Combiso 
 
Pokud to není jasně indikováno, nesmí být léčba bisoprololem náhle vysazena, protože náhlé vysazení 
bisoprololu může vést k akutnímu zhoršení stavu pacienta, zvláště u pacientů s ischemickou chorobou 
srdeční (viz bod 4.2). 
Přípravek Combiso musí být používán s opatrností u pacientů s následujícími stavy: 
- srdeční selhání, 
- diabetes   mellitus   s velkými  výkyvy  hodnot  glykémie;  příznaky  hypoglykémie  mohou  být 
maskovány (např. tachykardie, palpitace nebo pocení), 
- přísná dieta, 
- AV blok prvního stupně, 
selektivitě, není možné úplně vyloučit záchvaty anginy, pokud se bisoprolol podává pacientům s 
Prinzmetalovou anginou. 
- periferní cirkulační poruchy; zhoršení příznaků může nastat zejména na začátku terapie, 
- hypovolémie, 
- zhoršení jaterních funkcí. 
 
Podobně jako jiné beta-blokátory, může bisoprolol zvyšovat citlivost k alergenům, jakož i zvyšovat 
závažnost anafylaktických reakcí. To se týká také desenzibilizační léčby. Léčba epinefrinem nemusí mít 
vždy očekávaný terapeutický účinek. 
Pacienti s lupénkou nebo s anamnézou lupénky by měli být léčeni beta-blokátory (např. bisoprololem) 
pouze po pečlivém zvážení přínosů a rizik. 
Příznaky thyreotoxikózy mohou být při léčbě bisoprololem maskovány. 
U pacientů s feochromocytomem nesmí být bisoprolol podáván dříve než po blokádě alfa-adrenergních 
receptorů. 
U pacientů podstupujících celkovou anestézii snižuje beta blokáda výskyt arytmií a myokardiální 
ischémie během indukce, intubace a v pooperační fázi. V současné době se doporučuje, aby byla beta 
blokáda udržována během operace. Anesteziolog musí být informován o tom, že pacient užívá beta-
blokátory z důvodu  možných  interakcí  s jinými  léčivými  přípravky,  které  by  mohly  vést 
k bradyarytmiím, oslabení reflexní tachykardie a snížení reflexní schopnosti kompenzovat krevní ztráty. 
Pokud je vysazení beta-blokátoru před chirurgickým zákrokem považováno za nutné, mělo by být 
provedeno postupně a mělo by být dokončeno 48 hodin před anestézií. 
Ačkoli kardioselektivní (beta1) beta-blokátory mohou mít menší vliv na plicní funkce než neselektivní 
beta-blokátory (stejně jako všechny ostatní beta-blokátory), měli bychom se vyhnout jejich používání 
u pacientů s obstrukční plicní nemocí, pokud k jejich použití není klinický důvod. Pokud takový důvod 
existuje, je možno Combiso s opatrností podat. U pacientů s obstrukční plicní nemocí by měla být léčba 
bisoprololem zahájena nejnižší možnou dávkou a pacienti by měli být pečlivě monitorováni s ohledem 
na nové příznaky (např. dušnost, intolerance zátěže, kašel). V případě bronchiálního astmatu nebo 
chronické obstrukční choroby bronchopulmonální, které mohou způsobit symptomy, je doporučeno 
souběžně  podávat  bronchodilatační  terapii.  Příležitostně  se  u pacientů  s astmatem  může  zvýšit 
rezistence dýchacích cest, a proto může být potřeba zvýšit dávku beta2-stimulancií. 
Při léčbě thiazidovými diuretiky se mohou objevit fotosenzitivní reakce. Pokud se objeví fotosenzitivní 
reakce,  je  doporučeno  chránit  exponované  oblasti  před  sluncem  nebo  umělým UVA  zářením. 
V závažných případech může být nutné ukončit léčbu. 
Dlouhodobé, kontinuální podávání hydrochlorothiazidu může vést k poruchám rovnováhy tekutin a 
elektrolytů,  zvláště  k hypokalémii  a  hyponatrémii,  také  k hypomagnesémii  a  hypochlorémii  a 
k hyperkalcémii.  Hypokalémie  podporuje  vývoj  závažných  poruch  srdečního  rytmu,  zvláště  typu 
torsades de pointes, které mohou být fatální. 
Během dlouhodobé léčby přípravkem Combiso je doporučeno sledování hladin elektrolytů v séru 
(zvláště draslíku, sodíku a vápníku), kreatininu a močoviny, hladinu lipidů v séru (cholesterol a 
triglyceridy), kyseliny močové a rovněž glukózy. 
U hyperurikemických pacientů může dojít ke zvýšení rizika záchvatu dny. 
 
Choroidální efuze, akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem 
Sulfonamidy nebo deriváty sulfonamidů mohou způsobit idiosynkratickou reakci vedoucí k choroidální 
efuzi s defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu s uzavřeným úhlem. Příznaky 
zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolesti očí a obvykle se objevují během hodin až týdnů po 
zahájení léčby. Neléčený akutní glaukom s uzavřeným úhlem může vést k trvalé ztrátě zraku. Primární 
léčba spočívá v co nejrychlejším vysazení léčiva. Pokud se nitrooční tlak nepodaří dostat pod kontrolu, 
je třeba zvážit rychlou medikamentózní nebo chirurgickou léčbu. Rizikové faktory pro rozvoj akutního 
glaukomu s uzavřeným úhlem mohou zahrnovat alergie na sulfonamidy nebo peniciliny v anamnéze. 
 
Akutní respirační toxicita
Po užití hydrochlorothiazidu byly hlášeny velmi vzácné závažné případy akutní respirační toxicity, 
včetně syndromu akutní respirační tísně (ARDS). Plicní edém se obvykle projeví v průběhu několika 
minut až hodin po podání hydrochlorothiazidu. Při nástupu jsou příznaky dušnost, horečka, zhoršení 
funkce plic a hypotenze. V případě podezření na diagnózu ARDS je třeba přípravek Combiso vysadit a 
podat vhodnou léčbu. Hydrochlorothiazid nemá být podáván pacientům, u kterých se již dříve po užití 
hydrochlorothiazidu vyskytl ARDS. 
 
Nemelanomové kožní nádory
Ve dvou epidemiologických studiích vycházejících z Dánského národního registru karcinomů bylo se 
zvyšující se kumulativní dávkou hydrochlorothiazidu (HCTZ) pozorováno zvýšené riziko 
nemelanomových kožních nádorů (NMSC - non-melanoma skin cancer) [bazaliomy čili bazocelulární 
karcinomy (BCC - basal cell carcinoma) a spinaliomy čili skvamocelulární dlaždicobuněčné 
karcinomy (SCC - squamous cell carcinoma)]. Příčinou vzniku NMSC by případně mohla být 
fotoaktivita HCTZ.  
Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby si pravidelně 
kontrolovali, zda se jim na kůži neobjevily nové léze, a aby o každé podezřelé kožní lézi okamžitě 
informovali  lékaře.  Z  důvodu  minimalizace  rizika  vzniku  kožního  nádoru  pacientům  mají  být 
doporučena možná preventivní opatření, jako je omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření 
a v případě expozice odpovídající ochrana. Podezřelé kožní léze mají být okamžitě prozkoumány, 
případně  včetně  histologického  vyšetření  vzorku  tkáně. Užívání  HCTZ  má  být  rovněž  opětovně 
posouzeno u pacientů, kteří v minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8).