Dolyxan

Ve standardní sérii testů duloxetin nevykazoval genotoxicitu a u potkanů nebyl kancerogenní. Ve studii
kancerogenity u potkanů byly v játrech pozorovány mnohojaderné buňky za nepřítomnosti jiných
histopatologických změn. Mechanismus, který to způsobuje, ani klinický význam nejsou známy. Samice
myší, které dostávaly duloxetin po dobu 2 let, měly zvýšený výskyt hepatocelulárních adenomů a
karcinomů pouze při vyšších dávkách (144 mg/kg/den), tyto nálezy byly ale považovány za sekundární
následek indukce jaterních mikrozomálních enzymů. Relevance těchto nálezů u myší pro člověka není
známa. Samice potkanů, kterým byl podáván duloxetin (45 mg/kg/den) před a během páření a na začátku
březosti, měly nižší spotřebu mateřské potravy a nižší tělesnou hmotnost, poruchy estrálního cyklu, snížení
indexů živě narozených mláďat a jejich přežití a zpomalení růstu mláďat při hladinách systémové expozice,
které dle odhadu dosahovaly většinou maximální klinické expozice (AUC). Ve studii zabývající se
embryotoxicitou u králíka byl pozorován vyšší výskyt kardiovaskulárních a skeletálních malformací při
hladinách systémové expozice nižších, než maximální klinická expozice (AUC). V další studii, ve které se
testovala vyšší dávka jiné soli duloxetinu, žádné malformace pozorovány nebyly. Ve studiích
prenatální/postnatální toxicity u potkanů měl duloxetin nežádoucí účinky na chování mláďat při expozici
nižší než maximální klinická expozice (AUC).

Studie s juvenilními potkany zjistily přechodný neurobehaviorální účinek a významné snížení tělesné
hmotnosti a spotřeby jídla, indukci jaterních enzymů a hepatocelulární vakuolizaci při dávce 45 mg/kg/den.
Celkový toxikologický profil duloxetinu byl u nedospělých potkanů podobný profilu u dospělých potkanů.
Dávka, při které nebyl pozorován žádný nežádoucí účinek, byla stanovena na 20 mg/kg/den.