Bloxazoc 
 
Metoprolol  je  substrátem  CYP2D6.  Léčivé  přípravky,  které inhibují  CYP2D6,  mohou  ovlivňovat 
plazmatickou  koncentraci metoprololu.  Příklady  léčivých  přípravků,  které inhibují  CYP2D6,  jsou 
chinidin, terbinafin, paroxetin, fluoxetin, sertralin, celekoxib, propafenon a difenhydramin. Pokud se u 
pacientů  léčených  přípravkem  Bloxazoc  zahajuje  léčba  těmito  léky,  může  být  nutné  snížit  dávku 
přípravku Bloxazoc. 
 
Je třeba se vyhnout následujícím kombinacím s přípravkem Bloxazoc: 
 
Deriváty  kyseliny barbiturové: Barbituráty  (zkoumáno  u  pentobarbitalu)  indukují metabolismus 
metoprololu indukcí enzymu. 
 
Propafenon: Při  podávání  propafenonu  čtyřem  pacientům  léčeným  metoprololem  se  plazmatické 
koncentrace  metoprololu  zvýšily  2-5krát  a  dva  pacienti  prodělali  nežádoucí  účinky  typické  pro 
metoprolol.  Interakce  byla  potvrzena  u  osmi zdravých  dobrovolníků.  Interakci  lze  pravděpodobně 
vysvětlit  tím,  že  propafenon, podobně  jako chinidin, inhibuje  metabolismus  metoprololu  přes 
cytochrom P450 2D6. Tuto kombinaci je pravděpodobně obtížné zvládnout, protože propafenon má 
také vlastnosti blokující beta-receptory. 
 
Verapamil: V   kombinaci   s léky  blokujícími  beta-receptor   (popsáno pro   atenolol,   propranolol 
a pindolol) může verapamil způsobit bradykardii a pokles krevního tlaku. Verapamil a beta-blokátory 
mají aditivní inhibiční účinky na AV vedení a funkci sinusového uzlu. 
 
 
Následující kombinace s přípravkem Bloxazoc mohou vyžadovat úpravu dávkování léku: 
 
Amiodaron: Případová zpráva naznačuje, že u pacientů léčených amiodaronem se při souběžné léčbě 
metoprololem může vyvinout výrazná sinusová bradykardie. Amiodaron má extrémně dlouhý poločas 
(okolo 50 dní), což znamená, že interakce mohou nastat i dlouhou dobu po vysazení léku. 
 
Antiarytmika,  třída  I: Antiarytmika třídy I a  léky  blokující  beta-receptor  mají  aditivní  negativní 
inotropní účinky, které mohou u pacientů s poruchou funkce levé komory vyústit ve vážné nežádoucí 
hemodynamické  účinky.  Této  kombinaci  je  třeba  se  vyhnout  také u  „sick-sinus  syndromu“ 
a u patologického AV vedení. Interakce je nejlépe zdokumentována pro disopyramid.  
 
Nesteroidní protizánětlivé/antirevmatické léky: Bylo prokázáno, že NSAID-antiflogistika působí proti 
antihypertenznímu účinku léků blokujících beta-receptor. Primárně byl studován indometacin.  Tato 
interakce se pravděpodobně nevyskytuje se sulindakem. Negativní studie interakcí byla  provedena 
s diklofenakem. 
 
Digitalisové  glykosidy: Digitalisové  glykosidy  ve  spojení  s beta-blokátory mohou zvýšit  dobu 
atrioventrikulárního vedení a mohou vyvolat bradykardii. 
 
Difenhydramin: Difenhydramin  snižuje  (2,5krát)  clearance  metoprololu  na  alfa-hydroxymetoprolol 
prostřednictvím CYP 2D6 u rychle hydroxylujících osob. Účinky metoprololu jsou zesíleny. 
 
Diltiazem: Diltiazem a blokátory beta-receptoru mají aditivní inhibiční účinky na AV vedení a funkci 
sinusového uzlu. V průběhu kombinované léčby s diltiazemem byla pozorována (kazuistiky) výrazná 
bradykardie. 
 
Epinefrin: Existuje  asi  deset hlášení o  pacientech léčených neselektivními blokátory beta-receptorů 
(včetně pindololu a propranololu), u kterých se po podání epinefrinu (adrenalinu) vyvinula výrazná 
hypertenze  a  bradykardie.  Tato  klinická  pozorování  byla  potvrzena  ve  studiích  u  zdravých 
dobrovolníků. To také naznačuje, že epinefrin (adrenalin) v lokálních anesteticích může vyvolat tyto 
reakce po intravazálním podání. Riziko je pravděpodobně menší u kardioselektivních blokátorů beta-
receptoru. 
 
Fenylpropanolamin: Fenylpropanolamin (norefedrin) v jednotlivých dávkách 50 mg může u zdravých 
dobrovolníků zvýšit diastolický krevní tlak až na patologické hodnoty. Propranolol obecně působí 
proti  zvýšení  krevního  tlaku  vyvolaného  fenylpropanolaminem.  Nicméně  blokátory  beta-receptoru 
mohou u pacientů, kteří užívají vysoké dávky fenylpropanolaminu, vyvolat paradoxní hypertenzní 
reakce. V několika případech byly popsány hypertenzní krize i v průběhu léčby pouze samotným 
fenylpropanolaminem. 
 
Chinidin: Chinidin inhibuje metabolismus metoprololu u takzvaných rychle hydroxylujících osob (ve 
Švédsku více než  90 %), což  vede  k  výrazně zvýšeným  plazmatickým  hladinám a posílené beta-
blokádě. Odpovídající interakce se může objevit i u jiných beta-blokátorů, které jsou metabolizovány 
stejným enzymem (cytochrom P450 2D6). 
 
Klonidin: Hypertenzní reakce při náhlém vysazení klonidinu může být beta-blokátory zesílena. Pokud 
je třeba  souběžnou léčbu klonidinem  přerušit,  je  třeba vysadit beta-blokátor několik  dní  před 
klonidinem. 
 
Rifampicin: Rifampicin  může  indukovat  metabolismus  metoprololu,  což  vede  ke  snížení 
plazmatických hladin. 
 
Zvýšený lékařský  dohled  vyžadují  pacienti,  kteří  užívají  souběžně jiné beta-blokátory (např. oční 
kapky) nebo inhibitory  MAO. U  pacientů léčených  blokátory  beta-receptoru mohou inhalační 
anestetika zvýšit kardiodepresivní účinek. Dávkování perorálních antidiabetik může být u pacientů 
 
užívajících beta-blokátory nutné upravit. Plazmatická koncentrace metoprololu se může zvýšit, pokud 
jsou souběžně podávány cimetidin nebo hydralazin.