Fluoxetine vitabalans 
 
Pediatrická populace -  děti a dospívající do 18 let 
Sebevražedné  chování  (pokus  o  sebevraždu  a  sebevražedné  myšlenky)  a  hostilita  (převážně  agresivita, 
opoziční  jednání  a  hněv)  byly v  klinických  studiích  mnohem  častěji  pozorovány  u  dětí  a  dospívajících 
léčených  antidepresivy  v  porovnání  s  těmi,  kteří byli  léčeni placebem. Fluoxetin má být  použit  u  dětí 
a dospívajících ve věku 8 až 18 let pouze k léčbě středně těžkých až těžkých depresivních epizod a nemá být 
použit v jiných indikacích. Jestliže je přesto na základě klinické potřeby rozhodnuto o léčbě, pak má pacient 
být pečlivě sledován s ohledem  na výskyt sebevražedných příznaků. Navíc nejsou k dispozici dostačující 
údaje  o  dlouhodobé  bezpečnosti  použití  u  dětí  a  dospívajících  týkající  se  růstu,  dospívání  a rozvoje 
kognitivních a behaviorálních funkcí (viz bod 5.3). 
 
V 19týdenním klinickém hodnocení byly u dětí a dospívajících léčených fluoxetinem pozorovány snížené 
přírůstky výšky a hmotnosti (viz bod 5.1). Nebylo zjištěno, zda existuje vliv na dosažení normální výšky 
v dospělosti. Nelze vyloučit možnost zpoždění puberty (viz bod 5.3 a 4.8). V průběhu léčby fluoxetinem a po 
jejím ukončení má proto být monitorován růst a dospívání (výška, váha a stupně dle  Tannera).  V případě 
zpomalení kteréhokoli z ukazatelů je nutné zvážit konzultaci s pediatrem.  
 
V pediatrických studiích  s fluoxetinem  byly  často  hlášeny  mánie  a  hypománie  (viz  bod  4.8).  Proto  se 
doporučuje  pravidelné  monitorování  výskytu  mánie/hypománie.  Fluoxetin musí být  vysazen,  pokud  se 
u pacienta objevily manické příznaky.  
 
Je  důležité,  aby  lékaři ordinující léčbu  pečlivě  prodiskutovali  její  možná  rizika  a  přínosy 
s dětmi/dospívajícími a/nebo jejich rodiči.   
 
Vyrážka a alergické reakce 
Byla hlášena vyrážka, anafylaktoidní reakce a progresivní systémové reakce, někdy závažné (zahrnující kůži, 
ledviny, játra nebo plíce). Při objevení se vyrážky nebo jiných příznaků alergie, u kterých nelze identifikovat 
jinou etiologii, má být léčba fluoxetinem ukončena.  
 
Epileptické záchvaty 
Potenciálním rizikem při podávání antidepresiv jsou záchvaty. Z tohoto důvodu má být  fluoxetin  užíván 
u pacientů se záchvaty v anamnéze se zvýšenou opatrností. Léčba má být ukončena u každého pacienta, 
u kterého se záchvaty objeví nebo se zvýší jejich frekvence. Je třeba se vyhnout podání fluoxetinu u pacientů 
s nestabilním záchvatovitým onemocněním/epilepsií a pacienti  s kontrolovanou epilepsií musí být pečlivě 
monitorováni (viz bod 4.5). 
 
Elektrokonvulzivní terapie (ECT) 
Byly hlášeny vzácné případy prodloužených křečí u pacientů užívajících fluoxetin s ECT léčbou, proto je 
nutná opatrnost. 
 
Mánie 
Antidepresiva mají být  používána  s opatrností  u  pacientů  s  mánií/hypománií  v  anamnéze.  Stejně  jako 
všechna antidepresiva i fluoxetin má být vysazen u každého pacienta vstupujícího do manické fáze. 
 
Jaterní/renální funkce
Fluoxetin  je rozsáhle metabolizován v játrech a vylučován ledvinami. U pacientů se závažnou hepatální 
dysfunkcí  se  doporučují  nižší  dávky,  např.  podávání  obden.  Jestliže  byl  fluoxetin  podáván  v dávce 
20 mg / den  po  dobu  2  měsíců  pacientům  se  závažným  renálním  selháváním  (GFR < 10   ml / min) 
vyžadujícím  dialýzu,  plasmatické  hladiny  fluoxetinu  a  norfluoxetinu  nevykazovaly  rozdíly  ve  srovnání 
s pacienty s normální funkcí ledvin.  
 
Tamoxifen
Podávání fluoxetinu, který je silným inhibitorem CYP2D6, může vést ke snížení koncentrace  endoxifenu, 
jednoho  z nejdůležitějších  metabolitů  tamoxifenu.  Proto  je  třeba  se  pokud  možno  vyhnout  podávání 
fluoxetinu během léčby tamoxifenem (viz bod 4.5). 
 
Kardiovaskulární účinky
V průběhu postmarketingového sledování byly hlášeny případy prodloužení QT intervalu  a ventrikulární 
arytmie, včetně torsades de pointes (viz bod 4.5, 4.8 a 4.9). 
 
Fluoxetin má být používán se zvýšenou opatrnosti u pacientů se stavy jako je vrozené prodloužení QT 
intervalu, prodloužení QT intervalu v rodinné anamnéze nebo s jinými klinickými stavy predisponujícími 
k arytmii  (např.  hypokalémie,  hypomagnesiémie,  bradykardie,  akutní  infarkt  myokardu  nebo 
dekompenzované srdeční selhání) nebo při zvýšené expozici fluoxetinu (např. při poruše funkce jater). 
U pacientů se stabilní srdeční poruchou by mělo být před léčbou zváženo EKG vyšetření. 
Pokud  se  v  průběhu  léčby  fluoxetinem  vyskytnou  známky  srdeční  arytmie,  má  být  léčba  přerušena 
a provedeno EKG vyšetření. 
 
Úbytek tělesné hmotnosti  
U pacientů užívajících fluoxetin může dojít k úbytku tělesné hmotnosti, ten je ale obvykle úměrný k původní 
hmotnosti. 
 
Diabetes 
U  pacientů  s diabetem  může  léčba  SSRI  ovlivnit  kontrolu  glykémie.  V průběhu  léčby  fluoxetinem  se 
objevila  hypoglykémie  a  po  ukončení  léčby  došlo  k rozvoji  hyperglykémie.  Může  být  zapotřebí úprava 
dávek inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik. 
 
Sebevražda / sebevražedné myšlenky 
Deprese  je  spojena  se  zvýšeným  rizikem  sebevražedných  myšlenek,  sebepoškozování  a  sebevraždy 
(sebevražedné jednání).  Toto riziko přetrvává, dokud  nedojde  k významné remisi.  Vzhledem  k tomu, že 
zlepšení nemusí nastat v průběhu několika prvních týdnů léčby, pacienti do doby tohoto zlepšení mají být 
důkladně  sledováni.  Je  obecnou  klinickou  zkušeností,  že  riziko  sebevraždy  se  může  v časných  fázích 
zlepšování stavu zvýšit. 
 
Další duševní poruchy, pro které je fluoxetin předepisován, mohou být také spojeny se zvýšeným rizikem 
sebevražedného jednání. Tyto stavy mohou být navíc komorbidní s depresivními epizodami. Stejná opatření 
dodržovaná při léčbě depresivních poruch proto musí být dodržována při léčbě pacientů s jinými duševními 
poruchami. 
 
Je známo, že u pacientů se  sebevražedným jednáním v anamnéze a pacientů vykazujících významný stupeň 
sebevražedných úvah před zahájením léčby je vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo sebevražedných 
pokusů a   proto tito   pacienti   musí být  v průběhu  léčby  pečlivě  sledováni. Metaanalýza  placebem 
kontrolovaných  klinických  hodnocení  antidepresiv  u  dospělých  pacientů  s psychiatrickou   poruchou 
 
prokázala  zvýšené  riziko sebevražedného  chování s antidepresivy v porovnání  s placebem  u pacientů do 
25 let věku. 
 
Farmakoterapii má doprovázet pečlivé sledování pacientů a zejména pacientů s vysokým rizikem, zvláště 
v raných fázích léčby a po změně dávky. Pacienti (a osoby o ně pečující) mají být upozorněni na nutnost 
monitorování jakéhokoli klinického zhoršení, sebevražedného chování nebo myšlenek a nezvyklých změn 
v chování a na to, aby v případě jejich výskytu ihned vyhledali lékařskou pomoc. 
 
Akatizie / psychomotorický neklid 
Užívání fluoxetinu bylo spojeno  s vývojem  akatizie,  charakterizované  subjektivně  nepříjemným  nebo 
mučivým neklidem a potřebou se často pohybovat spojenou s neschopností zůstat klidně sedět či stát. Tento 
jev je nejpravděpodobnější v průběhu prvních týdnů léčby. U pacientů, u kterých se tyto příznaky rozvinou, 
může být zvyšování dávky škodlivé. 
 
Sexuální dysfunkce
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)/inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a 
noradrenalinu  (norepinefrinu)  (SNRI) mohou  způsobit příznaky  sexuální  dysfunkce  (viz  bod  4.8).  Byly 
hlášeny případy dlouhodobé sexuální dysfunkce, kdy příznaky přetrvávaly i po přerušení léčby SSRI/SNRI. 
 
Abstinenční příznaky pozorované při ukončení léčby SSRI 
Abstinenční příznaky při ukončení léčby jsou časté, zvláště je-li ukončení náhlé (viz bod 4.8). V klinických 
studiích se nežádoucí příhody pozorované při ukončení léčby objevily přibližně u 60 % pacientů jak ve 
skupině léčené fluoxetinem,  tak ve skupině léčené placebem.  Z těchto nežádoucích příhod bylo závažných 
17 % ve skupině léčené fluoxetinem a 12 % ve skupině léčené placebem. 
 
Riziko abstinenčních příznaků může záviset na několika faktorech, včetně trvání terapie a velikosti dávky 
a rychlosti snižování  dávky. Nejčastěji  hlášenými reakcemi jsou závratě,  smyslové  poruchy (včetně 
parestézie), poruchy spánku (včetně insomnie a bouřlivých snů), astenie, agitovanost nebo úzkost, nauzea 
a/nebo zvracení, třes a bolesti hlavy. Obecně jsou tyto příznaky mírné až střední, u některých pacientů však 
mohou být závažné. Obvykle k nim dochází v průběhu několika prvních dnů po vysazení léčby. Obecně tyto 
příznaky samy mizí, a to obvykle v průběhu 2 týdnů, ačkoli u některých jedinců mohou přetrvávat (2 až 
měsíce nebo více). Proto se doporučuje léčbu fluoxetinem vysazovat postupně v průběhu období nejméně 
jednoho až dvou týdnů, podle potřeb pacienta (viz Abstinenční příznaky pozorované při ukončení léčby 
fluoxetinem, bod 4.2). 
 
Krvácení 
Při  podávání  SSRI  byly  hlášeny  případy  kožních  krvácivých  abnormalit,  jako  je ekchymóza  a purpura. 
Ekchymóza  byla v průběhu  léčby  fluoxetinem hlášena  jako méně  častá  příhoda.  Další krvácivé projevy 
(např. gynekologické krvácení, gastrointestinální krvácení a jiné kožní nebo slizniční krvácení) byly hlášeny 
vzácně. U pacientů užívajících SSRI se doporučuje opatrnost, obzvláště při současném užívání perorálních 
antikoagulancií, přípravků se známým účinkem na funkci krevních destiček (např. atypická antipsychotika 
jako  klozapin,  fenothiaziny,  většina  tricyklických  antidepresiv,   kyselina   acetylsalicylová,  nesteroidní 
antirevmatika)  nebo  dalších  přípravků,  které  mohou  zvyšovat  riziko  krvácení, stejně  jako  u  pacientů 
s krvácivými poruchami v anamnéze (viz bod 4.5). 
 
SSRI/SNRI mohou zvýšit riziko poporodního krvácení (viz body 4.6 a 4.8). 
 
Mydriáza
V souvislosti s podáváním fluoxetinu byla hlášena mydriáza; proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost při 
předepisování  fluoxetinu  pacientům  se  zvýšeným  nitroočním  tlakem  a  pacientům  s rizikem  akutního 
glaukomu s úzkým úhlem.  
 
Serotoninový syndrom a stavy podobné neuroleptickému malignímu syndromu 
Ve vzácných případech byl v souvislosti s léčbou fluoxetinem hlášen vývoj serotoninového syndromu nebo 
stav  podobný  neuroleptickému  malignímu  syndromu,  zvláště pokud  se  fluoxetin podává  v kombinaci 
s dalšími  serotoninergními  (mezi  jinými L-tryptofan)  a/nebo  neuroleptickými  přípravky (viz  bod  4.5). 
 
Vzhledem k tomu, že tyto syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, léčba fluoxetinem 
musí být při výskytu  těchto  příhod  (charakterizované  souborem  příznaků jako  je  hypertermie,  rigidita, 
myoklonie,   nestabilita  autonomního  nervstva  s možným  rychlým  kolísáním  vitálních  funkcí,  změny 
duševního stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost vyvíjející se do deliria a kómatu) 
ukončena a musí být zahájena podpůrná symptomatická léčba. 
 
Ireverzibilní neselektivní inhibitory monoaminooxidázy (např. iproniazid) 
Byly  hlášeny  případy  závažných  a  někdy  fatálních  nežádoucích  účinků  u  pacientů  užívajících  SSRI 
v kombinaci s ireverzibilními neselektivními inhibitory monoaminoxidázy (IMAO). 
Tyto  případy  vykazovaly  rysy  podobné  serotoninovému  syndromu  (který  může  být  zaměněn  za  (nebo 
diagnostikován jako) neuroleptický maligní syndrom). U pacientů s těmito reakcemi může být prospěšné 
podání cyproheptadinu nebo dantrolenu. Symptomy lékové interakce s IMAO zahrnují hypertermii, rigiditu, 
myoklonie,  nestabilitu  autonomního  nervstva  s  možným  rychlým  kolísáním  vitálních  funkcí,  změny 
duševního stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost a extrémní agitovanost progredující do deliria a kómatu. 
Z tohoto důvodu je podání fluoxetinu v kombinaci s ireverzibilním neselektivním IMAO kontraindikováno 
(viz bod 4.3). Protože jejich účinek přetrvává dva týdny, léčba fluoxetinem může být zahájena nejdříve 
týdny  po  ukončení  léčby  ireverzibilními neselektivními  IMAO.  Stejně  tak  i  podávání  ireverzibilního 
neselektivního IMAO nesmí být zahájeno dříve než 5 týdnů po skončení léčby fluoxetinem.