Eremfat 
Monoterapie  rifampicinem způsobuje rychlý rozvoj rezistence („one-step“ rezistence) u mykobakterií a 
dalších patogenů (viz bod 5.1). Aby se zabránilo rozvoji a šíření bakteriálních kmenů s rezistencí na 
rifampicin,   musí   se   rifampicin používat   vždy   v   kombinaci   s   minimálně   jedním 
antibiotikem/chemoterapeutikem. 
Současné používání rifampicinu s jinými léčivými přípravky (viz bod 4.5): 
Kvůli  indukci  systému,  který  metabolizuje léčivé  přípravky,  může  rifampicin  ovlivnit metabolismus 
souběžně podávaných léčivých přípravků. Je zde i možný vliv na metabolismus rifampicinu samotného, 
který mohou mít souběžně podávané léčivé přípravky. 
Na začátku,  ale  také na  konci léčby  rifampicinem,  může  být  proto  nutné  upravit  dávku  současně 
podávaných  lékčivých  přípravků,  zejména těch, které  mají  úzký  terapeutický  index - podle  efektu 
rifampicinu na jejich metabolismus (viz bod 4.5). 
Inhibitory proteáz
Současná léčba rifampicinem a inhibitory proteáz (jak ve formě monokompozitních léčivých přípravků, tak 
i fixní kombinací) může kvůli indukci  cytochromu P450 rifampicinem vést ke snížení plazmatických 
koncentrací, a tudíž i AUC inhibitorů proteáz, což pak vede k selhání antiretrovirové terapie. Současně se u 
jednotlivých látek a jejich kombinací v různém stupni zvyšuje potenciál hepatotoxicity (viz bod 4.5). 
Inhibitory polymeráz
Rifampicin je silný inhibitor   p-glykoproteinu  a  může významně snížit  plazmatickou koncentraci 
sofosbuviru. Plazmatická koncentrace dasabuviru může být z důvodu silné indukce  cytochromu  Prifampicinem  silně snížena.  Proto  je  současné  užívání  rifampicinu  se  sofosbuvirem  a  dasabuvirem 
kontraindikováno. 
 
Inhibitory nestrukturálních proteinů 5A
Současná léčba rifampicinem a inhibitory nestrukturálních proteinů 5A může z důvodu silné indukce P-
glykoproteinu a cytochromu P450 rifampicinem způsobit snížení plazmatických koncentrací a tím AUC 
inhibitorů nestrukturálních proteinů 5A, což může mít za následek selhání antiretrovirové léčby.  
 
Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NNRTI)
Současná léčba rifampicinem a NNRTI může z důvodu indukce cytochromu  P450  rifampicinem způsobit 
silné snížení plazmatické koncentrace NNRTI, což může mít za následek selhání antiretrovirové léčby. 
Proto je současné podávání NNRTI rifampicinu kontraindikováno. 
Nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NRTI)
Současné používání s NRTI nebylo prozkoumáno pro všechny účinné látky, protože se obecně na z důvodu 
farmakokinetických vlastností NRTI nepředpokládají žádné interakce (viz bod 4.5). 
Abakavir
Při současném používání s abakavirem  (eliminace  cestou  UDP- glukuronosyltransferázy) bylo prokázáno 
lehké snížení plazmatických hladin abakaviru, ale klinické důsledky nejsou známy (viz bod 4.5). 
 
přeloženo z němčiny do češtiny 
Tenofovir-alafenamid
Při současném podávání rifampicinu a tenofovir-alafenamidu byly pozorovány snížené plazmatické hladiny 
tenofovir-alafenamidu. Proto může být nutná úprava dávky. 
 
Zidovudin
Při současném podávání rifampicinu a zidovudinu  bylo pozorováno  významné snížení  plazmatických hladin 
tenofovir-alafenamidu. Je nutné pečlivé sledování účinku. Může být nutná úprava dávky. Pokud je zidovudin 
používán ve fungujícím režimu antiretrovirové léčby nebývá úprava dávky často nutná. Rozhodnutí je na 
specialistovi na HIV.   
 
Antagonisté chemokinového receptoru CCRMaravirok
U  maraviroku,  jediného  představitele  této  třídy,  musí  být  při  současném  podávání s rifampicinem 
provedena příslušná úprava dávky (viz bod 4.5). 
Inhibitory integrázy 
Biktegravir, kabotegravir
Při současném používání rifampicinu a biktegraviru nebo kabotegraviru se vyskytují významně 
snížené plazmatické hladiny inhibitorů integrázy, což má za následek snížení antivirového účinku a 
může dojít ke vzniku rezistencí. Proto je současné podávání biktegraviru nebo kabotegraviru 
s rifampicinem kontraindikováno. 
 
Raltegravir
Současné užívání rifampicinu a raltegraviru snižuje plazmatické hladiny raltegraviru, což vede ke snížení 
antivirové aktivity. Proto je potřebné zvýšení dávky raltegraviru (viz bod 4.5). 
Kobicistat
Při  současném  používání  rifampicinu  a  farmakokinetického  boosteru kobicistatu se  vyskytují  
významně snížené plazmatické hladiny kobicistatu, což má za následek snížení antiretrovirového 
léčebného režimu a  může dojít ke vzniku  rezistencí. Proto je současné podávání  rifampicinu a 
kobicistatu kontraindikováno. 
 
Fostemsavir
HIV inhibitor vazby fostemsavir je v tenkém střevě metabolizován na  aktivní látku temsavir.  Při 
současném podávání rifampicinu a fostemsaviru se  vyskytují značně snížené plazmatické hladiny 
temsaviru, což má za následek snížení terapeutického účinku. 
 
Regorafenib
Při současném používání rifampicinu a inhibitoru proteinkinázy regorafenibu  se vyskytují snížené 
plazmatické hladiny regorafenibu, ale zvýšená metabolizace regorafenibu na aktivní metabolity 
 
Paracetamol
V případě současného podávání rifampicinu a  paracetamolu může dojít k poškození jater při normálně 
neškodných dávkách paracetamolu. Během léčby rifampicinem by měl být proto paracetamol podáván 
pouze po pečlivém vyhodnocení poměru prospěchu a rizika a se zvláštní opatrností (viz bod 4.5). 
Vitamín D
Rifampicin ovlivňuje metabolismus vitamínu D. Příznaky onemocnění kostí se dají očekávat pouze při 
protrahovaném podávání rifampivinu  (> 1 rok).; v případě suplementace vitaminem D je třeba monitorovat 
hladiny kalcia a fosfátů v séru a renální funkce (viz bod 4.5). 
 
přeloženo z němčiny do češtiny 
Antikoncepce: 
Kvůli  interakci  mezi  rifampicinem  a  estrogenem/progesteronem   je narušen  antikoncepční  účinek 
perorálních hormonálních  antikoncepčních přípravků. Během léčby rifampicinem musí být použity jiné 
nehormonální antikoncepční metody (viz bod 4.5). 
Hepatotoxicia, podvýživa, alkoholismus: 
Během léčby rifampicinem je možné zjistit zvýšení transamináz u přibližně 5 - 20 % léčených osob. Pokud 
hladiny transamináz zůstanou na hodnotách < 100 U/l, mohou se hodnoty vrátit k normálu i při pokračování 
léčby. Pokud transaminázy vystoupí na hodnoty vyšší než 100 U/l nebo pokud dojde ke zvýšení koncentrací 
bilirubinu  na  dvojnásobek  normálních  hodnot  s  přidruženými  klinickými  symptomy,  doporučuje  se 
okamžitě rifampicin vysadit, protože byly pozorovány případy smrtelné jaterní dystrofie (viz bod 4.8). Po 
příslušném přerušení léčby, lze tolerovat ještě jedno opakované podávání rifampicinu. 
 
U mírnějších nebo  chronických jaterních poruch, musí být rifampicin používán se zvláštní opatrností a 
pouze po pečlivém vyhodnocení poměru prospěchu a rizika. U pacientů s abúzem alkoholu musí být kvůli 
potenciálnímu preexistujícímu poškození jater pečlivě vyhodnocen poměr prospěchu a rizika.  
Pokud jde o výskyt žloutenky a hepatomegalie jsou starší pacienti a pacienti s preexistujícím poškozením 
jater, např. kvůli abúzu alkoholu, ve zvláštním riziku. U starších a podvyživených pacientů musí být před 
zahájením terapie pečlivě zvážen poměr prospěchu a rizika léčby. 
U všech pacientů, ale zejména u zmíněných rizikových skupin, musí být během používání kombinačních 
partnerů rifampicinu, např. isoniazidu a pyrazinamidu, s kterými se v léčebných režimech tuberkulózy 
setkáváme,  pravidelně  sledovány  jaterní  enzymy  a  bilirubin,  aby  se možné  poškození  jater kvůli 
hepatotoxickému potenciálu těchto léčivých přípravků detekovalo včas. 
Hypersenzitivní reakce: 
V případě mírných alergických reakcí, např. horečky, zarudnutí kůže, svědění či kopřivky, je možná další 
léčba po přerušení terapie a po odeznění příznaků. 
Při výskytu závažných hypersenzitivních reakcí jako je např. trombocytopenie, která se může projevit jako 
epistaxe, purpura, hemolytická anémie, dušnost, astmatické záchvaty, šok či renální selhání nebo v případě 
těžkých alergických kožních reakcí s bulózním odlučováním kůže (toxická epidermální nekrolýza/Lyellův  
syndrom, exfoliativní dermatitida) musí být rifampicin ihned a trvale vysazen (viz bod 4.8) a musí být 
započato s nezbytnými a neodkladnými akutními postupy. Byly hlášeny případy krvácení do mozku a úmrtí 
u případů, kdy léčba rifampicinem pokračovala a znovu byla nasazena po výskytu purpury. 
Při obnovení léčby rifampicinem po krátkém či prolongovaném přerušení nebo během intermitentní terapie 
může dojít k hyperergické bezprostřední reakci s chřipce podobnými symptomy (syndrom chřipky), což může 
být spojeno s těžkými komplikacemi jako je šok či selhání ledvin (viz bod 4.8).  
 
Syndrom chřipky je pozorován téměř výlučně při intermitentním nebo po nepravidelném užívání rifampicinu 
a vyskytuje se tím častěji, čím jsou individuální dávky vyšší a uplynulý interval delší. 
Obvykle se vyskytne za 3 - 6 měsíců po začátku intermitentní terapie a projeví se symptomy, jakými jsou 
bolesti hlavy, celková slabost, horečka, zimnice, exantém, nauzea, zvracení, myalgie a artralgie. Symptomy 
se objeví za 1-2  hodiny po podání a trvají až 8 hodin nebo v jednotlivých případech i déle (viz bod 4.8). 
Téměř ve všech případech to lze vyřešit přechodem z intermitentního podávání rifampicinu na jeho denní 
podávání. 
 
přeloženo z němčiny do češtiny 
Z těchto důvodů musí být dávka rifampicinu titrována pomalu, pokud opět pokračujeme v léčbě po jejím 
přerušení, pokud přecházíme z intermitentního na denní podávání, a když se terapie opakuje (viz body 4.2 a 
4.8). 
Pacienti by měli být informováni o rizicích neodůvodněného a svévolného přerušení léčby a zejména o 
rizicích restartování léčby bez lékařského dohledu. 
DRESS
Během  antituberkulózní  léčby  byly  pozorovány  těžké  systémové  hypersenzitivní reakce  včetně 
případů úmrtí, jako DRESS syndrom (lékový exantém s eozinofilií a systémovými symptomy) (viz 
bod 4.8). 
 
Rifampicin a porfyrie: 
Rifampicin má porfyrinogenní účinek. Jeho používání u nositelů genu akutní intermitentní porfyrie (AIP), 
porfyrie  variegata  (PV)  nebo hereditární koproporfyrie  (HCP)  vyžaduje  speciální  opatrnost.  Reakce 
postižených pacientů jsou značně individuální a jsou jasně závislé na tom, zda jedinec patří k rizikové 
skupině a na stupni aktivace v různých fázích hepatálního porfyrického procesu. Účinek na metabolismus 
porfyrinu by měl být pravidelně monitorován vyšetřením prekurzorů porfyrinu a porfyrinů v moči. Ve všech 
případech by měl být konzultován specialista na porfyrii. 
Účinky na gastrointestinální trakt 
Během  léčby rifampicinem  a  po  jejím  ukončení  se  může  vyskytnout  s  antibiotiky  spojená  kolitida 
(pseudomembranózní enterokolitida),  která  může  ohrožovat život.  V  takovém případě,  v  závislosti  na 
indikaci, musí být zváženo vysazení podávání rifampicinu a musí být započata příslušná terapie (např. 
užívání  specifických  perorálních antibiotik/chemoterapeutik  s  prokázanou  klinickou  účinností). 
Antiperistaltika jsou kontraindikována (viz též bod 4.8). 
Vliv na tělesné tekutiny: 
Rifampicin má vlastní intenzivní hnědočervenou barvu,  která po podání léčivého přípravku, jenž tuto 
účinnou látku obsahuje, vede ke zbarvení tělesných tekutin, jakou jsou sliny, pot, slzy a exkrementy moč a 
stolice. Toto může například způsobit permanentní žlutooranžové zbarvení měkkých kontaktních čoček  a 
může též zbarvit oblečení. 
Monitorování renální funkce: 
Pravidelné monitorování renální funkce (např. stanovení sérového kreatininu) se vyžaduje, a to zejména při 
delším používání rifampicinu. 
Byly hlášeny též případy akutního renálního selhání, intersticiální nefritidy a tubulární nekrózy, ke kterým 
došlo během léčby rifampicinem. V takových případech je třeba ihned a trvale vysadit léčbu. Obecně se po 
vysazení léčby renální funkce vrací k normálu. 
Monitorování krevního obrazu: 
Má být též prováděno pravidelné monitorování krevního obrazu, protože během léčby rifampicinem  se 
mohou vyskytnout nežádoucí účinky postihující krev a krevní složky (viz bod 4.8). 
 
Těhotenství a postnatální fáze: 
Pokud se rifampicin podává během posledních týdnů těhotenství, může zde být zvýšené riziko poporodního 
krvácení u matky kvůli zvýšené krvácivé diatéze způsobené porodem a rovněž u novorozence kvůli stále 
neadekvátní dodávce vitaminu K, a tudíž nedostatečné tvorbě faktorů krevního srážení. Proto je potřebné 
 
přeloženo z němčiny do češtiny 
provádět pravidelné monitorování krevního obrazu a také stanovení parametrů koagulace. 
V takových případech může být indikována léčba vitaminem K. 
Chemické laboratorní testy a diagnostika: 
Mikrobiologické určení vitaminu B12 a kyseliny listové je nehodnotitelné. 
Rifampicin  může  kompetitivně  inhibovat vylučování bromosulfoftaleinu, a tudíž  dělá  dojem  jaterní 
dysfunkce. Bromosulfoftaleinový test k vyšetření vylučovací funkce jater nemůže být tedy během léčby 
rífampicinem prováděn. 
Rifampicin způsobuje falešně pozitivní výsledky stanovení opiátů v moči pomocí imunochemických testů. 
Rentgenokonstratní látky
Rifampicin  může  způsobit zpomalení biliárního   vylučování radiokontrastních  látek  používaných  při 
vyšetřování žlučníku, aniž by to mělo klinicky relevantní vliv na vyšetření.  
Meningokoková rezistence: 
Kvůli možném rozvoji rezistence meningokoků proti rifampicinu musí být kontaktní osoby, kterým 
byl rifampicin  podán  preventivně  za  účelem  zamezení  meningokokové  meningitidy,  pečlivě 
sledovány ohledně výskytu manifestní meningitidy.