Dorzolamide farmaprojects 
dorzolamidu bez konzervačních látek podobný profilu bezpečnosti vícedávkové formy dorzolamidu. 
 
Dorzolamid (s konzervační látkou) byla hodnocen v kontrolovaných i nekontrolovaných klinických 
studiích u více než 1400 pacientů. V dlouhodobých studiích s 1108 pacienty léčenými vícedávkovou 
formou dorzolamidu jako monoterapií nebo jako pomocnou terapií s očním beta-blokátorem byly 
nejčastější příčinou ukončení léčby (přibližně u 3 % pacientů) oční nežádoucí účinky související s 
používáním léků, hlavně konjunktivitida a reakce očních víček. 
 
Během klinických studií nebo po uvedení přípravku s dorzolamidem na trh byly hlášeny následující 
nežádoucí účinky: 
[velmi časté: (≥1/10), časté: (≥1/100 až <1/10), méně časté: (≥1/1 000 až <1/100), vzácné: (≥1/10 až <1/1 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit.)] 
 
Poruchy nervového systému
Časté: bolest hlavy. 
Vzácné: závrať, parestezie. 
 
Poruchy oka
Velmi časté: pálení a píchání. 
Časté: keratitis punctata superficialis, slzení, konjunktivitida, zánět očního víčka, svědění očí, 
podráždění očního víčka, rozmazané vidění. 
Méně časté: iridocyklitida. 
Vzácné: podráždění včetně zarudnutí očí, bolest, tvorba krust na očních víčkách, přechodná myopie 
(která ustoupila po vysazení léčby), edém rohovky, oční hypotonie, odchlípení chorioidey po filtrační 
operaci 
Není známo: pocit cizího tělesa v oku. 
 
Srdeční poruchy
Není známo: palpitace, tachykardie. 
 
Cévní poruchy
Není známo: hypertenze. 
 
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné: epistaxe. 
Není známo: dyspnoe. 
 
Gastrointestinální poruchy
Časté: nauzea, hořká chuť v ústech. 
Vzácné: podráždění hrdla, sucho v ústech. 
 
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vzácné: kontaktní dermatitida, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza. 
 
Poruchy ledvin a močových cest
Vzácné: urolitiáza. 
 
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: astenie/únava. 
Vzácné: hypersenzitivita - známky a příznaky lokálních reakcí (palpebrální reakce) a systémové 
alergické reakce včetně angioedému, kopřivky a svědění, vyrážky, dušnosti, vzácně bronchospasmus. 
 
Vyšetření
Podávání dorzolamidu nebylo spojeno s klinicky významnou poruchou hladin elektrolytů.. 
 
Pediatrická populace
Viz bod 5.1. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
 
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování 
 
K dispozici jsou pouze omezené informace týkající se předávkování u člověka náhodným nebo 
záměrným požitím dorzolamid-hydrochloridu. 
 
Symptomy
Následující reakce byly hlášeny po perorálním užití: somnolence; po lokální aplikaci: nauzea, závratě, 
bolest hlavy, únava, abnormální sny a dysfagie. 
 
Léčba
Léčba má být symptomatická a podpůrná. Může dojít k elektrolytové dysbalanci, k rozvoji acidózy 
a mohou se projevit účinky na centrální nervový systém. Mají být monitorovány hladiny sérových 
elektrolytů (zvláště draslíku) a hodnoty pH krve. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: antiglaukomatika a miotika, inhibitory karboanhydrázy, dorzolamid 
ATC kód: S01EC 
Mechanismus účinku 
Karboanhydráza (KA) je enzym vyskytující se v mnoha tkáních těla včetně oka. U lidí se 
karboanhydráza vyskytuje ve formě četných izoenzymů, z nichž nejaktivnějším je karboanhydráza II 
(KA II), která se nachází hlavně v erytrocytech, ale i v ostatních tkáních. Inhibice karboanhydrázy ve 
výběžku corpus ciliare oka snižuje sekreci komorové vody. Důsledkem je pak snížení nitroočního 
tlaku (IOP). 
 
Přípravek Dorzolamide Farmaprojects obsahuje dorzolamid-hydrochlorid, což je silný inhibitor lidské 
karboanhydrázy II. Po lokální aplikaci do oka dorzolamid snižuje zvýšený nitrooční tlak, ať už 
související s glaukomem či nikoliv. Zvýšený nitrooční tlak je hlavním rizikovým faktorem v 
patogenezi postižení očního nervu a ztráty zorného pole. Dorzolamid nevyvolává pupilární konstrikci 
a snižuje nitrooční tlak bez výskytu takových nežádoucích účinků, jako jsou šeroslepost či 
akomodační spasmus. Dorzolamid ovlivňuje velmi málo nebo vůbec tepovou frekvenci nebo krevní 
tlak. 
 
Beta adrenergní blokátory podávané lokálně rovněž snižují nitrooční tlak snižováním sekrece 
komorové vody, avšak jiným mechanizmem účinku. Studie prokázaly, že je-li dorzolamid přidáván k 
lokálně podávanému betablokátoru, lze pozorovat další snížení nitroočního tlaku; toto zjištění je 
v souladu s hlášenými aditivními účinky beta blokátorů a perorálně podávaných inhibitorů 
karboanhydrázy. 
 
Farmakodynamické vlastnosti 
 
Klinické účinky 
Dospělí pacienti
U pacientů s glaukomem nebo oční hypertenzí byla účinnost dorzolamidu podávaného třikrát denně ve 
formě monoterapie (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 23 mmHg) nebo dvakrát denně ve formě 
adjuvantní terapie k očním beta-blokátorům (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 22 mmHg) 
prokázána obsáhlými klinickými studiemi trvajícími až jeden rok. Účinek dorzolamidu na snížení 
nitroočního tlaku v monoterapii a v doplňkové terapii byl prokázán během celého dne a tento účinek 
se udržoval i během dlouhodobého podávání. Účinnost během dlouhodobého podávání v monoterapii 
byla podobná účinnosti betaxololu a o něco nižší než timololu. 
Když byl dorzolamid podáván v adjuvantní terapii k očním beta-blokátorům, vykazoval dodatečné 
snížení IOP podobné podávání 2% roztoku pilokarpinu 4x denně. 
 
Ve dvojitě maskované studii s paralelní kontrolní skupinou s aktivní léčbou (vícedávkovou formou 
dorzolamidu) a s dvojitě zkříženým uspořádáním u 152 pacientů se zvýšeným výchozím nitroočním 
tlakem (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 22 mmHg) v jednom nebo obou očích vykazoval 
dorzolamid bez konzervačních látek podobný vliv na snížení IOP jako dorzolamid ve formě 
vícedávkového balení. Profily bezpečnosti dorzolamidu bez konzervačních látek a vícedávkové formy 
dorzolamidu byly podobné. 
 
Pediatrická populace
U 184 pediatrických pacientů (122 bylo léčeno dorzolamidem) ve věku od 1 týdne do méně než 6 let 
trpících glaukomem nebo zvýšeným nitroočním tlakem (výchozí hodnoty IOP > 22 mmHg) byla 
provedena 3měsíční dvojitě zaslepená a aktivním komparátorem kontrolovaná multicentrická studie 
k vyhodnocení bezpečnosti dorzolamidu (s konzervační látkou) při topickém podávání třikrát denně. 
Přibližně polovina pacientů v obou léčených skupinách měla diagnózu kongenitálního glaukomu; 
ostatními společnými etiologiemi byly Sturge-Weberův syndrom, iridokorneální mezenchymální 
dysgeneze, pacienti s afakií. Distribuce podle věku a způsobu léčby v monoterapeutické fázi byla 
následující:  
 
 Dorzolamid 2% Timolol 
Věková skupina kohorta < roky 
n=Věkové rozmezí: 1 až měsíců 
 
Timolol GS* 0,25% n=Věkové rozmezí: 0,25 až měsíců 
(*GS – gelový roztok) 
Věková kohorta od  2  do 6 let n=Věkové rozmezí: 2 až 6 let 
Timolol 0,5% n=Věkové rozmezí: 2 až 6 let 
 
V obou věkových kohortách bylo přibližně 70 pacientů léčeno po dobu 61 dní a přibližně 50 pacientů 
bylo léčeno po dobu 81–100 dní. 
 
Pokud byl nitrooční tlak dorzolamidem nebo roztokem timololu (ve formě gelového roztoku) 
v monoterapii nedostatečně zvládán, byla provedena změna na otevřenou léčbu podle následujícího 
schématu: 30 pacientů ve věku < 2 roky bylo převedeno na současnou léčbu 0,25% roztokem timololu 
(ve formě gelového roztoku) denně a 2% roztokem dorzolamidu  třikrát denně; 30 pacientů ve věku ≥ 
roky bylo převedeno na fixní kombinaci 2% roztoku dorzolamidu/0,5% roztoku timololu dvakrát 
denně. 
 
Celkově tato studie neodhalila u pediatrických pacientů žádná dodatečná bezpečnostní rizika: 
u přibližně 26 % pediatrických pacientů (20 % ve skupině léčené dorzolamidem v monoterapii) byly 
pozorovány nežádoucí účinky související s léčivem, většina z nich byla lokálními, nezávažnými 
očními účinky, jako pálení, bodání, oční injekce a bolest v oku. U malého procenta (< 4 %) byl 
pozorován edém nebo zákal rohovky. Co do frekvence byl výskyt lokálních reakcí podobný jako 
u srovnávaného přípravku. Po uvedení přípravku obsahujícícho dorzolamid na trh byla hlášena 
metabolická acidóza u velmi mladých pacientů, a to zejména u pacientů s nevyzrálými ledvinami nebo 
s poruchou funkce ledvin. 
 
Výsledky studií účinnosti u pediatrických pacientů naznačují, že průměrný pokles nitroočního tlaku ve 
skupině léčené dorzolamidem byl srovnatelný s průměrnou hodnotou poklesu nitroočního tlaku 
zjištěnou ve skupině léčené timololem, i když mírná číselná výhoda byla patrná u timololu. 
 
Dlouhodobé studie účinnosti (> 12 týdnů) nejsou k dispozici. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Na rozdíl od perorálních inhibitorů karboanhydrázy může lokální podání dorzolamid-hydrochloridu 
zajistit působení léku přímo v oku v podstatně nižších dávkách, a proto s menší systémovou expozicí. 
Při klinických studiích to vedlo ke snížení nitroočního tlaku, aniž by se porušila acidobazická 
rovnováha nebo aniž by nastaly změny elektrolytů charakteristické pro léčbu perorálně podávanými 
inhibitory karboanhydrázy. 
 
Při lokálním podání proniká dorzolamid do systémové cirkulace. Aby se určila schopnost systémové 
inhibice karboanhydrázy po lokální aplikaci, byla měřena koncentrace léčivé látky a metabolitu 
v erytrocytech a v plazmě a také inhibice karboanhydrázy v erytrocytech. Při dlouhodobém podávání 
se dorzolamid hromadí v erytrocytech v důsledku selektivní vazby na KA II, zatímco koncentrace 
volného léku v plazmě se udržují extrémně nízké. Z mateřské látky vzniká jediný N-desethyl-
metabolit inhibující KA II méně účinně než mateřská látka, ale také inhibující méně aktivní izoenzym 
(KA I). Metabolit se rovněž hromadí v erytrocytech, kde se váže hlavně na KA I. Dorzolamid se mírně 
váže na plazmatické proteiny (přibližně 33 %). Dorzolamid se vylučuje především močí v nezměněné 
formě, jeho metabolit se též vylučuje močí. Po vysazení se dorzolamid vyplavuje z erytrocytů 
nelineárně, což vede nejdřív k rychlému snížení koncentrace a pak pomalejší eliminační fázi s 
poločasem asi 4 měsíce. 
 
Jestliže se dorzolamid podával perorálně tak, aby byla simulována maximální systémová expozice po 
dlouhodobé lokální aplikaci do oka, dosáhlo se ustáleného stavu během 13 týdnů. V ustáleném stavu 
se v plazmě nevyskytoval prakticky žádná volná léčivá látka ani její metabolit; inhibice KA 
v erytrocytech byla menší než inhibice, u které se předpokládá, že je nezbytná pro farmakologický 
účinek na funkci ledvin a dýchání. Podobné farmakokinetické výsledky byly zjištěny po dlouhodobé 
lokální aplikaci dorzolamidu. 
 
Někteří starší pacienti s poruchou funkce ledvin (odhadovaná clearance CrCl 30–60 ml/min) však 
vykazovali vyšší koncentraci metabolitu v erytrocytech; nicméně žádné významné rozdíly v inhibici 
karboanhydrázy ani žádné klinicky významné nežádoucí účinky nebylo možno přisuzovat přímo 
tomuto zjištění. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Hlavní zjištění ze studií na zvířatech s dorzolamid-hydrochloridem podávaném perorálně se týkala 
farmakologických účinků systémové inhibice karboanhydrázy. Některá z těchto zjištění byla druhově 
specifická a/nebo byla důsledkem metabolické acidózy. U králíků, kterým kvůli metabolické acidóze 
podávali dorzolamid v dávkách toxických pro matku, byly zjištěny malformace těl obratlů. 
 
U laktujících samic potkanů dostávajících dorzolamid byly pozorovány menší přírůstky tělesné 
hmotnosti mláďat. Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky na fertilitu u samců a samic potkanů, 
kterým byl podáván dorzolamid před a během páření. 
 
Při klinických studiích se u pacientů neobjevily žádné známky metabolické acidózy ani změny 
sérových elektrolytů, jež by svědčily o systémové inhibici KA. Nelze proto očekávat, že by se účinky 
zjištěné ve studiích na zvířatech vyskytovaly u pacientů dostávajících dorzolamid v léčebných 
dávkách.