomických bodů (uSFR hodnota p 0,019 vs. 0,099 a GICS 0,003 vs. 0,171).   
HO dokončilo 173 léčených pacientů, kteří pak vstoupili do prodloužení studie (PS). PS zahrnovalo tři 
cykly se zaslepenou dávkou s jedním ošetřením (celková dávka 100 nebo 75 jednotek přípravku 
XEOMIN se stejným dávkovým poměrem jako v HO) následované 16týdenním obdobím následného 
sledování. PS dokončilo 151 pacientů. Výsledky z PS potvrdily zjištění z HO a prokázaly trvalý 
terapeutický přínos 100 jednotek přípravku XEOMIN.   
  
Chronická sialorea (děti/dospívající) 
V jedné dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii fáze III bylo léčeno celkem 255 dětí 
a dospívajících (ve věku od 2 do 17 let) s tělesnou hmotností (BW) nejméně 12 kg s chronickou 
sialoreou  související s neurologickými poruchami a/nebo mentálním postižením. Během hlavního 
období (MP) bylo 220 pacientů ve věku od 6 do 17 let léčeno přípravkem XEOMIN podle skupiny 
tělesné hmotnosti (BW) až do 75 jednotek nebo placebem. Léčba byla podávána s ultrazvukovou 
kontrolou intraglandulárně s definovaným poměrem dávek 3:2 do příušní a submandibulární slinné 
žlázy.  
 
    uSFR (g/min)  GICS (body skóre)  
Léčba  Časový bod   n obs  LS mean (SE)  n obs  LS mean (SE) 
Placebo  4. týden   72  -0,07 (0,015)  72  0,63 (0,104)  
XEOMIN  
dle skupiny  
BW 
4. týden  148  -0,14 (0,012)  148  0,91 (0,075)  
8. týden  146  -0,16 (0,012)  146  0,94 (0,068)  
12. týden  147  -0,16 (0,013)  147  0,87 (0,073)  
16. týden  145  -0,15 (0,013)  146  0,77 (0,070)  
uSFR: Rychlost nestimulovaného toku slin; GICS: Škála globálního vnímání změny; BW: tělesná 
hmotnost;  n obs: Pozorovaný počet; LS: Průměrný rozdíl oproti výchozí hodnotě; SE: Standardní 
chyba  
  
Potvrzující analýza vedlejších proměnných účinnosti (uSFR a GICS ve 4. týdnu po injekci) prokázala 
statisticky významné a klinicky relevantní zlepšení u skupiny s přípravkem XEOMIN ve srovnání s 
placebem. U obou parametrů účinnosti byly statisticky významné rozdíly mezi léčebnými skupinami 
pozorovány až do ukončení MP v 16. týdnu.  
Všech 35 dětí ve věku od 2 do 5 let bylo léčeno přípravkem XEOMIN podle skupiny tělesné 
hmotnosti, přičemž nebyla použita žádná kontrolní skupina s placebem.U všech dětí bylo zjištěno 
18   
zlepšení hodnocených proměnných účinnosti, které bylo podobné zlepšení pozorovému u skupiny 
léčené přípravkem XEOMIN ve věku od 6 do 17 let.  
Následujícího prvního cyklu otevřeného prodloužení léčby (z angl. Open-label Extension Period, 
OLEX) se zúčastnilo 247 pacientů. OLEX se skládalo ze tří dalších cyklů, z nichž v každém proběhlo 
jedno léčebné sezení, po kterém následovalo 16týdenní pozorovací období. Všichni pacienti byli 
léčeni přípravkem XEOMIN podle stejného, předem stanoveného dávkovacího schématu a ve stejném 
poměru dávek jako v MP. OLEX dokončilo celkem 222 pacientů. Výsledky OLEX potvrdily výsledky 
MP, které ukázaly pokračující přínos léčby. Nebyly zjištěny žádné nová nebo neočekávaná 
bezpečnostní rizika.  
  
Pediatrická populace  
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s 
přípravkem XEOMIN    
• u všech podskupin pediatrické populace v léčbě dystonie   
• u kojenců a batolat ve věku od 0 do 24 měsíců v léčbě svalové spasticity a chronické sialorey. 
Informace o použití u dětí viz bod 4.2.