Zenavil Interakce
Jak je popsáno níže, interakční studie byly provedeny s dávkou 10 mg a/nebo 20 mg tadalafilu. Na 
základě těchto interakčních studií s dávkou pouze 10 mg nelze zcela vyloučit klinicky relevantní 
interakce při vyšším dávkování. 
Účinky jiných látek na tadalafil 
Inhibitory cytochromu PTadalafil je metabolizován převážně prostřednictvím CYP3A4. 
• Selektivní inhibitor CYP3A4 ketokonazol (200 mg denně) zvýšil expozici (AUC) tadalafilu 
(10 mg) po jedné dávce dvojnásobně a Cmax o 15 % v porovnání s hodnotami AUC a Cmax pro 
samotný tadalafil. 
• Ketokonazol  (400  mg denně) zvýšil  expozici  (AUC) tadalafilu  (20  mg) po  jedné  dávce 
čtyřnásobně a Cmax o 22 %. 
• Ritonavir (500 mg nebo 600 mg dvakrát denně) zvýšil expozici (AUC) tadalafilu (20 mg) po 
jedné dávce o 32 % a snížil Cmax o 30 %. 
• Ačkoli nebyly studovány specifické interakce, některé inhibitory proteázy jako sachinavir a jiné 
inhibitory  CYP3A4  jako  erythromycin,  klarithromycin, itrakonazol a grapefruitová šťáva se 
mají s tadalafilem používat opatrně, jelikož lze předpokládat, že budou zvyšovat plazmatické 
koncentrace tadalafilu. V důsledku toho může dojít ke zvýšení výskytu nežádoucích účinků 
popsaných v bodě 4.8. 
Transportní proteiny
Funkce transportních  proteinů  (např.  p-glykoproteinu)  při  distribuci  tadalafilu  není  známa. Proto 
existuje potenciál lékových interakcí zprostředkované inhibicí transportních proteinů. 
Induktory cytochromu PAntimikrobiální léčivé přípravky (např. rifampicin) 
Rifampicin, induktor CYP3A4, snížil AUC tadalafilu o 88 % a Cmax o 46 %, ve srovnání s hodnotami 
AUC a Cmax samostatně podaného tadalafilu (10 mg). Dá se předpokládat, že tato snížená expozice sníží 
účinek tadalafilu; rozsah tohoto snížení účinku není znám. 
Další induktory CYP3A4 jako fenobarbital, fenytoin a karbamazepin mohou rovněž snížit plazmatickou 
koncentraci tadalafilu v plazmě. 
Antagonisté receptoru pro endotelin-1 (např. bosentan) 
Bosentan (125 mg dvakrát denně), substrát CYP2C9 a CYP3A4 a středně silný induktor CYP3A4, 
CYP2C9 a možná CYP2C19, snížili systémovou expozici tadalafilu (40 mg jednou denně) o 42 % a Cmax 
o  27 % po vícenásobném společném podávání. Účinnost tadalafilu u pacientů užívajících bosentan, 
nebyla  přesvědčivě  prokázána  (viz  body  4.4  a  5.1).  Tadalafil  neovlivnil  expozici  (AUC  a Cmax) 
bosentanu nebo jeho metabolitů. 
Bezpečnost a účinnost kombinace tadalafilu a jiných antagonistů receptoru  pro endotelin-1  nebyly 
zkoumány. 
Účinky tadalafilu na jiné léky 
Nitráty
Tadalafil (5, 10 a 20 mg) vykázal v klinických studiích schopnost posilovat hypotenzivní účinek nitrátů. 
Tato interakce trvala déle než 24 hodin a po uplynutí 48 hodin od poslední dávky tadalafilu již nebyla 
detekovatelná. Použití tadalafilu u pacientů užívajících organické nitráty v jakékoli formě je proto 
kontraindikováno (viz bod 4.3).  
Dle výsledků klinické studie, ve které 150 subjektů užívalo po dobu 7 dní v různých časech denní dávku 
20 mg tadalafilu a 0,4 mg sublinguálního nitroglycerinu bylo zjištěno, že interakce přetrvávala po dobu 
delší než 24 hodin, ale nebyla již zaznamenána po uplynutí 48 hodin od poslední dávky tadalafilu. U 
pacienta užívajícího jakoukoli dávku tadalafilu (5 mg – 20 mg), kde se v život ohrožující situaci jeví 
podání nitrátů z medicínského hlediska nezbytné, má před podáním nitrátů uplynout od užití poslední 
dávky tadalafilu alespoň 48 hodin. Za těchto okolností lze nitráty aplikovat, avšak pouze pod přímým 
lékařským dohledem a za náležitého monitorování hemodynamických funkcí. 
Antihypertenziva (včetně blokátorů kalciového kanálu)
Současné podání doxazosinu (4 a 8 mg denně) a tadalafilu (5 mg denně a 20 mg podaných jednorázově) 
zvyšuje významným způsobem účinek tohoto alfablokátoru na snížení krevního tlaku. Tento  efekt 
přetrvává nejméně dvanáct hodin a může být symptomatický, včetně synkopy. Tato kombinace se proto 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 
Ve studiích interakcí provedených na omezeném počtu zdravých dobrovolníků nebyly tyto účinky 
hlášeny u alfuzosinu a tamsulosinu. Při použití tadalafilu u pacientů léčených jakýmkoli alfablokátorem 
je nicméně zapotřebí zvýšené opatrnosti, zejména u starších pacientů. Léčba má být zahájena nejmenší 
dávkou a upravována postupně. 
V  průběhu  klinických  farmakologických  studií  byla  zkoumána schopnost   tadalafilu   zesilovat 
hypotenzivní  účinek  antihypertenziv.  Byly  zkoumány  hlavní  skupiny  antihypertenziv podávané 
samostatně  nebo  v  kombinaci,  zahrnující blokátory  kalciového  kanálu  (amlodipin),  inhibitory 
angiotensin konvertujícího enzymu – ACE inhibitory (enalapril), betablokátory (metoprolol), thiazidová 
diuretika  (bendrofluazid)  a blokátory  receptorů pro angiotensin  II  (různé typy  a  dávky,  podávané 
samostatně nebo v kombinaci  s thiazidovými diuretiky, blokátory kalciového kanálu, betablokátory 
a/nebo  alfa-blokátory). Tadalafil (v dávce 10 mg kromě studií s blokátory receptorů angiotensinu II 
a amlodipinem, kde byla použita dávka 20 mg), nevykázal s žádnou z těchto skupin jakoukoli klinicky 
významnou interakci. V jiné klinicko-farmakologické studii byl zkoumán tadalafil (20 mg) v kombinaci 
s až 4 antihypertenzivy z různých tříd. U jedinců užívajících více antihypertenziv byly změny krevního 
tlaku při ambulantních kontrolách ve vztahu ke stupni kompenzace hypertenze. Účastníci studie, jejichž 
hypertenze  byla  dobře  kontrolována  terapií,  vykazovali  pouze  minimální  pokles  krevního  tlaku, 
podobný snížení pozorovanému u zdravých osob. U subjektů ve studii, u nichž krevní tlak nebyl 
korigován, bylo pozorováno větší snížení krevního tlaku, které však u většiny subjektů nebylo spojeno 
s příznaky hypotenze. U pacientů, kteří zároveň užívají antihypertenziva, může tadalafil v dávce 20 mg 
způsobit snížení krevního tlaku, které (s výjimkou alfablokátorů - viz výše)  je většinou mírné a  je 
nepravděpodobné, že bude klinicky významné. 
Rozbor údajů získaných ve fázi 3 klinických studií neprokázal rozdíl v profilu nežádoucích účinků 
u pacientů užívajících  tadalafil samostatně  nebo  s  antihypertenzivy.  Pacienti,  kteří  užívají 
antihypertenziva, však mají být náležitě upozorněni na možné snížení krevního tlaku. 
Riocigvát
Předklinické  studie  prokázaly  aditivní  systémový  účinek  na  snížení  krevního  tlaku  při  kombinaci 
inhibitorů PDE5 s riocigvátem. V klinických studiích bylo prokázáno, že riocigvát zvyšuje hypotenzní 
účinky inhibitorů PDE5. Ve studované populaci nebyl prokázán příznivý klinický účinek kombinace. 
Současné užívání riocigvátu s inhibitory PDE5, včetně tadalafilu, je kontraindikováno (viz bod 4.3). 
Inhibitory 5-alfa reduktázy
V klinické studii srovnávající podávání tadalafilu 5 mg současně s finasteridem 5 mg a finasteridu 5 mg 
současně  s  placebem  na  zlepšení symptomů  BPH  nebyly zjištěny žádné  nové  nežádoucí  účinky. 
Nicméně vzhledem k tomu, že nebyla provedena formální studie lékových interakcí hodnotící účinky 
tadalafilu a inhibitorů 5-alfa-reduktázy (5-ARIs), je při podávání tadalafilu společně s inhibitory alfa-
reduktázy zapotřebí zvýšené opatrnosti. 
Substráty CYP1A2 (např. teofylin) 
Při podání tadalafilu 10 mg s teofylinem (neselektivní inhibitor fosfodiesterázy) nebyla v klinicko-
farmakologické  studii  zjištěna  žádná  farmakokinetická  interakce.  Jediným farmakodynamickým 
účinkem bylo malé (3,5 úderu/min) zvýšení tepové frekvence. Přestože byl tento účinek slabý a klinicky 
nevýznamný, má být při společném podání těchto léčivých přípravků vzat v úvahu. 
Perorální antikoncepční pilulky
V ustáleném stavu tadalafil (40 mg jednou denně) zvýšil expozici ethinylestradiolu (AUC) o 26 % a Cmax 
o  70 % ve srovnání s perorálními kontraceptivy podávanými s  placebem. Neprokázal se statisticky 
významný účinek tadalafilu na levonorgestrel, což naznačuje, že účinek na ethinylestradiol je způsoben 
tadalafilem zprostředkovanou inhibicí střevní sliznice. Klinický význam tohoto zjištění je nejasný. 
Terbutalin
Podobné zvýšení AUC a Cmax jako u ethinylestradiolu lze očekávat při perorálním podání terbutalinu, 
pravděpodobně v  důsledku inhibice střevní sulfatace tadalafilem. Klinický význam tohoto zjištění je 
nejasný. 
Alkohol
Hladiny alkoholu v krvi (průměrná maximální koncentrace alkoholu v krvi 0,08 %) nebyly ovlivněny 
současným  podáním  tadalafilu (10  nebo  20  mg).  Kromě  toho  nebyly  pozorovány  žádné  změny 
v koncentraci tadalafilu  po  3  hodinách  při současném  užití s  alkoholem.  Alkohol  byl podáván za 
podmínek maximalizujících rychlost jeho vstřebávání (ráno nalačno a bez jídla ještě 2 hodiny po požití 
alkoholu).  Tadalafil  (20  mg)  nezesiloval  průměrné  snížení  krevního  tlaku  způsobené alkoholem 
(0,7 g/kg, tj. přibližně 180 ml 40% alkoholu [vodky] pro 80 kg muže), u některých osob však byly 
pozorovány  posturální  závratě  a  ortostatická  hypotenze.  Pokud  byl tadalafil  podán  s nižší dávkou 
alkoholu (0,6 g/kg), hypotenze nebyla pozorována a výskyt závratí měl podobnou frekvenci jako  po 
alkoholu samotném. Tadalafil (10 mg) nezesiloval vliv alkoholu na kognitivní funkce. 
Léčivé přípravky metabolizované cytochromem PNepředpokládá  se,  že  by  tadalafil  vyvolával  klinicky  významnou inhibici  nebo  indukci  clearance 
léčivých přípravků metabolizovaných isoformami CYP450. Studie potvrdily, že tadalafil neinhibuje ani 
neindukuje isoformy CYP450 včetně CYP3A4, CYP1A2, CYP2D6, CYP2E1, CYP2C9 a CYP2C19. 
Substráty CYP2C9 (např. R-warfarin) 
Tadalafil (10 mg a 20 mg) neměl žádný klinicky významný účinek na expozici (AUC) S-warfarinu nebo 
R-warfarinu (substrát CYP2C9), ani neovlivnil změny protrombinového času vyvolané warfarinem. 
Kyselina acetylsalicylová
Tadalafil   (10   mg   a   20   mg)   nenavyšoval prodloužení  času  krvácení způsobeného kyselinou 
acetylsalicylovou. 
Substráty P-glykoproteinu (např. digoxin) 
Tadalafil (40 mg jednou denně) neměl klinicky významný účinek na farmakokinetiku digoxinu. 
Antidiabetika
Specifické interakční studie s antidiabetiky nebyly provedeny.