Rapamune

Následující nežádoucí účinky nebyly pozorovány v klinických studiích, ale byly pozorovány u zvířat
při dosažených hladinách podobných klinicky dosaženým hladinám a s možným významem pro
klinické použití: vakuolizace buněk pankreatických Langerhansových ostrůvků, degenerace
testikulárních tubulů, gastrointestinální ulcerace, fraktury a svalky na kostech, jaterní hematopoéza a
plicní fosfolipidóza.
Sirolimus nebyl mutagenní v in vitrobakteriálním testu reverzní mutace, ve zkoušce chromozomální
aberace ovariálních buněk čínského křečka, v testu mutací na myších lymfomových buňkách nebo
v in vivomikronukleárním testu na myších.
Zkoušky kancerogenity provedené na myších a potkanech ukázaly zvýšenou incidenci lymfomů samci a samicemalignity chronických vředových kožních lézí. Změny mohou být vztaženy k chronické imunosupresi.
Testikulární adenomy intersticiálních buněk potkanů pravděpodobně svědčí o druhově závislé
odpovědi na hladinu luteinizačního hormonu a jsou obvykle považovány za omezeně klinicky
významné.
Ve studiích reprodukční toxicity byla pozorována snížená fertilita u potkaních samců. Ve 13týdenní
studii na potkanech bylo hlášeno částečně reverzibilní snížení počtu spermií. Ve studii na potkanech a
opicích bylo pozorováno snížení testikulární hmotnosti a/nebo histologická poškození atrofie a tubulární obří buňkyprojevovala mortalitou a sníženou hmotností plodů 4.6