Miglustat accord 
Farmakoterapeutická skupina: Trávicí trakt a metabolizmus, různá léčiva.  
ATC kód: A16AXGaucherova choroba typu Gaucherova choroba je vrozená metabolická porucha způsobená selháním degradace 
glukosylceramidu, mající za následek lysozomální střádání glukosylceramidu v buňkách se širokou 
patologií. 
Miglustat je inhibitorem glukosylceramidsyntázy, enzymu odpovědného za první krok v syntéze 
většiny glykolipidů. Glukosylceramidsyntáza se inhibuje in vitro miglustatem s IC50 20-37 μm. Navíc 
bylo inhibiční působení nelysosomální glykosylceramidázy prokázáno experimentálně in vitro. Toto 
inhibiční působení na glukosylceramidsyntázu je základním principem léčby Gaucherovy choroby 
zaměřené na redukci substrátu. 
Pilotní studie s miglustatem byla provedena u pacientů, kteří nemohli nebo nechtěli přijmout léčbu 
ERT. Důvody pro nepřijetí ERT zahrnovaly zátěž nitrožilních infuzí a nesnadnost žilního přístupu. Do 
této dvanáctiměsíční nesrovnávací studie bylo zařazeno dvacet osm pacientů s mírnou až střední 
Gaucherovou chorobou typu 1, z nichž dvacet dva pacientů studii dokončilo. Ve dvanáctém měsíci 
činilo průměrné zmenšení objemu jater 12,1 % a průměrné zmenšení objemu sleziny 19,0 %. Bylo 
zaznamenáno zvýšení koncentrace hemoglobinu v průměru o 0,26 g/dl a zvýšení počtu trombocytů v 
 
průměru o 8,29 x 109/l. Osmnáct pacientů potom pokračovalo v léčbě miglustatem podle 
dobrovolného, rozšířeného protokolu. Klinický přínos byl u třinácti pacientů hodnocen ve dvacátém 
čtvrtém a třicátém šestém měsíci. Po třech letech trvající léčby miglustatem bylo průměrné zmenšení 
objemu jater 17,5 % a sleziny 29,6 %. Průměrné zvýšení počtu trombocytů dosáhlo 22,2 x 109/l a 
průměrné zvýšení koncentrace hemoglobinu dosáhlo 0,95 g/dl. 
Ve druhé otevřené kontrolované studii bylo 36 pacientů, kteří byli léčeni minimálně dva roky ERT, 
randomizováno do tří terapeutických skupin: pokračování s imiglucerázou, imigluceráza v kombinaci 
s miglustatem, anebo převedení na miglustat. Tato studie byla prováděna po dobu 6měsíčního 
randomizovaného porovnávání s následujícím 18měsíčním prodloužením, při kterém všichni pacienti 
dostávali miglustat jako monoterapii. Během prvních 6 měsíců se objemy jater a sleziny a hladiny 
hemoglobinu u pacientů, kteří byli převedeni na miglustat, nezměnily. U některých pacientů došlo 
nicméně ke snížení počtu trombocytů a ke zvýšení aktivity chitotrioxidázy, což naznačuje, že 
monoterapie miglustatem nemusí udržet kontrolu nad aktivitou onemocnění u všech pacientů. V 
terapii nadále pokračovalo 29 pacientů. Ve srovnání s hodnotami po 6 měsících zůstalo potlačení 
choroby po 18 a 24 měsících monoterapie miglustatem beze změny (u 20 a 6 pacientů). Po přechodu 
na monoterapii miglustatem nedošlo u žádného pacienta ke zhoršení Gaucherovy choroby typu 1. 
Ve dvou výše zmíněných studiích byla užita celková denní dávka 300 mg miglustatu podaná ve třech 
rozdělených dávkách. Další studie s monoterapií byla provedena u osmnácti pacientů s celkovou denní 
dávkou 150 mg a výsledky, ve srovnání s celkovou denní dávkou 300 mg naznačují sníženou účinnost. 
Otevřená, nekomparativní dvouletá studie zahrnula 42 pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1, kteří 
byli léčeni nejméně 3 roky ERT a kteří splňovali kritéria stabilní nemoci po dobu nejméně 2 let. 
Pacienti byli převedeni na monoterapii miglustatem v dávce 100 mg třikrát denně. Výchozí hodnoty 
objemu jater (primární proměnná měření účinnosti) se do konce léčby nezměnily. Šest pacientů léčbu 
miglustatem předčasně ukončilo kvůli potenciálnímu zhoršení choroby, jak bylo ve studii definováno. 
Třináct pacientů ukončilo léčbu kvůli nežádoucí příhodě. Mezi začátkem a koncem studie se 
pozorovaly malé střední hodnoty snížení hemoglobinu [-0,95 g/dl (95% interval spolehlivosti: -1,38, -
0,53)] a počtu trombocytů [-44,1 x 109/l (95% interval spolehlivosti: -57,6, -30,7)]. Dvacet čtyři 
měsíců léčby miglustatem dokončilo dvacet jedna pacientů. Z nich 18 bylo na začátku ve stanovených 
terapeutických cílech ohledně objemu jater a sleziny, hladin hemoglobinu a počtu trombocytů, 
přičemž 16 pacientů za 24 měsíců zůstalo v mezích všech těchto terapeutických cílů. 
Kostní projevy Gaucherovy choroby typu 1 byly hodnoceny ve 3 otevřených klinických studiích u 
pacientů léčených miglustatem 100 mg 3x denně po dobu 2 let (n = 72). Ve společné analýze se 
hodnoty Z-skóre denzity kostního minerálu v lumbální páteři a v krčku femuru zvýšily o více než 0,jednotky oproti výchozí hodnotě u 27 (57 %) respektive 28 (65 %) pacientů, u kterých se prováděla 
longitudinální měření kostní denzity. Během léčebného období se nevyskytly žádné případy bolesti 
kostí (kostní krize), avaskulární nekrózy nebo zlomeniny. 
 
Niemannova-Pickova choroba typu C
Niemannova-Pickova choroba typu C je velice vzácnou, invariabilně progredující a případně 
smrtelnou neurodegenerativní poruchou charakterizovanou poruchou pohybu lipidů uvnitř buňky. 
Neurologické projevy se uvažují jako sekundární po abnormální akumulaci glykosfingolipidů v 
neuronových a gliových buňkách. 
 
Údaje potvrzující bezpečnost a účinnost miglustatu při Niemannově-Pickově chorobě typu C 
pocházejí z prospektivní otevřené klinické studie a retrospektivního rozboru. Tato klinická studie 
zahrnovala 29 dospělých a nedospělých pacientů v rámci 12měsíčního kontrolovaného období s 
následnou prodlouženou léčbou v průměru na celkovou dobu 3,9 let až 5,6 let. Navíc bylo zahrnuto 
12 pediatrických pacientů do nekontrolované dílčí studie trvající v průměru celkem 3,1 let a až 4,4 let. 
Z těchto pacientů o celkovém počtu 41 zahrnutých do studie bylo 14 pacientů léčeno miglustatem po 
dobu delší než 3 roky. Analýza zahrnovala případy 66 pacientů léčených miglustatem mimo tuto 
klinickou studii po střední dobu trvání 1,5 let. Oba soubory dat zahrnovaly pediatrické, dospívající a 
dospělé pacienty v rozmezí věku 1 rok až 43 let. Obvyklá dávka miglustatu u dospělých pacientů byla 
200 mg třikrát denně a u pediatrických pacientů byla upravována podle tělesného povrchu. 
 
 
Celkově tyto údaje ukazují, že léčba miglustatem může snižovat progresi klinicky relevantních 
neurologických symptomů u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C. 
 
Přínos léčby miglustatem týkající se neurologických projevů u pacientů s Niemannovou-Pickovou 
chorobou typu C se má pravidelně hodnotit, například každých 6 měsíců; pokračování terapie se má 
přehodnotit po období léčby miglustatem trvajícím alespoň 1 rok (viz bod 4.4).