Sp. zn. sukls 
    SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
DEXKETOPROFEN ADAMED 50 mg/2ml injekční/infuzní roztok  
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jedna ampule o obsahu 2 ml obsahuje: dexketoprofen 50 mg (jako dexketoprofen-trometamol).  
Jeden ml roztoku pro injekce obsahuje dexketoprofen 25 mg (jako dexketoprofen-trometamol).  
 
Pomocné látky se známým účinkem:  
200 mg ethanolu 96% a méně než 23 mg (0,147 mmol) sodíku (jako chlorid sodný a disiřičitan sodný) 
v jedné ampuli. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Injekční/infuzní roztok.  
Čirý, bezbarvý roztok. 
pH (6,5 – 8,5) 
Osmolarita: 270–328 mOsm/l 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Symptomatická léčba  akutní  bolesti  střední  až silné  intenzity,  není-li vhodné  perorální podání, 
například v případě pooperační bolesti, renální koliky nebo bolesti zad. 
 
4.2 Dávkování a způsob podávání 
 
Dávkování 
Dospělí: 
Doporučená dávka je 50 mg každých 8-12 hodin. V případě potřeby je možné podání opakovat po  
hodinách. Celková denní dávka nemá překročit 150 mg. 
 
DEXKETOPROFEN ADAMEDje určen ke krátkodobému použití a léčba musí být omezena na akutní 
symptomatické období (ne více než dva dny). Pacienti by měli být dle možností převedeni na perorální 
analgetickou terapii. 
 
Nežádoucí účinky je možné minimalizovat použitím nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu 
potřebnou k potlačení příznaků (viz bod 4.4). 
 
V případě středně silné až silné pooperační bolesti je možné DEXKETOPROFEN ADAMED použít, 
je-li  to  indikováno, v kombinaci  s opioidními  analgetiky  u  dospělých  ve  stejných doporučených 
dávkách (viz bod 5.1). 
 
Starší pacienti: 
 
U starších pacientů není obecně nezbytné upravovat dávku. Nicméně z důvodu fyziologického poklesu 
renální funkce u starších pacientů se doporučuje v případě lehké poruchy renální funkce nižší dávka: 
50 mg jako celková denní dávka (viz bod 4.4). 
 
Porucha funkce jater: 
U pacientů s mírnou až středně těžkou (Child-Pugh skóre 5 - 9) poruchou funkce jater má být celková 
denní dávka  snížena na 50 mg a jaterní funkce mají být důkladně monitorovány (viz  bod  4.4). 
DEXKETOPROFEN  ADAMED se nesmí používat u pacientů s těžkou jaterní dysfunkcí (Child-
Pughovo skóre 10–15) (viz bod 4.3). 
 
Porucha funkce ledvin: 
U  pacientů s mírnou poruchou renální funkce (clearance  kreatininu  60 – 89 ml/min) má být celková 
denní dávka snížena na 50 mg (viz  bod  4.4). DEXKETOPROFEN  ADAMED se nesmí používat u 
pacientů se středně těžkou až těžkou  poruchou  funkce  ledvin (clearance  kreatininu  <59 ml/min)  (viz 
bod 4.3). 
 
Pediatrická populace: 
Studie přípravku DEXKETOPROFEN  ADAMED nebyly u dětí a dospívajících provedeny. Proto 
nebyla stanovena bezpečnost a účinnost a přípravek se nemá používat u dětí a dospívajících. 
 
Způsob podání
DEXKETOPROFEN ADAMED může být podán jak intramuskulárně, tak intravenózně: 
- Intramuskulární, podání: obsah jedné ampule (2 ml) přípravku DEXKETOPROFEN ADAMED 
se podává pomalou injekcí hluboko do svalu. 
 
- Intravenózní podání: 
- Intravenózní infuze: zředěný roztok připravený dle pokynů v bodě 6.6 se podává pomalou 
nitrožilní infuzí po dobu 10 až 30 minut. Roztok musí být vždy chráněn před přirozeným 
denním světlem. 
- Intravenózní bolus: je-li to nutné, je  možné podat obsah jedné ampule (2 ml) přípravku 
DEXKETOPROFEN  ADAMED jako pomalý intravenózní bolus,  aplikuje se po  dobu  ne 
kratší než 15 sekund. 
 
Pokyny pro zacházení s přípravkem: 
Je-li DEXKETOPROFEN  ADAMED podáván intramuskulárně nebo  jako intravenózní bolus,  musí 
být roztok podán ihned, jakmile je natažen z ampule (viz také body 6.2 a 6.6). 
 
Pro použití ve formě intravenózní infuze musí být roztok zředěn za aseptických podmínek a chráněn 
před přirozeným denním  světlem  (viz  také  body  6.3  a  6.6). Návod k naředění tohoto léčivého 
přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
DEXKETOPROFEN ADAMED se nesmí podávat v následujících případech: 
- u pacientů  s hypersenzitivitou na  dexketoprofen a  jakékoliv  jiné  NSAID nebo kteroukoli 
pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
- u pacientů, kteří po přípravcích s podobným účinkem (např. kyselina acetylosalicylová a jiná 
NSAID)  měli záchvat  astmatu,  bronchospasmus,  akutní  rinitidu nebo jim  způsobily nosní 
polypy, kopřivku nebo angioneurotický edém. 
- při známé fotoalergické nebo fototoxické reakci během léčby ketoprofenem nebo fibráty. 
- u pacientů s anamnézou gastrointestinálního krvácení nebo perforace  související s předchozí 
léčbou NSAID. 
- u pacientů s aktivním peptickým vředem nebo gastrointestinálním krvácením nebo s anamnézou 
gastrointestinálního krvácení, ulcerací nebo perforací. 
- u pacientů s chronickou dyspepsií. 
- u pacientů, kteří mají aktivní krvácení nebo poruchu krvácivosti. 
- u pacientů s Crohnovou chorobou nebo ulcerózní kolitidou.  
 
- u pacientů se závažným srdečním selháváním. 
- u pacientů se středně těžkou až těžkou renální dysfunkcí (clearance kreatininu <59 ml/min). 
- u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (Child-Pughovo skóre 10–15). 
- u pacientů s hemorrhagickou diatézou a jinými poruchami krevní srážlivosti. 
- u  pacientů  s těžkou dehydratací (v  důsledku  zvracení, průjmu  nebo nedostatečného  příjmu 
tekutin). 
- během třetího trimestru těhotenství a v období kojení (viz bod 4.6). 
 
DEXKETOPROFEN  ADAMED je  kontraindikován pro neuroaxiální (intratekální nebo epidurální) 
podání kvůli obsahu etanolu. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Aplikujte obezřetně u pacientů s pozitivní alergickou anamnézou. 
 
Je  třeba  se  vyhnout konkomitantnímu použití DEXKETOPROFEN  ADAMED a NSAID,  včetně 
selektivních inhibitorů cyklooxygenázy-2.  
 
Nežádoucí účinky je možné minimalizovat použitím nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu 
potřebnou k  potlačení příznaků (viz bod 4.2 a gastrointestinální a kardiovaskulární rizika uvedená 
níže). 
 
Gastrointestinální bezpečnost: 
Gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech 
NSAID kdykoliv  během  léčby, s varovnými  příznaky ale  i bez nich i  bez předchozí  anamnézy 
závažných gastrointestinálních příhod. Pokud se objeví gastrointestinální krvácení nebo ulcerace u 
pacientů, kteří dostávají DEXKETOPROFEN ADAMED, je třeba léčbu ukončit. 
 
Riziko  vzniku gastrointestinálního krvácení, vředů nebo perforace stoupá se zvyšujícími se dávkami 
NSAID,  u  pacientů s anamnézou vředu, zejména pokud  byl komplikován krvácením nebo  perforací 
(viz bod 4.3) a u starších osob. 
 
Starší osoby
Starší osoby mají zvýšenou frekvenci vzniku nežádoucích reakcí na nesteroidní protizánětlivé léky, 
zejména gastrointestinálního krvácení a perforace, které mohou být fatální (viz bod 4.2). 
Tito pacienti by měli zahájit léčbu s nejnižší možnou dávkou. 
 
NSAID musí být  podávána s opatrností  u  pacientů  s anamnézou gastrointestinálního  onemocnění 
(ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), protože se jejich stav může zhoršit (viz bod 4.8). 
 
Stejně jako u všech NSAID je třeba pátrat v  anamnéze pacienta po výskytu esofagitidy,  gastritidy 
a/nebo peptického vředu a zajistit úplná vyléčení  těchto  onemocnění  před  zahájením léčby 
dexketoprofen-trometamolem. Pacienti  s  gastrointestinálními  symptomy  nebo  anamnézou 
gastrointestinální choroby musí být sledováni s ohledem na možné zažívací obtíže, zejména krvácení 
do zažívacího traktu. 
 
U těchto pacientů a také u pacientů léčených současně acetylsalicylovou kyselinou v antiagregačních 
dávkách nebo jinými léky zvyšujícími gastrointestinální riziko (viz dále a bod 4.5), je vhodné zvážit 
současné podávání protektivních látek (např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy). 
 
Pacienti  s anamnézou gastrointestinální toxicity, obzvláště ve starším věku, musí hlásit jakékoliv 
neobvyklé abdominální příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), a to zejména na počátku léčby.  
 
Obzvláštní opatrnost je doporučována u pacientů užívajících konkomitantní léčbu, která by mohla 
zvyšovat riziko ulcerací nebo krvácení jako jsou perorálně podávané kortikosteroidy, antikoagulancia 
jako warfarin,  inhibitory  selektivního  vychytávání  serotoninu nebo  antiagregancia  jako  kyselina 
acetylsalicylová. (viz bod 4.5). 
 
 
Renální bezpečnost: 
U pacientů s poruchou funkce ledvin se má postupovat opatrně. U těchto pacientů může užití NSAID vést 
ke zhoršení funkce ledvin, k retenci tekutin a otokům. Pozornost je také nutná u pacientů léčených 
diuretiky nebo u pacientů, u nichž by se mohla rozvinout hypovolemie, protože existuje zvýšené riziko 
nefrotoxicity.  
 
Během léčby je třeba zajistit adekvátní příjem tekutin, aby se zabránilo vzniku dehydratace a s ní 
případně spojené zvýšené renální toxicitě. 
 
Jako u všech NSAID může dojít ke zvýšení hladinya urey a kreatininu v plazmě. Stejně jako u 
ostatních inhibitorů syntézy prostaglandinů může být léčba spojena s nežádoucími účinky na renální 
systém, což může vést ke glomerulonefritidě, intersticiální nefritidě, renální papilární nekróze, 
nefrotickému syndromu a akutnímu renálnímu selhání. 
 
U starších pacientů je větší pravděpodobnost poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2). 
 
Hepatální bezpečnost: 
U pacientů s poruchou funkce jater je třeba opatrnosti. Stejně jako u ostatních NSAID může dojít k 
dočasnému mírnému zvýšení některých jaterních parametrů a také signifikantnímu zvýšení AST a 
ALT. V případě významného zvýšení těchto parametrů musí být léčba přerušena. 
 
Starší pacienti trpí častěji poruchou hepatálních funkcí (viz bod 4.2). 
 
Kardiovaskulární a cerebrovaskulární bezpečnost: 
Pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně těžkého srdečního selhání je třeba 
vhodně sledovat a poučit. Zvláštní opatrnost má být u pacientů s anamnézou srdečního onemocnění, 
zvláště u těch, u kterých byly již dříve zaznamenány epizody srdečního selhání, z důvodu zvýšeného 
rizika rozvoje srdečního selhání, jelikož v souvislosti s léčbou NSAID byly hlášeny retence tekutin a 
otoky.  
 
Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých NSAID (obzvláště ve 
vysokých dávkách a při dlouhodobé léčbě) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních 
trombotických příhod (například infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda). Neexistují 
dostatečné údaje, které by mohly vyloučit toto riziko pro dexketoprofen-trometamol. 
 
Podávání dexketoprofen-trometamolu je třeba pečlivě zvážit u pacientů s nekontrolovanou hypertenzí, 
kongestivním srdečním selháním, ischemickou chorobou srdeční, onemocněním periferních tepen 
a/nebo cerebrovaskulárním onemocněním. Obdobně je třeba zvažovat zahájení dlouhodobé léčby u 
pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární onemocnění (např. hypertenze, hyperlipidémie, 
diabetes mellitus, kouření). 
 
Všechny neselektivní NSAID mohou inhibovat agregaci trombocytů a prodloužit dobu krvácení 
prostřednictvím inhibice syntézy prostaglandinů. Během kontrolovaných klinických studií bylo 
hodnoceno současné použití dexketoprofen-trometamolu a profylaktických dávek nízkomolekulárních 
heparinů v pooperačním období a nebyl zaznamenán žádný vliv na parametry koagulace. Přesto by 
pacienti, kteří jsou léčeni přípravky ovlivňujícími hemostázu, jako jsou warfarin nebo jiné kumariny či 
hepariny, měli být pečlivě sledováni, je-li jim aplikován dexketoprofen-trometamol (viz bod 4.5). 
 
Starší pacienti trpí častěji poruchou renálních, kardiovaskulárních nebo hepatálních funkcí (viz bod 
4.2). 
 
Kožní reakce: 
Velmi vzácně byly ve vztahu k léčbě NSAID hlášeny závažné kožní reakce, z nichž některé byly 
fatální, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevensova-Johnsonova syndromu a toxické epidermální 
nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na počátku léčby, začátek 
reakce se nejčastěji objevuje během prvního měsíce léčby. DEXKETOPROFEN ADAMED musí být 
 
vysazen při prvních známkách výskytu kožní vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoliv jiných 
příznaků hypersenzitivity. 
 
Další informace: 
Zvláštní pozornost je nutná u pacientů: 
- s kongenitální poruchou metabolismu porfyrinu (např. akutní intermitentní porfyrie). 
- s dehydratací 
- bezprostředně po velké operaci 
 
Pokud považuje lékař dlouhodobou léčbu dexketoprofenem za nutnou, je třeba pravidelně kontrolovat 
jaterní a renální funkce a krevní obraz. 
 
Velmi vzácně byly zaznamenány závažné akutní hypersenzitivní reakce (například anafylaktický šok). 
Léčba musí být ukončena při prvních známkách závažných hypersenzitivních reakcí po použití 
přípravku DEXKETOPROFEN ADAMED. V závislosti na symptomech musí lékař specialista zahájit 
potřebné lékařské postupy.  
 
Pacienti s astmatem v kombinaci s chronickou rinitidou, chronickou sinusitidou anebo nosními polypy 
mají vyšší riziko alergie na acetylsalicylovou kyselinu a/nebo jiná NSAID než zbytek populace. 
Podávání tohoto léčivého přípravku může vyvolat astmatické ataky nebo bronchospasmus, zejména u 
pacientů alergických na acetylsalicylovou kyselinu nebo jiná NSAID (viz bod 4.3). 
 
Výjimečně může být varicella příčinou závažných infekčních komplikací kůže a měkkých tkání. 
Dosud nebylo možné vyloučit podíl NSAID na zhoršování těchto infekcí. Proto se doporučuje 
nepoužívat přípravek DEXKETOPROFEN ADAMED v případě varicelly. 
 
DEXKETOPROFEN ADAMED má být podáván opatrně pacientům s poruchou hematopoézy, 
systémovým lupus erytematodes nebo smíšeným onemocnění pojivové tkáně. 
 
Maskování příznaků infekčních onemocnění
DEXKETOPROFEN ADAMED může maskovat symptomy infekčního onemocnění, což může vést k 
opožděnému zahájení vhodné léčby a tím ke zhoršení průběhu infekce. Tato skutečnost byla 
pozorována u bakteriální komunitní penumonie a bakteriálních komplikací varicelly. Když se 
DEXKETOPROFEN ADAMED podává ke zmírněníhorečky nebo bolesti související s infekčním 
onemocněním, doporučuje se sledovat průběh infekce. V  prostředí mimo nemocnici se má pacient 
poradit s lékařem, jestliže symptomy onemocnění přetrvávají nebo se zhoršují. 
 
Jedna ampule přípravku DEXKETOPROFEN ADAMED obsahuje 200 mg ethanolu, což je 
ekvivalentní 5 ml piva nebo 2,08 ml vína.  Malé množství alkoholu v tomto léku nebude mít žádné 
znatelné účinky. 
 
Obsah alkoholu je třeba vzít v úvahu u těhotných a kojících žen, dětí a vysoce rizikových skupin 
populace, jako jsou pacienti s onemocněním jater nebo epilepsií. 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23mg) v jedné dávce, tj. je v podstatě „bez 
sodíku“. 
 
Pediatrická populace: 
Bezpečnost použití u dětí a dospívajících nebyla stanovena. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Následující interakce se vztahují k nesteroidním protizánětlivým přípravkům (NSAID) obecně: 
 
Nevhodné kombinace: 
- Jiná NSAID, včetně selektivních inhibitorů COX-2 a vysoké dávky salicylátů (> 3 g/denně): 
podání  několika NSAID  současně  může  zvýšit  synergickým  působením  riziko  vzniku 
 
gastrointestinálních vředů a krvácení. 
- Antikoagulancia: NSAID mohou zvyšovat účinek antikoagulancií, jako je warfarin (viz bod 4.4) 
v důsledku  vysoké vazby dexketoprofenu na plazmatické bílkoviny a   inhibice   funkce 
trombocytů a poškození gastroduodenální sliznice. Pokud se této kombinaci nelze  vyhnout, je 
třeba pečlivě sledovat klinický stav pacienta a hodnoty laboratorních vyšetření. 
- Hepariny:  zvýšené  riziko  krvácení  (v důsledku inhibice  funkce trombocytů a  poškození 
gastroduodenální sliznice). Pokud se této kombinaci nelze  vyhnout, je třeba pečlivě sledovat 
klinický stav pacienta a hodnoty laboratorních vyšetření. 
- Kortikosteroidy: zvýšené riziko gastrointestinální ulcerace nebo krvácení (viz bod 4.4). 
- Lithium (popsáno u několika NSAID):  NSAID zvyšují hladinu lithia  v  krvi,  která tak může 
dosáhnout toxických hodnot (sníženým vylučováním lithia  ledvinami).  Z  tohoto důvodu je 
nutné tento parametr sledovat při zahájení léčby, úpravě a ukončení léčby dexketoprofenem. 
- Methotrexát používaný ve vysokých dávkách 15 mg/týden nebo více: zvýšená hematologická 
toxicita methotrexátu v důsledku snížení jeho renální clearance protizánětlivými léky obecně. 
- Hydantoiny a sulfonamidy: toxický účinek těchto látek může být zvýšen. 
 
Kombinace vyžadující zvláštní opatrnost: 
- Diuretika,   ACE   inhibitory,   aminoglykosidová  antibiotika a  antagonisté  receptorů  pro 
angiotenzin  II: dexketoprofen může  snížit účinek  diuretik  a  ostatních  antihypertenziv.  U 
některých pacientů s omezenou funkcí ledvin (např. dehydratovaní pacienti nebo starší pacienti 
s omezenou funkcí ledvin) může společné podání přípravků inhibujících cyklooxygenázu a 
ACE  inhibitorů nebo  antagonistů receptorů  pro angiotenzin II  nebo  aminoglykosidových 
antibiotik vyústit  v další zhoršení  ledvinných  funkcí,  které  je obvykle reverzibilní. Při 
kombinované preskripci dexketoprofenu a diuretik je nutné se ujistit, že je pacient přiměřeně 
hydratován, a sledovat funkci ledvin na počátku léčby (viz část 4.4 Zvláštní varování a zvláštní 
opatření pro použití). 
- Methotrexát v nízkých dávkách, menších než 15 mg/týden: zvýšená hematologická toxicita 
methotrexátu v důsledku snížení jeho renální clearance protizánětlivými léky obecně. Týdenní 
sledování krevního obrazu během prvních týdnů léčby touto kombinací. Zvýšený dohled je 
nutný nejen u pacientů s lehce omezenou funkcí ledvin, ale i u starších pacientů. 
- Pentoxyfilin: zvýšené riziko krvácení. Zvyšte intenzitu klinického sledování a častěji kontrolujte 
dobu krvácení. 
- Zidovudin: zvýšené riziko toxicity pro červenou krevní řadu působením na retikulocyty s těžkou 
anemií vyskytující  se týden  po  zahájení léčby  NSAID. Zkontrolujte  krevní  obraz a  počet 
retikulocytů jeden až dva týdny po zahájení léčby NSAID. 
- Deriváty sulfonylmočoviny: NSAID mohou zvýšit hypoglykemický účinek sulfonylmočoviny 
vytěsněním z vazebných míst na plazmatických proteinech. 
 
Kombinace, které je třeba brát v úvahu: 
- Betablokátory: léčba s NSAID může snížit jejich antihypertenzní účinek cestou inhibice syntézy 
prostaglandinů. 
- Cyklosporin   a   tacrolimus:   nefrotoxicita  může  být  zvýšena  působením  NSAID  cestou 
zprostředkovanou  účinky renálních prostaglandinů. Během  kombinované  terapie  musí být 
vyšetřovány renální funkce. 
- Trombolytika: zvýšené riziko krvácení. 
- Antiagregancia a selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI): zvýšené riziko 
gastrointestinálního krvácení (viz bod 4.4). 
- Probenecid: koncentrace dexketoprofenu v plazmě mohou být zvýšeny. Tato interakce může být 
způsobena inhibičním mechanismem v místě renální tubulární sekrece a konjugace s kyselinou 
glukuronovou a vyžaduje úpravu dávky dexketoprofenu. 
- Srdeční glykosidy: NSAID mohou zvýšit koncentraci glykosidů v plazmě. 
- Mifepriston: Existuje  teoretické  riziko  ovlivnění  účinnosti  mifepristonu  inhibitory  syntézy 
prostaglandinů.  Omezené  důkazy  naznačují,  že  souběžné  podání  NSAID  v  den  podání 
prostaglandinu nemá nepříznivý  vliv na  účinky  mifepristonu  nebo  prostaglandinu  na  zrání 
děložního hrdla nebo kontraktilitu dělohy a nesnižuje klinickou účinnost ukončení těhotenství. 
Chinolonová antibiotika: Pokusy na zvířatech ukazují, že vysoké dávky chinolonů v kombinaci 
s NSAID mohou zvýšit riziko vzniku křečí. 
 
- Tenofovir: souběžné užívání s NSAID může zvýšit hladiny močovinového dusíku a kreatininu v 
plazmě. Funkce ledvin má být sledována za účelem kontroly potenciálního synergického vlivu na 
funkci ledvin.  
- Deferasirox: souběžné užívání s NSAID může zvýšit riziko gastrointestinální toxicity. Při kombinaci 
deferasiroxu  s  těmito  látkami  je  třeba  důkladné klinické  sledování. - Pemetrexed:  souběžné 
používání s NSAID může snížit eliminaci pemetrexedu, proto je třeba opatrnost při užívání vyšších 
dávek NSAID. Pacienti s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 
45–79 ml/min) se mají vyvarovat souběžného podání pemetrexedu s NSAID 2 dny před a 2 dny po 
podání pemetrexedu. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství
Inhibice  syntézy  prostaglandinů může  nežádoucím  způsobem  ovlivnit  těhotenství  anebo 
embryonální/fetální  vývoj.  Údaje  z epidemiologických  studií  vzbuzují  obavy v souvislosti   se 
zvýšeným  rizikem  potratu  a  srdečních  malformací  a  gastroschízy po  užití  inhibitoru  syntézy 
prostaglandinu  v časném těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z 
méně než 1 % na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že riziko  se  zvyšuje s dávkou a délkou léčby. U 
zvířat  bylo  prokázáno,  že podávání inhibitoru  syntézy  prostaglandinu vede  ke  zvýšení 
preimplantačních a  postimplantačních ztrát a embryonální/fetální letality. U zvířat byla dále hlášena 
zvýšená incidence různých malformací včetně kardiovaskulárních, pokud byl zvířatům podán inhibitor 
syntézy prostaglandinů během organogenetického období. Nicméně reprodukční studie provedené 
s dexketoprofen-trometamolem  na zvířatech neprokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Od 20. 
týdne  těhotenství může  užívání dexketoprofen-trometamolu způsobit oligohydramnion v  důsledku 
poruchy funkce ledvin u plodu. K tomu může dojít krátce po zahájení léčby a po jejím ukončení tento 
stav obvykle odezní. Kromě toho byly po léčbě v druhém trimestru hlášeny případy konstrikce ductus 
arteriosus, z nichž většina po  ukončení léčby odezněla. Z těchto důvodů nemá být během prvního a 
druhého trimestru těhotenství dexketoprofen-trometamol podáván,  pokud  to není absolutně nutné. 
Pokud dexketoprofen-trometamol užívá žena v době, kdy se snaží otěhotnět nebo během prvního a 
druhého trimestru těhotenství, má užívat co nejnižší dávku po co nejkratší dobu.  
Při podávání dexketoprofen-trometamolu po dobu několika dnů od 20. gestačního týdne je třeba zvážit 
předporodní monitorování z důvodu    možného    výskytu oligohydramnia.    V případě  nálezu 
oligohydramnia nebo  konstrikce  ductus  arteriosus má  být podávání dexketoprofen-trometamolu 
ukončeno. 
 
Během třetího trimestru těhotenství mohou všechny  inhibitory syntézy prostaglandinů vystavovat 
plod: 
- kardiopulmonární toxicitě (předčasná konstrikce/uzávěr ductus arteriosus a plicní hypertenze), 
- renální dysfunkci, která může progredovat do renálního selhání s oligohydramnion (viz výše),  
 
matku a novorozence na konci těhotenství: 
- možnému prodloužení doby krvácení, antiagregačnímu účinku, který se může objevit dokonce i při 
velmi nízkých dávkách, 
- inhibici kontrakcí dělohy vedoucí k opožděnému nebo prodlouženému porodu. 
 
Kojení
Není  známo,  je-li  dexketoprofen vylučován  do  lidského mléka. Přípravek DEXKETOPROFEN 
ADAMED je během kojení kontraindikován (viz bod 4.3). 
 
Fertilita
Podobně  jako u  jiných  NSAID  může  užívání dexketoprofen-trometamolu  snížit  plodnost  žen  a 
nedoporučuje se u žen, které se pokoušejí otěhotnět. U žen, které mají potíže s otěhotněním nebo které 
jsou vyšetřovány pro neplodnost, by mělo být zváženo vysazení dexketoprofen-trometamolu. 
 
Proto je DEXKETOPROFEN ADAMED během třetího trimestru těhotenství a kojení kontraindikován 
(viz body 4.3 a 5.3). 
 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
DEXKETOPROFEN  ADAMED může vyvolat nežádoucí účinky jako  jsou závratě, poruchy zraku 
nebo  ospalost. V těchto případech může  být narušena schopnost  reagovat  a aktivně  se  účastnit 
silničního provozu a obsluhovat stroje . 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích, které by  mohly souviset s  dexketoprofen-
trometamolem, stejně jako nežádoucí reakce zaznamenané po uvedení dexketoprofen-trometamolu na 
trh, jsou uvedeny níže. Jsou klasifikovány podle tříd orgánových systémů a řazené dle frekvence: 
 
TŘÍDA 
ORGÁNOVÉHO 
SYSTÉMU 
Časté 
(>1/100 až <1/10)
Méně časté 
(>1/1 000 až 
<1/100) 
Vzácné
(>1/10 000 až <1/1 000) 
Velmi vzácné 
 (<1/10 000) 
Poruchy krve a 
lymfatického
systému 
 anémie  neutropenie 
trombocytopenie 
Poruchy 
imunitního 
systému 
  otok laryngu anafylaktická
reakce, včetně 
anafylaktického 
šoku 
Poruchy 
metabolizmu a 
výživy 
  hyperglykemie,
hypoglykemie, 
hypertriglyceridemie,  
anorexie 
 
Psychiatrické 
Poruchy 
 nespavost   
Poruchy nervového
systému: 
 bolest hlavy, závrať, 
spavost 
parestézie, synkopy  
Oční poruchy  rozostřené vidění   
Poruchy ucha a
labyrintu 
  tinitus  
Srdeční poruchy   extrasystoly, tachykardie 
Cévní poruchy  hypotenze, 
návaly horka 
hypertenze, 
povrchová  
tromboflebitida 
 
Respirační, hrudní 
a mediastinální 
poruchy
  bradypnoe bronchospasmus 
dyspnoe 
Gastrointestinální 
poruchy
nauzea, zvracení bolest břicha, 
dyspepsie, průjem, 
zácpa, hemateméza, 
suchost v ústech 
žaludeční vřed, krvácení 
z žaludečního vředu nebo 
perforace žaludečního 
vředu (viz bod 4.4) 
pankreatitida 
Poruchy jater a 
žlučových cest
  hepatitida, žloutenka hepatocelulární 
poškození 
Poruchy kůže a 
podkožní tkáně 
 dermatitida, svědění,
vyrážka, zvýšené 
pocení 
kopřivka, akné Stevensův-
Johnsonův 
syndrom, toxická 
epidermální 
nekrolýza
(Lyellův 
syndrom), 
angioedém, otok 
tváře, 
fotosenzitivita 
Poruchy svalové a   svalová ztuhlost, kloubní  
kosterní soustavy a 
pojivové tkáně 
ztuhlost, svalová křeč, 
bolest zad 
Poruchy ledvin a 
močových cest 
  akutní renální selhání,
polyurie, bolest ledvin, 
ketonurie, proteinurie 
nefritida nebo 
nefrotický 
syndrom 
Poruchy 
reprodukčního 
systému a prsu
  menstruační poruchy, 
poruchy prostaty 
 
Celkové poruchy a 
lokální reakce v 
místě aplikace
bolest v místě 
injekce, reakce 
v místě injekce, 
včetně zánětu, 
modřin nebo 
krvácení 
pyrexie, únava, 
bolest, pocit chladu 
ztuhlost, periferní edém  
Vyšetření:   abnormální jaterní testy  
 
Gastrointestinální:  
Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Mohou se  objevit  peptické vředy, 
perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy fatální, zejména u starších osob (viz bod  4.4).  Po 
léčbě byly hlášené nauzea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, bolest břicha, meléna, 
hemateméza, ulcerózní stomatitida,  exacerbace  kolitidy  a Crohnova  choroba  (viz  bod  4.4 – Zvláštní 
upozornění a opatření pro použití).  
 
Méně často byla pozorována gastritida. 
 
Ve spojení s léčbou nesteroidními protizánětlivými léky byly hlášené otoky, hypertenze a srdeční 
selhání.  
 
Podobně jako u jiných NSAID se mohou objevit následující nežádoucí účinky: aseptická meningitida, 
která se vyskytuje hlavně u pacientů se systémovým lupus erytematodes nebo smíšenou  poruchou 
pojivové  tkáně, a  hematologické  reakce  (purpura,  aplastická  a hemolytická  anemie,  vzácněji 
agranulocytóza a dřeňová hypoplázie). 
 
Bulózní reakce včetně Stevensova-Johnsonova  syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (velmi 
vzácné). 
 
Klinická  studie  a  epidemiologické  údaje poukazují  na  to,  že  podávání některých nesteroidních 
protizánětlivých léků (obzvláště ve vysokých dávkách a po  dlouhou dobu), může souviset s mírným 
zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarkt myokardu nebo iktus)  (viz  bod 
4.4). 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
 
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování 
 
Symptomatologie předávkování není známa. Podobné léčivé přípravky vyvolaly gastrointestinální 
(zvracení, anorexie, bolest břicha) a neurologické (somnolence,  vertigo,  dezorientaci,  bolest  hlavy) 
poruchy. 
 
 
V případě náhodného či nadměrného užití nebo podání okamžitě zahajte symptomatickou léčbu s 
ohledem na klinický stav pacienta. Dexketoprofen-trometamol může být odstraněn dialýzou. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: deriváty kyseliny propionové  
ATC kód: M01AE 
Dexketoprofen-trometamol  je  trometaminová  sůl  kyseliny  S-(+)-2-(3-benzoylphenyl)-propionové, 
která  má  analgetický,  antiflogistický  a  antipyretický  účinek  a  patří  do  skupiny  nesteroidních 
antiflogistik (M01AE). 
 
Mechanismus účinku
Mechanismus účinku nesteroidních antiflogistik je spojen s redukcí syntézy prostaglandinů inhibicí 
cyklooxygenázové cesty. 
 
Konkrétně se jedná o inhibici transformace kyseliny arachidonové na cyklické endoperoxidy, PGG2 a 
PGH2, které produkují prostaglandiny PGE1,  PGE2, PGF2α a  PGD2 a také prostacyklin PGI2 a 
tromboxany (TxA2 a TxB2). Mimoto by inhibice syntézy prostaglandinů mohla ovlivnit nepřímo jiné 
protizánětlivé mediátory jako jsou kininy, čímž by se doplnil přímý účinek. 
 
Farmakodynamické účinky
Bylo  prokázáno, že  dexketoprofen je    inhibitorem    aktivity    enzymu    COX-1    a    COX-2    u 
experimentálních zvířat a lidí. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Klinické studie provedené na několika modelech bolesti prokázaly účinnou  analgetickou  aktivitu 
dexketoprofen-trometamolu. 
 
Byl zkoumán analgetický účinek nitrosvalové a nitrožilní formy dexketoprofen-trometamolu při léčbě 
středně těžké až těžké bolesti na několika modelech bolesti v chirurgii (ortopedické, gynekologické a 
břišní operace), dále pak u muskuloskeletální bolesti (model akutní bolesti zad bederní oblasti) a u 
renální koliky. 
 
V provedených studiích byl nástup analgetického účinku rychlý a během prvních 45 minut bylo 
dosaženo  maximálního analgetického  účinku. Trvání  analgetického  účinku  po  podání  50 mg 
dexketoprofenu je obvykle 8 hodin. 
 
Klinické  studie zaměřené  na léčbu pooperační  bolesti  prokázaly, že  dexketoprofen při  použití 
v kombinaci  s opioidy významně snižuje spotřebu opioidů. Ve studiích pooperační bolesti,  v nichž 
pacienti dostávali morfin pomocí pacientem ovládaného přístroje pro kontrolu bolesti, vyžadovali 
pacienti léčení dexketoprofenem podstatně méně morfinu (přibližně o 30-45 % méně) než pacienti ve 
skupině s placebem. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Absorpce
Po nitrosvalovém podání dexketoprofen-trometamolu lidem bylo maximální koncentrace dosaženo za 
20 minut (rozsah od 10 do 45 min). Pro jednotlivé dávky 25 a 50 mg bylo prokázáno, že plocha pod 
křivkou je přiměřená dávce po nitrosvalovém i nitrožilním podání. 
 
Distribuce
Ve  farmakokinetických  studiích po opakovaném podání bylo  pozorováno,  že  Cmax  a  AUC  po 
posledním nitrosvalovém nebo nitrožilním podání nejsou  odlišné od těch, získaných po jednorázové 
 
dávce, což znamená, že nedochází ke kumulaci léku. 
 
Podobně jako u ostatních léčivých přípravků s vysokou vazbou  na  plazmatické proteiny  (99 %) má 
distribuční objem střední hodnotu pod 0,25  l/kg. Distribuční poločas byl přibližně 0,35 hodin a 
poločas eliminace byl v rozsahu mezi 1 – 2,7 hodinami.  
 
Biotransformace a eliminace
Po aplikaci dexketoprofen-trometamolu se získá z moči jen S-(+) enantiomer, což dokazuje, že u lidí 
nenastává konverze na R-(-) enantiomer. 
 
Hlavní  cesta  eliminace  dexketoprofenu   je glukuronidová konjugace   s následným vylučováním 
ledvinami. 
 
Starší populace
U zdravých starších osob (65 let a více) byla expozice významně vyšší než u mladých dobrovolníků 
po jednotlivé a opakované dávce per os (až o 55 %), zatímco nebyl  statisticky významný rozdíl v 
maximálních koncentracích  a  čase pro   dosažení maximálních koncentrací. Průměrný poločas 
eliminace  byl  prodloužen  po  jednotlivé  a  opakovaných  dávkách  (až o 48 %)  a zjevná celková 
clearance byla významně snížena. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
 Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po 
opakovaném  podávání,  genotoxicity,  reprodukční  toxicity  a  imunofarmakologie  neodhalily  žádné 
zvláštní riziko pro člověka. Studie chronické toxicity prováděné na myších a opicích poskytly hladinu 
pozorovaného nepříznivého účinku (NOAEL) při dávkách 2krát vyšších, než je maximální doporučená 
dávka pro člověka. U opic byly při vyšších dávkách hlavním pozorovaným nežádoucím účinkem krev 
ve  stolici, snížený přírůstek tělesné hmotnosti a při nejvyšší dávce erozivní gastrointestinální léze. 
Tyto účinky se objevily při dávkách určujících 14-18krát vyšší expozici léku než při maximální 
doporučené dávce pro člověka. 
 
Studie karcinogenního potenciálu u zvířat nejsou k dispozici. 
 
Jak  bylo  zjištěno pro  celou  farmakologickou  skupinu  NSAID,  dexketoprofen-trometamol  může 
způsobit  změny  v  embryofetálním  přežití  na  zvířecích  modelech, a   to jak  nepřímo  přes 
gastrointestinální toxicitu u březích samic, tak i přímo ovlivněním vývoje plodu. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Ethanol 96%  
Chlorid sodný
Disiřičitan sodný EHydroxid sodný (k úpravě pH)
Voda na injekci 
6.2 Inkompatibility 
 
DEXKETOPROFEN  ADAMED nesmí  být míchán  v  malém  objemu  (např.  stříkačce)  s roztoky 
dopaminu,  promethazinu,  pentazocinu,  pethidinu  nebo  hydroxyzinu,  protože  by  mohlo  dojít  k 
precipitaci roztoku. 
 
Zředěné infuzní roztoky připravené  tak,  jak  je  uvedeno  v části  6.6,  nesmějí být  míchány s 
promethazinem nebo pentazocinem. 
 
 
Tento léčivý přípravek nesmí být míchán s ostatními léčivými přípravky mimo těch uvedených v části 
6.6. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
Použitelnost neotevřené ampule: 2 roky 
 
Použitelnost po rozředění: Chemická a fyzikální stabilita po rozředění s glukózou 5% a Ringrovým 
roztokem při teplotě 2 až 8 ºC je stabilní po dobu 24 hodin. Po zředění dle pokynů v bodě 6.6 prokázal 
rozředěný roztok chemickou stabilitu po dobu 24 hodin při uchovávání při teplotě 2 až 8 ºC. 
 
Z mikrobiologického hlediska má být roztok spotřebován okamžitě. Pokud není spotřebován ihned, 
jsou  obvyklé  skladovací  časy  při  použití  a  podmínky před  použitím  zodpovědností  uživatele  a 
normálně by neměly být delší než 24 hodin při teplotě od 2 do 8 °C, pokud ředění nebylo prováděno 
za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek. 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
 
Uchovávejte ampuli ve vnější krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.  
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení  
 
Materiál obalu navržený jako primární balení pro DEXKETOPROFEN  ADAMED je: Ampule ze 
zabarveného skla typu I obsahujících 2 ml injekčního roztoku nebo koncentrátu pro infuzní roztok. 
 
Balení obsahuje 5 nebo 10 ampulí. 
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním 
 
DEXKETOPROFEN ADAMED je kompatibilní po rozpuštění v malých objemech (např. stříkačce) s 
injekčními roztoky heparinu, lidokainu, morfinu a theofylinu. 
 
Pro   podání  nitrožilní  infuzí  by   se  obsah  jedné  ampule   (2 ml)  přípravku DEXKETOPROFEN 
ADAMED měl rozpustit v  objemu  od  30  do  100 ml fyziologického roztoku, glukózy nebo roztoku 
Ringer-laktátu. Roztok se má ředit asepticky a chránit před přirozeným denním světlem. Rozpuštěný 
roztok je čirý. 
 
DEXKETOPROFEN  ADAMED rozpuštěný v objemu 100 ml fyziologického roztoku nebo roztoku 
glukózy se ukázal být kompatibilní s následujícími léčivými přípravky: dopamin, heparin, hydroxyzin, 
lidokain, morfin, pethidin a theofylin. 
 
Neprokázala se sorpce aktivní složky rozpuštěného přípravku DEXKETOPROFEN ADAMED, byl-li 
skladován v plastových nádobách nebo aplikačních prostředcích, vyrobených z ethyl-vinyl-acetátu 
(EVA), propionátu celulózy (CP), polyethylenu s nízkou hustotou (LDPE) a polyvinylchloridu (PVC). 
 
DEXKETOPROFEN ADAMED je na jedno použití a nepoužitý roztok by měl být zlikvidován. Před 
podáním se má roztok vizuálně zkontrolovat, aby se zajistilo, že je čirý a bezbarvý: nesmí se používat, 
pokud jsou viditelné částice. 
 
Veškerý  nepoužitý  léčivý  přípravek nebo   odpad musí  být  zlikvidován  v  souladu  s  místními 
požadavky. 
 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
Adamed Pharma S.A. 
Pieńków, ul. Mariana Adamkiewicza 6A  
05-152 Czosnów 
Polsko 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 
 
07/665/16-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
11. 10. 2017/25. 7.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
13. 5.