Zeota Interakce
 
Pediatrická populace
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých. 
Není známo, zda interakce u dětí jsou podobné interakcím u dospělých. 
 
Vliv jiných léků na olmesartan-medoxomil  
Jiná antihypertenziva 
Antihypertenzní  účinek  olmesartan-medoxomilu může  být  při současném  užívání  jiných 
antihypertenziv zvýšen. 
 
ACE inhibitory, blokátory receptorů pro angiotenzin II nebo aliskiren 
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) 
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo 
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená 
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující 
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).  
 
Doplňky draslíku a draslík šetřící diuretika 
Na základě zkušeností s používáním jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, 
může současné používání draslík šetřících diuretik,  doplňků draslíku, náhrad minerálů obsahujících 
draslík nebo jiných léků, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin) vést ke 
zvýšení hladin draslíku v séru (viz bod 4.4). Současné používání se proto nedoporučuje.  
 
Nesteroidní antirevmatika (NSAID) 
Nesteroidní antirevmatika (včetně kyseliny acetylsalicylové v dávkách > 3g/den a inhibitorů COX-2) a 
antagonisté receptorů pro angiotenzin II mohou působit synergicky snižováním glomerulární filtrace. 
Rizikem současného užívání NSAID a antagonistů receptorů pro angiotenzinu  II je výskyt akutního 
selhání ledvin. Z tohoto důvodu se doporučuje sledování funkce ledvin na počátku léčby a pravidelná 
hydratace pacienta. 
Kromě  toho  současné  užívání  může  snižovat antihypertenzní  působení  antagonistů receptorů  pro 
angiotenzin II, což může vést k částečné ztrátě jejich účinnosti. 
 
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin 
Současné  užívání  sekvestrantu  žlučových  kyselin  kolesevelam-hydrochloridu  snižuje  systémovou 
dostupnost  a  maximální  koncentraci  olmesartanu  v  plasmě  a snižuje  t1/2.  Podávání  olmesartan-
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu snižuje interakci léčiv. Má být 
zváženo podávání olmesartan-medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím  kolesevelam-hydrochloridu 
(viz bod 5.2). 
 
Jiné látky 
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické dostupnosti 
olmesartanu. Současné podávání warfarinu a digoxinu nemělo vliv na farmakokinetiku olmesartanu.  
 
Vliv olmesartan-medoxomilu na jiné léky  
Lithium 
Při  současném  podávání lithia  a  ACE  inhibitorů  či  antagonistů receptorů  pro angiotenzin  II  bylo 
pozorováno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho toxicity. Proto se současné používání 
olmesartan-medoxomilu  a  lithia  nedoporučuje  (viz  bod  4.4).  Pokud  je  současné  použití nutné, 
doporučuje se pečlivé sledování hladin lithia v séru.  
 
Jiné látky 
Látky, které byly zkoumány ve specifických klinických studiích na zdravých dobrovolnících, byly 
warfarin, digoxin,  antacida  (hydroxid  hlinito-hořečnatý),  hydrochlorothiazid  a pravastatin.  Klinicky 
významné interakce nebyly pozorovány a zvláště olmesartan-medoxomil neměl významný vliv na 
farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu nebo farmakokinetiku digoxinu.  
In  vitro olmesartan  nevykazuje klinicky významné inhibiční účinky  na lidské enzymy cytochromu 
P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4 a nemá žádné nebo má jen minimální 
indukční účinky na aktivitu cytochromu P450 potkanů. Proto nebyly provedeny in vivo studie interakcí 
se známými inhibitory nebo induktory enzymů cytochromu P450 a klinicky významné interakce mezi 
olmesartanem  a  léky  metabolizovanými  enzymy  cytochromu  P450  uvedenými  výše  se 
nepředpokládají.