Zenavil Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Urologika, léčiva používaná při poruchách erekce 
ATC kód G04BE08. 
Mechanismus účinku
Tadalafil  je  silný  a  selektivní  inhibitor  fosfodiesterázy  typu  5  (PDE5),  enzymu  zodpovědného  za 
degradaci cyklického guanosinmonofosfátu (cGMP). 
Erektilní dysfunkce a benigní hyperplazie prostaty
Zatímco při sexuální stimulaci dochází k lokálnímu uvolnění oxidu dusnatého (NO), inhibice PDEtadalafilem zvyšuje hladiny cGMP v corpus cavernosum. Tento proces vede k uvolnění hladkého 
svalstva, přítoku krve do tkání penisu, a tím k erekci. Tadalafil je v léčbě erektilní dysfunkce neúčinný 
bez sexuální stimulace. 
Účinek inhibice PDE5 na koncentraci cGMP v corpus cavernosum je také pozorován v hladkém svalu 
prostaty, močového měchýře a jejich cévním zásobení. Výsledná relaxace cév zvyšuje prokrvení, což 
může  být  mechanismus,  kterým  jsou  symptomy  benigní  hyperplazie  prostaty redukovány.  Tyto 
vaskulární účinky mohou být doplněny inhibicí aferentní nervové aktivity močového měchýře a relaxací 
hladkého svalstva prostaty a močového měchýře. 
Plicní arteriální hypertenze
Plicní arteriální hypertenze  je spojena s  poruchou uvolňování  oxidu  dusnatého  cévním  endotelem 
a následným  snížením  koncentrace  cGMP  v  hladkém  svalstvu  plicních  cév.  PDE5  je  převládající 
fosfodiesteráza v plicních cévách. Inhibice PDE5 tadalafilem zvyšuje koncentrace cGMP, což vede 
k uvolnění buněk hladkého svalstva plicních cév a vazodilataci plicního cévního řečiště. 
Farmakodynamické účinky
Studie in  vitro prokázaly, že tadalafil je selektivní inhibitor PDE5. PDE5 je enzym, který se nalézá 
v hladkém svalstvu corpus cavernosum, viscerální hladké svalovině, hladkém svalstvu cév, kosterních 
svalech, krevních destičkách, ledvinách, plicích a mozečku. Působení tadalafilu na PDE5 je mnohem 
výraznější než jeho působení na ostatní fosfodiesterázy. Tadalafil má více než 10 000krát větší účinnost 
na PDE5 než na PDE1, PDE2 a PDE4, enzymy, které se nacházejí v srdci, mozku, cévách, játrech a 
jiných orgánech. Tadalafil má více než 10 000krát větší účinnost na PDE5 než na PDE3, enzym 
nacházející se v srdci a cévách. Tato selektivita k PDE5 oproti PDE3 je důležitá, neboť enzym PDE3 se 
podílí na srdeční kontraktilitě. Tadalafil má navíc asi 700krát vyšší účinnost na PDE5 než na PDE6, 
který se nachází v sítnici a je odpovědný za převod světla v sítnici. Tadalafil má rovněž více než 
10 000krát větší účinnost na PDE5 než na PDE7 prostřednictvím PDE10. 
Klinická účinnost a bezpečnost
Tadalafil podávaný zdravým jedincům neprokázal významný rozdíl ve srovnání s placebem pokud jde 
o  systolický  a  diastolický  krevní  tlak  vleže  (průměrný  maximální  pokles  o  1,6/0,8  mm  Hg), v 
systolickém a diastolickém krevním tlaku ve  stoje (průměrný maximální pokles o 0,2/4,6 mm Hg), 
a žádnou významnou změnu srdeční frekvence. 
Ve studii k posouzení účinků tadalafilu na zrak nebylo pomocí testu Farnsworth-Munsell  100-hue 
detekováno žádné  zhoršení barvocitu (modrá/zelená).  Toto  zjištění je  v  souladu  s  nízkou  afinitou 
tadalafilu k PDE6 ve srovnání s PDE5. Ve všech klinických studiích byly změny v barevném vidění 
pozorovány vzácně (<0,1%). 
U mužů byly provedeny tři studie k posouzení možného účinku tadalafilu  na  spermatogenezi,  a  to 
v dávkách 10 mg (jedna šestiměsíční studie) a 20 mg (jedna šestiměsíční a jedna devítiměsíční studie) 
podávaných denně. Ve dvou z těchto studií bylo v souvislosti s podáváním tadalafilu pozorováno pokles 
počtu a koncentrace spermií bez pravděpodobného klinického významu. Tyto účinky nebyly spojeny se 
změnami dalších parametrů, jako je pohyblivost, morfologie a hladina FSH. 
Erektilní dysfunkce
Byly provedeny tři klinické studie u 1054 pacientů v domácím prostředí, aby se definovalo období 
reakce  na  tadalafil.  Tadalafil  prokázal  statisticky  významné  zlepšení  erektilní  funkce  a  schopnost 
úspěšně provádět pohlavní styk až 36 hodin po podání, stejně jako schopnost pacientů dosažení a udržení 
erekce pro úspěšný pohlavní styk ve srovnání s placebem již 16 minut po podání.  
Tadalafil v dávkách od 2 mg do 100 mg byl hodnocen v 16 klinických studiích, které zahrnovaly 
3250 pacientů, včetně pacientů s poruchami erekce různého stupně (lehká, středně těžká, těžká), různé 
etiologie, různých věkových kategorií (21 až 86 let)  a různých etnik. U  většiny pacientů erektilní 
dysfunkce trvala nejméně 1 rok. V primárních studiích účinnosti na vzorku celkové populace  81 % 
pacientů uvedlo, že tadalafil zlepšil jejich erekci (oproti  35 % pacientů užívajících placebo). Také 
pacienti s poruchami erekce všech stupňů závažnosti hlásili během užívání tadalafilu zlepšení erekce 
(86 % s  lehkou,  83 % se středně těžkou a  72 % s těžkou poruchou erekce ve srovnání s 45 %,  42 % 
a 19 % pacientů na placebu). V primárních studiích účinnosti bylo u pacientů léčených tadalafilem 
úspěšných 75 % pokusů o pohlavní styk ve srovnání s 32 % u placeba. 
Ve 12týdenní studii provedené u 186 pacientů (142 užívajících tadalafil,  44  placebo)  se sekundární 
erektilní dysfunkcí způsobenou poraněním míchy tadalafil významně zlepšil erektilní funkci, což vedlo 
k průměrnému podílu 48 % úspěšných pokusů na subjekt u pacientů léčených tadalafilem 10 nebo mg (flexibilní dávka, podle potřeby) ve srovnání se 17 % u pacientů užívajících placebo. 
Podávání tadalafilu  jednou  denně  v  dávkách  2,5 mg 5 mg a  10  mg  bylo nejprve  hodnoceno  ve 
klinických studiích zahrnujících 853 pacientů různých věkových kategorií (21 až 82 let) a různých 
etnických skupin s poruchami erekce různého stupně (lehká, středně těžká, těžká) a různé etiologie. Ve 
dvou primárních studiích  účinnosti na  vzorku  celkové populace byl průměrný podíl úspěšnosti 
pohlavního styku 57 % a 67 % pro tadalafil 5 mg a 50 % pro tadalafil 2,5 mg, ve srovnání s 31 % a 37 % 
u  placeba.  Ve  studii u  pacientů se  sekundární erektilní  dysfunkcí při diabetu byl průměrný podíl 
úspěšnosti pohlavního styku 41 % a  46 % pro tadalafil 5 mg a 2,5 mg, v daném pořadí, ve srovnání 
s 28 % u placeba. Většina pacientů v těchto třech studiích reagovala na předchozí léčbu inhibitory PDEužívanými podle potřeby (on-demand). V následné studii bylo 217 pacientů, kteří dosud nebyli léčeni 
inhibitory PDE5, randomizováno na tadalafil 5 mg jednou denně vs. placebo. Průměrný podíl úspěšných 
pokusů o sexuální styk na osobu byl 68 % u pacientů s tadalafilem ve srovnání s 52 % u pacientů 
užívajících placebo. 
Benigní hyperplazie prostaty
Tadalafil  byl studován  ve  4  klinických  studiích  po  dobu  12  týdnů.  Studie  zahrnovaly více  než 
1500 pacientů s příznaky a projevy benigní hyperplazie prostaty. Zlepšení celkového mezinárodního 
skóre prostatických symptomů pro tadalafil 5 mg ve čtyřech studiích bylo -4,8, -5,6, -6,1 a -6,3 oproti -
2,2, -3,6, -3,8 a -4,2 s placebem. Ke zlepšení celkového mezinárodního skóre prostatických symptomů 
došlo již za 1 týden. V jedné ze studií, která zahrnovala i tamsulosin 0,4 mg jako aktivní komparátor, 
bylo zlepšení celkového mezinárodního skóre prostatických symptomů pro tadalafil 5 mg, tamsulosin 
a placebo -6,3, -5,7 a -4,2. 
Jedna z těchto studií hodnotila zlepšení erektilní dysfunkce a známky a příznaky benigní hyperplazie 
prostaty  u  pacientů  s  oběma těmito stavy.  Zlepšení  erektilní  funkce podle mezinárodního  indexu 
erektilní funkce a celkového mezinárodního skóre prostatických symptomů v této studii bylo 6,5 a -6,při podávání tadalafilu 5 mg ve srovnání s 1,8 a -3,8 při podávání placeba. Průměrný podíl úspěšných 
pokusů o sexuální styk na osobu byl 71,9 % u tadalafilu 5 mg ve srovnání se 48,3 % u placeba. 
Přetrvávání účinku bylo hodnoceno v jedné otevřené pokračující studii,  která ukázala, že zlepšení 
celkového mezinárodního skóre prostatických symptomů pozorované ve 12. týdnu přetrvávalo až po 
dobu 1 dalšího roku léčby tadalafilem 5 mg. 
Plicní arteriální hypertenze (PAH)
Randomizovaná,  dvojitě  zaslepená,  placebem  kontrolovaná  studie  byla provedena  u  405  pacientů 
s plicní arteriální hypertenzí. Povolená základní léčba zahrnovala bosentan (stabilní udržovací dávky až 
125  mg  dvakrát  denně), chronická antikoagulacia, digoxin,  diuretika  a  kyslík.  Více jak polovina 
(53,3 %) pacientů ve studii byla souběžně léčena bosentanem. 
Pacienti byli randomizováni do jedné z pěti léčebných skupin (tadalafil 2,5 mg, 10 mg, 20 mg, 40 mg, 
nebo  placebo). Věk pacientů byl nejméně 12 let a měli diagnózu PAH, která byla idiopatická, nebo 
související se systémovou kolagenózou, s užíváním anorexigenu, s infekcí virem lidské imunodeficience 
(HIV), s defektem síňového septa nebo s chirurgickou korekcí nejméně jeden rok trvajícího vrozeného 
zkratu mezi systémovým a plicním řečištěm (například defekt komorového septa nebo přetrvávající 
ductus arteriosus). Průměrný věk všech pacientů byl 54 let (rozmezí 14 až 90 let), většina pacientů byla 
bělošské rasy (80,5 %) a ženy (78,3 %). Plicní arteriální hypertenze (PAH) byla dle etiologie převážně 
idiopatická (61,0 %) a spojená se systémovou kolagenózou (23,5 %). Dle klasifikace WHO měla většina 
pacientů funkční třídu III (65,2 %) nebo II (32,1 %). Průměrná výchozí hodnota výsledku zátěžového 
testu šestiminutové chůze (6MWD) byla 343,6 m. 
Primárním cílovým parametrem účinnosti byla změna výsledku zátěžového testu šestiminutové chůze 
(6MWD v 16. týdnu) oproti počátečním hodnotám. Pouze tadalafil 40 mg dosáhl protokolem definované 
hladiny významnosti s placebem korigovaným středním zvýšením 6MWD o 26 metrů (p = 0,0004; 95% 
CI: 9,5, 44,0; metoda dle Hodges-Lehmana) (průměr 33 m, 95% CI: 15,2, 50,3). Zlepšení vzdálenosti 
chůze bylo patrné od  8. týdne léčby. Signifikantní zlepšení (p <0,01) 6MWD  bylo prokázáno ve 
12. týdnu, kdy byli pacienti požádáni, aby oddálili užití léčivého přípravku, aby bylo možno zohlednit 
nižší koncentrace léčivé látky. Výsledky byly celkově konzistentní u podskupin podle věku, pohlaví, 
etiologie PAH, základní funkční třídy WHO  a výsledků testů 6MWD. Placebem korigovaný medián 
zvýšení 6MWD byl 17 m (p=0,09; 95% CI: -7,1, 43,0, metoda dle Hodges-Lehmana) (průměr 23 metrů, 
95% CI; -2,4, 47,8) u pacientů, kteří dostávali tadalafil 40 mg společně s bosentanem (n=39) a 39 metrů 
(p <0,01,  95%  CI:  13,0,  66,0,  metoda dle Hodges-Lehmana) (průměr  44 m,  95%  CI: 19,7,  69,0) 
u pacientů, kteří dostávali 40 mg tadalafilu samostatně (n=37). 
Podíl pacientů se zlepšením funkční třídy dle WHO v 16. týdnu byl podobný pro tadalafil 40 mg i pro 
skupinu placeba (23 %  vs.  21 %).  Výskyt  klinického zhoršení v 16. týdnu u  pacientů  léčených 
tadalafilem 40 mg (5 %; 4 ze 79 pacientů) byl nižší než u skupiny placeba (16 %, 13 z 82 pacientů). 
Změny  ve skóre  dušnosti podle Borga  byly  v obou  skupinách placeba i tadalafilu 40  mg malé 
a nevýznamné. 
Kromě toho byla ve srovnání s placebem pozorována zlepšení ve skupině s tadalafilem 40 mg v tělesném 
fungování, tělesném omezení, tělesných bolestech, celkovém zdraví, vitalitě a sociálním fungování dle 
domén dotazníku SF-36. V oblasti emocionálního a duševního zdraví dle domén dotazníku SF-36 nebyla 
pozorována žádná zlepšení. Zlepšení ve srovnání s placebem bylo pozorováno ve skupině s tadalafilem 
v US a UK indexech skóre dotazníku EuroQol (EQ-5D) zahrnujících mobilitu, sebeobsluhu, denní 
aktivity, bolest/diskomfort, úzkost/deprese, a na vizuální analogové škále (VAS). 
Měření kardiopulmonální hemodynamiky bylo provedena u 93 pacientů. Tadalafil 40 mg zvýšil srdeční 
výdej (0,6 l/min) a snížil tlak v plicnici (-4,3 mmHg) a plicní vaskulární rezistenci (-209 dyn.s /cm5) ve 
srovnání s výchozím stavem (p <0,05). Post hoc analýzy však ukázaly, že změny oproti výchozím 
hodnotám u kardiopulmonálních hemodynamických parametrů u skupiny léčené tadalafilem 40 mg se 
významně nelišily ve srovnání s placebem. 
Dlouhodobá léčba
Do dlouhodobé prodloužené studie vstoupilo 357 pacientů z placebem kontrolované studie. Z nich bylo 
311 pacientů léčeno tadalafilem po dobu nejméně 6 měsíců a 293 po dobu 1 roku (střední expozice 
365 dní; rozmezí 2 dny až 415 dní). U pacientů, u nichž jsou k dispozici údaje, je míra přežití po 1 roce 
96,4 %. Navíc se u těch, kteří byli léčeni tadalafilem po dobu 1 roku, zdála být 6minutová chůze a stav 
funkční třídy WHO stabilní.  
Tadalafil  20 mg  podávaný  zdravým  jedincům  neprokázal  žádný  významný  rozdíl  ve  srovnání 
s placebem u systolického a diastolického krevního tlaku vleže (průměrný maximální pokles o 1,6/0,mm Hg, v tomto pořadí), u stálého systolického a diastolického krevního tlaku (průměrný maximální 
pokles o 0,2 4,6) mm Hg) a žádnou významnou změnu srdeční frekvence. 
Ve studii k posouzení účinků tadalafilu na zrak nebylo pomocí testu Farnsworth-Munsell  100-hue 
detekováno žádné  zhoršení barvocitu (modrá/zelená).  Toto  zjištění je  v  souladu  s  nízkou  afinitou 
tadalafilu k PDE6 ve srovnání s PDE5. Ve všech klinických studiích byly změny v barevném vidění 
pozorovány vzácně (<0,1%). 
U mužů byly provedeny tři studie k posouzení možného účinku tadalafilu  na  spermatogenezi,  a  to 
v dávkách 10 mg tadalafilu (jedna šestiměsíční studie) a 20 mg (jedna šestiměsíční a jedna devítiměsíční 
studie) podávaných denně. Ve dvou z těchto studií bylo v souvislosti s podáváním tadalafilu pozorováno 
pokles počtu a koncentrace spermií bez pravděpodobného klinického významu. Tyto účinky nebyly 
spojeny se změnami dalších parametrů, jako je pohyblivost, morfologie a hladina FSH. 
Pediatrická populace 
Byla provedena jedna studie u pediatrických pacientů s DMD (Duchennova muskulární dystrofie), ve 
které  nebyl pozorován  žádný  důkaz  účinnosti.  Randomizovaná,  dvojitě  zaslepená,  placebem 
kontrolovaná studie s tadalafilem se třemi paralelními rameny byla provedena u 331 chlapců ve věku 
7–14 let s DMD, kteří dostávali souběžnou kortikosteroidní terapii. Studie zahrnovala 48týdenní dvojitě 
zaslepené období, kdy byli pacienti randomizováni na tadalafil 0,3 mg/kg, tadalafil 0,6 mg/kg nebo 
placebo podávané denně. U tadalafilu nebyla neprokázána účinnost ve zpomalení poklesu chůze, měřeno 
dle primárního cíle  vzdálenosti 6minutové  chůze  (6MWD):  průměrná  změna v  6MWD stanovená 
metodou nejmenších čtverců (LS) po 48 týdnech byla ve skupině s placebem -51,0  metrů (m),  ve 
srovnání s -64,7 m ve skupině s tadalafilem 0,3 mg/kg (p = 0,307) a -59,1 m ve skupině s tadalafilem 
0,6 mg/kg (p = 0,538). Kromě toho nebyla prokázána účinnost ze sekundárních analýz provedených v 
této  studii.  Celkově byly bezpečnostní  výsledky  z  této  studie  obecně  v  souladu  se  známým 
bezpečnostním  profilem  tadalafilu  a s nežádoucími  příhodami (AE)  očekávanými u pediatrické 
populace s DMD, která dostává kortikosteroidy. 
Evropská agentura pro  léčivé  přípravky rozhodla  o  zproštění  povinnosti  předložit  výsledky  studií 
u všech podskupin pediatrické populace ve schválené indikaci léčby erektilní dysfunkce (informace 
o použití u dětí viz bod 4.2).