Zykalor Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: jiná antipsychotika, ATC kód: N05AXMechanismus účinku 
Předpokládá se, že účinnost aripiprazolu u schizofrenie a bipolární poruchy typu I je zprostředkovaná 
kombinací částečného  agonizmu na dopaminových  D2  a  serotoninových  5-HT1A receptorech 
a antagonizmu na serotoninových 5-HT2A receptorech.  Na  zvířecích  modelech  dopaminergní 
hyperaktivity vykazoval aripiprazol antagonistické vlastnosti a na zvířecích modelech dopaminergní 
hypoaktivity  agonistické  vlastnosti.  Aripiprazol in   vitro vykazoval  vysokou  vazební  afinitu 
k dopaminovým  D2  a  D3,  serotoninovým  5-HT1A a   5-HT2A receptorům  a  mírnou  afinitu 
k dopaminovým  D4,  serotoninovým  5-HT2C a  5-HT7,  alfa-1  adrenergním  a  histaminovým  Hreceptorům.  Aripiprazol  také  vykazoval  mírnou  vazební  afinitu  k  místu  zpětného  vychytávání 
serotoninu a žádnou zjevnou afinitu k receptorům muskarinovým. Ostatní klinické účinky aripiprazolu 
mohou  být  vysvětleny  interakcí  s jinými  receptory,  nežli  jsou  subtypy  dopaminových  nebo 
serotoninových receptorů. 
Dávky aripiprazolu v rozsahu od 0,5 do 30 mg podávané jednou denně zdravým jedincům po dobu 
týdnů vyvolaly na dávce závislou redukci vazby 11C-raklopridu,  ligandu  receptoru  D2/D3, v nc. 
caudatus a putamen, zjištěnou pozitronovou emisní tomografií. 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Dospělí 
Schizofrenie
Ve třech krátkodobých (4 až 6 týdnů), placebem kontrolovaných studiích, do kterých bylo zahrnuto 
228  dospělých  pacientů se  schizofrenií s  pozitivními  nebo  negativními  symptomy,  bylo 
s aripiprazolem spojeno větší statisticky signifikantní zlepšení psychotických příznaků ve srovnání 
s placebem. 
Aripiprazol je účinný v udržení klinického zlepšení během pokračovací léčby u dospělých pacientů, 
kteří reagovali na iniciální léčbu. V haloperidolem kontrolované klinické studii byl podíl reagujících 
pacientů zachovávajících si odpověď na léčbu léčivým přípravkem po dobu 52 týdnů podobný v obou 
skupinách (aripiprazol 77 % a haloperidol 73 %), po ukončení byl signifikantně vyšší u pacientů na 
aripiprazolu (43 %) než u haloperidolu (30 %). Jako sekundární cílový parametr bylo užito aktuálního 
skóre na hodnotící škále, včetně PANSS a hodnotící škály deprese podle Montgomeryho-Asbergové 
(MADRS), ukazující signifikantní zlepšení oproti haloperidolu. 
V  26týdenní  placebem  kontrolované  studii  u  dospělých  stabilizovaných  pacientů  s  chronickou 
schizofrenií aripiprazol podstatně více snižoval počet relapsů, 34 % ve skupině s aripiprazolem a 57 % 
u placeba. 
Zvýšení tělesné hmotnosti
Klinické studie aripiprazolu neprokázaly, že by vyvolával klinicky významný nárůst tělesné hmotnosti. 
V 26týdenní, dvojitě zaslepené, mezinárodní klinické studii schizofrenie, kontrolované olanzapinem, 
která zahrnovala 314 dospělých pacientů, ve které byl primárním cílovým parametrem nárůst tělesné 
hmotnosti, mělo nejméně 7 % nárůst tělesné hmotnosti od výchozí hodnoty (tj. nárůst nejméně 5,6 kg 
při výchozí tělesné hmotnosti ∼80,5 kg) signifikantně méně pacientů na aripiprazolu (n = 18, nebo 13 % 
hodnocených pacientů), ve srovnání s olanzapinem (n = 45, nebo 33 % hodnocených pacientů). 
Lipidové parametry
V souhrnné analýze lipidových parametrů v placebem kontrolovaných klinických studií u dospělých, 
aripiprazol neprokázal, že by vyvolával klinicky významné změny v hladinách celkového cholesterolu, 
triglyceridů, vysokodenzitního lipoproteinu (HDL) a nízkodenzitního lipoproteinu (LDL). 
Prolaktin
Hladiny prolaktinu byly vyhodnocovány ve všech klinických studiích s aripiprazolem  (n=28 242). 
Výskyt hyperprolaktinémie nebo zvýšení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem 
(0,3 %) byl podobný jako u placeba (0,2 %). U pacientů léčených aripiprazolem byl střední čas do 
výskytu 42 dnů a střední doba trvání 34 dnů. 
Výskyt hypoprolaktinémie nebo snížení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem byl 
0,4 % ve srovnání s 0,02 % u pacientů léčených placebem. U pacientů léčených aripiprazolem byl 
střední čas do výskytu 30 dnů a střední doba trvání 194 dnů. 
Manické epizody u bipolární poruchy typu I
Ve dvou 3týdenních, placebem kontrolovaných studiích monoterapie s flexibilním dávkováním, které 
zahrnovaly pacienty s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy typu I, vykázala léčba 
aripiprazolem vyšší účinnost než placebo ve snížení manických symptomů během 3 týdnů. Tyto studie 
zahrnovaly pacienty s nebo bez psychotických symptomů a s nebo bez průběhu v rychlých cyklech. 
V  jedné  3týdenní,  placebem  kontrolované  monoterapeutické  studii  s  fixním  dávkováním,  která 
zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy typu I, nevykázala léčba 
aripiprazolem vyšší účinnost vůči placebu. 
Ve  dvou  12týdenních,  placebem  a  aktivní  látkou  kontrolovaných  studiích monoterapie u pacientů 
s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy typu I, s nebo bez psychotických symptomů, 
vykázala  léčba  aripiprazolem  vyšší  účinnost  než  placebo  během  3  týdnů  a zachování  účinku 
srovnatelného  s  lithiem  nebo  haloperidolem  ve  12.  týdnu.  Léčba  aripiprazolem  rovněž  vykázala 
srovnatelnou účinnost s lithiem nebo haloperidolem ve smyslu podílu pacientů v symptomatické remisi 
mánie ve 12. týdnu. 
V 6týdenní, placebem kontrolované studii, která zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými 
epizodami bipolární poruchy typu I, s nebo bez psychotických symptomů, kteří parciálně neodpovídali 
na léčbu lithiem nebo valproátem v monoterapii po dobu 2 týdnů při terapeutických sérových hladinách, 
vykázalo přidání aripiprazolu jako adjuvantní terapie vyšší účinnost ve snížení manických symptomů 
než léčba lithiem nebo valproátem v monoterapii. 
Ve 26týdenní, placebem kontrolované studii, následované 74týdenní prodlouženou fází, u manických 
pacientů, kteří dosáhli remise při léčbě aripiprazolem během stabilizační fáze před randomizací, vykázal 
aripiprazol vyšší účinnost než placebo v prevenci bipolární recidivy, zejména v prevenci recidivy mánie, 
avšak neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci recidivy deprese. 
V  52týdenní,  placebem  kontrolované  studii  u  pacientů  s  manickými  nebo  smíšenými  epizodami 
bipolární poruchy typu I, kteří dosáhli udržované remise (Youngova škála mánie (YMRS) a MADRS 
s celkovým skóre ≤ 12) při adjuvantní léčbě aripiprazolem (10 mg/den až 30 mg/den) k lithiu  nebo 
valproátu po dobu 12 následujících týdnů, prokázal adjuvantní aripiprazol vyšší účinnost oproti placebu 
ve snížení rizika v prevenci bipolární recidivy o 46 % (poměr rizik = 0,54) a oproti placebu jako 
adjuvantní léčbě prokázal snížení rizika v prevenci recidivy mánie o 65 % (poměr rizik = 0,35), ale 
neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci návratu deprese. Aripiprazol v adjuvantní léčbě 
prokázal vyšší účinnost oproti placebu měřenou pomocí globální klinické škály celkového dojmu – 
verze pro bipolární poruchu (CGI-BP) a škály závažnosti onemocnění (SOI, mánie). 
V této studii pacienti léčeni buď lithiem v otevřené studii, nebo valproátem v monoterapii podstoupili 
stanovení parciální rezistence. Pacienti byli stabilizováni po dobu alespoň 12 po sobě jdoucích týdnů 
kombinací aripiprazolu a daného stabilizátoru nálady. 
Stabilizovaní  pacienti  pak  byli  randomizováni  a  pokračovali  se  stejným  stabilizátorem  nálady 
a s aripiprazolem   nebo   placebem   ve dvojitě  zaslepené  studii.   Byly   stanoveny   4   podskupiny 
v randomizované fázi, a to: aripiprazol + lithium; aripiprazol + valproát; placebo + lithium; placebo + 
valproát. 
Podle  Kaplan-Meiera byl výskyt rekurence k jakékoliv epizodě nálad při adjuvantní terapii 16 % 
u kombinace aripiprazol + lithium a 18 % pro aripiprazol + valproát ve srovnání s 45 % pro placebo + 
lithium a 19 % pro placebo + valproát. 
Pediatrická populace 
Schizofrenie u dospívajících
V 6týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 302 dospívajících se schizofrenií (17  let), s  pozitivními  nebo  negativními symptomy, bylo s aripiprazolem  spojeno  větší,  statisticky 
signifikantní, zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s placebem. 
V subanalýze dospívajících ve věku mezi 15 až 17 lety, představujících 74 % z celkové zařazené 
populace, bylo během 26týdenního otevřeného pokračování studie pozorováno zachování účinku. 
V randomizovaném, dvojitě zaslepeném, placebem kontrolovaném hodnocení v délce 60 až 89 týdnů 
s dospívajícími subjekty se schizofrenií (n=146; věk 13–17 let) byl statisticky významný rozdíl ve 
výskytu recidivy psychotických příznaků mezi skupinami užívajícími aripiprazol (19,39 %) a placebo 
(37,50 %). Bodový odhad poměru rizik (HR) byl 0,461 (95% interval spolehlivosti, 0,242-0,879) v celé 
populaci. V analýzách podskupin byl bodový odhad HR 0,495 u subjektů ve věku 13 až 14 let ve 
srovnání s 0,454 u subjektů ve věku 15 až 17 let. Nicméně odhad poměru rizik (HR) pro mladší skupinu 
(13–14 let) nebyl přesný, kdy odrážel menší počet subjektů v dané skupině (aripiprazol, n=29; placebo, 
n=12) a interval spolehlivosti pro tento odhad (v rozsahu od 0,151 až 1,628) neumožnil učinit závěry 
ohledně  přítomnosti  léčebného  účinku.  Naproti  tomu  95%  interval  spolehlivosti  pro  HR  ve  starší 
podskupině (aripiprazol, n=69; placebo, n=36) byl 0,242 až 0,879, a proto mohl být stanoven léčebný 
účinek u starších pacientů. 
Manické epizody u bipolární poruchy typu I u dětí a dospívajících 
Aripiprazol byl hodnocen v 30týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 296 dětí 
a dospívajících (10–17 let) splňujících DSM-IV kritéria (Diagnostická a statistická příručka mentálních 
poruch) pro bipolární poruchu typu I s manickými a smíšenými epizodami a s psychotickými rysy nebo 
bez nich a majících při vstupu do studie Y-MRS skóre ≥20. Mezi pacienty zařazenými do hodnocení 
primární účinnosti mělo 139 pacientů zároveň jako komorbiditu diagnostikovánu ADHD. 
Prokázala se superiorita aripiprazolu ve srovnání s placebem ve změně celkového Y-MRS skóre mezi 
zahájením  studie  a  4.  resp.  12.  týdnem.  V  později  provedené  analýze  bylo  zlepšení  v  porovnání 
s placebem výraznější u pacientů s ADHD komorbiditou než u pacientů bez ní, kde se neprojevil žádný 
rozdíl ve srovnání s placebem. Prevence recidiv nebyla hodnocena. 
K nejčastějším nežádoucím příhodám vyžadujícím neodkladnou léčbu patřily u pacientů s dávkou 30 mg 
extrapyramidová porucha (28,3  %),  somnolence (27,3  %),  bolest  hlavy  (23,2  %)  a  nauzea  (14,1 %). 
Průměrný nárůst tělesné hmotnosti po 30 týdnech léčby byl 2,9 kg ve srovnání s 0,98 kg u pacientů 
léčených placebem. 
Podrážděnost spojená s autistickou poruchou u pediatrických pacientů (viz bod 4.2) 
Aripiprazol  byl  hodnocen  u  pacientů  ve  věku  od  6  do  17  let  ve  dvou  8týdenních,  placebem 
kontrolovaných studiích [jedna s flexibilní dávkou (2–15 mg/den) a druhá s fixní dávkou (5, 10 nebo 
15 mg/den)] a v jedné 52týdenní otevřené studii. Dávkování v těchto studiích bylo zahájeno dávkou 
mg/den, po týdnu bylo zvýšeno na 5 mg/den a dále zvyšováno o 5 mg/den v týdenních přírůstcích až 
do dosažení cílové dávky. Více než 75 % pacientů bylo mladších 13 let. Aripiprazol prokázal statisticky 
lepší účinnost ve srovnání s placebem na podstupnici podrážděnosti v kontrolním listu problematického 
chování (the Aberrant Behaviour Checklist Irritability subscale). Nicméně klinická závažnost těchto 
zjištění  nebyla  stanovena.  Bezpečnostní  profil  zahrnoval nárůst tělesné hmotnosti   a změny 
v prolaktinových  hladinách.  Délka  dlouhodobé  bezpečnostní  studie  byla  omezena  na  52 týdnů. 
Souhrnně byla ve studiích s aripiprazolem pozorovaná incidence nízkých hladin sérového prolaktinu 
u děvčat  (< 3 ng/ml)  27/46  (58,7  %)  a  u  chlapců  (<  2  ng/ml)  258/298  (86,6  %).  V placebem 
kontrolovaných studiích byl průměrný nárůst tělesné hmotnosti 0,4 kg u placeba a 1,6 kg u aripiprazolu. 
Aripiprazol byl rovněž hodnocen v dlouhodobé udržovací studii kontrolované placebem. Po stabilizační 
fázi na aripiprazolu (2–15 mg/den) v délce 13–26 týdnů byli pacienti se stabilní odpovědí buď dále 
udržováni na aripiprazolu nebo převedeni na placebo po dobu dalších 16 týdnů. Výskyt relapsu podle 
Kaplana-Meiera činil v 16. týdnu 35 % u aripiprazolu a 52 % u placeba; poměr rizika relapsu během 
16 týdnů (aripiprazol/placebo) byl 0,57 (statisticky nevýznamný rozdíl). Průměrný přírůstek hmotnosti 
během stabilizační fáze (až 26 týdnů) při užívání aripiprazolu byl 3,2 kg a další průměrný přírůstek ve 
výši  2,2  kg  (ve  srovnání  s  0,6  kg  u  placeba)  byl  pozorován  ve  druhé  fázi  (16  týdnů)  studie. 
Extrapyramidové příznaky byly hlášeny hlavně během stabilizační fáze u 17 % pacientů, přičemž výskyt 
tremoru dosahoval 6,5 %. 
Tiky související s Touretteovým syndromem u pediatrické populace (viz bod 4.2) 
Účinnost aripiprazolu byla studována u pediatrických subjektů s Touretteovým syndromem (aripiprazol: 
n = 99, placebo: n = 44) v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, 8týdenní studii 
s použitím designu léčebné skupiny užívající fixní dávku podle tělesné hmotnosti v rozsahu 5 mg/den 
až 20 mg/den a při startovací dávce 2 mg. Pacienti byli ve věku 7–17 let a jejich průměrné celkové skóre 
tiků na Yaleské globální škále závažnosti tiků (TTS-YGTSS) ve výchozím stavu bylo 30. U aripiprazolu 
bylo prokázáno zlepšení ve změně TTS-YGTSS mezi výchozím stavem a 8. týdnem ve výši 13,u skupiny s nízkou dávkou (5 mg nebo 10 mg) a 16,94 u skupiny s vysokou dávkou (10 mg nebo 20 mg) 
ve srovnání se zlepšením ve výši 7,09 ve skupině užívající placebo. 
V 10týdenní, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii prováděné v Jižní Koreji 
byla  také  hodnocena  účinnost  aripiprazolu  u  pediatrických  subjektů s Touretteovým  syndromem 
(aripiprazol: n = 32, placebo: n = 29) při flexibilním rozsahu dávky 2 mg/den až 20 mg/den a počáteční 
dávce 2 mg. Pacientům bylo 6 - 18 let a jejich průměrné skóre v TTS-YGTSS ve výchozím stavu bylo 
29. U skupiny užívající aripiprazol bylo prokázáno zlepšení změny v TTS-YGTSS mezi výchozím 
stavem a 10. týdnem ve výši 14,97 ve srovnání se zlepšením ve výši 9,62 ve skupině užívající placebo. 
V obou těchto krátkodobých studiích nebyla stanovena klinická relevance zjištění účinnosti s ohledem 
na rozsah léčebného efektu ve srovnání s velkým placebo efektem a nejasnými vlivy týkajícími se 
psychosociálního  fungování.  Nejsou  k  dispozici  žádné  dlouhodobé  údaje  týkající  se  účinnosti 
a bezpečnosti aripiprazolu u tohoto fluktuujícího syndromu. 
Evropská  agentura  pro  léčivé  přípravky  udělila  odklad  povinnosti  předložit  výsledky  studií 
s aripiprazolem u  jedné  nebo  více  podskupin  pediatrické populace  v  léčbě  schizofrenie a v léčbě 
bipolární afektivní poruchy (informace o použití u dětí viz bod 4.2).