Digoxin/anfarm 
  
Interakce  mohou  vznikat  z důvodu účinku na renální vylučování, vazbu na tkáně, vazbu na 
plazmatické bílkoviny, distribuci v těle, střevní absorpční kapacitu, aktivitu P-glykoproteinu a 
citlivost na digoxin. Kdykoli se uvažuje o souběžné léčbě, je třeba preventivně zvážit možnost 
interakce a  v  případě  jakýchkoli  pochybností  se  doporučuje sledování  sérové  koncentrace 
digoxinu. 
Digoxin  je  substrátem  P-glykoproteinu.   Inhibitory   P-glykoproteinu  tedy  mohou  zvýšit 
koncentraci digoxinu v krvi zvýšením jeho absorpce a/nebo snížením renální clearance  (viz 
bod 5.2). Indukce P-glykoproteinu může vést ke snížení koncentrací digoxinu. 
 
Kombinace, kterým je třeba se vyhnout
Kombinace, které mohou zvýšit účinky digoxinu při současném podávání  
Digoxin v kombinaci s léky, které blokují beta-adrenergní receptory, může prodloužit dobu 
AV vedení. Přípravky, které způsobují hypokalémii nebo intracelulární nedostatek draslíku, 
mohou  způsobit  zvýšenou  citlivost  na  digoxin.  Mezi  tyto  látky patří  soli  lithia, 
kortikosteroidy, karbenoxolon a některá diuretika. Současné podávání s diuretiky, jako jsou 
kličková diuretika nebo hydrochlorothiazid, by mělo být prováděno za pečlivého sledování 
sérových elektrolytů a funkce ledvin. 
 
Vápník, zvláště pokud je podáván rychle intravenózní cestou, může způsobit vážné arytmie u 
pacientů, kterým byl podán digitalis. Sympatomimetika mají přímé pozitivně chronotropní 
účinky, které mohou způsobit srdeční arytmie a mohou také vést k hypokalémii, jež může vést 
k srdečním arytmiím nebo je zhoršit. Současné užívání digoxinu a sympatomimetik může 
zvýšit riziko srdečních arytmií. 
 
Kombinace vyžadující opatrnost
Kombinace, které mohou zvýšit účinky digoxinu při současném podávání: 
Amiodaron, kanagliflozin,  daklatasvir, flibanserin,  flekainid,  prazosin,  propafenon,  chinidin, 
spironolakton,  makrolidová  antibiotika,  např.  erythromycin  a  klarithromycin,  tetracyklin 
(a případně  i  další  antibiotika),  gentamicin,  isavukonazol,  itrakonazol,  ivakaftor,  chinin, 
trimethoprim,  alprazolam,  indometacin,  propanthelin,  mirabegron,  nefazodon,  atorvastatin, 
cyklosporin, epoprostenol (přechodný), antagonisté vazopresinových receptorů (tolvaptan a 
conivaptan),    karvedilol, ritonavir/ritonavir  obsahující  režimy,    taleprevir,    dronedaron, 
ranolazin,  simeprevir, telaprevir, telmisartan,  lapatinib,  tikagrelor,  vandetanib, velpatasvir, 
venetoklax  a  vemurafenib.  Při  použití  některého  z  výše  uvedených  léčivých  přípravků  v 
kombinaci s digoxinem je třeba postupovat opatrně. Koncentrace digoxinu v séru by měly být 
kontrolovány a používány k titraci digoxinu.  
 
Současné užívání digoxinu a sennosidů může být spojeno s mírným zvýšením rizika toxicity 
digoxinu u pacientů se srdečním selháním. 
Pacienti,  kteří  dostávají  digoxin,  jsou  náchylnější  k  účinkům  hyperkalémie  zhoršené 
suxamethoniem. 
 
Současné podávání lapatinibu s perorálním digoxinem vede ke zvýšení AUC digoxinu. Při 
současném podávání digoxinu s lapatinibem je třeba opatrnosti. 
 
Léky,  které  modifikují  vaskulární  tonus  aferentních  a  eferentních  arteriol,  mohou  změnit 
glomerulární  filtraci. Inhibitory  angiotenzin  konvertujícího  enzymu  (ACEI)  a  blokátory 
receptorů  pro  angiotenzin  (ARB)  snižují  vazokonstrikci  eferentních  tepen  indukovanou 
angiotensinem  II,  zatímco  nesteroidní  protizánětlivé  léky  (NSAID)  a  inhibitory 
 cyklooxygenázy-2     (COX-2)   snižují   vazodilataci   aferentních   arteriol   vyvolanou 
prostaglandiny. ARB, ACEI, NSAID a inhibitory COX-2 významně nemění farmakokinetiku 
digoxinu  ani nemění farmakokinetické parametry konzistentním způsobem. Tyto léky však 
mohou u některých pacientů změnit funkci ledvin, což má za následek sekundární zvýšení 
digoxinu. 
 
Blokátory kalciových kanálů mohou buď zvýšit, nebo nezpůsobit žádnou změnu sérových 
hladin digoxinu. Verapamil, felodipin a thiapamil zvyšují hladiny digoxinu v séru. Nifedipin a 
diltiazem  mohou  zvyšovat  nebo  nemají  žádný  vliv  na  sérové hladiny  digoxinu,  zatímco 
isradipin  nezpůsobuje  žádné  změny. Blokátory  kalciových  kanálů,  zejména  diltiazem  a 
verapamil, mají rovněž tlumivé účinky na sinusové a atrioventrikulární vedení. 
 
Inhibitory protonové pumpy (PPI) mají schopnost zvyšovat plazmatické hladiny digoxinu. 
Absorpce nezměněného digoxinu je zvýšena a metabolismus digoxinu je v gastrointestinálním 
traktu omeprazolem inhibován, což vede ke zvýšení plazmatických hladin digoxinu. Podobné 
účinky byly v menší míře hlášeny u pantoprazolu a rabeprazolu. 
 
Kombinace, které mohou při současném podávání snižovat účinky digoxinu: antacida, některá 
laxativa,  kaolin-pektin,  akarbóza,  neomycin,  penicilamin,  rifampicin,  některá  cytostatika, 
metoklopramid,  sulfasalazin,  adrenalin,  salbutamol,  cholestyramin,  třezalka  tečkovaná 
(Hypericum perforatum), bupropion a doplňková enterální výživa. 
 
Bupropion a jeho hlavní cirkulující metabolit s digoxinem nebo bez něj, stimulují transport 
digoxinu zprostředkovaný OATP4C1. Digoxin byl identifikován jako substrát pro OATP4Cna bazolaterální straně renálních proximálních tubulů. Vazba bupropionu a jeho metabolitů na 
OATP4C1 by mohla potenciálně zvýšit transport digoxinu, a tím zvýšit renální vylučování 
digoxinu. 
 
Další interakce
Milrinon nemění sérové hladiny digoxinu v ustáleném stavu.