Carvesan 6,25 
Absorpce
Po perorálním podání 25mg tobolky zdravým subjektům se karvedilol rychle vstřebával s maximální 
plazmatickou koncentrací Cmax 21 mg/l, které dosahoval přibližně za 1,5 hodiny (tmax). Hodnoty Cmax 
jsou přímo úměrné dávce. Po perorálním podání prochází karvedilol výrazným metabolismem prvního 
průchodu, který vede k přibližně 25% biologické dostupnosti u zdravých mužů. Karvedilol je racemát 
a zdá se, že S-(-)-enantiomer je metabolizován rychleji než R-(+)-enantiomer, což ukazuje na absolutní 
perorální biologickou dostupnost 15 % ve srovnání s 31 % u R-(+)-enantiomeru. Maximální plazmatické 
koncentrace  R-karvedilolu jsou přibližně dvojnásobné ve srovnání s S-karvedilolem. Studie in  vitro 
prokázaly, že karvedilol je substrátem efluxního transportéru glykoproteinu P. Role glykoproteinu P 
v dispozici karvedilolu byla prokázána rovněž in vivo u zdravých dobrovolníků. Potrava neovlivňuje 
biologickou  dostupnost  ani  maximální  sérovou  koncentraci,  avšak  čas  k dosažení  maximální 
koncentrace se prodlouží. 
Distribuce
Karvedilol je vysoce lipofilní látka, která se z přibližně 95 % váže na plazmatické bílkoviny. Distribuční 
objem se pohybuje mezi 1,5 a 2 l/kg a vzrůstá u pacientů s cirhózou jater. Enterohepatální cirkulace 
původní substance byla prokázána u zvířat. 
Metabolismus
Karvedilol je v játrech rozsáhle metabolizován pomocí oxidace a konjugace na řadu metabolitů, které 
jsou vylučovány hlavně žlučí. 
Karvedilol  je  metabolizován  játry,  především  vazbou  na  kyselinu glukuronovou.  Demetylací 
a hydroxylací fenolového jádra vznikají tři aktivní metabolity s aktivitou  beta-blokátoru. Na základě 
preklinických  studií  má  metabolit  4-hydroxyfenol  přibližně  13x  větší  beta-blokační  účinek  než 
karvedilol. Ve srovnání s karvedilolem vykazují tři aktivní metabolity slabou vasodilatační aktivitu. 
U člověka  je  jejich  koncentrace  10krát  nižší, než  je  hladina  mateřské  látky.  Navíc  jsou  dva 
hydroxykarbazolové metabolity karvedilolu extrémně účinné antioxidanty, vykazující 30–80krát větší 
antioxidační účinnost než karvedilol. 
Farmakokinetické studie u člověka ukázaly, že oxidativní metabolismus karvedilolu je stereoselektivní. 
Výsledky studie in  vitro ukazují, že na oxidaci a hydroxylaci se mohou podílet odlišné izoenzymy 
cytochromu  P450 a  to  CYP2D6,  CYP3A4,  CYP2E1,  CYP2C9  a  CYP1A2.  Studie  se  zdravými 
dobrovolníky i pacienty ukázaly, že R-enantiomer je převážně metabolizován pomocí CYP2D6, zatímco 
S-enantiomer je metabolizován hlavně CYP2D6 a CYP2C9. 
Genetický polymorfismus
Výsledky farmakokinetických studií u člověka prokázaly, že CYP2D6 hraje hlavní roli v metabolismu 
R- a S-karvedilolu. V důsledku toho dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací R- a S-karvedilolu 
u  pomalých  metabolizátorů  CYP2D6.  Důležitost  genotypu  CYP2D6  ve  farmakokinetice  R- a  S- 
karvedilolu  byla  potvrzena  v  populačních  farmakokinetických  studiích,  zatímco  jiné  studie  toto 
pozorování  nepotvrdily.  Z  toho  bylo  vyvozeno,  že  genetický  polymorfismus  CYP2D6  může  mít 
omezený klinický význam. 
Farmakokinetika karvedilolu je ovlivněna věkem - plazmatické koncentrace karvedilolu jsou přibližně 
o 50 % vyšší u starších jedinců než u mladých. Tato skutečnost je zohledněna v doporučeném dávkování 
u starších pacientů s hypertenzí a ICHS (viz bod 4.2). Klinická studie prováděná u starších pacientů 
s hypertenzí neprokázala žádný rozdíl v profilu nežádoucích příhod v porovnání s mladšími pacienty. 
 
Jiná klinická studie prováděná u starších pacientů s ischemickou chorobou srdeční neprokázala žádný 
rozdíl v profilu nežádoucích příhod v porovnání s mladšími pacienty. Uvedený bezpečnostní profil nebyl 
ověřen u ostatních skupin pacientů, u nichž je podávání přípravku CARVESAN indikováno (chronické 
srdeční selhání, dysfunkce levé komory po akutním infarktu myokardu). 
Ve studii s pacienty s cirhotickým onemocněním jater byla biologická dostupnost karvedilolu čtyřikrát 
větší  a  maximální  plazmatická  koncentrace  pětkrát  vyšší  než  u zdravých  jedinců. U  některých 
hypertenzních pacientů se středním až těžkým poškozením ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) 
byly pozorovány průměrné hodnoty AUC pro karvedilol o 40–50% vyšší ve srovnání s hypertenzními 
pacienty s normální funkcí ledvin. Rovněž hodnoty maximální plazmatické koncentrace byly u pacientů 
s renální insuficiencí vyšší v průměru o 10–20 %. Navzdory těmto rozdílům se individuální hodnoty 
AUC a maximální plazmatické koncentrace mezi oběma skupinami pacientů významně překrývaly 
z důvodu široké individuální variability v každé ze skupin. Rozdíly ve farmakokinetice mezi oběma 
skupinami byly tudíž mírné a statisticky nesignifikantní. Karvedilol byl u obou skupin pacientů dobře 
tolerován. U pacientů s renální insuficiencí se vylučování nemetabolizovaného léčivého přípravku 
ledvinami snižuje, nicméně vzhledem k minimálnímu vylučování karvedilolu ledvinami (méně než 2 % 
podané dávky) jsou změny ve farmakokinetických parametrech mírné. 
Eliminace
Po jednorázové perorální dávce 50 mg karvedilolu se přibližně 60 % látky vyloučí do žluči a odchází 
stolicí ve formě metabolitů v průběhu 11 dnů. Po jednorázové perorální dávce se pouze asi 16 % vyloučí 
do moči ve formě karvedilolu nebo jeho metabolitů. Močí se v nezměněné formě vyloučí méně než 2 % 
podané látky. Po intravenózní infuzi 12,5 mg zdravým dobrovolníkům dosahuje plazmatická clearance 
karvedilolu přibližně 600 ml/min a eliminační poločas okolo 2,5 hodiny. 
Eliminační poločas 50mg tobolky pozorovaný u stejných osob byl 6,5 hodiny, což odpovídá poločasu 
absorpce  z  tobolky.  Po  perorálním  podání  je  celková  tělesná  clearance  S-karvedilolu  přibližně 
dvojnásobná než R-karvedilolu. 
Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů 
Děti
Hodnocení u pediatrických pacientů ukázalo, že clearance upravená podle tělesné hmotnosti je výrazně 
vyšší u pediatrických pacientů ve srovnání s dospělými. 
Starší pacienti
Věk nemá žádný statisticky významný vliv na farmakokinetiku karvedilolu u pacientů s hypertenzí. 
Porucha funkce ledvin
U  pacientů  s  hypertenzí  a  renální  insuficiencí  se  plocha  pod  křivkou  plazmatických  koncentrací, 
eliminační  poločas  ani  maximální  plazmatické  koncentrace  významně  nemění.  Renální  exkrece 
nezměněného léku klesá u pacientů s renální insuficiencí, změny farmakokinetických parametrů jsou 
však mírné. 
U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin není potřeba upravovat dávkování 
karvedilolu (viz. bod 4.2). 
Karvedilol  se  neeliminuje  v  průběhu  dialýzy,  protože  neprochází  dialyzační  membránou, 
pravděpodobně v důsledku vysoké vazby na plazmatické bílkoviny. 
Porucha funkce jater
Viz bod 4.3 a bod 4.4. 
Srdeční selhání
Ve  studii  u  24 japonských pacientů se srdečním selháním byla významně snížená clearance R a S- 
karvedilolu než předtím u zdravých dobrovolníků. Tyto výsledky naznačují, že farmakokinetika R a S-
karvedilolu je významně změněna srdečním selháním.