Mugotussol

Dextrometorfan má slabé serotonergní vlastnosti, může proto zvýšit riziko toxicity serotoninu
(serotoninový syndrom), zejména je-li podáván spolu s jinými serotonergními přípravky, jako jsou
IMAO nebo SSRI. Zejména předchozí nebo současná léčba léky, které narušují metabolizmus
serotoninu, jako jsou antidepresiva typu IMAO, může mít za následek vývoj serotoninového syndromu
s charakteristickými příznaky jako je neuromuskulární hyperaktivita (například tremor, svalové
záškuby, myoklonus, hyperreflexie a pyramidová rigidita), autonomní hyperaktivita (například pocení,
horečka, tachykardie, tachypnoe, mydriáza) a alterace mentálního stavu (například agitovanost,
excitovanost, stav zmatenosti) (viz body 4.3 (IMAO) a 4.4).

Současné podávání jiných látek včetně alkoholu s tlumivým účinkem na CNS může vést k vzájemné
potenciaci tohoto účinku.

Pokud je dextrometorfan užíván v kombinaci s mukolytiky u pacientů s již existujícím onemocněním
plic, jako je cystická fibróza či bronchiektázie, kteří jsou postiženi nadměrnou sekrecí hlenu, může vést
snížení kašlacího reflexu k závažnému nahromadění hlenu (viz bod 4.4).

Inhibitory CYP2DDextrometorfan se metabolizuje CYP2D6 a vykazuje výrazný first-pass metabolismus. Souběžné
užívání silných inhibitorů enzymu CYP2D6 může zvýšit koncentraci dextrometorfanu v těle na
několikanásobek normálních hodnot. To zvyšuje u pacientů riziko toxických účinků dextrometorfanu
(agitovanost, zmatenost, tremor, insomnie, průjem a respirační deprese) a vzniku serotoninového
syndromu. Mezi silné inhibitory enzymu CYP2D6 patří fluoxetin, paroxetin, chinidin a terbinafin. Při
souběžném užívání s chinidinem se plazmatické koncentrace dextrometorfanu zvýšily až 20krát, což
zvyšuje nežádoucí účinky přípravku na CNS. Amiodaron, flekainid a propafenon, sertralin, bupropion,
methadon, cinakalcet, haloperidol, perfenazin a thioridazin mají také podobné účinky na metabolismus
dextrometorfanu. Je-li nutné souběžné užívání inhibitorů CYP2D6 a dextrometorfanu, je potřeba
pacienta monitorovat a v případě nutnosti snížit dávku dextrometorfanu.
Výše popsané může nastat v případě, že byl některý z příslušných léků podáván v nedávné době, a
dokonce i když v současnosti již užíván není.