Abirateron aristo 
Farmakoterapeutická skupina: hormonální léčiva používaná v onkologii, jiní antagonisté hormonů a 
příbuzné látky, ATC kód: L02BX 
Mechanismus účinku
Abirateron-acetát se in vivo metabolizuje na abirateron, inhibitor biosyntézy androgenů. Abirateron 
selektivně inhibuje enzym 17α-hydroxylázu/C17, 20-lyázu (CYP17).  
Tento enzym je exprimován a je nutný pro biosyntézu androgenů ve tkáních varlat, nadledvin a 
v nádorové tkáni prostaty. CYP17 katalyzuje přeměnu pregnenolonu a progesteronu na prekurzory 
testosteronu, DHEA, resp. androstendionu 17α-hydroxylací a štěpením vazby C17, 20. Inhibice CYPvede též ke zvýšené produkci mineralokortikoidů nadledvinami (viz bod 4.4). 
 
Androgen-senzitivní karcinom prostaty reaguje na léčbu, která snižuje hladiny androgenů. Terapie, 
které snižují hladinu androgenů, jako léčba analogy LHRH nebo orchiektomie, snižují produkci 
androgenů ve varlatech, ale neovlivňují produkci androgenů nadledvinami nebo v tumoru. Léčba 
abirateronem, je-li podána s analogy LHRH (nebo s orchiektomií), snižuje hladinu testosteronu v séru 
na nedetekovatelné hodnoty (za použití komerčních metod stanovení). 
 
Farmakodynamické účinky
Abirateron snižuje testosteron a jiné androgeny v séru na hladiny nižší, než které jsou dosaženy 
samotnými analogy LHRH nebo orchiektomií. To je způsobeno selektivní inhibicí enzymu CYPpotřebného  k biosyntéze  androgenů.  U pacientů  s karcinomem  prostaty  slouží  jako  specifický 
biomarker PSA. Ve fázi 3 klinické studie u pacientů, u kterých selhala předchozí léčba taxany, došlo 
k poklesu hladin PSA alespoň o 50 % oproti výchozímu stavu u 38 % pacientů léčených abirateron-
acetátem ve srovnání s 10 % pacientů léčených placebem. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost  abirateronu  byla  stanovena  ve  třech  randomizovaných  placebem  kontrolovaných 
multicentrických studiích fáze 3 (studie 3011, 302 a 301) u pacientů s mHSPC a mCRPC. Do studie byli zařazeni pacienti, u kterých byl nově diagnostikován (do 3 měsíců od randomizace) mHSPC, kteří 
měli vysoce rizikové prognostické faktory. Vysoce riziková prognóza byla definována jako přítomnost 
alespoň 2 z následujících 3 rizikových faktorů: (1) Gleasonovo skóre ≥ 8; (2) přítomnost 3 nebo více lézí 
na kostním skenu; (3) přítomnost měřitelné viscerální (kromě onemocnění lymfatických uzlin) 
metastázy. V aktivním rameni se abirateron podával v dávce 1000 mg denně v kombinaci  s nízkou 
dávkou prednisonu 5 mg jednou denně vedle ADT (agonista LHRH nebo orchiektomie), což byla 
standardní  léčba. Pacienti   v kontrolním  rameni  dostávali  ADT  a  placebo  místo  abirateronu  a 
prednisonu. Ve studii 302 byli zahrnuti pacienti bez předchozí léčby docetaxelem; zatímco ve studii 
301 byli zahrnuti pacienti, kteří dostávali dříve docetaxel. Pacienti užívali analog LHRH nebo podstoupili 
orchiektomii.  V rameni s aktivní léčbou byl abirateron podáván v dávce 1000 mg denně v kombinaci 
s nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu 5 mg dvakrát denně. Kontrolní skupinu tvořili pacienti, 
kteří dostávali placebo a nízkou dávku prednisonu nebo prednisolonu 5 mg dvakrát denně. 
 
Změny v sérových koncentracích PSA samy o sobě ne vždy předpovídají klinický přínos. Ve všech 
studiích bylo tedy doporučeno, aby pacienti dostávali léčbu až do dosažení kritérií pro ukončení, jak 
jsou specifikována pro každé hodnocení dále. 
 
Ve všech studiích nebylo užívání se spironolaktonem povoleno, protože spironolakton se váže na 
androgenní receptor a může zvyšovat hladiny PSA. 
 
Studie 3011 (pacienti s nově diagnostikovaným, vysoce rizikovým mHSPC) 
Ve  studii  3011  (n = 1199) byl medián věku zařazených pacientů 67 let. Rozdělení počtu pacientů 
léčených abirateronem podle příslušnosti k rasové skupině byl následující: kavkazská 832 (69,4 %), 
asijská 246 (20,5 %), černá nebo afroamerická 25 (2,1 %), jiná 80 (6,7 %), neznámá/nehlášená (1,1 %) a Američané indiánského původu nebo původní obyvatelé Aljašky 3 (0,3 %). U 97 % pacientů 
byl  výkonnostní  stav  dle  ECOG  0  nebo  1.  Pacienti  se  známými  mozkovými  metastázami, 
s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným srdečním onemocněním nebo srdečním selháním 
třídy II – IV dle NYHA nebyli zařazováni. Pacienti, kteří byli dříve léčeni farmakoterapeuticky, radiační 
terapií nebo chirurgicky z důvodu metastazujícího karcinomu prostaty, nebyli zařazeni s výjimkou ADT 
po dobu až 3 měsíců nebo 1 cyklu paliativní radiace nebo chirurgické terapie z důvodu léčby příznaků 
vyplývajících z metastazujícího onemocnění. Primárními cílovými parametry studie byly celkové přežití 
(OS) a přežití bez radiografické progrese nemoci (rPFS). Medián výchozího skóre bolesti, měřeno 
pomocí Brief Pain Inventory Short Form (BPI-SF), byl v obou skupinách (v aktivní léčebné skupině a ve 
skupině s placebem) 2,0. Vedle primárních cílových parametrů studie byl léčebný přínos také hodnocen 
na základě doby do skeletální příhody (skeletalrelated event, SRE), doby do následné léčby karcinomu 
prostaty, doby do zahájení chemoterapie, doby do progrese bolesti a doby do progrese PSA. V léčbě 
se pokračovalo do progrese nemoci, odvolání souhlasu, výskytu nepřijatelné toxicity nebo úmrtí. 
 
Přežití bez radiografické progrese bylo definováno jako doba od randomizace do výskytu radiografické 
progrese nebo úmrtí z jakékoli příčiny. Radiografická progrese zahrnovala progresi podle skenu kostí 
(podle modifikovaného PCWG2) nebo progresi lézí měkkých tkání podle CT nebo NMR (podle RECIST 
1.1). 
 
Mezi léčebnými skupinami byl pozorován významný rozdíl v rPFS (viz tabulka 2 a obrázek 1). 
 
Tabulka 2: Přežití bez radiografické progrese – stratifikovaná analýza; populace podle léčebného záměru 
(studie PCR3011) 
 AA-P  Placebo  
Randomizované subjekty 597 Příhoda 239 (40,0 %) 354 (58,8 %)
Cenzorováno 358 (60,0 %) 248 (41,2 %) 
  
Doba do příhody (měsíce)  
Medián (95% interval spolehlivosti) 33,02 (29,57, NE)
14,78 (14,69; 18,27) 
Rozmezí (0,0+, 41,0+) (0,0+; 40,6+) 
  
Hodnota pa < 0,0001 
Poměr rizik (95% interval spolehlivosti)b 0,466 (0,394; 0,550)  
Poznámka: += cenzorované pozorování, NE=neodhadnutelné. Radiografická progrese a úmrtí jsou v definici 
příhody rPFS zahrnuty. AA-P= subjekty, které dostávaly abirateron-acetát a prednison. 
a) Hodnota p pochází z log-rank testu stratifikovaného podle skóre stavu výkonnosti dle ECOG  (0/1  nebo  2)  a 
viscerální léze (nepřítomné nebo přítomné). 
b) Poměr rizik pochází ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik <1 je ve prospěch AA-P. 
 
Obrázek 1: Kaplan-Meierova křivka přežití bez radiografické progrese; populace podle léčebného 
záměru (studie PCR3011) 
 
 
 
Bylo pozorováno statisticky významné zlepšení OS ve prospěch AA-P plus ADT při 34% snížení rizika 
úmrtí v porovnání s placebem plus ADT (poměr rizik = 0,66;  95%  interval  spolehlivosti:  0,56,  0,78; 
p < 0,0001) (viz tabulka 3 a obrázek 2). 
 
Tabulka  3:  Celkové  přežití  pacientů  léčených  abirateronem  nebo  placebem  ve  studii  PCR3011  (analýza 
populace podle léčebného záměru) 
 
Celkové přežití Abirateron v kombinaci 
s prednisonem (AA-P)
(n = 597) 
Placebo 
(n = 602) 
Úmrtí (%) 275 (46 %) 343 (57 %)
Medián přežití (měsíce) 53,3 36,(95% interval spolehlivosti) (48,2; NE) (33,5; 40,0) 
Poměr rizik (95% interval spolehlivosti)1 0,66 (0,56; 0,78)
NE = nebylo stanoveno
Poměr rizik pochází ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik < 1 je ve prospěch AA-P. 
 
Obrázek 2: Kaplan-Meierova křivka celkového přežití; populace podle léčebného záměru (analýza 
ve studii PCR3011) 
 
 
Analýzy podskupin konzistentně upřednostňují léčbu abirateronem. Léčebné účinky AA-P na rPFS a OS 
u všech předem definovaných podskupin byly příznivé a konzistentní v celé hodnocené populaci, 
s výjimkou podskupiny se skóre 2 dle ECOG, kde nebyl pozorován žádný trend k přínosu, nicméně malá 
velikost vzorku (n=40) omezuje jakékoli smysluplné závěry. 
 
Vedle pozorovaných zlepšení celkového přežití a rPFS byly u léčby abirateronem vs. placebo prokázány 
přínosy ve všech prospektivně definovaných sekundárních cílových parametrech studie. 
 
Studie 302 (pacienti bez předchozí chemoterapie)
Tato studie zahrnovala pacienty, kteří dříve nedostávali chemoterapii a kteří byli asymptomatičtí nebo 
mírně symptomatičtí a u nichž chemoterapie dosud nebyla klinicky indikována. Skóre 0 – 1  na  Brief 
Pain Inventory-Short Form (BPI-SF) nejhorší bolesti během posledních 24 hodin bylo považováno za 
asymptomatické a skóre 2 – 3 za mírně symptomatické. 
 
Ve  studii  302  (n = 1088)  byl  u pacientů léčených abirateronem a prednisonem nebo prednisolonem 
medián věku 71 let a u pacientů léčených placebem a prednisonem nebo prednisolonem byl medián 
věku 70 let. Počet pacientů léčených abirateronem byl podle rasy 520 bělochů (95,4 %), 15 černochů 
(2,8 %), 4 Asiaté (0,7 %) a 6 ostatních (1,1 %). Eastern Cooperative Oncoly Group (ECOG) skóre bylo u 76 % pacientů a 1 u 24 % pacientů v obou ramenech. Padesát procent pacientů mělo pouze 
metastázy v kostech, dalších 31 % pacientů mělo metastázy v kostech a měkkých tkáních nebo 
lymfatických uzlinách a 19 % pacientů mělo metastázy pouze v měkkých tkáních nebo lymfatických 
uzlinách.  Pacienti  s viscerálními  metastázami  byli  vyloučeni.  Společnými  primárními  cílovými 
parametry bylo celkové přežití a přežití bez radiografické  progrese  (rPFS). Navíc k hodnocení 
společných primárních cílových parametrů byl přínos hodnocen také za použití doby do použití opioidu 
pro nádorovou bolest, doby do zahájení cytotoxické chemoterapie, doby do zhoršení ECOG skóre o ≥ stupeň a doby do progrese PSA založené na kritériích Prostate Cancer Working Group-2  (PCWG2). 
Podání léčby ve studii bylo ukončeno v době jednoznačné klinické progrese. Léčbu bylo také možno 
ukončit v době potvrzené radiografické progrese, podle uvážení zkoušejícího. 
 
Přežití bez radiografické progrese (rPFS) bylo hodnoceno s použitím sekvenčního zobrazovacího 
sledování tak, jak jsou definována kritérii PCWG2 (pro kostní léze) a modifikovanými kritérii Response 
Evaluation Criteria In Solid Tumors (RECIST) (pro léze měkkých tkání). Analýza rPFS používala centrální 
vyhodnocování radiografické progrese. 
 
V plánované rPFS analýze bylo 401 příhod, 150 (28 %) pacientů léčených abirateronem a 251 (46 %) 
pacientů léčených placebem mělo radiografický průkaz progrese nebo zemřeli. Byl pozorován 
významný rozdíl mezi rPFS mezi skupinami léčby (viz tabulka 4 a obrázek 3). 
 
Tabulka  4:  Studie  302:  Přežití  bez  radiografické  progrese  u pacientů  léčených  buď  abirateronem  nebo 
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH nebo předchozí 
orchiektomii 
 Abirateron 
(n = 546) 
Placebo 
(n = 542) 
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS) 
 
Progrese nebo úmrtí 150 (28 %) 251 (46 %)
Medián rPFS v měsících 
(95% CI) 
Nedosaženo 
(11,66; NE)
8,(8,12; 8,54) 
hodnota p* < 0,Poměr rizik** 
(95% CI) 0,425 (0,347; 0,522) 
NE = nebylo stanoveno
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1) 
** Poměr rizik < 1je ve prospěch abirateronu 
 
Obrázek 3: Kaplan  Meierovy  křivky  přežití  bez  radiografické  progrese  u pacientů  léčených  buď 
abirateronem   nebo   placebem   v kombinaci   s prednisonem   nebo   prednisolonem   a 
analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií 
 
AA 546 489 340 164 46 12 Placebo542 400 204 90 30 3 Placebo AA 
 
AA = abirateron 
Avšak údaje pacientů byly sbírány až do druhé průběžné analýzy celkového přežití (OS). Radiografické 
hodnocení rPFS provedené zkoušejícím následně po analýze senzitivity je uvedeno v tabulce  5  a  na 
obrázku 4. 
 
Šest set sedm (607) pacientů mělo radiografickou progresi nebo zemřelo: 271 (50 %) ve skupině 
s abirateron-acetátem a 336 (62 %) ve skupině s placebem. Léčba abirateron-acetátem snižovala riziko 
radiografické progrese nebo úmrtí o 47 % ve srovnání s placebem (poměr rizik = 0,530; 95% CI: [0,- 0,623]; p < 0,0001). Medián rPFS byl 16,5 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem a 8,3 měsíce ve 
skupině s placebem. 
 
Tabulka  5:  Studie  302:  Přežití  bez  radiografické  progrese  u pacientů  léčených  buď  abirateronem  nebo 
placebem  v kombinaci  s prednisonem  nebo  prednisolonem  a  analogem  LHRH  nebo  předchozí 
orchiektomií (při druhé průběžné analýze hodnocení OS zkoušejícím) 
 Abirateron 
(n = 546) 
Placebo 
(n = 542) 
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS) 
 
Progrese nebo úmrtí 271 (50 %) 336 (62 %)
Medián rPFS v měsících 
(95% CI) 
16,(13,80; 16,79)
8,(8,05; 9,43) 
hodnota p* < 0,Poměr rizik** 
(95% CI) 0,530 (0,451; 0,623) 
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1) 
** Poměr rizik < 1je ve prospěch abirateronu 
 
Obrázek 4: Kaplan  Meierovy  křivky  přežití  bez  radiografické  progrese  u pacientů  léčených  buď 
abirateronem   nebo   placebem   v kombinaci   s prednisonem   nebo   prednisolonem   a 
analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií (při druhé průběžné analýze hodnocení OS 
zkoušejícím) 
 
AA = abirateron 
Plánovaná předběžná analýza (interim analysis, IA) OS byla provedena po 333 pozorovaných úmrtích. 
Studie byla na základě pozorovaného významného klinického přínosu odslepena a pacientům ve 
skupině s placebem byla nabídnuta léčba abirateronem. Celkové přežití bylo delší u abirateronu než 
u placeba s 25% snížením rizika úmrtí (poměr rizik = 0,752; 95% CI: [0,606; 0,934], p=0,0097), ale data 
k celkovému přežití nebyla dostatečně zralá a průběžné výsledky nedosáhly předem specifikovanou 
hodnotu statistické významnosti (viz tabulka 4). Přežití bylo po této předběžné analýze dále sledováno. 
 
Po zaznamenání 741 úmrtí byla provedena plánovaná konečná analýza celkového přežití (medián 
sledování byl 49 měsíců). Zemřelo šedesát pět procent (354 z 546) pacientů léčených abirateronem ve 
srovnání se 71% (387 z 542) pacientů léčených placebem. Byl prokázán statisticky významný přínos 
v celkovém přežití ve prospěch skupiny léčené abirateronem se snížením rizika úmrtí o 19,4 % 
(HR=0,806; 95% CI: [0,697; 0,931], p=0,0033) a zlepšením mediánu celkového přežití o 4,4 měsíce 
(abirateron 34,7 měsíce, placebo 30,3 měsíců) (viz tabulka 6 a obrázek 5). Toto zlepšení bylo prokázáno 
navzdory tomu, že 44 % pacientů v rameni s placebem užívalo abirateron jako následnou léčbu. 
 
Tabulka 6: Studie 302: Celkové přežití pacientů léčených buď abirateronem nebo placebem v kombinaci 
s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií 
 Abirateron 
(n = 546) 
Placebo 
(n = 542) 
Předběžná analýza celkového 
přežití 
Úmrtí (%) 147 (27 %) 186 (34 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI) 
Nedosaženo 
(NE, NE)
27,(25,95; NE) 
hodnota p* 0,Poměr rizik** 
(95% CI) 0,752 (0,606; 0,934) 
Závěrečná analýza celkového 
přežití 
Úmrtí (%) 354 (65 %) 387 (71 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI)
34,7 (32,7; 36,8) 30,2 (28,7; 33,3) 
hodnota p* 0,Poměr rizik** 
(95% CI) 0,806 (0,697; 0,931) 
NE = nebylo stanoveno
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1) 
** Poměr rizik < 1je ve prospěch abirateronu 
 
Obrázek 5: Kaplan Meierovy křivky přežití u pacientů léčených buď abirateronem nebo placebem 
v kombinaci  s prednisonem  nebo  prednisolonem  a  analogem  LHRH  nebo  předchozí 
orchiektomií, závěrečná analýza 
 
Měsíce od randomizace 
 
 
AA = abirateron 
Navíc k pozorovaným zlepšením celkového přežití a rPFS byl u léčby abirateronem oproti placebu 
prokázán přínos ve všech měřených sekundárních cílových parametrech, jak je uvedeno dále: 
Doba do progrese založená na kritériích PCWG2: Medián doby do progrese PSA byl 11,1 měsíce 
u pacientů léčených abirateronem a 5,6 měsíce u pacientů užívajících placebo [poměr rizik = 0,488; 
95%  CI:  (0,420;  0,568),  p < 0,0001]. Doba do PSA progrese byla při léčbě abirateronem přibližně 
dvojnásobná (poměr rizik = 0,488). Podíl pacientů s potvrzenou PSA odpovědí byl vyšší ve skupině 
s abirateronem než ve skupině s placebem  (62 %  vs.  24 %;  p < 0,0001).  U pacientů s měřitelným 
onemocněním  měkkých tkání  byly  při léčbě  abirateronem  pozorovány  významně  vyšší  počty 
kompletních nebo parciálních odpovědí nádoru. 
 
Doba do použití opiodu kvůli nádorové bolesti: Medián doby do použití opioidu kvůli bolesti spojené 
s nádorem prostaty byl v době konečné analýzy 33,4 měsíce u pacientů užívajících abirateron a 23,měsíce u pacientů užívajících placebo [poměr rizik = 0,721 95%CI: [0,614; 0,846], p = 0,0001). 
 
Doba do zahájení cytotoxickéchemoterapie: Medián doby do zahájení cytotoxické léčby byl u pacientů 
léčených abirateronem 25,2 měsíce a 16,8 měsíce u pacientů léčených placebem [poměr rizik = 0,580; 
95%CI: (0,487; 0,691), p < 0,0001]. 
 
Doba do zhoršení skóre ECOG o ≥ 1 bod: Medián doby do zhoršení skóre ECOG o ≥ 1 bod byl u pacientů 
léčených abirateronem 12,3 měsíce a 10,9 měsíce u pacientů léčených placebem [poměr rizik = 0,821; 
95%CI: (0,714; 0,943), p = 0,0053]. 
 
Následující studované cílové parametry prokázaly statisticky významnou výhodu ve prospěch léčby 
abirateronem: 
Objektivní  odpověď:  Objektivní  odpověď  byla  definována  jako  podíl  pacientů  s měřitelným 
onemocněním, kteří dosáhli kompletní nebo parciální odpovědi podle RECIST kritérií (pro hodnocení 
lymfatických uzlin jako cílových lézí byla vyžadována počáteční velikost ≥ 2 cm). Podíl pacientů 
s měřitelným onemocněním na počátku, kteří měli objektivní odpověď, byl ve skupině s abirateronem 
36 % a ve skupině s placebem 16 % (p < 0,0001). 
 
Bolest: Léčba abirateronem významně snižovala riziko progrese průměrné intenzity bolesti o 18 % 
ve srovnání s placebem  (p = 0,0490). Medián doby do progrese byl 26,7 měsíce ve skupině 
s abirateronem a 18,4 měsíce ve skupině s placebem. 
 
Doba do snížení FACT-P (celkové skóre): Léčba abirateronem snižovala ve srovnání s placebem riziko 
snížení FACT-P (celkové skóre) o 22 % (p = 0,0028). Medián doby do snížení FACT-P (celkové skóre) 
byl 12,7 měsíce ve skupině s abirateronem a 8,3 měsíce ve skupině s placebem. 
 
Studie 301 (pacienti, kteří dříve dostávali chemoterapii)
Studie 301 zahrnovala pacienty, kteří byli dříve léčeni docetaxelem. Nebylo požadováno, aby pacienti 
dosáhli progrese během léčby docetaxelem, protože toxicita této chemoterapie může vést k vysazení. 
Pacienti dostávali ve studii léčbu až do doby, než byla pozorována progrese PSA (potvrzený 25% 
vzestup nad pacientův výchozí stav/nadir) zároveň s protokolem definovanou radiologickou progresí a 
symptomatickou nebo klinickou progresí. Z této studie byli vyloučeni pacienti s předchozí léčbou 
karcinomu prostaty ketokonazolem. Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo celkové přežití. 
 
Medián věku pacientů zahrnutých do studie byl 69 let (rozpětí 39 – 95). Počet pacientů léčených 
abirateronem podle rasy byl následující: 737 bělochů (93,2 %), 28 černochů (3,5 %), 11 Asiatů (1,4 %) 
a 14 ostatních (1,8 %). Jedenáct procent zahrnutých pacientů mělo ECOG skóre 2; u 70 %  existoval 
radiologický průkaz progrese onemocnění buď se zvýšením PSA, nebo bez něj; 70 % dostávalo 
v minulosti cytotoxickou chemoterapii a 30 % podstoupilo dvě chemoterapie. Metastázy v játrech byly 
přítomny u 11 % pacientů léčených abirateronem. 
 
Podle plánované analýzy provedené po 552 pozorovaných úmrtích zemřelo ve skupině léčené 
abirateronem  42 %  (333  ze 797) pacientů ve srovnání s placebem,  kde  zemřelo 55 %  (219  z 398). 
U pacientů léčených abirateronem bylo pozorováno statisticky významné zlepšení mediánu celkového 
přežití (viz tabulka 7). 
 
Tabulka 7: Celkové  přežití  pacientů  léčených  buď  abirateronem  nebo  placebem  v kombinaci 
s prednisonem   nebo   prednisolonem  a  zároveň  analogem  LHRH  nebo  předchozí 
orchiektomií 
 Abirateron 
(n = 797) 
Placebo 
(n = 398) 
Primární analýza přežití 
Úmrtí (%) 333 (42 %) 219 (55 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI)
14,8 (14,1; 15,4) 10,9 (10,2; 12,0) 
p hodnotaa < 0,Poměr rizik 
(95% CI)b 
0,646 (0,543; 0,768) 
Aktualizovaná analýza přežití 
Úmrtí (%) 501 (63 %) 274 (69 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI)
15,8 (14,8; 17,0) 11,2 (10,4; 13,1) 
Poměr rizik 
(95% CI)b 
0,740 (0,638; 0,859)
a p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle ECOG skóre účinnosti (0 - 1 vs. 2), skóre 
bolesti (chybějící vs. přítomna), počtu předchozích chemoterapeutických režimů (1 vs. 2) a typu 
progrese onemocnění (pouze PSA vs. radiografická). 
b Poměr rizik je odvozen ze stratifikovaného proporcionálního modelu rizika. Poměr rizik < 1  je  ve 
prospěch abirateronu. 
 
Ve všech časových bodech vyhodnocení po několika úvodních měsících léčby přežívalo více pacientů 
léčených abirateronem ve srovnání s pacienty léčenými placebem (viz obrázek 6). 
 
Obrázek 6: Kaplan Meierovy křivky přežití pro pacienty léčené buď abirateronem nebo placebem 
v kombinaci  s prednisonem  nebo  prednisolonem  a  zároveň  analogem  LHRH  nebo 
předchozí orchiektomií 
 
 
AA = abirateron 
Analýza přežití u podskupin ukázala přínos léčby abirateronem pro přežití (viz obrázek 7). 
 
Obrázek 7: Celkové přežití podle podskupin: poměr rizik a 95% interval spolehlivosti 
 
 
AA = abirateron; BPI = Brief Pain Inventory (dotazník bolesti); CI = interval spolehlivosti; ECOG = skóre účinnosti 
východní pracovní onkologické skupiny; HR = poměr rizik; NE = nelze vyhodnotit 
 
Navíc k pozorovanému zlepšení celkového přežití byly všechny sekundární cílové parametry studie 
lepší pro abirateron a zlepšení bylo po úpravě pro opakované testování statisticky signifikantní: 
 
U pacientů dostávajících abirateron se objevil významně vyšší celkový počet odpovědí týkající se PSA 
(definováno jako 50% snížení oproti výchozímu stavu), a to 38 % oproti placebu, kde byl podíl odpovědi 
10 %, p < 0,0001. 
 
Medián doby do progrese PSA byl 10,2 měsíce u pacientů léčených abirateron a 6,6 měsíce u pacientů 
léčených placebem [HR = 0,580; 95% CI: (0,462; 0,728), p < 0,0001]. 
 
Medián přežití bez radiologické progrese byl 5,6 měsíce u pacientů léčených abirateron a 3,6 měsíce 
u pacientů, kteří dostávali placebo [HR = 0,673; 95% CI: (0,585; 0,776), p < 0,0001]. 
 
Bolest
Podíl pacientů se zmírněním bolesti byl statisticky významně vyšší ve skupině s abirateronem oproti 
skupině s placebem (44 % vs. 27 %, p = 0,0002). Pacient se zmírněním bolesti byl definován jako ten, 
u kterého došlo během 24 hodin alespoň ke 30% zmírnění od výchozího stavu dle BPI-SF skóre intenzity 
nejhorší bolesti, aniž by tomuto pacientovi byla podávána další analgetika, přičemž toto zlepšení bylo 
pozorováno ve dvou po sobě jdoucích vyhodnoceních s odstupem čtyř týdnů. Úleva od bolesti byla 
hodnocena pouze u pacientů s výchozím skóre bolesti ≥ 4 a nejméně jedním skóre bolesti po zahájení 
léčby (n = 512). 
 
Ke zhoršení bolesti po 6 měsících (22 % vs. 28 %), po 12 měsících (30 % vs. 38 %) a po 18 měsících (35 % 
vs. 46 %) došlo u menšího podílu pacientů léčených abirateronem oproti placebu. Zhoršení bolesti bylo 
definováno jako zvýšení BPI-SF skóre intenzity nejhorší bolesti oproti výchozímu stavu o ≥ 30 % během 
předchozích 24 hodin, aniž došlo ke snížení podávání analgetik a které bylo pozorováno ve dvou po 
sobě jdoucích návštěvách. Doba do progrese bolesti u 25. percentilu byla 7,4 měsíce ve skupině 
s abirateronem oproti 4,7 měsíce ve skupině s placebem. 
 
Skeletální účinky
Nižší podíl skeletálních účinků se projevil u skupiny pacientů léčených abirateronem oproti skupině 
s placebem po 6 měsících (18 % vs. 28 %), po 12 měsících (30 % vs. 40 %) a po 18 měsících (35 % vs. 
40 %). Doba do prvního skeletálního účinku na 25. percentilu u skupiny s abirateronem (9,9 měsíce) 
byla  dvojnásobná oproti kontrolní  skupině  (4,9 měsíce).  Skeletální  účinek byl  definován  jako 
patologická fraktura, komprese páteře, paliativní radiace kostí nebo chirurgie kostí. 
 
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií 
s abirateronem u všech  podskupin  pediatrické  populace  u pokročilého  karcinomu  prostaty. 
Informace o pediatrickém použití viz bod 4.2.