Concor combi 
V souvislosti s amlodipinem: 
Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin 
- Inhibitory  CYP3A4: Při současném užívání amlodipinu spolu se silnými nebo středně silnými 
inhibitory CYP3A4 (např. inhibitory proteázy jako je indinavir, saquinavir a ritonavir; azolovými 
antimykotiky  jako  flukonazol  a  itrakonazol;  makrolidy  jako  je  erythromycin  nebo klarithromycin; 
verapamil  nebo  diltiazem) může dojít k významnému zvýšení expozice amlodipinu, což vede ke 
zvýšenému riziku hypotenze. Klinický význam těchto farmakokinetických změn může být výraznější u 
starších pacientů. Může být proto nutné klinické monitorování a úprava dávkování. 
- Induktory  CYP3A4: Při  souběžné  léčbě  se  známými  induktory  CYP3A4  se  mohou  měnit 
plazmatické koncentrace amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými 
induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně 
zvážit úpravu dávky.  
 
Podávání amlodipinu s grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou není doporučeno, protože u 
některých pacientů může dojít ke zvýšení biologické dostupnosti, což může vést ke zvýšeným 
hypotenzivním účinkům. 
 
Dantrolen (infuze) 
U zvířat byly pozorovány letální komorová fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s 
hyperkalemií po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu. Vzhledem k riziku hyperkalemie 
není u pacientů náchylných k maligní hypertermii a léčených pro maligní hypertermii doporučeno 
podávat současně blokátory kalciového kanálu, jako je amlodipin. 
Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky 
 
Účinek amlodipinu projevující se snížením krevního tlaku zesiluje účinky jiných léčivých přípravků 
s antihypertenzivními vlastnostmi. 
Strana 5 (celkem 14) 
 
Takrolimus 
Při současném podávání s amlodipinem existuje riziko zvýšených hladin takrolimu v krvi, ale 
farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se zamezilo toxicitě takrolimu, je 
u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorovat hladiny 
takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu. 
 
Cyklosporin
U cyklosporinu a amlodipinu nebyly provedeny žádné studie interakcí u zdravých dobrovolníků nebo 
u ostatní populace s výjimkou pacientů po transplantaci ledvin, u kterých bylo pozorováno variabilní 
zvýšení minimální koncentrace (v průměru 0 %–40 %) cyklosporinu. U pacientů léčených 
amlodipinem po transplantaci ledvin je třeba zvážit monitorování hladin cyklosporinu a pokud je to 
nutné, snížit dávku cyklosporinu. 
 
Simvastatin
Současné podávání více dávek amlodipinu 10 mg se simvastatinem 80 mg vedlo k 77% 
zvýšení expozice simvastatinu v porovnání se simvastatinem v monoterapii. U pacientů 
léčených amlodipinem je třeba omezit dávku simvastatinu na 20 mg denně. 
V klinických studiích interakcí nebyl zjištěn vliv amlodipinu na farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu 
nebo warfarinu. 
 
V souvislosti s bisoprololem: 
Nedoporučené kombinace: 
- Antagonisté  kalcia  typu  verapamilu a   v menší  míře  typu  diltiazemu:  Negativní  vliv na 
kontraktilitu,  atrioventrikulární  vedení  a  krevní  tlak.  Intravenózní  podání  verapamilu  u  pacientů 
léčených beta-blokátory může vést k hluboké hypotenzi a atrioventrikulární blokádě.  
- Centrálně  působící  antihypertenziva jako   klonidin,   methyldopa,   moxonodin,   rilmenidin: 
Současné  užívání  centrálně  působících  antihypertenziv  může  vést  ke  snížení  tepové  frekvence  a 
srdečního výdeje a k vasodilataci. Náhlé vysazení léku může zvýšit riziko „rebound hypertenze“. 
Kombinace, které je třeba použít se zvláštní opatrností
- Antagonisté kalcia dihydropyridinového typu jako např. nifedipin: Současné užívání může zvýšit 
riziko hypotenze a u pacientů se srdečním selháním nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce 
komory jako pumpy. 
- Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): 
Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení a negativní inotropní účinek může být zesílen. 
- Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být 
zesílen. 
- Parasympatomimetika: Současné užívání může zvýšit dobu atrioventrikulárního vedení a tím i 
riziko bradykardie. 
- Přípravky s obsahem lokálního beta-blokátoru (např. oční kapky pro léčbu glaukomu) mohou 
zvýšit systémové účinky bisoprololu. 
adrenergních receptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.  
- Anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové 
anestézii viz bod 4.4). 
- Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventrikulárního vedení.  
- Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzní účinek bisoprololu. 
- Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin):  Kombinace  s bisoprololem může snížit 
účinek obou látek.  
Strana 6 (celkem 14)
- Sympatomimetika  aktivující  beta  i  alfa-adrenergní receptory (např. norepinefrin, epinefrin): 
Kombinace  s bisoprololem může demaskovat vasokonstrikční účinky těchto látek, zprostředkované 
alfa-adrenergními receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku. Předpokládá se, že tyto interakce jsou 
pravděpodobnější při použití neselektivních beta-blokátorů. 
- Současné užívání s antihypertenzivy a s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní tlak 
(např. tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny) může zvýšit riziko hypotenze. 
Kombinace vyžadující pozornost: 
- Meflochin: zvýšené riziko bradykardie. 
- Inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzní účinek beta-
blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.