Levemir innolet

Absorpce

Maximální sérová koncentrace je dosažena za 6 až 8 hodin po podání. Při podání dvakrát denně je
dosaženo rovnovážného stavu sérových koncentrací po aplikaci 2–3 dávek. Variabilita v absorpci u
pacientů je nižší u přípravku Levemir než u ostatních bazálních inzulinových preparátů.
Absolutní biologická dostupnost inzulinu detemir při subkutánním podání je cca 60%.

Distribuce

Zdánlivý distribuční objem přípravku Levemir inzulinu detemir.
Výsledky in vitro a in vivo studií vazeb na bílkoviny naznačují, že neexistuje klinicky relevantní
interakce mezi inzulinem detemir a jinými léčivými přípravky, které se vážou na mastné kyseliny nebo
proteiny.

Biotransformace

Odbourávání inzulinu detemir je podobné jako u humánního inzulinu; všechny vytvořené metabolity
jsou inaktivní.

Eliminace

Terminální poločas po subkutánním podání je určen rychlostí absorpce z podkožní tkáně. Terminální
poločas je 5 až 7 hodin v závislosti na dávce.

Linearita

Po subkutánním podání lze v terapeutickém rozmezí dávky sledovat proporcionalitu se sérovými
koncentracemi
Při podání jednorázové dávky přípravku Levemir 0,5 jednotky/kg s liraglutidem v dávce 1,8 mg
pacientům s diabetem 2. typu nebyly v ustáleném stavu pozorovány žádné farmakokinetické nebo
farmakodynamické interakce mezi liraglutidem a přípravkem Levemir.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti Není klinicky relevantní rozdíl ve farmakokinetice přípravku Levemir mezi staršími a mladými
pacienty.

Porucha funkce ledvin a jater
Není klinicky relevantní rozdíl ve farmakokinetice přípravku Levemir mezi pacienty s poruchou
funkce ledvin nebo jater a zdravými lidmi. Protože u těchto skupin pacientů nebyly provedeny
rozsáhlé studie farmakokinetiky přípravku Levemir, doporučuje se u nich důkladně monitorovat
glukózu v plazmě.

Pohlaví
Ve farmakokinetických vlastnostech přípravku Levemir neexistují žádné klinicky relevantní rozdíly
mezi pohlavími.

Pediatrická populace
Farmakokinetické vlastnosti přípravku Levemir byly zkoumány u malých dětí farmakokinetických vlastnostech nebyly klinicky relevantní rozdíly mezi malými dětmi, dětmi,
dospívajícími a dospělými.