Biseptol

Vzhledem k lékové formě nemá být BISEPTOL podáván dětem do 3 let věku. Při snížené funkci ledvin
se dávkování upravuje.
Streptokoková faryngitida nemá být kotrimoxazolem léčena, protože jím nelze dosáhnout eradikace
streptokoků. Byly hlášeny život ohrožující reakce Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická
epidermální nekrolýza (TEN) po užití kotrimoxazolu.
Pacienti mají být upozorněni na známky a příznaky těchto závažných kožních reakcí a mají být důkladně
sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko rozvoje SJS nebo TEN je v prvních
týdnech léčby.
Pokud se objeví známky a příznaky SJS nebo TEN (např. zhoršující se kožní vyrážka, často s puchýři
nebo slizničními lézemi), léčba kotrimoxazolem 100/20 má být přerušena.
Nejlepších výsledků při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy a
okamžitým vysazením suspektních přípravků. Časné vysazení léčby zlepšuje prognózu.
Pokud se u pacienta rozvinul SJS nebo TEN během užívání kotrimoxazolu, pak nesmí být kotrimoxazol
již nikdy znovu nasazen.
Jako obecné bezpečnostní opatření mají být u pacientů léčených sulfonamidy prováděny časté kontroly
krevního obrazu.
U pacientů s poruchami funkce jater nebo ledvin, při deficitu kyseliny listové (např. u velmi starých
pacientů, u alkoholiků, u pacientů léčených antikonvulzivy, u pacientů s malabsorpčním syndromem a u
podvyživených osob), u jedinců s těžkými alergickými projevy a u pacientů s bronchiálním astmatem
musí být kotrimoxazol podáván s opatrností.
U pacientů s deficitem glukózo-6-fosfátdehydrogenázy může kotrimoxazol vyvolat hemolýzu.
U velmi starých pacientů je zvýšeno riziko vzniku vážných nežádoucích účinků, včetně poškození ledvin
nebo jater. Nejčastějšími nežádoucími účinky kotrimoxazolu u velmi starých osob jsou těžké kožní
reakce, útlum kostní dřeně a trombocytopenie s purpurou anebo bez ní. Současné užívání diuretik zvyšuje
riziko vzniku purpury.
U pacientů s AIDS léčených kotrimoxazolem pro infekci Pneumocystis jiroveci se vyskytují častěji
nežádoucí účinky, a to zvláště vyrážky, horečka, leukopenie, zvýšení hladin transamináz v séru,
hyperkalemie a hyponatremie.
Sulfonamidy jsou chemicky podobné některým antityreoidálním látkám, diuretikům (acetazolamidu a
thiazidům) a perorálním antidiabetikům, což může podmiňovat zkříženou alergii.
Pacienti mají být poučeni o nutnosti dostatečného příjmu tekutin jako prevenci krystalurie a tvorby
ledvinových kamenů.