Thiamine sterop

Farmakoterapeutická skupina: vitamin B1.
ATC kód: A11DA
Mechanismus účinku
Hlavní fyziologická funkce thiaminu spočívá v tom, že je koenzymem v metabolismu sacharidů, kde je
thiaminpyrofosfát (TPP) potřebný pro několik fází rozkladu glukózy za účelem získání energie.
Thiamin se v kombinaci s adenosintrifosfátem (ATP) přeměňuje na aktivní koenzym thiaminpyrofosfát
(thiamindifosfát) pomocí enzymu thiamindifosfokinázy. Pyrofosfát tiaminu je koenzymem v metabolismu
sacharidů (při dekarboxylaci kyseliny pyrohroznové a alfa-ketoglutarinové) a v transketačních reakcích.
Thiamindifosfát je také koenzymem při využití pentóz v hexózomonofosfátovém shuntu.

Farmakodynamika
Deficit thiaminu vede k beri-beri a Wernicke-Korsakovovu syndromu. Klinické příznaky deficitu
thiaminu se projeví po 2–3 týdnech nedostatečného příjmu thiaminu. Orgánové systémy postižené
nedostatkem thiaminu jsou především nervový systém, kardiovaskulární systém a trávicí trakt. Podávání
thiaminu zcela zmírňuje kardiovaskulární a gastrointestinální příznaky nedostatku thiaminu. Míra
zlepšení neurologických příznaků však závisí na délce trvání a závažnosti lézí.
Při nedostatečném příjmu thiaminu může dojít k jeho fatálnímu nedostatku již během 3–4 týdnů.
U pacientů, kteří dostávali roztoky celkové parenterální výživy s nedostatkem thiaminu, bylo
zaznamenáno několik případů akutního beri-beri s fatálním průběhem, který se rozvinul během 5 týdnů.

Klinická účinnost a bezpečnost
V časných stadiích těžkých deficiencí, jako je Wernicke-Korsakovův syndrom nebo Shoshin beri-beri,
parenterální podání thiaminu rychle zvrátí klinické příznaky. Zlepšení příznaků je dostatečné pro
stanovení diagnózy, i když není k dispozici měření sérového thiaminu.

U Wernicke-Korsakovova syndromu je důležité včasné rozpoznání a léčba, jednak kvůli riziku kolapsu
a náhlé smrti, jednak kvůli prevenci nevratného poškození CNS. Příznaky spojené s Korsakovovým
syndromem reagují na léčbu hůře než příznaky spojené s Wernickeho encefalopatií a mohou se skutečně
projevit až při léčbě. To odůvodňuje doporučené vysoké dávky pro léčbu (viz bod 4.2).

Thiamin má dobře zavedený bezpečnostní profil. Jediné nežádoucí účinky pozorované při parenterálním
podání zahrnují bolest v místě vpichu, kontaktní dermatitidu a mírné až anafylaktické alergické reakce.
Většinu těchto příhod lze snadno zvládnout, ačkoli byly hlášeny případy závažné anafylaxe po
intravenózním podání thiaminu (viz body 4.4 a 4.8). V případě anafylaxe je třeba podávání thiaminu
přerušit a zahájit standardní léčbu anafylace.

Pediatrická populace

V jedné kazuistice byl 13letý chlapec léčen vysokými dávkami thiaminu: 100 mg/den, poté 500 mg třikrát
denně. Pacient se zcela zotavil po 20 dnech substituční terapie (viz bod 4.2).