Eremfat

Monoterapie rifampicinem způsobuje rychlý rozvoj rezistence („one-step“ rezistence) u mykobakterií a
dalších patogenů (viz bod 5.1). Aby se zabránilo rozvoji a šíření bakteriálních kmenů s rezistencí na
rifampicin, musí se rifampicin používat vždy v kombinaci s minimálně jedním
antibiotikem/chemoterapeutikem.
Současné používání rifampicinu s jinými léčivými přípravky (viz bod 4.5):
Kvůli indukci systému, který metabolizuje léčivé přípravky, může rifampicin ovlivnit metabolismus
souběžně podávaných léčivých přípravků. Je zde i možný vliv na metabolismus rifampicinu samotného,
který mohou mít souběžně podávané léčivé přípravky.
Na začátku, ale také na konci léčby rifampicinem, může být proto nutné upravit dávku současně
podávaných lékčivých přípravků, zejména těch, které mají úzký terapeutický index - podle efektu
rifampicinu na jejich metabolismus (viz bod 4.5).
Inhibitory proteáz
Současná léčba rifampicinem a inhibitory proteáz (jak ve formě monokompozitních léčivých přípravků, tak
i fixní kombinací) může kvůli indukci cytochromu P450 rifampicinem vést ke snížení plazmatických
koncentrací, a tudíž i AUC inhibitorů proteáz, což pak vede k selhání antiretrovirové terapie. Současně se u
jednotlivých látek a jejich kombinací v různém stupni zvyšuje potenciál hepatotoxicity (viz bod 4.5).
Inhibitory polymeráz
Rifampicin je silný inhibitor p-glykoproteinu a může významně snížit plazmatickou koncentraci
sofosbuviru. Plazmatická koncentrace dasabuviru může být z důvodu silné indukce cytochromu Prifampicinem silně snížena. Proto je současné užívání rifampicinu se sofosbuvirem a dasabuvirem
kontraindikováno.

Inhibitory nestrukturálních proteinů 5A
Současná léčba rifampicinem a inhibitory nestrukturálních proteinů 5A může z důvodu silné indukce P-
glykoproteinu a cytochromu P450 rifampicinem způsobit snížení plazmatických koncentrací a tím AUC
inhibitorů nestrukturálních proteinů 5A, což může mít za následek selhání antiretrovirové léčby.

Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NNRTI)
Současná léčba rifampicinem a NNRTI může z důvodu indukce cytochromu P450 rifampicinem způsobit
silné snížení plazmatické koncentrace NNRTI, což může mít za následek selhání antiretrovirové léčby.
Proto je současné podávání NNRTI rifampicinu kontraindikováno.
Nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NRTI)
Současné používání s NRTI nebylo prozkoumáno pro všechny účinné látky, protože se obecně na z důvodu
farmakokinetických vlastností NRTI nepředpokládají žádné interakce (viz bod 4.5).
Abakavir
Při současném používání s abakavirem (eliminace cestou UDP- glukuronosyltransferázy) bylo prokázáno
lehké snížení plazmatických hladin abakaviru, ale klinické důsledky nejsou známy (viz bod 4.5).

přeloženo z němčiny do češtiny
Tenofovir-alafenamid
Při současném podávání rifampicinu a tenofovir-alafenamidu byly pozorovány snížené plazmatické hladiny
tenofovir-alafenamidu. Proto může být nutná úprava dávky.

Zidovudin
Při současném podávání rifampicinu a zidovudinu bylo pozorováno významné snížení plazmatických hladin
tenofovir-alafenamidu. Je nutné pečlivé sledování účinku. Může být nutná úprava dávky. Pokud je zidovudin
používán ve fungujícím režimu antiretrovirové léčby nebývá úprava dávky často nutná. Rozhodnutí je na
specialistovi na HIV.

Antagonisté chemokinového receptoru CCRMaravirok
U maraviroku, jediného představitele této třídy, musí být při současném podávání s rifampicinem
provedena příslušná úprava dávky (viz bod 4.5).
Inhibitory integrázy
Biktegravir, kabotegravir
Při současném používání rifampicinu a biktegraviru nebo kabotegraviru se vyskytují významně
snížené plazmatické hladiny inhibitorů integrázy, což má za následek snížení antivirového účinku a
může dojít ke vzniku rezistencí. Proto je současné podávání biktegraviru nebo kabotegraviru
s rifampicinem kontraindikováno.

Raltegravir
Současné užívání rifampicinu a raltegraviru snižuje plazmatické hladiny raltegraviru, což vede ke snížení
antivirové aktivity. Proto je potřebné zvýšení dávky raltegraviru (viz bod 4.5).
Kobicistat
Při současném používání rifampicinu a farmakokinetického boosteru kobicistatu se vyskytují
významně snížené plazmatické hladiny kobicistatu, což má za následek snížení antiretrovirového
léčebného režimu a může dojít ke vzniku rezistencí. Proto je současné podávání rifampicinu a
kobicistatu kontraindikováno.

Fostemsavir
HIV inhibitor vazby fostemsavir je v tenkém střevě metabolizován na aktivní látku temsavir. Při
současném podávání rifampicinu a fostemsaviru se vyskytují značně snížené plazmatické hladiny
temsaviru, což má za následek snížení terapeutického účinku.

Regorafenib
Při současném používání rifampicinu a inhibitoru proteinkinázy regorafenibu se vyskytují snížené
plazmatické hladiny regorafenibu, ale zvýšená metabolizace regorafenibu na aktivní metabolity

Paracetamol
V případě současného podávání rifampicinu a paracetamolu může dojít k poškození jater při normálně
neškodných dávkách paracetamolu. Během léčby rifampicinem by měl být proto paracetamol podáván
pouze po pečlivém vyhodnocení poměru prospěchu a rizika a se zvláštní opatrností (viz bod 4.5).
Vitamín D
Rifampicin ovlivňuje metabolismus vitamínu D. Příznaky onemocnění kostí se dají očekávat pouze při
protrahovaném podávání rifampivinu (> 1 rok).; v případě suplementace vitaminem D je třeba monitorovat
hladiny kalcia a fosfátů v séru a renální funkce (viz bod 4.5).

přeloženo z němčiny do češtiny
Antikoncepce:
Kvůli interakci mezi rifampicinem a estrogenem/progesteronem je narušen antikoncepční účinek
perorálních hormonálních antikoncepčních přípravků. Během léčby rifampicinem musí být použity jiné
nehormonální antikoncepční metody (viz bod 4.5).
Hepatotoxicia, podvýživa, alkoholismus:
Během léčby rifampicinem je možné zjistit zvýšení transamináz u přibližně 5 - 20 % léčených osob. Pokud
hladiny transamináz zůstanou na hodnotách < 100 U/l, mohou se hodnoty vrátit k normálu i při pokračování
léčby. Pokud transaminázy vystoupí na hodnoty vyšší než 100 U/l nebo pokud dojde ke zvýšení koncentrací
bilirubinu na dvojnásobek normálních hodnot s přidruženými klinickými symptomy, doporučuje se
okamžitě rifampicin vysadit, protože byly pozorovány případy smrtelné jaterní dystrofie (viz bod 4.8). Po
příslušném přerušení léčby, lze tolerovat ještě jedno opakované podávání rifampicinu.

U mírnějších nebo chronických jaterních poruch, musí být rifampicin používán se zvláštní opatrností a
pouze po pečlivém vyhodnocení poměru prospěchu a rizika. U pacientů s abúzem alkoholu musí být kvůli
potenciálnímu preexistujícímu poškození jater pečlivě vyhodnocen poměr prospěchu a rizika.
Pokud jde o výskyt žloutenky a hepatomegalie jsou starší pacienti a pacienti s preexistujícím poškozením
jater, např. kvůli abúzu alkoholu, ve zvláštním riziku. U starších a podvyživených pacientů musí být před
zahájením terapie pečlivě zvážen poměr prospěchu a rizika léčby.
U všech pacientů, ale zejména u zmíněných rizikových skupin, musí být během používání kombinačních
partnerů rifampicinu, např. isoniazidu a pyrazinamidu, s kterými se v léčebných režimech tuberkulózy
setkáváme, pravidelně sledovány jaterní enzymy a bilirubin, aby se možné poškození jater kvůli
hepatotoxickému potenciálu těchto léčivých přípravků detekovalo včas.
Hypersenzitivní reakce:
V případě mírných alergických reakcí, např. horečky, zarudnutí kůže, svědění či kopřivky, je možná další
léčba po přerušení terapie a po odeznění příznaků.
Při výskytu závažných hypersenzitivních reakcí jako je např. trombocytopenie, která se může projevit jako
epistaxe, purpura, hemolytická anémie, dušnost, astmatické záchvaty, šok či renální selhání nebo v případě
těžkých alergických kožních reakcí s bulózním odlučováním kůže (toxická epidermální nekrolýza/Lyellův
syndrom, exfoliativní dermatitida) musí být rifampicin ihned a trvale vysazen (viz bod 4.8) a musí být
započato s nezbytnými a neodkladnými akutními postupy. Byly hlášeny případy krvácení do mozku a úmrtí
u případů, kdy léčba rifampicinem pokračovala a znovu byla nasazena po výskytu purpury.
Při obnovení léčby rifampicinem po krátkém či prolongovaném přerušení nebo během intermitentní terapie
může dojít k hyperergické bezprostřední reakci s chřipce podobnými symptomy (syndrom chřipky), což může
být spojeno s těžkými komplikacemi jako je šok či selhání ledvin (viz bod 4.8).

Syndrom chřipky je pozorován téměř výlučně při intermitentním nebo po nepravidelném užívání rifampicinu
a vyskytuje se tím častěji, čím jsou individuální dávky vyšší a uplynulý interval delší.
Obvykle se vyskytne za 3 - 6 měsíců po začátku intermitentní terapie a projeví se symptomy, jakými jsou
bolesti hlavy, celková slabost, horečka, zimnice, exantém, nauzea, zvracení, myalgie a artralgie. Symptomy
se objeví za 1-2 hodiny po podání a trvají až 8 hodin nebo v jednotlivých případech i déle (viz bod 4.8).
Téměř ve všech případech to lze vyřešit přechodem z intermitentního podávání rifampicinu na jeho denní
podávání.

přeloženo z němčiny do češtiny
Z těchto důvodů musí být dávka rifampicinu titrována pomalu, pokud opět pokračujeme v léčbě po jejím
přerušení, pokud přecházíme z intermitentního na denní podávání, a když se terapie opakuje (viz body 4.2 a
4.8).
Pacienti by měli být informováni o rizicích neodůvodněného a svévolného přerušení léčby a zejména o
rizicích restartování léčby bez lékařského dohledu.
DRESS
Během antituberkulózní léčby byly pozorovány těžké systémové hypersenzitivní reakce včetně
případů úmrtí, jako DRESS syndrom (lékový exantém s eozinofilií a systémovými symptomy) (viz
bod 4.8).

Rifampicin a porfyrie:
Rifampicin má porfyrinogenní účinek. Jeho používání u nositelů genu akutní intermitentní porfyrie (AIP),
porfyrie variegata (PV) nebo hereditární koproporfyrie (HCP) vyžaduje speciální opatrnost. Reakce
postižených pacientů jsou značně individuální a jsou jasně závislé na tom, zda jedinec patří k rizikové
skupině a na stupni aktivace v různých fázích hepatálního porfyrického procesu. Účinek na metabolismus
porfyrinu by měl být pravidelně monitorován vyšetřením prekurzorů porfyrinu a porfyrinů v moči. Ve všech
případech by měl být konzultován specialista na porfyrii.
Účinky na gastrointestinální trakt
Během léčby rifampicinem a po jejím ukončení se může vyskytnout s antibiotiky spojená kolitida
(pseudomembranózní enterokolitida), která může ohrožovat život. V takovém případě, v závislosti na
indikaci, musí být zváženo vysazení podávání rifampicinu a musí být započata příslušná terapie (např.
užívání specifických perorálních antibiotik/chemoterapeutik s prokázanou klinickou účinností).
Antiperistaltika jsou kontraindikována (viz též bod 4.8).
Vliv na tělesné tekutiny:
Rifampicin má vlastní intenzivní hnědočervenou barvu, která po podání léčivého přípravku, jenž tuto
účinnou látku obsahuje, vede ke zbarvení tělesných tekutin, jakou jsou sliny, pot, slzy a exkrementy moč a
stolice. Toto může například způsobit permanentní žlutooranžové zbarvení měkkých kontaktních čoček a
může též zbarvit oblečení.
Monitorování renální funkce:
Pravidelné monitorování renální funkce (např. stanovení sérového kreatininu) se vyžaduje, a to zejména při
delším používání rifampicinu.
Byly hlášeny též případy akutního renálního selhání, intersticiální nefritidy a tubulární nekrózy, ke kterým
došlo během léčby rifampicinem. V takových případech je třeba ihned a trvale vysadit léčbu. Obecně se po
vysazení léčby renální funkce vrací k normálu.
Monitorování krevního obrazu:
Má být též prováděno pravidelné monitorování krevního obrazu, protože během léčby rifampicinem se
mohou vyskytnout nežádoucí účinky postihující krev a krevní složky (viz bod 4.8).

Těhotenství a postnatální fáze:
Pokud se rifampicin podává během posledních týdnů těhotenství, může zde být zvýšené riziko poporodního
krvácení u matky kvůli zvýšené krvácivé diatéze způsobené porodem a rovněž u novorozence kvůli stále
neadekvátní dodávce vitaminu K, a tudíž nedostatečné tvorbě faktorů krevního srážení. Proto je potřebné

přeloženo z němčiny do češtiny
provádět pravidelné monitorování krevního obrazu a také stanovení parametrů koagulace.
V takových případech může být indikována léčba vitaminem K.
Chemické laboratorní testy a diagnostika:
Mikrobiologické určení vitaminu B12 a kyseliny listové je nehodnotitelné.
Rifampicin může kompetitivně inhibovat vylučování bromosulfoftaleinu, a tudíž dělá dojem jaterní
dysfunkce. Bromosulfoftaleinový test k vyšetření vylučovací funkce jater nemůže být tedy během léčby
rífampicinem prováděn.
Rifampicin způsobuje falešně pozitivní výsledky stanovení opiátů v moči pomocí imunochemických testů.
Rentgenokonstratní látky
Rifampicin může způsobit zpomalení biliárního vylučování radiokontrastních látek používaných při
vyšetřování žlučníku, aniž by to mělo klinicky relevantní vliv na vyšetření.
Meningokoková rezistence:
Kvůli možném rozvoji rezistence meningokoků proti rifampicinu musí být kontaktní osoby, kterým
byl rifampicin podán preventivně za účelem zamezení meningokokové meningitidy, pečlivě
sledovány ohledně výskytu manifestní meningitidy.