Valzap combi 
 
Možná toxicita kombinace valsartanu a hydrochlorothiazidu po perorálním podání byla zkoumána na 
potkanech a kosmanech ve studiích trvajících až šest měsíců. Nebyly dosaženy žádné závěry, které by 
nedovolovaly použití terapeutických dávek u lidí. 
Změny vyvolané touto kombinací ve studiích chronické toxicity jsou s největší pravděpodobností 
způsobeny valsartanem. Toxikologický cílový orgán byly ledviny, reakce byla výraznější u kosmanů 
než u potkanů. Kombinace vedla k poškození ledvin (nefropatie s tubulární bazofilií, zvýšení hladiny 
urey, plazmatického kreatininu a sérového draslíku, zvýšení objemu moči a močových elektrolytů od 
dávky 30 mg/kg/den valsartanu + 9 mg/kg/den hydrochlorothiazidu u potkanů a 10 + 3 mg/kg/den u 
kosmanů), pravděpodobně změnou renální hemodynamiky. Tyto dávky u potkanů představují 0,9x a 
3,5x vyšší dávky než maximální doporučené humánní dávky valsartanu a hydrochlorothiazidu v 
přepočtu na mg/m2. Dávky u kosmanů představují 0,3x a 1,2x vyšší dávky než maximální doporučené 
humánní dávky valsartanu a hydrochlorothiazidu v přepočtu na mg/m2. (Výpočty předpokládají 
perorální dávku 320 mg/den valsartanu v kombinaci s 25 mg/den hydrochlorothiazidu u 60 kg 
pacienta). 
Vysoké dávky kombinace valsartanu a hydrochlorothiazidu vedly k poklesu parametrů červené krevní 
řady (počet červených krvinek, hemoglobin, hematokrit, od 100 + 31 mg/kg/den u potkanů a 30 + mg/kg/den u kosmanů). Tyto dávky u potkanů představují 3,0x a 12x vyšší dávky než maximální 
doporučené humánní dávky valsartanu a hydrochlorothiazidu v přepočtu na mg/m2. Dávky u kosmanů 
představují 0,9x a 3,5x vyšší dávky než maximální doporučené humánní dávky valsartanu a 
hydrochlorothiazidu v přepočtu na mg/m2. (Výpočty předpokládají perorální dávku 320 mg/den 
valsartanu v kombinaci s 25 mg/den hydrochlorothiazidu u 60 kg pacienta). 
U kosmanů bylo pozorováno poškození žaludeční sliznice (od 30 + 9 mg/kg/den). Tato kombinace též 
vedla k hyperplazii aferentních arteriol v ledvině (při dávce 600 + 188 mg/kg/den u potkanů a 30 + mg/kg/den u kosmanů). Dávky u kosmanů představují 0,9x a 3,5x vyšší dávky než maximální 
doporučené humánní dávky valsartanu a hydrochlorothiazidu v přepočtu na mg/m2. Dávky u potkanů 
představují 18x a 73x vyšší dávky než maximální doporučené humánní dávky valsartanu a 
hydrochlorothiazidu v přepočtu na mg/m2. (Výpočty předpokládají perorální dávku 320 mg/den 
valsartanu v kombinaci s 25 mg/den hydrochlorothiazidu u 60 kg pacienta). 
Zdá se, že výše zmíněné účinky jsou důsledkem farmakologického účinku vysokých dávek valsartanu 
(blokáda angiotensinem II indukované inhibice uvolnění reninu, se stimulací renin-produkujících 
buněk) a objevují se i u ACE inhibitorů. Nezdá se, že by tyto nálezy měly vztah k terapeuticky 
používaným dávkám valsartanu u lidí. 
Kombinace valsartanu s hydrochlorothiazidem nebyla testována na mutagenitu, chromozomální 
poškození či kancerogenní potenciál, protože nejsou důkazy interakce mezi těmito dvěma látkami. 
Nicméně tyto testy byly provedeny samostatně pro valsartan a hydrochlorothiazid a neprokázaly žádné 
důkazy pro mutagenitu, chromozomální poškození či kancerogenní potenciál. 
Mateřské toxické dávky u potkanů (600 mg/kg/den) během posledních dní březosti a během kojení 
vedly ke snížení přežívání, menším přírůstkům hmotnosti a opožděnému vývoji (odchlípnutí boltců a 
otevření ušního kanálu) mláďat (viz bod 4.6). Tyto dávky u potkanů (600 mg/kg/den) jsou přibližně 
osmnáctinásobkem maximální doporučené dávky u lidí v přepočtu na mg/m2 (kalkulace předpokládá 
perorální dávku 320 mg/den a pacienta o hmotnosti 60 kg). Obdobné nálezy byly pozorovány u 
kombinace valsartan/hydrochlorothiazid u potkanů a králíků. Ve studiích embryo-fetálního vývoje 
(segment II) kombinace valsartanu a hydrochlorothiazidu nebyly pozorovány známky teratogenity, 
nicméně byla pozorována fetotoxicita spojená s mateřskou toxicitou.