Sp. zn. sukls  
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 Risperidon Orion 1 mg/ml perorální roztok 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 ml obsahuje risperidonum 1 mg.  
Pomocná látka se známým účinkem: 1 ml perorálního roztoku obsahuje 1,5 mg kyseliny benzoové (E210).  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
3. LÉKOVÁ FORMA 
 Perorální roztok. 
Čirý a bezbarvý roztok.  
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
 Risperidon Orion je indikován k léčbě schizofrenie.  
Risperidon Orion je indikován k léčbě středně závažných až závažných manických epizod provázejících 
bipolární poruchy.  
Risperidon Orion je indikován ke krátkodobé léčbě (do 6 týdnů) přetrvávající agrese u pacientů se středně 
závažnou  až  závažnou  Alzheimerovskou  demencí,  kteří  neodpovídají  na  nefarmakologické  postupy  a  u 
kterých hrozí riziko sebepoškození nebo poškození ostatních.  
Risperidon Orion je indikován ke krátkodobé symptomatické léčbě (až do 6 týdnů) přetrvávající agrese při 
poruchách chování u dětí od 5 let věku a dospívajících s podprůměrnými intelektuálními funkcemi nebo 
mentální retardací diagnostikovanými na základě DSM-IV kritérií, u kterých závažnost agresivity nebo jiné 
formy  destruktivního  chování  vyžadují  farmakologickou  léčbu.  Farmakologická  léčba  musí  být  součástí 
rozsáhlého léčebného programu, který zahrne i psychosociální a vzdělávací intervence. Doporučuje se, aby 
byl risperidon předepsán specialistou v dětské neurologii a psychiatrii dětí a dospívajících nebo lékařem, 
který je dobře seznámen s léčbou disruptivních poruch chování u dětí a dospívajících.  
4.2 Dávkování a způsob podání 
 Dávkování 
 
Schizofrenie 
 
Dospělí 
Risperidon Orion je možno užívat jednou nebo dvakrát denně.  
Léčba se zahajuje dávkou 2 mg risperidonu denně. Druhý den je možno dávku zvýšit na 4 mg. Tuto dávku 
lze ponechat nezměněnou nebo ji v případě potřeby dále individuálně upravovat. Pro většinu pacientů činí 
optimální denní dávka 4 až 6 mg. U některých pacientů může být vhodná pomalejší titrační fáze, nižší 
úvodní dávka a tomu odpovídající udržovací dávka.   
Dávky  nad  10  mg  denně neprokázaly vyšší  účinnost  ve  srovnání  s  nižšími  dávkami  a  mohou  vést  ke 
zvýšenému výskytu extrapyramidových symptomů. Bezpečnost dávek nad 16 mg denně nebyla ověřena, a 
proto se tyto dávky nedoporučují.  
Starší pacienti 
Léčba  se  zahajuje  doporučenou  dávkou  0,5  mg  dvakrát  denně.  Toto  dávkování  lze  individuálně 
přizpůsobovat zvyšováním o 0,5 mg dvakrát denně na 1 až 2 mg dvakrát denně.  
Pediatrická populace 
Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku se schizofrenií vzhledem k nedostatku údajů o 
účinnosti.  
Manické epizody u bipolární poruchy 
 
Dospělí 
Risperidon Orion by měl být užíván jednou denně, s počáteční dávkou 2 mg risperidonu. Tuto dávku lze v 
případě potřeby individuálně upravovat zvyšováním o 1 mg denně, avšak ne častěji než ve 24hodinových 
intervalech. Risperidon může být  podáván  ve  flexibilních dávkách  v  rozmezí od 1  do 6  mg  tak, aby  u 
každého pacienta byla optimalizována hladina účinnosti a snášenlivosti. Denní dávky nad 6 mg risperidonu 
nebyly u pacientů s manickými epizodami zkoušeny.  
Jako  u  každé  symptomatické  léčby  je  zapotřebí  pokračování  léčby  risperidonem  průběžně  hodnotit  a 
posuzovat.  
Starší pacienti 
Doporučená úvodní dávka je 0,5 mg dvakrát denně. Tuto dávku lze individuálně upravovat o 0,5 mg dvakrát 
denně do 1 až 2 mg dvakrát denně. Vzhledem k tomu, že klinické zkušenosti s podáváním starším osobám 
jsou omezené, je nutno věnovat tomuto podávání zvýšenou pozornost.  
Pediatrická populace 
Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku s bipolární mánií vzhledem k nedostatku 
klinických údajů o účinnosti.  
Přetrvávající agrese u pacientů se středně závažnou až závažnou Alzheimerovskou demencí  
Úvodní doporučená dávka činí 0,25 mg dvakrát denně. Toto dávkování může být individuálně upravováno 
zvyšováním o 0,25 mg dvakrát denně, ale ne častěji než obden. Optimální dávka 0,5 mg dvakrát denně 
postačuje pro většinu pacientů. Pro některé pacienty je nejvhodnější dávkování až do 1 mg dvakrát denně.  
U pacientů s přetrvávající agresí u Alzheimerovské demence by se Risperidon Orion neměl používat déle než 
týdnů. Během léčby je zapotřebí pacienty často a pravidelně hodnotit a posuzovat nutnost další léčby.  
Poruchy chování 
Děti a dospívající ve věku od 5 do 18 letU pacientů ≥ 50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,5 mg jednou denně. Tato dávka může být v případě 
potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,5 mg jednou denně, ne častěji než obden. Optimální dávka 
pro většinu pacientů představuje 1 mg jednou denně. Pro některé pacienty však může být vhodná dávka od 
0,5 mg jednou denně, zatímco pro jiné 1,5 mg jednou denně.  
U pacientů  50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,25 mg jednou denně. Tato dávka může být v případě 
potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,25 mg jednou denně, ne častěji než obden. Optimální 
dávka pro většinu pacientů představuje 0,5 mg jednou denně. Pro některé pacienty však může být vhodná 
dávka od 0,25 mg jednou denně, zatímco pro jiné 0,75 mg jednou denně.   
Jako  u  každé  symptomatické  léčby  je  zapotřebí  pokračování léčby  risperidonem  průběžně  hodnotit  a 
posuzovat nutnost další léčby.  
Risperidon Orion se nedoporučuje u dětí mladších než 5 let, protože u této poruchy není u dětí do 5 let žádná 
zkušenost.  
Porucha funkce ledvin a jater 
Pacienti s poruchou funkce ledvin vykazují nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou složku než 
dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené plazmatické koncentrace 
volné frakce risperidonu.  
Nezávisle na indikaci by měly být u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater sníženy úvodní a následné 
dávky na polovinu a zpomalena titrace dávky.  
Risperidon Orion by měl být u těchto skupin pacientů užíván s opatrností.  
Způsob podání 
Risperidon Orion je určen k perorálnímu podání. Potrava neovlivňuje absorpci přípravku Risperidon Orion, 
který může být užíván s jídlem nebo mezi jídly. Roztok je možno rozpustit v minerální vodě, pomerančovém 
džusu nebo černé kávě. Po tomto naředění musí být roztok užit okamžitě (viz bod 6).  
Pro  ukončení  léčby  se  doporučuje  postupné  snižování  dávky.  Po  náhlém  vysazení  vysokých  dávek 
antipsychotických léčivých přípravků byly velmi vzácně popsány abstinenční příznaky, které zahrnovaly 
nauzeu, zvracení, pocení a nespavost (viz bod 4.8). Může se také vyskytnout návrat psychotických příznaků 
a bylo hlášeno nebezpečí mimovolních pohybů (jako akatizie, dystonie a dyskineze).  
Převádění z léčby ostatními antipsychotiky 
V  lékařsky  odůvodněných  případech  se  doporučuje  předchozí  medikaci  postupně  snižovat  a  současně 
zavádět léčbu risperidonem. Pacienty dosud léčené depotními antipsychotiky lze v lékařsky odůvodněných 
případech převádět na risperidon namísto příští plánované injekce. Nutnost pokračování zavedené medikace 
antiparkinsoniky je zapotřebí průběžně posuzovat.  
Návod k použití perorálního roztoku Risperidon Orion viz bod 6.6.  
4.3 Kontraindikace 
 Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.  
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Starší pacienti s demencí 
Zvýšení mortality u starších osob s demencí 
V meta-analýze 17 kontrolovaných klinických studií atypických antipsychotik, včetně risperidonu, u starších 
pacientů s demencí léčených atypickými antipsychotiky byla ve srovnání s placebem zvýšena mortalita. 
V klinických  studiích  kontrolovaných  placebem  s perorálně  podaným risperidonem  byla  v  této  populaci 
incidence mortality 4,0 % u pacientů léčených risperidonem ve srovnání s 3,1 % u skupiny léčené placebem. 
Poměr odds ratio (95% interval spolehlivosti) byl 1,21 (0,7, 2,1). Průměrný věk (rozpětí) pacientů, kteří 
zemřeli, byl 86 let (rozpětí 67 - 100). Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s 
demencí  léčení klasickými  antipsychotiky  mají  mírně  zvýšené  riziko  úmrtí  ve  srovnání  s  těmi,  kteří 
antipsychotika neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho 
příčina zůstává neznámá. Není jasné, v jakém rozsahu lze nálezy zvýšené mortality z observačních studií 
přičíst antipsychotikům v porovnání s některými vlastnostmi pacientů.   
Současné užívání furosemidu 
V placebem kontrolovaných klinických studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byla mortalita 
ve skupině s furosemidem a risperidonem vyšší (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozpětí 75 - 97) než při léčbě 
risperidonem (3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí 70 - 96) nebo samotným furosemidem (4,1 %; průměrný 
věk 80 let, rozpětí 67 - 90). Zvýšená mortalita pacientů léčených furosemidem spolu s risperidonem byla 
shledána  u  dvou  ze  čtyř  klinických  studií. Současné  užívání  risperidonu  s  dalšími  diuretiky  (hlavně 
thiazidovými diuretiky užívanými v nízké dávce) nebylo s podobnými nálezy spojeno.  
Patofyziologický mechanismus k vysvětlení tohoto jevu není znám a žádná konzistentní příčina úmrtí nebyla 
zjištěna.  Přesto  však  je  zapotřebí  věnovat  této  kombinaci  nebo  současnému  podávání  dalších  vysoce 
účinných diuretik zvýšenou pozornost a před zahájením léčby touto kombinací posoudit riziko a prospěch.  
Incidence mortality u pacientů užívajících současně s risperidonem jiná diuretika nebyla zvýšena. Nezávisle 
na léčbě byla obecným rizikovým faktorem mortality dehydratace, a je proto zapotřebí jí u starších pacientů s 
demencí zamezit.  
Cerebrovaskulární nežádoucí příhody (CVAE) 
V randomizovaných placebem kontrolovaných studiích u pacientů s demencí léčených některými atypickými 
antipsychotiky  bylo  pozorováno  přibližně  trojnásobně  zvýšené  riziko  cerebrovaskulárních  nežádoucích 
příhod. Data vyplývající ze šesti placebem kontrolovaných studií s risperidonem u převážně starších pacientů 
(> 65 let) s demencí ukazují, že cerebrovaskulární nežádoucí účinky (závažné i nezávažné, kombinované) se 
vyskytly  u  3,3  %  (33/1  009)  pacientů  léčených  risperidonem  a  u  1,2  %  (8/712)  pacientů,  kteří  užívali 
placebo. Poměr odds ratio činil (při 95% intervalu spolehlivosti) 2,96 (1,34, 7,50). Mechanismus tohoto 
zvýšeného rizika není znám. Zvýšené riziko nelze vyloučit ani pro jiná antipsychotika nebo další populace 
pacientů. U pacientů s rizikovými faktory pro cerebrovaskulární příhodu je nutno Risperidon Orion používat 
s opatrností.  
Riziko CVAE bylo významně zvýšeno u pacientů s demencí smíšeného nebo vaskulárního typu ve srovnání 
s Alzheimerovskou demencí. Proto by pacienti s jinými typy demence než Alzheimerovskou neměli být 
léčeni risperidonem.  
Lékař by měl posoudit rizika a přínosy použití risperidonu u starších pacientů s demencí a vzít v úvahu 
rizikové faktory pro cerebrovaskulární příhodu u konkrétního pacienta. Pacient/osoba poskytující péči by 
měli být upozorněni, aby neprodleně hlásili známky a příznaky možných cerebrovaskulárních příhod, jako je 
náhlá slabost nebo znecitlivění ve tváři, horních nebo dolních končetinách a obtíže s řečí nebo poruchy 
vidění. V takovém případě by měly být neprodleně posouzeny všechny léčebné možnosti, včetně vysazení 
risperidonu.  
Risperidon  Orion  je  možno  u  přetrvávající  agrese  u  pacientů  se  středně  závažnou  až  závažnou 
Alzheimerovskou demencí použít pouze krátkodobě jako doplněk nefarmakologických přístupů, které měly 
pouze  omezenou  nebo  žádnou  účinnost  a  existuje-li  potenciální  riziko  sebepoškození  nebo  poškození 
ostatních.  
Pacienty je nutno opakovaně kontrolovat a nutnost léčby opakovaně přehodnocovat.  
Ortostatická hypotenze 
Vzhledem k blokádě alfa-aktivity způsobené risperidonem může docházet k (ortostatické) hypotenzi, zvláště 
během  počáteční  titrační  fáze.  V  post-marketingu  byla  pozorována klinicky významná  hypotenze  při 
současném  podávání  risperidonu  a  antihypertenziv.  Risperidon  Orion  by  měl  být  podáván  s opatrností 
pacientům  se  známým  kardiovaskulárním  onemocněním  (např.  při  srdečním  selhání,  infarktu  myokardu, 
poruchách  vodivosti,  dehydrataci,  hypovolémii  nebo  cerebrovaskulárním  onemocnění);  zde  je  zapotřebí 
dávky postupně titrovat dle doporučení (viz bod 4.2). Pokud se v průběhu léčby vyskytne  hypotenze,  je 
zapotřebí zvážit snížení dávky.  
Leukopenie, neutropenie a agranulocytóza 
 
V souvislosti s užíváním antipsychotik, včetně risperidonu, byly hlášeny případy leukopenie, neutropenie a 
agranulocytózy. Agranulocytóza byla během postmarketingového sledování hlášena velmi vzácně (< 000 pacientů). 
Pacienti  s  klinicky  významným  nízkým  počtem  bílých  krvinek  (WBC – white  blood  cells)  nebo  léky 
vyvolanou  leukopenií  /  neutropenií  v  anamnéze  by  měli  být  v  průběhu  několika  prvních  měsíců  léčby 
sledováni a při prvním náznaku klinicky významného poklesu WBC je při absenci jiných příčinných faktorů 
třeba zvážit vysazení risperidonu. 
U pacientů s klinicky signifikantní neutropenií by měla být pečlivě sledována horečka nebo jiné příznaky 
nebo známky infekce, a pokud se tyto příznaky objeví, mají být neprodleně léčeny. U pacientů se závažnou 
neutropenií (absolutní počet neutrofilů < 1 x 109/l) má být přerušena léčba risperidonem a sledován počet 
bílých krvinek dokud se buňky neobnoví.  
Tardivní dyskineze/Extrapyramidové příznaky (TD/EPS) 
Léčba přípravky s antagonistickým účinkem na dopaminové receptory je spojena s rizikem rozvoje tardivní 
dyskineze  charakterizované  rytmickými  mimovolními  pohyby,  především  svalů  jazyka  a/nebo  obličeje. 
Nástup extrapyramidových příznaků je rizikovým faktorem pro tardivní dyskinezi. Pokud se objeví příznaky 
tardivní dyskineze, mělo by být posouzeno vysazení všech antipsychotik.  
Opatrnost je nutná u pacientů užívajících současně psychostimulancia (např. methylfenidát) a risperidon, 
jelikož by se mohly objevit extrapyramidové příznaky při úpravě dávky jednoho nebo obou přípravků. Je 
doporučeno postupné vysazení stimulační léčby (viz bod 4.5).  
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 
Při  léčbě  antipsychotiky  byl  rovněž  popsán  neuroleptický  maligní  syndrom  projevující  se  hypertermií, 
svalovou  rigiditou,  vegetativní  labilitou,  poruchami  vědomí  a  zvýšenými  plazmatickými  hladinami 
kreatinfosfokinázy. K dalším příznakům  může patřit  myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní ledvinové 
selhání. Při výskytu uvedených příznaků je nutné vysadit všechna antipsychotika včetně risperidonu.  
Parkinsonova choroba a demence s Lewyho tělísky 
Při  předepisování  antipsychotik  včetně  risperidonu  pacientům  trpícím  Parkinsonovou  chorobou  nebo 
demencí s Lewyho (DLB) tělísky by měli lékaři posoudit poměr rizika a prospěchu. Parkinsonova choroba se 
s risperidonem může zhoršit. U obou skupin může být zvýšené riziko neuroleptického maligního syndromu a 
zvýšená  citlivost  k  antipsychotikům;  tito  pacienti  byli  vyloučeni  z  klinických  hodnocení.  
K projevům této zvýšené citlivosti může patřit zmatenost, otupělost, posturální nestabilita s častými pády 
doprovázející extrapyramidové příznaky.  
Hyperglykémie a diabetes mellitus 
V průběhu léčby risperidonem byly hlášeny hyperglykémie,  diabetes  mellitus a zhoršení již existujícího 
diabetu. V některých případech byl hlášen předchozí přírůstek tělesné hmotnosti, což mohlo být spouštěcím 
faktorem.  Spojení  s  ketoacidózou  bylo  hlášeno  velmi  vzácně  a  spojení  s  diabetickým  komatem  vzácně. 
Doporučuje se příslušné klinické monitorování v souladu s užívanými doporučeními pro antipsychotika. U 
pacientů léčených jakýmkoli atypickým antipsychotikem, včetně risperidonu, je nutno monitorovat příznaky 
hyperglykémie (jako jsou polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienty s diabetem je nutno pravidelně 
monitorovat na zhoršení kontroly hladiny glukózy.  
Přírůstek tělesné hmotnosti 
Při užívání risperidonu byly hlášeny významné přírůstky tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost je nutno 
pravidelně kontrolovat.  
Hyperprolaktinemie 
 
Hyperprolaktinemie je častý nežádoucí účinek během léčby risperidonem. Je doporučeno stanovit hladinu  
prolaktinu v plazmě u pacientů s prokázanými nežádoucími účinky spojených s prolaktinem (např.  
gynekomastie, menstruační poruchy, anovulace, poruchy fertility, snížení libida, poruchy erekce a  
galaktorea).   
Studie na  tkáňových kulturách ukazují,  že buněčný růst v lidských  nádorech  prsu  může být stimulován 
prolaktinem. Ačkoli dosud nebyla v klinických a epidemiologických studiích prokázána přímá souvislost s 
podáváním antipsychotik, u pacientů s příslušnou anamnézou je nutno postupovat opatrně. U pacientů s 
existující  hyperprolaktinemií  a  u  pacientů  s  dokumentovanými  tumory  závislými  na  prolaktinu  je  nutno 
Risperidon Orion používat s opatrností.  
Prodloužení QT 
Prodloužení QT intervalu bylo velmi vzácně hlášeno v post-marketingu. Jako u jiných antipsychotik je nutno 
při předepisování risperidonu postupovat opatrně u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním, 
prodloužením QT intervalu v rodinné anamnéze, při bradykardii nebo poruchách elektrolytové rovnováhy 
(hypokalemie, hypomagnesemie), protože risperidon může při současném užívání přípravků, které prodlužují 
QT interval, zvýšit riziko arytmogenního účinku.  
Křeče 
Risperidon Orion je nutno používat opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze nebo u jiných stavů, které 
potenciálně snižují křečový práh.  
Priapismus 
Během  léčby  risperidonem  se  vzhledem  k blokádě  alfa-adrenergního  účinku  risperidonem  může  objevit 
priapismus.  
Regulace tělesné teploty 
Antipsychotikům  je  přisuzována  vlastnost  rušit  schopnost  těla  snižovat  tělesnou  teplotu.  Pacientům,  u 
kterých dojde k  okolnostem přispívajícím ke  zvýšení  tělesné teploty, např. intenzivní cvičení, vystavení 
extrémním  teplotám,  současné  léčbě  přípravky  s  anticholinergní  aktivitou  nebo  dehydrataci,  je  při 
předepisováni risperidonu nutno věnovat příslušnou péči.  
Antiemetický účinek 
V preklinických studiích s risperidonem byl pozorován antiemetický účinek. Pokud se tento účinek vyskytne 
u lidí, může maskovat příznaky a projevy předávkování některými léčivými přípravky, nebo stavy jako je 
střevní neprůchodnost, Reyův syndrom a mozkový nádor.  
Porucha funkce ledvin a jater 
Pacienti s poruchou funkce ledvin mají nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou složku než 
dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené plazmatické koncentrace 
volné frakce risperidonu (viz bod 4.2).  
Žilní tromboembolismus (VTE) 
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k 
tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by 
být před i během léčby přípravkem Risperidon Orion tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla 
být uplatněna preventivní opatření.  
Peroperační syndrom plovoucí duhovky 
 
U pacientů léčených přípravky s alfa1a-adrenergními antagonistickým účinkem, včetně risperidonu (viz bod 
4.8), byl během operací katarakty pozorován peroperační syndrom plovoucí duhovky (Intaroperative floppy 
iris syndrome = IFIS).  
IFIS může zvýšit riziko očních komplikací v průběhu a po operaci. Před operací by měl být oční chirurg 
informován  o  užívání  přípravků  s  alfa1a-adrenergním  antagonistickým  účinkem  v  současnosti  anebo  v 
minulosti. Potenciální přínos ukončení léčby alfa1-blokátorem před operací katarakty nebyl stanoven a musí 
být porovnán s rizikem ukončení léčby antipsychotiky.  
Pediatrická populace 
Před  předepsáním  risperidonu  dítěti  nebo dospívajícímu s  poruchou  chování  je  nutno  pečlivě  zhodnotit 
fyzikální a sociální příčiny agresivního chování, jako je bolest nebo nepatřičné požadavky okolí.  
Sedativní účinek risperidonu je nutno u této populace důkladně monitorovat vzhledem k možnému vlivu na 
schopnost  učit  se.  Změna  doby  podávání  risperidonu  může  u  dětí  a dospívajících zlepšit  vliv  na  útlum 
pozornosti.  
Risperidon  byl  spojován  se  středními  přírůstky  na  tělesné  hmotnosti  a  body  mass  indexu  (BMI). Před 
zahájením léčby může být u Vás nebo u Vašeho dítěte změřena tělesná hmotnost. Ta pak může být během 
léčby pravidelně sledována. Změny výšky v dlouhodobé otevřené extensní studii byly v rámci očekávaných 
věku příslušných norem. Dlouhodobý vliv risperidonu na sexuální zrání a růst nebyl plně vyhodnocen.  
Vzhledem k potenciálnímu vlivu hyperprolaktinemie na růst a sexuální zrání u dětí a dospívajících je nutno 
uvážit pravidelné klinické posouzení endokrinologického stavu, včetně stanovení výšky, hmotnosti, sexuální 
zralosti, monitorování menstruace a jiných účinků potenciálně spojených s prolaktinem.  
Výsledky z malé postmarketingové observační studie ukázaly, že jedinci ve věkovém rozmezí 8 – 16 let,  
kteří užívali risperidon, byli v průměru přibližně o 3,0 až 4,8 cm vyšší než ti, kteří užívali jinou atypickou  
antipsychotickou léčbu. Tato studie nebyla dostatečná ke stanovení, zda měla expozice risperidonu nějaký  
vliv na konečnou tělesnou výšku v dospělosti, nebo zda byl výsledek způsoben přímým účinkem risperidonu  
na růst kostí, nebo účinkem základního onemocnění na růst kostí nebo důsledek efektivnější kontroly  
základního onemocnění s následným vzestupem lineárního růstu.  
Během léčby risperidonem je nutno provádět pravidelná vyšetření extrapyramidových symptomů a jiných 
poruch hybnosti.  
Specifická doporučení pro dávkování u dětí a dospívajících jsou uvedena v bodu 4.2.  
Pomocné látkyTento léčivý  přípravek  obsahuje  kyselinu  benzoovou  (E210). Zvýšení  hladiny  bilirubinu  v krvi  po  jeho 
uvolnění z albuminu může zesílit novorozenecký ikterus, který se může vyvinout do kernikteru (ložiska 
nekonjugovaného bilirubinu v mozkové tkáni).  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Interakce související s farmakodynamikou 
Přípravky prodlužující QT interval 
Stejně  jako  u  jiných  antipsychotik  je  nutná  opatrnost  při  předepisování  risperidonu  spolu  s léčivými 
přípravky,  o  kterých  je  známo,  že  prodlužují  QT  interval, jako   jsou antiarytmika (např.  chinidin, 
disopyramid,  prokainamid,  propafenon,  amiodaron,  sotalol),  tricyklická antidepresiva (např. amitriptylin), 
tetracyklická antidepresiva (např.  maprotilin),  některá antihistaminika,   jiná antipsychotika,  některá 
antimalarika (např.  chinin, meflochin)  a spolu  s přípravky způsobující  poruchu  elektrolytové  rovnováhy 
(hypokalemii,  hypomagnesemii), bradykardii  nebo  přípravky,  které  inhibují  metabolismus  risperidonu  v 
játrech. Tento seznam je příkladný, nikoli úplný.   
Centrálně účinkující přípravky a alkohol 
Risperidon  je  nutno  používat  opatrně  v  kombinaci  s  dalšími  centrálně  účinkujícími  léčivými  přípravky 
včetně alkoholu, opiátů, antihistaminik a benzodiazepinů vzhledem ke zvýšenému riziku sedace.  
Levodopa a agonisté histaminu 
Risperidon může zeslabit účinek levodopy a jiných agonistů dopaminu. Je-li tato kombinace nutná, zejména 
v konečném stadiu Parkinsonovy choroby, je nutno předepsat nejnižší účinnou dávku obou přípravků.  
Antihypertenziva 
V  post-marketingovém  období  byla  při  současném  používání  risperidonu  a  antihypertenziv  pozorována 
klinicky významná hypotenze.  
Paliperidon 
Současné užívání perorálního risperidonu s paliperidonem se nedoporučuje, protože paliperidon je účinným  
metabolitem risperidonu a jejich kombinace může vést ke zvýšené expozici antipsychotické frakce.  
Psychostimulancia 
Současné užívání psychostimulancií (např. methylfenidátu) a risperidonu může vést ke 
vznikuextrapyramidových symptomů po změně jedné léčby nebo obou (viz bod 4.4).    
Interakce související s farmakokinetikou 
 Potrava neovlivňuje absorpci risperidonu.   
Risperidon je metabolizován převážně prostřednictvím CYP2D6 a v menší míře prostřednictvím CYP3A4. 
Jak risperidon, tak i jeho aktivní metabolit 9-hydroxyrisperidon jsou substráty P-glykoproteinu (P-gp). Látky, 
které ovlivňují aktivitu CYP2D6 nebo silné inhibitory nebo induktory aktivity CYP3A4 a/nebo P-gp mohou 
mít účinek na farmakokinetiku účinné antipsychotické frakce risperidonu.  
Silné inhibitory CYP2DSoučasné podávání risperidonu se silným inhibitorem CYP2D6 může zvýšit plazmatické koncentrace 
risperidonu, ale méně už koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky silného inhibitoru 
CYP2D6 mohou zvýšit koncentraci účinné antipsychotické frakce risperidonu (např. paroxetin, viz níže). 
Předpokládá se, že jiné inhibitory CYP2D6, jako je chinidin, mohou mít vliv na plazmatické koncentrace 
risperidonu podobným způsobem. Při zahájení či ukončení léčby a současném užívání paroxetinu, chinidinu 
nebo jiného silného inhibitoru CYP2D6, zvláště při vyšších dávkách, má lékař přehodnotit dávkování 
risperidonu.  
Inhibitory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu Současné užívání risperidonu spolu se silnými inhibitory CYP3A4 a/nebo inhibitory P-gp může podstatně 
zvýšit plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je zahájena nebo ukončena 
léčba současně užívaným itrakonazolem a/nebo jiným silným inhibitorem CYP3A4 a/nebo P-gp, má lékař 
přehodnotit dávkování risperidonu.   
Induktory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu 
 Současné užívání risperidonu spolu se silnými induktory CYP3A4 a/nebo induktory P-gp může snížit 
plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je zahájena nebo ukončena léčba 
současně užívaným karbamazepinem a/nebo jiným silným induktorem CYP3A4 a/nebo P-gp, má lékař 
přehodnotit dávkování přípravku RISPERDAL. Účinky induktorů CYP3A4 se projevují v závislosti na čase  
a může trvat nejméně 2 týdny od zahájení léčby do dosažení maximálního účinku. Naopak při ukončení 
léčby může trvat nejméně 2 týdny, než indukce CYP3A4 poklesne.   
Léky s vysokou vazbou na proteiny 
 Pokud je risperidon užíván spolu s přípravky s vysokou vazbou na proteiny, není klinicky relevantní 
vytlačení z vazby na plazmatické bílkoviny ani u jednoho z léků.   
Při současném podávání těchto přípravků je třeba nahlédnout do informací o přípravku pro informace o 
způsobu metabolismu a možné potřebě úpravy dávkování.   
Pediatrická populace  
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. Relevance výsledků z těchto studií u pediatrické 
populace není známá.   
Současné užívání psychostimulantů (např. methylfenidátu) spolu s risperidonem u dětí a dospívajících 
neovlivnilo farmakokinetiku a účinnost risperidonu.   
Příklady Příklady přípravků, které se mohou potenciálně ovlivňovat, nebo u kterých nebyly prokázány interakce s 
risperidonem jsou uvedeny níže:   
Vliv jiných léčivých přípravků na farmakokinetiku risperidonu:   
Antibakteriální látky:  
• Erythromycin, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp nemění farmakokinetiku risperidonu a účinné 
antipsychotické frakce.  
Rifampicin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp snižuje plazmatické koncentrace účinné antipsychotické 
frakce.   
Anticholinesterázy:  
• Donepezil a galantamin, oba substráty CYP2D6 a CYP3A4, nevykazují klinicky významný účinek na 
farmakokinetiku risperidonu ani účinné antipsychotické frakce.   
Antiepileptika:  
• Karbamazepin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp prokazatelně snižuje plazmatické koncentrace 
účinné antipsychotické frakce risperidonu. Podobné účinky mohou být pozorovány např. u fenytoinu 
a fenobarbitalu, které také indukují jaterní enzym CYP3A4, stejně jako P-glykoprotein.  
• Topiramát mírně snižuje biologickou dostupnost risperidonu, nikoli však účinné antipsychotické 
frakce. Proto není pravděpodobné, že by tato interakce měla klinický význam.   
Antimykotika:  
• Itrakonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické 
koncentrace účinné psychotické frakce přibližně o 70 % při dávce risperidonu 2 až 8 mg/den.  
• Ketokonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické 
koncentrace risperidonu a snižuje plazmatické koncentrace 9- hydroxyrisperidonu.   
Antipsychotika:  
• Fenothiaziny mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné 
antipsychotické frakce.   
Antivirotika:  
• Inhibitory proteázy: nejsou dostupné údaje z oficiálního hodnocení, nicméně vzhledem k tomu, že 
ritonavir je silným inhibitorem CYP3A4 a slabým inhibitorem CYP2D6, mohou ritonavir a 
ritonavirem zesílené inhibitory proteázy zvýšit koncentrace účinné antipsychotické frakce 
risperidonu.    
Betablokátory:  
• Některé betablokátory mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné 
antipsychotické frakce.   
Blokátory kalciových kanálů:  
• Verapamil, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu a 
účinné antipsychotické frakce.   
Gastrointestinální přípravky:  
• Antagonisté H2-receptorů: cimetidin a ranitidin, oba slabé inhibitory CYP2D6 a CYP3A4, zvyšují 
biologickou dostupnost risperidonu, pouze minimálně však zvyšují dostupnost účinné 
antipsychotické frakce.   
SSRI a tricyklická antidepresiva:  
• Fluoxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale méně už účinné 
antipsychotické frakce.  
• Paroxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale při dávce do mg/den už méně koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky paroxetinu však mohou 
zvýšit plazmatickou koncentraci i u účinné antipsychotické frakce.  
• Tricyklická antidepresiva mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, ale nikoli účinné 
antipsychotické frakce. Amitriptylin neovlivňuje farmakokinetiku risperidonu ani účinné 
antipsychotické frakce.  
• Sertralin, slabý inhibitor CYP2D6, a fluvoxamin, slabý inhibitor CYP3A4, v dávce až do 100 mg/den 
nejsou spojovány s klinicky významnými změnami v koncentracích účinné antipsychotické frakce 
risperidonu. Nicméně denní dávky sertralinu nebo fluvoxaminu vyšší než 100 mg mohou zvýšit 
koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu.   
Účinky risperidonu na farmakokinetiku ostatních přípravků:   
Antiepileptika:  
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku valproátu nebo topiramátu.   
Antipsychotika:  
• Aripiprazol, substrát CYP2D6 a CYP3A4: risperidon v tabletách nebo injekcích neovlivňuje 
farmakokinetiku aripiprazolu a jeho aktivního metabolitu dehydroaripiprazolu.   
Digitalisové glykosidy:  
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku digoxinu.   
Lithium:  
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku lithia.   
Současné užívání risperidonu s furosemidem 
 • Viz informace v bodě 4.4 týkající se zvýšené úmrtnosti starších pacientů s demencí, užívajících 
současně furosemid.   
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 Těhotenství 
Adekvátní údaje o podávání risperidonu těhotným ženám nejsou k dispozici. Risperidon nebyl ve studiích na 
zvířatech teratogenní, ale byly pozorovány jiné typy reprodukční toxicity (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro 
člověka není známo.  
U  novorozenců,  kteří  byli  během  třetího  trimestru  těhotenství  vystaveni  vlivu  antipsychotik  (včetně 
přípravku Risperidon Orion), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo  
příznaků  z  vysazení.  Tyto  příznaky  se  mohou  lišit  v  délce  trvání  i  v  závažnosti.  Byly  hlášeny  případy 
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto 
by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.  
Risperidon Orion by neměl  být  během  těhotenství  podáván,  pokud  to  není  nezbytně  nutné.  Je-li  nutné 
přerušení léčby během těhotenství, nesmí se léčba ukončit náhle.  
Kojení 
Ve studiích na zvířatech byl risperidon i 9-hydroxy-risperidon vylučován do mléka. Bylo prokázáno, že se 
risperidon   a   9-hydroxy-risperidon  vylučují  v  malém  množství  také  do  lidského  mateřského  mléka.  
O nežádoucích účincích na kojené děti nejsou dostupné údaje. Výhody kojení by proto měly být posouzeny 
oproti potenciálnímu riziku pro dítě.  
Fertilita 
Podobně jako další léčivé přípravky, které antagonizují dopaminové D2 receptory, zvyšuje risperidon hladinu 
prolaktinu.  Hyperprolaktinemie  může  potlačovat  hypothalamický  GnRH,  což  vede  ke  snížení  sekrece 
gonadotropinu hypofýzou. To může dále inhibovat reprodukční funkce u ženských i mužských pacientů 
narušením gonadální steroidogeneze.  
V předklinických studiích nebyly pozorovány relevantní účinky.  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Risperidon  Orion  má  malý  nebo  mírný  vliv  na  schopnost řídit  nebo  obsluhovat  stroje  vzhledem  k jeho 
účinku na nervový systém a účinku na zrak (viz bod 4.8). Proto by pacienti měli být upozorněni, aby neřídili 
nebo neobsluhovali stroje, dokud nebude známa jejich individuální vnímavost.  
4.8 Nežádoucí účinky 
 Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky (výskyt ≥ 10 %) jsou: Parkinsonismus, sedace/ospalost, bolest 
hlavy a nespavost. Nežádoucí účinky jevící se jako závislé na dávce zahrnují parkinsonismus a akatizii.  
Dále jsou uvedeny nežádoucí účinky hlášené z klinických hodnocení a postmarketingových zkušeností s 
risperidonem  podle  frekvence  výskytu  stanovené  v  klinických  studiích.  Používána  je  následující 
terminologie a frekvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), 
vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) a velmi vzácné (< 1/10 000).   
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. 
Orgánový 
systém 
Nežádoucí účinky 
Frekvence Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné 
Infekce a 
infestace 
 pneumonie, 
bronchitida,infekce horních 
cest dýchacích, 
sinusitida, 
infekce 
močového 
ústrojí, infekce 
ucha, chřipka 
infekce dýchacích 
cest, cystitida, 
infekce oka 
tonsilitida, 
onychomykóza, 
celulitida, 
lokalizovaná 
infekce, virová 
infekce, 
akarodermatitida 
infekce  
Poruchy krve 
a  
lymfatického  
systému 
  neutropenie,snížení počtu 
leukocytů, 
trombocytopenie, 
anémie, snížený 
agranulocytózac   
hematokrit, 
zvýšený počet 
eosinofilů 
Poruchy 
imunitního 
systému  hypersensitivita anafylaktická 
reakcec  
Endokrinní 
poruchy 
 hyperprolaktiné
miea 
 nepřiměřenásekrece 
antidiuretického 
hormonu, 
přítomnost 
glukosy v moči  
Poruchy 
metabolismu 
a výživy 
 zvýšení tělesnéhmotnosti, 
zvýšení chuti k 
jídlu, snížení 
chuti k jídlu 
diabetes mellitusb, 
hyperglykémie, 
polydipsie, 
snížení tělesné 
hmotnosti, 
anorexie, zvýšení 
cholesterolu v 
krvi 
hyperhydratacec, 
hypoglykémie, 
hyperinzuliné-
miec, zvýšení 
triglyceridů v 
krvi 
diabetická 
ketoacidóza 
Psychiatrické 
poruchy 
insomnied porucha spánku,agitovanost, 
deprese, úzkost 
mánie, zmatenost, 
snížené libido, 
nervozita, noční 
můry 
katatonie, 
somnabulismus, 
porucha příjmu 
potravy spojená 
se spánkem, 
otupělost, 
anorgasmie  
Poruchy 
nervového 
systému 
sedace / 
somnolence,parkinsonismus
d, bolest hlavy 
akatizied, 
dystonied, 
závrať, 
dyskinezed, třes 
tardivní 
dyskineze, 
cerebrální 
ischemie, 
nereagování na 
podněty, ztráta 
vědomí, snížená 
úroveň vnímání, 
křečed, synkopa, 
psychomotorická 
hyperaktivita, 
poruchy 
rovnováhy, 
abnormální 
koordinace, 
posturální 
závratě, poruchy 
pozornosti, 
dysartrie, poruchy 
chuti, snížená 
citlivost, 
parestézie 
neuroleptický 
maligní 
syndrom, 
cerebrovaskulár
ní porucha, 
diabetické 
kóma, titubace 
závislá na 
poloze hlavy.  
Poruchy oka  rozmazané 
vidění, 
konjunktivitidafotofobie, suché 
oko, zvýšená 
tvorba slz, oční 
hyperémie 
glaukom, 
poruchy oční 
hybnosti, 
koulení očima, 
strupovitý okraj 
víčka, syndrom 
plovoucí 
duhovky 
(peroperační)c   
Poruchy ucha 
a labyrintu 
  vertigo, tinnitus,bolest ucha   
Srdeční 
poruchy 
 tachykardie atriální fibrilace,atrioventrikulární 
blokáda, poruchy 
vedení, 
prodloužení QT 
intervalu na EKG, 
bradykardie, 
abnormální EKG, 
palpitace 
sinusová 
arytmie  
Cévní 
poruchy 
 hypertenze hypotenze, 
ortostatickáhypotenze, návaly 
plicní embolie, 
žilní trombóza  
Respirační, 
hrudní a 
mediastinální 
poruchy 
 dyspnoe,faryngo-
laryngeální 
bolest, kašel, 
epistaxe, 
ucpaný nos 
aspirační 
pneumonie, plicní 
kongesce, 
kongesce 
dýchacího traktu, 
šelest, sípání, 
dysfonie, poruchy 
dýchání 
syndrom 
spánkové apnoe, 
hyperventilace  
Gastrointesti
nální 
poruchy 
 bolest břicha,abdominální 
dyskomfort, 
zvracení, 
nevolnost, 
zácpa, průjem, 
dyspepsie, 
sucho v ústech, 
bolest zubů 
inkontinence 
stolice, fekaloma, 
gastroenteritida, 
dysfagie, 
flatulence 
pankreatitida, 
obstrukce 
střeva, otok 
jazyka, 
cheilitida 
ileus 
Poruchy jater 
a žlučových 
cest 
  zvýšení 
transamináz,zvýšení GGT, 
zvýšení jaterních 
enzymů 
ikterus  
Poruchy kůže 
a podkožní 
tkáně vyrážka, erytém kopřivka, 
pruritus, alopecie, 
hyperkeratóza, 
ekzém, suchá 
kůže, změna 
zbarvení 
pokožky, akné, 
seboroická 
dermatitida, 
poruchy kůže, 
kožní léze 
polékový 
exantém, lupy 
angioedém 
Poruchy 
svalové a 
kosterní 
soustavy a 
pojivovétkáně 
 svalové křeče, 
bolesti svalů a 
kostí, bolest 
zad, bolesti 
kloubů 
zvýšení 
kreatinfosfo-
kinázy v krvi, 
abnormální držení 
těla, ztuhlost 
kloubů, otok 
kloubů, svalová 
slabost, bolesti 
krční páteře 
rhabdomyolýza  
Poruchy  inkontinence polakisurie,   
 
ledvin a 
močovýchcest 
moči retence moči, 
dysurie 
Stavy 
spojené s 
těhotenstvím, 
šestinedělím 
aperinatálním 
obdobím 
   syndrom z 
vysazení léku u 
novorozencůc  
Poruchy 
reprodukčníh
o systému a 
prsu 
  erektilnídysfunkce, 
porucha 
ejakulace, 
amenorea, 
poruchy 
menstruaced, 
gynekomastie, 
galaktorea, 
sexuální 
dysfunkce, bolest 
prsu, prsní 
diskomfort, výtok 
z pochvy 
priapismus c, 
opožděná 
menstruace, 
překrvení prsů, 
zvětšení prsů, 
výtok z prsů  
Celkové 
poruchy a 
reakce v 
místě 
aplikace edémd, horečka, 
bolest na hrudi, 
slabost, únava, 
bolest 
otok obličeje, 
zimnice, zvýšená 
tělesná teplota, 
poruchy chůze, 
žízeň, tíže na 
hrudi, malátnost, 
abnormální pocit, 
diskomfort 
hypotermie, 
snížená tělesná 
teplota, studené 
konce končetin, 
syndrom z 
vysazení léku, 
induracec  
Poranění, 
otravy a 
procedurální 
komplikace pád procedurální 
bolest    
a Hyperprolaktinemie může v některých případech vést ke gynekomastii, poruchám menstruace, amenoree, 
anovulaci, galaktoree, poruše fertility, sníženému libidu, či erektilní dysfunkci. 
b V placebem kontrolovaných studiích byl diabetes mellitus hlášen u 0,18 % osob léčených risperidonem v 
porovnání s 0,11 % ve skupině s placebem. Celková incidence ze všech klinických studií byla 0,43 %  u 
všech osob léčených risperidonem. 
c Nebyly pozorovány v klinických studiích, ale při použití risperidonu po uvedení na trh. 
d Mohou  se  objevit  extrapyramidové  příznaky: Parkinsonismus (hypersekrece  slin,  muskuloskeletální 
ztuhlost, parkinsonismus, slinění, fenomén ozubeného kola, bradykineze, hypokineze, ztuhlost obličejových 
svalů, svalové napětí, akineze, ztuhlost šíje, svalová ztuhlost, parkinsonská chůze a abnormální glabelární 
reflex, parkinsonský klidový třes), akatizie (akatizie, neklid, hyperkineze a syndrom neklidných nohou), 
třes, dyskineze (dyskineze,  svalové  záškuby,  choreoatetóza,  atetóza  a  myoklonus),  dystonie. Dystonie 
zahrnuje dystonii, hypertonii, tortikolis, mimovolní svalové kontrakce, svalové kontrakce,  blefarospasmus, 
okulogyraci,  paralýzu  jazyka,  faciální  spasmus,  laryngospasmus,  myotonii,  opistotonus,  orofaryngeální 
spasmus,  pleurototonus,  spasmus  jazyka  a  trismus.  Je  nutno  poznamenat,  že  je  zahrnuto  širší  spektrum 
příznaků,  které  nemusejí  být  nutně extrapyramidového  původu. Insomnie zahrnuje  počáteční  nespavost, 
střední nespavost; konvulze zahrnují křeče typu Grand mal; menstruační poruchy zahrnují nepravidelnou 
menstruaci, oligomenorea; edém zahrnuje generalizovaný edém, periferní edém, důlkový edém.  
Nežádoucí účinky zaznamenané u paliperidonu 
Paliperidon je účinným metabolitem risperidonu, a proto jsou profily nežádoucích účinků těchto sloučenin 
(včetně  orální  i  injekční  formy)  navzájem  relevantní.  Kromě  výše  uvedených  nežádoucích  účinků,  byly 
následující nežádoucí účinky zaznamenány při použití paliperidonu a lze očekávat, že se objeví i v případě 
použití přípravku Risperidon Orion.  
Srdeční poruchy: syndrom posturální ortostatické tachykardie.  
Účinky třídy  
Podobně jako u jiných antipsychotik byly po uvedení na trh hlášeny velmi vzácné případy prodloužení QT 
intervalu. Další účinky na srdce spojené s touto skupinou přípravků hlášené u antipsychotik, které prodlužují 
QT  interval,  zahrnují  ventrikulární  arytmii,  ventrikulární  fibrilaci,  ventrikulární  tachykardii,  náhlé  úmrtí, 
zástavu srdce a torsade de pointes.  
Žilní tromboembolismus 
Případy žilního tromboembolismu, včetně případů plicní embolie a hluboké žilní trombózy, byly hlášeny v 
souvislosti s antipsychotiky (frekvence není známa).  
Přírůstek na tělesné hmotnosti 
Podíl pacientů se schizofrenií léčených risperidonem a placebem, kteří dosáhli přírůstku na tělesné hmotnosti 
≥ 7 %, byl porovnán v souhrnné analýze 6 – 8týdenních placebem kontrolovaných klinických hodnocení; 
závěrem byl statisticky významně větší přírůstek na tělesné hmotnosti u pacientů léčených risperidonem (%)  oproti  placebu  (9  %).  V souhrnné analýze 3týdenních studií u dospělých pacientů s akutní mánií byl 
výskyt přírůstku na tělesné hmotnosti ≥ 7 % v závěru studie srovnatelný u skupiny s risperidonem (2,5 %) a 
u skupiny s placebem (2,4 %) a byl mírně vyšší u skupiny s aktivní kontrolou (3,5 %).  
V  populaci  dětí  a dospívajících  s  poruchami  chování  a  jinými  disruptivními  poruchami  chování  byl  v 
dlouhodobých klinických studiích střední nárůst tělesné hmotnosti 7,3 kg po 12 měsících léčby. Očekávaný 
přírůstek na tělesné hmotnosti normálních dětí mezi 5 – 12 lety je 3 až 5 kg za rok. Mezi 12 - 16 rokem věku 
je přírůstek na tělesné hmotnosti 3 až 5 kg za rok zachován u dívek, zatímco u chlapců je přírůstek přibližně 
kg za rok.  
Další informace u zvláštních populací 
Nežádoucí účinky, které byly hlášeny s vyšším výskytem u starších pacientů s demencí nebo pediatrických 
pacientů než u dospělé populace, jsou uvedeny níže:  
Starší pacienti s demencí 
Frekvence transientních ischemických příhod a cerebrovaskulárních příhod hlášených jako nežádoucí účinky 
v klinických hodnoceních u starších pacientů byly 1,4 %, resp. 1,5 %. Dále byly s frekvencí ≥ 5 % a s 
nejméně  dvojnásobnou  frekvencí  než  u  dospělé  populace  hlášeny  u  starších  pacientů  s  demencí  tyto 
nežádoucí účinky: infekce močových cest, periferní otok, letargie a kašel.  
Pediatrická populace 
Všeobecně  se  předpokládá,  že  nežádoucí  účinky u  dětí  budou  podobného typu  jako  ty pozorované u 
dospělých. U  pediatrických  pacientů  (5  až  17  let)  byly  s  frekvencí  ≥  5  %  a  s  nejméně  dvojnásobnou 
frekvencí než v klinických studiích u dospělé populace hlášeny tyto nežádoucí účinky: somnolence/sedace, 
únava, bolest hlavy, zvýšení chuti k jídlu, zvracení, infekce horních cest dýchacích, kongesce nosní sliznice, 
bolest břicha, závrať, kašel, pyrexie, tremor, průjem a enuréza. 
Vliv dlouhodobé léčby risperidonem na sexuální zrání a výšku nebyl dostatečně studován (viz bod 4.4, oddíl 
Pediatrická populace). 
 Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat 
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili 
podezření na nežádoucí účinky na adresu:   
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 100 41 Praha 10  
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek   
4.9 Předávkování 
 Příznaky  
Všeobecně se jedná o příznaky vyplývající z vystupňování známých farmakologických účinků risperidonu. 
Patří k nim ospalost a sedace, tachykardie a hypotenze a extrapyramidové symptomy. Při předávkování byly 
hlášeny  případy  prolongace  QT  intervalu  a  křečí.  Torsade  de  pointes  byly  hlášeny  v  souvislosti  s 
kombinovaným předávkováním risperidonem a paroxetinem.  
V případě akutního předávkování je zapotřebí zjistit, zda se nejedná o současné předávkování více přípravky.  
Léčba 
Je nutné udržovat průchodnost dýchacích cest a zajistit adekvátní okysličení a ventilaci. Je možno zvážit  
podání živočišného uhlí společně s laxativem, pokud byl příjem léčivého přípravku méně než před jednou 
hodinou. Okamžitě je nutno zahájit  monitorování kardiovaskulárních funkcí a udržovat je kontinuálně  s 
cílem detekce možných arytmií.  
Specifické  antidotum  risperidonu  není  známo,  proto  je  zapotřebí  zahájit  podpůrnou  léčbu.  Hypotenzi  a 
cirkulační  kolaps  je  nutno  léčit  adekvátním  způsobem – intravenózním  podáním  tekutin  a/nebo 
sympatomimetiky.  Při  závažných  extrapyramidových  příznacích  by  měla  být  podávána  anticholinergika. 
Pacient by měl být podroben pečlivému lékařskému dohledu a monitorován až do normalizace stavu.  
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: Psycholeptika, Jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX 
Mechanismus účinku 
Risperidon  je  selektivní  monoaminergní  antagonista  s  jedinečnými  vlastnostmi.  Vyznačuje  se  vysokou 
afinitou k serotoninergnímu 5-HT2 a dopaminergnímu D2 receptoru.  Risperidon se rovněž váže na alfaadrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory. Risperidon nemá 
afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi silným D2 antagonistou, s čímž souvisí jeho 
terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání s klasickými antipsychotiky způsobuje 
nižší útlum psychomotorické aktivity a méně často navozuje katalepsii. Vyvážený centrální serotoninový a 
dopaminový antagonismus může snižovat pohotovost k nežádoucím extrapyramidovým účinkům a současně 
rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a afektivní symptomy schizofrenie.  
Farmakodynamické účinky 
 
Klinická účinnost 
Schizofrenie 
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním 4 až týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2 500 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro schizofrenii. 
V 6týdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách až do 10 mg/den  
podávaných dvakrát denně, byl risperidon účinnější než placebo v celkovém hodnocení na Brief Psychiatric 
Rating Scale (BPRS). V 8týdenní placebem kontrolované klinické studii zahrnující 4 fixní dávky risperidonu 
(2, 6, 10 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily všechny čtyři skupiny s risperidonem placebo v 
celkovém hodnocení na Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS). V 8týdenní studii porovnávající 
dávky, která zahrnovala pět fixních dávek risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), 
převýšily skupiny se 4, 8 a 16 mg risperidonu za den skupinu s 1 mg risperidonu v celkovém hodnocení na 
PANSS. Ve 4týdenní placebem kontrolované studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky 
risperidonu  (4  a  8  mg/den  podávaných  jednou  denně),  převýšily  skupiny  s  oběma  dávkami  risperidonu 
placebo  v  několika  PANSS  kritériích,  včetně  celkového  PANSS  a  hodnocení  odpovědi  (>  20%  snížení 
celkového PANSS skóre). V dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-IV 
kritéria pro schizofrenii a klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na antipsychotické léčbě randomizováni 
do skupiny s risperidonem 2 až 8 mg/den nebo haloperidolem na pozorování relapsu po dobu 1 až 2 let. 
Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených risperidonem signifikantně delší než 
u pacientů s haloperidolem.  
Manické epizody u bipolární poruchy 
Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními 
poruchami I byla prokázána  ve  třech dvojitě slepých  placebem kontrolovaných studiích s monoterapií  u 
přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV kritériích. Ve třech studiích 
byl  risperidon  v  dávce  1  až  6  mg/den  (počáteční  dávka  3  mg  ve  dvou  studiích  a  2  mg  v jedné  studii) 
významně  účinnější  než  placebo  podle  předem  stanoveného  výstupu,  tj.  změny  od  původního  stavu  v 
celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu. Sekundární výstupy prokazující účinnost 
byly konzistentní s primárním výstupem. Procento pacientů s poklesem ≥ 50 % celkového YMRS skóre od 
počátečního stavu do hodnocení po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší u risperidonu než u placeba. Jedna z 
těchto studií zahrnovala i větev s haloperidolem a 9týdenní dvojitě slepou udržovací fázi. Účinnost byla 
zachována  po  celé  9týdenní  sledované  období.  Změna  celkového  YMRS  od  výchozího  stavu  se  stále 
zlepšovala a ve 12. týdnu byla srovnatelná pro risperidon a haloperidol.  
Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla doložena v 
jedné ze dvou 3týdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro 
bipolární poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon podáván v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 
mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem; kombinace s risperidonem byla účinnější než samotné lithium 
nebo valproát v předem stanoveném výstupu, tj. změně od výchozího stavu v celkovém YMRS skóre ve 3. 
týdnu.  Ve  druhé  3týdenní  studii  nebyl  risperidon  v  dávce  1  až  6  mg/den  (počáteční  dávka  2  mg/den) 
kombinovaný  s  lithiem,  valproátem  nebo  karbamazepinem  lepší  v  redukci  celkového  YMRS  skóre  než 
lithium,  valproát  nebo  karbamazepin  jako  monoterapie.  Možným  zdůvodněním  selhání  této  studie  byla 
indukce  clearance  risperidonu  a  9-hydroxy-risperidonu  karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým 
hladinám  risperidonu  a  9-hydroxy-risperidonu.  Po  vyloučení  skupiny  s  karbamazepinem  v  dodatečné 
analýze, byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo valproátem účinnější ve snížení celkového YMRS skóre 
než samotné lithium nebo valproát.  
Přetrvávající agrese při demenci 
Účinnost  risperidonu  při  léčbě  behaviorálních  a  psychologických  symptomů  deprese  (Behavioural  and 
Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy chování jako je agresivita, vzrušení, 
psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných 
studiích u 1 150 starších pacientů se střední nebo těžkou demencí. Jedna studie byla s fixními dávkami 
risperidonu  0,5,  1  a  2  mg/den.  Dvě  studie  byly s  proměnlivými  dávkami,  kde  byly  skupiny  s  dávkou 
risperidonu  v  rozmezí  0,5  až  4  mg/den,  resp.  0,5  až  2  mg/den.  U  risperidonu  se  prokázala  statisticky 
významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese a méně konsistentní účinnost při léčbě vzrušení a 
psychózy u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí Behavioural Pathology in Alzheimer’s Disease 
Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield Agitation Inventory [CMAI]). Léčebný účinek risperidonu 
nebyl  závislý  na  skóre  Mini-Mental  State  Examination  (MMSE)  (a  tím  na  závažnosti  demence),  na 
sedativních vlastnostech risperidonu, na přítomnosti nebo absenci psychózy a na typu demence, Alzeimerova 
typu, vaskulární nebo smíšené (viz také bod 4.4).  
Pediatrická populace 
 
 
Porucha chování 
Účinnost  risperidonu  v krátkodobé  léčbě  disruptivního  chování  (DBD)  byla  prokázána  ve  dvou  dvojitě 
slepých placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let s DSM-IV diagnózou 
DBD a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední mentální retardací/poruchou učení. Ve 
dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až 0,06 mg/kg/den významně účinnější než placebo v předem 
stanoveném  parametru,  tj.  změně  oproti  výchozímu  stavu  u  podstupnice  problematického  chování  v 
Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) v 6. týdnu.  
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 Risperidon je metabolizován na 9-hydroxy-risperidon, který má podobnou farmakologickou účinnost jako 
risperidon (viz Biotransformace a eliminace).  
Absorpce 
Risperidon je po perorálním podání úplně vstřebán, vrcholových plazmatických koncentrací dosahuje během 
až 2 hodin. Absolutní biologická dostupnost risperidonu po perorálním podání je 70 % (CV = 25 %). 
Relativní biologická dostupnost risperidonu z tablet je 94 % (CV = 10 %) ve srovnání s roztokem. Absorpce 
není ovlivněna potravou a risperidon tak lze užívat s jídlem nebo bez jídla. Rovnovážného stavu je u většiny 
pacientů dosaženo během 1 dne. Rovnovážného stavu 9-hydroxyrisperidonu je dosaženo během 4 – 5 dní po 
podání.  
Distribuce 
Risperidon je rychle distribuován. Distribuční objem činí 1 – 2 l/kg. V plazmě se risperidon váže na albumin 
a kyselý alfa1- glykoprotein. Podíl risperidonu vázaného na plazmatické proteiny představuje 90 %, u hydroxy-risperidonu 77 %.  
Biotransformace a eliminace 
Risperidon je metabolizován cytochromem CYP2D6 na 9-hydroxy-risperidon, jehož farmakologický účinek 
je podobný risperidonu. Risperidon a 9-hydroxy-risperidon tvoří účinnou antipsychotickou frakci. CYP2Dje  předmětem  genetického  polymorfismu.  Rychlí  metabolizátoři CYP2D6 přeměňují  risperidon  na  hydroxy-risperidon rychle, zatímco pomalí metabolizátoři CYP2D6 jej přeměňují mnohem pomaleji. Ačkoli 
rychlí  metabolizátoři  mají  nižší  hladinu  risperidonu  a  vyšší  hladinu  9-hydroxy-risperidonu  než  pomalí 
metabolizátoři, farmakokinetika kombinace risperidonu a 9-hydroxyrisperidonu (tj. aktivní antipsychotické 
frakce) po jednorázovém a opakovaném podání je obdobná jak u rychlých tak i pomalých metabolizátorů 
CYP2D6.  
Další cestou metabolizace risperidonu je N-dealkylace. In  vitro studie na lidských jaterních mikrozomech 
ukázaly,  že  risperidon  v  klinicky  významných  koncentracích  neinhibuje  podstatně  metabolismus  látek 
metabolizovaných  isoenzymy  cytochromu  P450  včetně  CYP1A2,  CYP2A6,  CYP2C8/9/10,  CYP2D6, 
CYP2E1, CYP3A4 a CYP3A5. Jeden týden po podání je 70 % dávky vyloučeno močí a 14 % stolicí. V moči 
představují risperidon a 9-hydroxy-risperidon 35 – 45 % dávky.  
Zbývající  podíl  tvoří  neaktivní  metabolity.  Po  perorálním  podání  psychotickým  pacientům  je  risperidon 
eliminován  s  poločasem  přibližně  3  hodiny.  Eliminační  poločas  9-hydroxy-risperidonu  a  aktivní 
antipsychotické frakce činí 24 hodin.  
Linearita/nelinearita 
Koncentrace risperidonu v plazmě jsou v rámci terapeutického rozmezí odpovídající dávce.  
Starší pacienti, porucha funkce jater a ledvin 
PK studie s jednorázovým podáním perorálního risperidonu prokázala v průměru o 43 % vyšší plazmatické 
koncentrace účinné antipsychotické frakce, o 38 % delší poločas a snížení clearance účinné antipsychotické  
frakce o 30 % u starších pacientů. U dospělých se středně závažnou poruchou funkce ledvin byla clearance 
aktivní složky ~48 % hodnoty clearance u mladých zdravých dospělých. U dospělých se závažnou poruchou 
funkce ledvin byla clearance aktivní složky ~31 % hodnoty clearance u mladých zdravých dospělých. 
Poločas aktivní složky byl 16,7 hod. u zdravých mladých dospělých; 24,9 hod. u dospělých se středně 
závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,5krát delší než u mladých dospělých) a 28,8 hod. u pacientů se 
závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,7krát delší než u mladých dospělých). U pacientů s jaterní 
insuficiencí byly plazmatické koncentrace risperidonu normální, ale průměrná volná plazmatická frakce 
risperidonu byla zvýšena přibližně o 37,1 %.   
Clearance po perorálním podání a eliminační poločas risperidonu a jeho aktivní složky u dospělých se  
středně závažnou a závažnou poruchou funkce jater nebyly významně odlišné od těchto parametrů u  
mladých zdravých dospělých osob.    
Pediatrická populace 
Farmakokinetika risperidonu, 9-hydroxy-risperidonu a účinné antipsychotické frakce je u dětí obdobná jako 
u dospělých.  
Pohlaví, rasa a kouření 
Analýza  farmakokinetiky  u  populace  neprokázala  žádný  významný  vliv  pohlaví,  rasy  nebo  kouření  na 
farmakokinetiku risperidonu nebo účinné antipsychotické frakce.  
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Ve  studiích  (sub)chronické  toxicity,  kdy  bylo  dávkování  zahájeno  u  pohlavně  nezralých  laboratorních 
potkanů a psů, byly v závislosti na dávce shledány účinky na samčí a samičí pohlavní ústrojí a mléčné žlázy. 
Tyto účinky souvisely se zvýšenou hladinou prolaktinu způsobenou blokádou dopaminového D2 receptoru 
risperidonem. Studie na tkáňových kulturách dále naznačují, že by buněčný růst v lidských tumorech prsu 
mohl  být  stimulován  prolaktinem.  Risperidon  nebyl  teratogenní  u  potkanů  a  králíků.  V  reprodukčních 
studiích s risperidonem u potkanů byly pozorovány nežádoucí účinky na páření a na porodní hmotnost a 
přežití  mláďat.  U  potkanů  byla  intrauterinní  expozice  risperidonu  spojena s  kognitivním  deficitem  v 
dospělosti. Další antagonisté dopaminu měli při podání březím zvířatům negativní vliv na učení a motorický 
vývoj mláďat. Ve studiích toxicity u mláďat potkanů byly pozorovány vyšší mortalita mláďat a zpožďování 
fyzického vývoje. Ve 40týdenní studii u štěňat bylo zpožděno pohlavní zrání. Růst dlouhých kostí nebyl 
dotčen u psů při 3,6násobku maximální humánní expozice pro dospívající (1,5 mg/den) na základě posouzení 
AUC; účinky na dlouhé kosti a pohlavní zrání byly pozorovány při 15násobku maximální humánní expozice 
pro dospívající.  
Risperidon  nebyl  genotoxický  podle  celé  řady  testů.  Ve  studiích  kancerogenity  u  perorálního  podání 
risperidonu potkanům a myším byl pozorován nárůst adenomu hypofýzy (myši), endokrinního adenomu 
slinivky (potkani) a adenomu mléčné žlázy (oba druhy). Tyto nádory mohou být spojeny s prodlouženým 
antagonismem dopamin D2 a hyperprolaktinemií. Význam nálezů těchto nádorů u hlodavců pro člověka není 
znám. In  vitro a in  vivo modely  na  zvířatech  ukazují,  že  vysoké  dávky  risperidonu  mohou  způsobit 
prodloužení QT intervalu, což bylo u pacientů spojováno s teoreticky zvýšeným rizikem torsade de pointes.  
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1 Seznam pomocných látek  
Kyselina vinná (E 334)  
Kyselina benzoová (E 210) Kyselina chlorovodíková 35% 
Čištěná voda  
6.2 Inkompatibility   
Risperidon  Orion  se  může  mísit  pouze  s  nápoji,  které  jsou  uvedeny  v  bodě  6.6  „Zvláštní  opatření  pro 
likvidaci přípravku a pro zacházení s ním“.  
6.3 Doba použitelnosti  
Uzavřený:    3 roky 
Po prvním otevření:  4 měsíce  
Po zředění minerální vodou, pomerančovým džusem nebo černou kávou je přípravek stabilní až po dobu hodin,  ačkoliv  se  doporučuje  užít  Risperidon  Orion  perorální  roztok  okamžitě  po  zředění  uvedeným 
způsobem, aby se zamezilo riziku nechtěného požití.  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.  
6.5 Druh obalu a obsah balení  
Lahvička z hnědého skla (třída III) s pojistným a bezpečnostním uzávěrem (PP/LDPE) a dávkovací pipeta 
(polystyren/LDPE).  
Velikosti lahvičky: 30 ml, 60 ml, 100 ml a 120 ml. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.  
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním  
Je-li to potřebné, lze Risperidon Orion perorální roztok ředit minerální vodou, pomerančovým džusem nebo 
černou  kávou.  Po  zředění  uvedeným  způsobem  se  doporučuje  lék  okamžitě,  aby  se  zamezilo  riziku 
nechtěného požití.  
Každé balení perorálního roztoku Risperidon Orion obsahuje dávkovací pipetu.   
Návod k používání pipety na perorální roztok Risperidon Orion: 
1. Zatlačením směrem dolů a současným otáčením proti směru hodinových ručiček odšroubujte dětský 
bezpečnostní uzávěr lahvičky. 
2. Umístěte lahvičku na rovnou plochu. 
3. Vložte pipetu do roztoku v lahvičce. 
4. Přidržujte spodní kroužek pipety a současně táhněte vrchní kroužek nahoru, dokud neuvidíte značku 
označující počet mg nebo ml odpovídající dávce, kterou máte užít. 
5. Přidržujte spodní kroužek a vytáhněte celou pipetu z lahvičky. 
6. Pipetu vyprázdníte tak, že tlačíte vrchní kroužek směrem dolů a současně stále držíte spodní kroužek. 
7. Obsah pipety můžete vyprázdnit rovnou do úst nebo do minerální vody, pomerančového džusu nebo 
černé kávy. 
8. Pipetu opláchněte vodou. 
9. Lahvičku uzavřete stlačením dětského bezpečnostního uzávěru směrem dolů a otáčením ve směru 
hodinových ručiček, dokud není zcela uzavřena.  
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 Orion Corporation 
Orionintie FI-02200 Espoo 
Finsko  
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO  
68/214/08-C  
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE   
Datum první registrace: 30. 4. Datum posledního prodloužení registrace: 11. 2.  
10. DATUM REVIZE TEXTU  
2
1. 3.  1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK  
kyselinu benzoovou (E210).  
4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ