Aulin 
  
Nimesulid se po perorálním podání dobře absorbuje. Po podání jednotlivé dávky 100 mg nimesulidu je 
u dospělých dosaženo maximální plazmatické koncentrace (3-4 mg/l) v průběhu 2-3 hodin. AUC = 35 mg.h/l. Mezi těmito hodnotami a výsledky získanými po podávání dávky 100 mg 2x denně po dobu 
dní nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly.   
  
Až 97,5 % se váže na bílkoviny plazmy.   
  
Nimesulid  je  několika  způsoby  výrazně  metabolizován  v  játrech,  včetně  izoenzymu  2C9  systému 
cytochromu P450 (CYP). Při podávání kombinací léčiv, která jsou taktéž metabolizována CYP2C9, je 
tedy nutné uvažovat o možných interakcích (viz bod 4.5). Hlavním metabolitem je para-hydroxy derivát, 
jenž je také farmakologicky aktivní. Časový interval do zjištění této látky v krevním oběhu je krátký 
(cca 0,8 hodiny), avšak rychlost jeho tvorby není vysoká a je mnohem nižší než je rychlost absorpce 
nimesulidu. Hydroxynimesulid je jediný metabolit, který je možné v plazmě detekovat a je téměř úplně 
konjugován. Hodnota T½ činí 3,2-6,0 hod.   
  
Nimesulid je vylučován převážně močí (cca 50 % podané dávky).   
Jen 1–3 % se vylučuje v nezměněné formě. Hydroxynimesulid, hlavní metabolit, je možné zjistit jen ve 
formě glukuronátu. Přibližně 29 % podané dávky se po metabolizaci vylučuje stolicí.   
  
Kinetický profil nimesulidu byl po jednotlivém i opakovaném podání starším pacientům nezměněn.   
  
V rámci akutní experimentální studie, kdy byl nimesulid podáván pacientům trpícím mírnou či středně 
závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30-80 ml/min) a zdravým dobrovolníkům, 
nebyla maximální plazmatická koncentrace nimesulidu ani jeho hlavního metabolitu u osob s poruchou 
renálních funkcí oproti zdravým dobrovolníkům zvýšená. Hodnoty AUC a t1/2 beta byly o 50 % vyšší, 
byly  však  vždy  v  rozmezí  kinetických  hodnot  pozorovaných  v  případě  nimesulidu  u  zdravých 
dobrovolníků.   
Opakované podání léku nezpůsobilo jeho akumulaci v organismu.  
Nimesulid je kontraindikován u pacientů s poruchou funkce jater (viz bod 4.3).  
 
10/11