Astexana

Studie toxicity: Výsledky toxikologických studií s opakovaným podáváním u potkanů a psů
obecně odpovídaly farmakologické aktivitě exemestanu, jako například účinky na reprodukční a
akcesorní orgány (adnexa). Jiné toxické účinky (na játra, ledviny nebo CNS) byly pozorovány
pouze při expozici dávkám, které významně překračují maximální dávky pro člověka, což
ukazuje na minimální význam pro klinické použití.

Mutagenita: Exemestan nebyl genotoxický pro bakterie (Amesův test), V79 linie buněk čínských
křečků, potkaní hepatocyty nebo pro myší jadérka. Přestože byl exemestan klastogenní pro
lymfocyty in vitro, ve dvou studiích in vivo klastogenní nebyl.

Reprodukční toxicita: Exemestan byl embryotoxický u potkanů a králíků při systémové
expozici podobné expozici u člověka při dávce 25mg/den. Nejsou důkazy o teratogenitě.

Karcinogenita: Ve dvouleté studii karcinogenity u samic potkanů nebyly pozorovány žádné
nádory související s léčbou. U samců potkanů byla studie ukončena v 92. týdnu pro časné úmrtí
na chronickou nefropatii. Ve dvouleté studii karcinogenity u myší byl u obou pohlaví pozorován
vzestup incidence jaterních novotvarů při středních a vysokých dávkách (150 a 450 mg/kg/den).
Tento nález je dáván do vztahu s indukcí hepatálních mikrozomálních enzymů, který byl
pozorován u myší, avšak ne v klinických studiích. Dále byl pozorován vzestup incidence
renálních tubulárních adenomů u myších samců při vysokých dávkách (450 mg/kg/den). Tato
změna je považována za druhově a pohlavně specifickou a byla pozorována při dávkách
odpovídjících 63násobku terapeutické dávky u lidí. Žádný z těchto pozorovaných účinků nebyl
shledán klinicky relevantním pro pacientky léčené exemestanem.