Amlodipine/valsartan/hydrochlorothiazide polfa 
 
Pro kombinaci amlodipin/valsartan/hydrochlorothiazid nebyly provedeny žádné formální studie 
interakcí s jinými léčivými přípravky. V tomto bodu jsou proto uvedeny pouze informace o 
interakcích s jinými léčivými přípravky, které jsou známé pro jednotlivé léčivé látky přípravku.  
 
Je nicméně důležité vzít v potaz, že přípravek Amlodipine/Valsartan/Hydrochlorothiazide Polfa může 
zvyšovat hypotenzivní účinek jiných antihypertenziv. 
 
Současné podávání se nedoporučuje 
Jednotlivá složka přípravku 
Amlodipine/Valsartan/Hyd
ochlorothiazide Polfa  
Známá interakce s 
následujícími látkami 
Vliv interakce s jinými 
léčivými přípravky  
Valsartan a 
HCT  
Lithium  Při současném podávání lithia
s ACE inhibitory, antagonisty 
receptorů pro angiotenzin II 
včetně valsartanu nebo 
thiazidy, bylo popsáno 
reverzibilní zvýšení 
koncentrací lithia v séru a jeho 
toxické účinky. Riziko toxicity 
s přípravkem 
Amlodipine/Valsartan/Hydroc
hlorothiazide Polfa může být
pravděpodobně dále zvýšeno 
tím, že thiazidy snižují renální 
clearance lithia. Proto se při 
současném užívání se proto 
doporučuje pečlivé sledování 
hladiny lithia.  
Valsartan  Draslík šetřící diuretika,
přípravky k suplementaci 
draslíku, náhražky solí, které 
obsahují draslík, a jiné látky, 
které mohou zvyšovat hladiny 
draslíku  
Jestliže je považováno za 
nezbytné předepisovat léčivé
přípravky, které ovlivňují 
hladiny draslíku, v kombinaci 
s valsartanem, doporučuje se 
časté monitorování hladin 
draslíku v plazmě.  
Amlodipin  Grapefruit nebo grapefruitová 
šťáva 
Podávání amlodipinu s 
grapefruitem nebo
grapefruitovou šťávou není 
doporučeno, protože u 
některých pacientů může být 
zvýšena biologická 
dostupnost, což vede k zvýšení 
účinku snižování krevního 
tlaku.  
 
Opatrnost vyžadována při současném užití 
Jednotlivá složka přípravku 
Amlodipine/Valsartan/Hyd
ochlorothiazide Polfa 
Známá interakce s 
následujícími látkami
Vliv interakce s jinými léčivými 
přípravky
Amlodipin  Inhibitory CYP3A4 
(např. ketokonazol, 
itrakonazol, ritonavir)  
Současné podávání amlodipinu se
silnými nebo středně silnými 
inhibitory CYP3A4 (inhibitory 
proteázy, azolová antimykotika, 
makrolidy jako erythromycin 
nebo klarithromycin, verapamil 
nebo diltiazem) může významně 
zvýšit expozici amlodipinu. 
Klinické důsledky těchto 
farmakokinetických odchylek
mohou být výraznější u starších 
pacientů. Může být proto nutné 
pacienty klinicky sledovat a 
dávku upravit.  
 Induktory CYP3A(antiepileptika, [např. 
karbamazepin, fenobarbital, 
fenytoin, fosfenytoin, 
primidon], rifampicin, třezalka 
tečkovaná [Hypericum 
perforatum]) 
Při souběžné léčbě se známými 
induktory CYP3A4 se mohou
měnit plazmatické koncentrace 
amlodipinu. Proto je zapotřebí 
během souběžné léčby, zejména 
silnými induktory CYP3A4 (např. 
rifampicin, třezalka tečkovaná), a 
po ní monitorovat krevní tlak a 
případně zvážit úpravu dávky. 
 Simvastatin Současné podávání opakovaných 
dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg 
simvastatinu vedlo k 77% zvýšení 
expozice simvastatinu oproti 
podávání samotného simvastatinu. 
U pacientů léčených amlodipinem 
se doporučuje omezit dávky
simvastatinu na 20 mg denně. 
 Dantrolen (infuze) U zvířat byly po podání 
verapamilu a intravenózního 
dantrolenu pozorovány letální 
ventrikulární fibrilace a 
kardiovaskulární kolaps v 
souvislosti s hyperkalemií. Z 
důvodu možného rizika 
hyperkalemie je nutné se u 
pacientů náchylných ke vzniku 
maligní hypertermie a během 
léčby maligní hypertermie 
vyvarovat souběžnému podání 
blokátorů kalciového kanálu, jako 
je amlodipin. 
Valsartan a HCT  Nesteroidní protizánětlivé
přípravky (NSAID), včetně 
selektivních inhibitorů 
cyklooxygenázy 2 (COX-inhibitorů), acetylsalicylová 
NSAID mohou oslabit 
antihypertenzní účinek
antagonistů angiotenzinu II a 
hydrochlorothiazidu, jestliže jsou 
podávány současně. Navíc 
kyselina (>3 g/den), 
neselektivní NSAID  
současné podání přípravku 
Amlodipine/Valsartan/Hydrochlor
othiazide Polfa a NSAID může
vést ke zhoršení renálních funkcí 
a ke zvýšení hladiny draslíku v 
séru. Z tohoto důvodu se na 
začátku léčby doporučuje 
monitorování renálních funkcí, 
stejně jako adekvátní hydratace 
pacienta.  
Valsartan  Inhibitory membránového 
přenašeče (rifampicin,
cyklosporin) nebo efluxního 
transportéru (ritonavir)  
Výsledky z in vitro studie na
lidské jaterní tkáni naznačují, že 
valsartan je substrátem jaterního 
přenašeče OATP1B1 a jaterního 
efluxního transportéru MRP2. 
Současné podávání inhibitorů 
přenašeče (rifampicin,
cyklosporin) nebo efluxního 
transportéru (ritonavir) může 
zvýšit systémovou expozici k 
valsartanu.  
HCT  Alkohol, barbituráty nebo 
narkotika 
Současné podání thiazidových
diuretik s látkami, které mají vliv 
na snížení krevního tlaku (např. 
snížením činnosti sympatické 
centrální nervové soustavy nebo 
přímou vasodilatací) může 
potencovat ortostatickou 
hypotenzi.  
 Amantadin  Thiazidy, včetně 
hydrochlorothiazidu, mohou 
zvýšit riziko nežádoucích účinků 
amantadinu.  
 Anticholinergní látky a jiné 
léčivé přípravky ovlivňující 
motilitu žaludku  
Biologická dostupnost 
thiazidových diuretik může být
zvýšena anticholinergními 
látkami (např. atropin, biperiden), 
zřejmě v důsledku snížené 
gastrointestinální motility a 
rychlosti vyprazdňování žaludku. 
Naopak se přepokládá, že 
prokinetika, jako je cisaprid,
mohou snížit biologickou 
dostupnost thiazidových diuretik.  
 Antidiabetika (např. inzulin a 
perorální antidiabetika)  
Thiazidy mohou změnit
glukózovou toleranci. Úprava 
dávky antidiabetika může být 
nezbytná.  
 Metformin  
 
Metformin by měl být používán
pouze s opatrností kvůli riziku 
laktátové acidózy vyvolané 
možným funkčním renálním 
selháním spojeným s 
hydrochlorothiazidem.  
 Betablokátory a diazoxid  Současné použití thiazidových 
diuretik, včetně 
hydrochlorothiazidu, s 
betablokátory může zvýšit riziko 
hyperglykemie. Thiazidová 
diuretika, včetně 
hydrochlorothiazidu, mohou 
zvyšovat hyperglykemizující 
účinek diazoxidu.  
 Cyklosporin  Současná léčba cyklosporinem 
může zvýšit riziko hyperurikemie 
a komplikací typu dny.  
 Cytotoxické látky  Thiazidy, včetně 
hydrochlorothiazidu, mohou 
snižovat renální exkreci 
cytotoxických látek (např. 
cyklofosfamid, methotrexát) a 
potencovat tak jejich 
myelosupresivní účinek.  
 Digitalisové glykosidy  Thiazidy indukovaná 
hypokalemie či hypomagnezemie 
se mohou objevit jako nežádoucí 
účinky zvyšující výskyt srdečních 
arytmií způsobených digitalisem.  
 Jodové kontrastní látky  V případě diuretiky indukované 
dehydratace existuje zvýšené 
riziko akutního renálního selhání, 
především u vysokých dávek 
jodových přípravků. Pacienti mají 
být před podáním rehydratováni.  
 Iontoměniče  Absorpce thiazidových diuretik, 
zahrnujících hydrochlorothiazid, 
je snížena kolestyraminem nebo 
kolestipolem. To by mohlo vést k 
subterapeutickým účinkům 
thiazidových diuretik. Nicméně 
střídání dávek 
hydrochlorothiazidu a pryskyřice 
tak, že hydrochlorothiazid je 
podán minimálně 4 hodiny před a 
4-6 hodin po podání pryskyřic, by 
mělo teoreticky minimalizovat 
interakci.  
 Léčivé přípravky ovlivňující 
sérovou hladinu draslíku  
Hypokalemizující účinky 
hydrochlorothiazidu mohou být
zesíleny současným podáním 
kalium-deplečními diuretik, 
kortikosteroidů, laxativ, 
adrenokortikotropního hormonu 
(ACTH), amfotericinu, 
karbenoxolonu, penicilinu G a 
derivátů kyseliny salicylové nebo 
antiarytmik. Pokud jsou tyto 
léčivé přípravky předepisovány 
spolu s kombinací amlodipin 
/valsartan /hydrochlorothiazid, 
doporučuje se monitorování 
sérových hladin draslíku.  
 Léčivé přípravky ovlivňující 
sérovou hladinu sodíku  
Hyponatremické účinky diuretik 
mohou být zesíleny současným
podáním léčivých přípravků, jako 
jsou antidepresiva, 
antipsychotika, antiepileptika, atd. 
Opatrnost se doporučuje při 
dlouhodobém podávání těchto
léčivých přípravků.  
 Léčivé přípravky, které mohou 
vyvolat torsades de pointes  
Vzhledem k riziku hypokalemie 
má být hydrochlorothiazid
podáván s opatrností se 
současným podáváním léčivých 
přípravků, které mohou vyvolat 
torsades de pointes, zejména 
antiarytmik třídy Ia a III a 
některých antipsychotik.  
 Léčivé přípravky používané k 
léčbě dny (probenecid, 
sulfinpyrazon a alopurinol)  
Může být zapotřebí úprava dávky 
urikosurik, protože
hydrochlorothiazid může 
zvyšovat sérové hladiny kyseliny 
močové. Zvýšení dávky 
probenecidu a sulfinpyrazonu 
může být též zapotřebí.  
Současné podávání thiazidových 
diuretik, včetně
hydrochlorothiazidu, může zvýšit 
incidenci hypersenzitivity k 
alopurinolu.  
 Metyldopa  Existují izolovaná hlášení výskytu 
hemolytické anemie vyskytující 
se při současném podávání 
hydrochlorothiazidu a metyldopy.  
 Nedepolarizující periferní 
myorelaxancia (např. 
tubokurarin)  
Thiazidy, včetně 
hydrochlorothiazidu, potencují
účinek derivátů kurare.  
 Další antihypertenziva  Thiazidy zvyšují antihypertenzní 
účinky dalších antihypertenziv 
(např. guanetidinu, methyldopy, 
betablokátorů, vazodilatancií, 
blokátorů kalciových kanálů, 
ACE inhibitorů, blokátorů 
receptorů pro angiotenzin (ARB)
a přímých reninových inhibitorů 
(DRI).  
 Vasopresorické aminy (např. 
noradrenalin, adrenalin)  
Hydrochlorothiazid může snížit
účinky vazopresorických aminů 
jako je norandrenalin. Klinický 
význam tohoto účinku je nejasný 
a není dostatečný k vyloučení 
jejich užití.  
 Vitamín D a soli vápníku  Podávání thiazidových diuretik, 
včetně hydrochlorothiazidu, spolu 
s vitamínem D nebo solemi 
vápníku může potencovat vzestup 
sérových hladin vápníku. 
Souběžné podávání thiazidových 
diuretik může vést k
hyperkalcemii u pacientů se 
sklonem k hyperkalcemii (např. u 
hyperparatyreózy, malignity nebo 
vitamínem D zprostředkovaných 
stavů) zvýšením tubulární 
reabsorpce vápníku.  
 
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí ARB, inhibitorů ACE nebo 
aliskirenu  
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) 
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo 
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená 
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující 
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).