Zypadhera Obalová informace
PŘÍLOHA I 
 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
ZYPADHERA 210 mg  prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem 
ZYPADHERA 300 mg  prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem 
ZYPADHERA 405 mg  prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem 
 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
ZYPADHERA 210 mg  prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem 
Jedna lahvička obsahuje olanzapini embonas monohydricus odpovídající olanzapinum 210 mg. Po 
rekonstituci jeden ml suspenze obsahuje olanzapinum 150 mg. 
 
ZYPADHERA 300 mg  prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem 
Jedna lahvička obsahuje olanzapini embonas monohydricus odpovídající olanzapinum 300 mg. Po 
rekonstituci jeden ml suspenze obsahuje olanzapinum 150 mg. 
 
ZYPADHERA 405 mg  prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem 
Jedna lahvička obsahuje olanzapini embonas monohydricus odpovídající olanzapinum 405 mg. Po 
rekonstituci jeden ml suspenze obsahuje olanzapinum 150 mg. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem 
 
Prášek: žlutý prášek 
Rozpouštědlo: čirý, bezbarvý až lehce nažloutlý roztok 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Udržovací léčba schizofrenie u dospělých pacientů dostatečně stabilizovaných akutní léčbou 
perorálním olanzapinem.  
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Přípravek ZYPADHERA 210 mg, 300 mg nebo 405 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s 
prodlouženým účinkem nesmí být zaměněn s olanzapinem 10 mg prášek pro přípravu injekčního 
roztoku.  
 
Dávkování 
Pro stanovení snášenlivosti a odpovědi na léčbu by pacienti měli být před podáním přípravku 
ZYPADHERA léčeni perorálním olanzapinem. 
 
Pro stanovení první dávky přípravku ZYPADHERA by mělo být u všech pacientů zváženo schéma 
uvedené v Tabulce 1.  
Tabulka 1 Doporučené dávkovací schéma pro převod mezi perorálním olanzapinem a 
přípravkem ZYPADHERA 
Cílová dávka perorálního 
olanzapinu
Doporučená zahajovací dávka přípravku 
ZYPADHERA
Udržovací dávka přípravku 
ZYPADHERA po 2 měsích léčby
10 mg/den 210 mg/2 týdny nebo 405 mg/4 týdny 150 mg/2 týdny nebo 300 mg/4 týdny 
15 mg/den 300 mg/2 týdny 210 mg/2 týdny nebo 405 mg/4 týdny 
20 mg/den 300 mg/2 týdny 300 mg/2 týdny 
 
Úprava dávkování 
U pacientů by měly být v průběhu prvního až druhého měsíce léčby pečlivě sledovány známky 
možného relapsu. Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení 
klinického stavu pacienta. Po tuto dobu by měli být pacienti pod pečlivou kontrolou. Dávka může být 
v průběhu léčby následně upravena na základě individuálního klinického stavu. Po klinickém 
přehodnocení může být dávka upravena v rozmezí 150 mg až 300 mg každé 2 týdny nebo 300 až mg každé 4 týdny.  
Přídavná léčba Doplnění léčby perorálním olanzapinem nebylo v průběhu dvojitě zaslepených klinických 
studií povoleno. Pokud je suplementace perorálním olanzapinem klinicky indikována, celková 
kombinovaná dávka olanzapinu v obou lékových formách by neměla přesáhnout odpovídající 
maximální dávku perorálního olanzapinu 20 mg/den. 
 
Převedení na jiné léčivé antipsychotické přípravky
Data specificky zaměřená na převedení pacientů z přípravku ZYPADHERA na jiné antipsychotické 
léčivé přípravky nebyla systematicky shromažďována. Z důvodu pomalého rozpouštění soli olanzapin-
embonátu, které způsobuje pomalé kontinuální uvolňování olanzapinu trvající šest až osm měsíců po 
poslední injekci, je zvláště v průběhu prvních dvou měsíců po ukončení léčby přípravkem 
ZYPADHERA zapotřebí dohled lékaře v případě, že je klinický důvod k převedení na jiný 
antipsychotický přípravek. 
 
Zvláštní populace 
 
Starší populace
Přípravek ZYPADHERA nebyl systematicky hodnocen u starších pacientů ZYPADHERA se nedoporučuje k léčbě starších pacientů, pokud nebylo při použití perorálního 
olanzapinu dosaženo dobře tolerovaného a účinného dávkovacího režimu. U pacientů starších 65 let 
není běžně nižší počáteční dávka případech zvážena pacientů starších 75 let   
Porucha funkce ledvin a/nebo jater
U těchto pacientů by přípravek ZYPADHERA neměl být použit, pokud nebylo při použití perorálního 
olanzapinu dosaženo dobře tolerovaného a účinného dávkovacího režimu. Je vhodné zvážit nižší 
počáteční dávku měla být opatrně.  
 
Kuřáci
Nekuřákům ve srovnání s kuřáky není třeba upravovat počáteční dávku a dávkové rozmezí. 
Metabolismus olanzapinu může být kouřením indukován. Je doporučeno monitorovat klinický stav a 
zvážit zvýšení dávky olanzapinu, pokud to bude považováno za nutné  
Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomaluje metabolizmus nekuřákindikované. 
 
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku ZYPADHERA u dětí a mladistvích do 18 let nebyla stanovena.   
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4,8 a 5.1, ale nelze z nich stanovit doporučení 
pro dávkování. 
 
Způsob podání 
POUZE K INTRAMUSKULÁRNÍMU PODÁNÍ. NEPODÁVEJTE INTRAVENÓZNĚ NEBO 
SUBKUTÁNNĚ.  
Přípravek ZYPADHERA by měl být podán pouze hluboko intramuskulárně do gluteálního svalu, 
zdravotnickým pracovníkem vyškoleným v odpovídající injekční technice, na místě, kde může být 
zajištěno post-injekční sledování a kde je možné zajistit přístup k odpovídající lékařské péči v případě 
předávkování.  
 
Po každé injekci by měli být pacienti sledováni na zdravotnickém pracovišti náležitě vyškoleným 
personálem po dobu nejméně 3 hodin pro zjištění případných známek a příznaků odpovídajících 
předávkování olanzapinem. Bezprostředně před opuštěním zdravotnického zařízení by mělo být 
potvrzeno, že pacient je bdělý, orientovaný a nejeví žádné známky a příznaky předávkování. Při 
podezření na předávkování by mělo monitorování a důkladný lékařský dohled pokračovat do doby, 
než vyšetření prokáže odeznění příznaků a známek předávkování potřeby se má tříhodinové sledování prodloužit u pacientů, kteří vykazují známky nebo příznaky 
odpovídající předávkování olanzapinem. 
 
Návod k použití viz bod 6.6. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
Pacienti se známým rizikem angulárního glaukomu. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Je nutné věnovat zvýšenou péči odpovídající injekční technice, aby se předešlo neúmyslnému 
intravaskulárním nebo subkutánnímu podání  
Použití u akutně agitovaných pacientů nebo u pacientů se závážným psychotickým stavem 
Přípravek ZYPADHERA by neměl být použit k léčbě pacientů se schizofrenií, kteří trpí akutní 
agitovaností nebo závažným psychotickým stavem, který vyžaduje okamžitou kontrolu příznaků. 
 
Post-injekční syndrom
V klinických studiích před uvedením přípravku na trh byly po aplikaci přípravku ZYPADHERA u 
pacientů hlášeny reakce představované známkami a symptomy shodnými s příznaky předávkování 
olanzapinem. K těmto reakcím došlo u přibližně <0,1% injekcí a přibližně u 2% pacientů. U většiny 
těchto pacientů došlo k rozvoji známek sedace zaznamenané příznaky patřily extrapyramidové příznaky, dysartrie, ataxie, agresivita, závratě, slabost, 
hypertenze a křeče. Ve většině případů se prvotní známky a příznaky spojené s touto reakcí objevily 
v průběhu 1 hodiny po injekci a ve všech případech bylo hlášeno plné zotavení během 24-72 hodin po 
injekci. K reakcím došlo vzácně na pozorování na zdravotnickém pracovišti po dobu 3 hodin po každé aplikaci přípravku 
ZYPADHERA. Od doby registrace přípravku ZYPADHERA jsou postmarketingová hlášení týkající 
se post-injekčního syndromu obecně v souladu se zkušenostmi získanými z klinických studií. 
 
Pacienti by měli být po každé injekci sledováni na zdravotnickém pracovišti náležitě vyškoleným 
personálem po dobu nejméně 3 hodin pro zjištění známek a příznaků odpovídajících předávkování 
olanzapinem.  
 
Bezprostředně před opuštěním zdravotnického zařízení by mělo být potvrzeno, že pacient je bdělý, 
orientovaný a nejeví žádné známky a příznaky předávkování. Při podezření na předávkování by mělo 
monitorování a důkladný lékařský dohled pokračovat do doby, než vyšetření prokáže odeznění 
příznaků a známek předávkování. Podle klinické potřeby se má tříhodinové sledování prodloužit u 
pacientů, kteří vykazují známky nebo příznaky odpovídající předávkování olanzapinem. 
 
Pacienti by měli být poučeni, aby po zbytek dne po injekci sledovali případné známky a symptomy 
předávkování vyplývající z post-injekčního syndromu, aby byli schopni si v případě nutnosti zajistit 
pomoc, a že by neměli řídit ani obsluhovat nebezpečné stroje  
Pokud je pro zvládnutí post-injekčních nežádoucích účinků nutné podání benzodiazepinů, je 
doporučeno důkladné vyhodnocení klinického stavu s ohledem na nadměrnou sedaci a 
kardiorespirační útlum  
Nežádoucí účinky v místě aplikace
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem spojeným s místem aplikace byla bolest. Většina těchto 
nežádoucích účinků byla hlášena jako „mírné“ až „střední“ intenzity. Vyskytne-li se nežádoucí účinek 
v místě aplikace, měla by být ke zvládnutí této příhody přijata odpovídající opatření  
Psychózy a poruchy chování související s demencí
Olanzapin není doporučen k podávání u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími 
s demencí z důvodu zvýšené mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem 
kontrolovaných studiích a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených perorálním olanzapinem 
dvojnásobná incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo incidence úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 
65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění s aspiracíperorálním olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených 
rizikových faktorech nezávislá. 
 
Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí účinky tranzitorní ischemické atakyzaznamenáno trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s 
placebem u nichž se cerebrovaskulární příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly 
zjištěny jako rizikové u pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo 
smíšená demence. Účinnost olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena. 
 
Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu k léčbě psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů 
s Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí 
než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací a perorální olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích 
museli mít pacienti na začátku studie stabilní a nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika 
zbývající dobu studie. Počáteční dávka perorálního olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře 
mohla být titrována do maximální dávky 15 mg/den. 
 
Neuroleptický maligní syndrom NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy 
označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s perorálním olanzapinem. Klinické příznaky 
NMS jsou hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a příznaky autonomní instability 
zvýšenou hladinu kreatinfosfokinázy, myoglobinurii se u pacienta objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně 
vysoká horečka i bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně 
olanzapinu vysazena. 
 
Hyperglykémie a diabetes
Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo rozvoj nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně 
s ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu 
s používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např. 
měření hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a 
následně vždy jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léčivy, včetně 
přípravku ZYPADHERA, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie polydipsie, polyurie, polyfagie a slabostdiabetu by měli být pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. 
Pravidelně by měla být kontrolována tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po 
záhájení podávání olanzapinu a následně vždy každé tři měsíce.  
 
Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány 
nežádoucí změny hladin lipidů klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj 
poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léčivy, včetně přípravku 
ZYPADHERA, by v souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně 
kontrolovány hladiny lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a 
následně vždy každých 5 let. 
 
Anticholinergní aktivita
Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita olanzapinu, zkušenosti během klinických 
studií ukázaly nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože však klinické zkušenosti s podáváním 
olanzapinu u pacientů s jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená 
pozornost, pokud je olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo 
podobnými stavy. 
 
Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny 
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST, se známkami a 
příznaky poškození jater, s preexistující sníženou funkční rezervou jaterní funkce a u pacientů 
léčených potenciálně hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li 
u pacientů diagnostikována hepatitida kombinovaného poškození jater 
Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u 
pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní 
dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo 
chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla 
často hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu  
Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby perorálním olanzapinem byly vzácně příznaky jako pocení, nespavost, třes, úzkost, nauzea nebo zvracení.  
 
QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených perorálním olanzapinem klinicky významné 
prodloužení QTc intervalu vstupním vyšetření u pacientů se vstupní hodnotou QTcF < 500 mssignifikantních rozdílů v průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. V klinických 
studiích s olanzapinem práškem pro přípravu roztoku pro injekce nebo s přípravkem ZYPADHERA 
nebylo podávání olanzapinu spojeno s přetrvávajícím zvýšením absolutního QT nebo QTCc intervalu. 
Přesto je třeba zvýšené opatrnosti, je-li olanzapin předepisován s léky prodlužujícími QTc interval, 
obzvlášť u starších pacientů, u pacientů s vrozeným prodloužením QT intervalu, s městnavým 
srdečním selháním, se srdeční hypertrofií, s hypokalémií nebo hypomagnezémií. 
 
Tromboembolismus
Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často 1%Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory žilního 
tromboembolismu, je nutné identifikovat a vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory, např. 
imobilizaci pacientů, a vykonat preventivní opatření. 
 
Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při 
současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro 
jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 
Křeče
Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, u kterých se 
vyskytují faktory snižující křečový práh. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně 
často. Ve většině těchto případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory. 
 
Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl perorální olanzapin statisticky významně méně 
často spojen s nově hlášenou dyskinezí. Přesto riziko pozdní dyskineze při dlouhodobém užívání 
vzrůstá. Pokud se u pacienta léčeného olanzapinem objeví známky a symptomy pozdní dyskineze, 
mělo by se zvážit snížení dávky nebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit 
nebo se objevit po přerušení léčby.  
 
Posturální hypotenze
V klinických studiích s olanzapinem byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. 
U pacientů starších 65 let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak. 
 
Náhlá srdeční smrt
V postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy 
náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé 
srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali 
antipsychotika. V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání 
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy. 
 
Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u 
pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné 
hmotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu  
Použití u starší populace O použití přípravku ZYPADHERA u pacientů starších 75 let nejsou k dispozici žádné údaje. 
Vzhledem k biochemickým a fyziologickým změnám a vzhledem k redukci svalové hmoty není u této 
podskupiny pacientů doporučeno tuto lékovou formu nasazovat. 
 
Sodík
Po rekonstituci tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol lahvičce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“. 
 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících léčivé přípravky, které mohou indukovat 
hypotenzi nebo sedaci.  
 
Možné interakce ovlivňující olanzapin 
Vzhledem k tomu, že je olanzapin metabolizován izoenzymem CYP1A2, mohou látky, které 
specificky tento izoenzym indukují nebo inhibují, ovlivnit farmakokinetiku olanzapinu.  
 
Indukce CYP1A2 
Kouření a karbamazepin mohou indukovat metabolizmus olanzapinu, což může vést ke snížení 
koncentrace olanzapinu. Bylo pozorováno zanedbatelné, případně jen mírné zvýšení clearance 
olanzapinu. I když je klinický dopad pravděpodobně minimální, doporučuje se klinické monitorování 
a v nezbytných případech je možné zvážit zvýšení dávek olanzapinu  
Inhibice CYP1A2 
Prokázalo se, že fluvoxamin, specifický inhibitor CYP1A2, významně zpomaluje metabolizmus 
olanzapinu. Průměrné zvýšení maximální koncentrace léčiva CYP1A2, jako např. ciprofloxacin, je třeba uvážit snížení počáteční dávky olanzapinu. Při zahájení 
léčby inhibitorem CYP1A2 je třeba uvážit snížení dávek olanzapinu. 
 
Fluoxetin významný vliv na farmakokinetiku olanzapinu. 
 
Možnosti ovlivnění účinku jiných léků olanzapinem 
Olanzapin může působit proti účinkům přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 
Olanzapin in vitro neinhibuje hlavní izoenzymy CYP450 Neočekávají se proto žádné zvláštní interakce, což dokazují i in vivo studie, které neprokázaly inhibici 
metabolizmu následujících léčivých látek: tricyklická antidepresiva  
Olanzapin nevykazoval interakci se současně podáváným lithiem nebo biperidenem. 
 
Terapeutické monitorování plazmatických hladin valproátu neukázalo, že by byla při zahájení přídatné 
medikace olanzapinem nutná úprava dávkování valproátu. 
 
Obecná CNS aktivita
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů konzumujících alkohol nebo užívajících léčivé přípravky 
působící tlumivě na CNS. 
 
Současné užívání olanzapinu a léčivých přípravků k léčbě Parkinsonovy choroby a demence není 
doporučeno  
QTc interval
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících současně olanzapin a léčivé přípravky, o kterých 
je známo, že prodlužují QTc interval  
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství
Neexistují žádné přiměřené a dobře vedené studie u gravidních žen. Pacientky by měly být poučené, 
aby lékaře informovaly o graviditě anebo o plánované graviditě během užívání olanzapinu. Kvůli 
nedostatku zkušeností by olanzapin měl být v graviditě podávaný pouze tehdy, pokud jeho potenciální 
prospěšnost vyváží potenciální nebezpečí pro plod. 
 
U novorozenců, kteří byli vystaveni antipsychotikům těhotenství, existuje riziko výskytu nežádoucích účinků zahrnujících extrapyramidové a/nebo 
abstinenční příznaky, které se mohou po porodu lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 
agitovanost, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, dechové tísně nebo potíží při kojení. 
Novorozenci proto musejí být pečlivě sledováni. 
 
Kojení
Ve studii perorálního olanzapinu u kojících zdravých žen byl olanzapin vylučován do mateřského 
mléka. Průměrná expozice dítěte olanzapinu podaného matce nekojily. 
 
Fertilita 
Účinky na fertilitu nejsou známy 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Jelikož olanzapin 
může způsobit ospalost a závratě, pacienti by měli být opatrní při obsluze strojů včetně řízení 
motorových vozidel.  
 
Pacienti by měli být poučeni, aby se vyvarovali řízení nebo obsluhy strojů po zbytek dne, ve kterém 
obdrželi injekci, z důvodu možného výskytu post-injekčního syndromu vedoucího k příznakům 
shodným s příznaky předávkování olanzapinem  
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Shrnutí bezpečnostního profilu 
Nežádoucí účinky pozorované u olanzapin-embonátu 
Při podávání přípravku ZYPADHERA se vyskytly reakce post-injekčního syndromu vedoucí 
k symptomům shodným s předávkováním olanzapinem symptomy zahrnovaly příznaky sedace zaznamenané příznaky patřily extrapyramidové příznaky, dysartrie, ataxie, agresivita, závratě, slabost, 
hypertenze a křeče. 
 
Další nežádoucí účinky pozorované u pacientů léčených přípravkem ZYPADHERA byly podobné 
nežádoucím účinkům pozorovaným u perorálního olanzapinu. V klinických studiích s přípravkem 
ZYPADHERA byla sedace jediným nežádoucím účinkem hlášeným staticky významně častěji ve 
skupině přípravku ZYPADHERA oproti skupině placeba všech pacientů léčených přípravkem ZYPADHERA byla sedace hlášena u 4,7 % pacientů.  
 
V klinických studiích s přípravkem ZYPADHERA byl výskyt nežádoucích účinků v místě aplikace 
přibližně 8 %. Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem v místě aplikace byla bolest další nežádoucí účinky v místě podání byly zarudnutí, nespecifické místní reakce, iritace, otoky, podlitiny, krvácení a anestézie. K těmto reakcím 
došlo o 0,1 až 1,1 % pacientů. 
 
V přehledu údajů o bezpečnosti z klinických hodnocení a ze spontánních postmarketingových hlášení 
byl absces v místě vpichu hlášen vzácně  
Nežádoucí účinky pozorované u olanzapinu 
Nežádoucí účinky uvedené níže byly pozorovány po podání olanzapinu. 
 
Dospělí
Nejčastěji hlášenými olanzapinu v klinických studiích byla somnolence, zvýšení tělesné hmotnosti, eozinofilie, zvýšené 
hladiny prolaktinu, cholesterolu, glukózy a triglyceridů závratě, akatizie, parkinsonismus, leukopenie, neutropenie hypotenze, anticholinergní účinky, přechodné asymptomatické zvýšení jaterních aminotransferáz bod 4.4glutamyltransferázy, kyseliny močové a kreatinfosfokinázy a otok.  
 
Seznam nežádoucích účinků v tabulkovém formátu
Následující tabulka podává seznam nežádoucích účinků a laboratorních nálezů pozorovaných ve 
spontánních hlášeních a v klinických hodnoceních. V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky 
seřazeny podle klesající závažnosti. 
Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté 1/100nelze určit 
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Není známo
Poruchy krve a lymfatického systému
 Eozinofilie 
LeukopenieNeutropenie Trombocytopenie
 
 
Poruchy imunitního systému
  HypersenzitivitaPoruchy metabolismu a výživy 
Přibývání na vázecholesterolu2, Zvýšené hladiny
glukózyZvýšené hladiny 
triglyceridů2, Glykosurie 
Zvýšená chuť k jídlu 
Vznik nebo 
exacerbace diabetu,
spojené příležitostně 
s ketoacidózou nebo 
komatem, včetně 
několika fatálních 
případů HypotermieᄁVelmi časté Časté Méně časté Vzácné Není známo 
Poruchy nervového systému 
Somnolence Závratě
AkatizieParkinsonismusDyskinezeKřeče, kdy ve většině
případů byly hlášeny 
křeče v anamnéze či 
jiné rizikové faktory 
pro vznik křečí11  
Dystonie okulogyrické krizeKoktáníSyndrom neklidných
nohouNeuroleptický 
maligní syndrom 
Příznaky z 
vysazení7,  
Srdeční poruchy 
  Bradykardie 
Prodloužení QTc 
intervalu Ventrikulární
tachykardie/fibrila
ce, náhlá smrt bod 4.4Cévní poruchy 
Ortostatická 
hypotenze Tromboembolismus 
embolie a hluboké
žilní trombózybod 4.4  
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy  
    
 
Gastrointestinalní poruchy
  0 t U Q p  D Q W L F K R O L Q H U J Q t