Fenofix

Farmakoterapeutická skupina: Hypolipidemika, ATC kód: C10ABFenofibrát je derivát kyseliny fibrové, jehož účinky na úpravu hladiny lipidů u lidí jsou zprostředkovány
aktivací receptoru typu alfa aktivovaného peroxisomovým proliferátorem (PPAR).
Prostřednictvím aktivace PPAR fenofibrát zvyšuje lipolýzu a eliminaci aterogenních částic bohatých
na triglyceridy z plazmy aktivací lipoprotein-lipázy a snížením tvorby apoproteinu CIII. Aktivace
PPAR také vyvolává zvýšení syntézy apoproteinů AI a AII.
Výše zmíněné účinky fenofibrátu vedou ke snížení frakcí o velmi nízké a nízké hustotě (VLDL a LDL)
obsahujících apoprotein B a ke zvýšení frakce o vysoké hustotě (HDL) obsahující apoprotein AI a AII.
Kromě toho prostřednictvím úpravy syntézy a katabolismu VLDL frakce fenofibrát zvyšuje clearance
LDL a snižuje VLDL, jejichž hladiny jsou zvýšeny v aterogenním fenotypu lipoproteinu, což je běžná
porucha u pacientů s rizikem ischemické choroby srdeční.
Během klinických studií s fenofibrátem se celkový cholesterol snížil o 20 až 25%, triglyceridy o 40 až
55 % a HDL cholesterol se zvýšil o 10 až 30 %.
U pacientů s hypercholesterolémií, u nichž byly hladiny LDL cholesterolu sníženy o 20 až 35% vedl
celkový účinek na cholesterol ke snížení poměru celkového cholesterolu k HDL cholesterolu, LDL
cholesterolu k HDL cholesterolu nebo Apo B k Apo AI. Všechny citované hodnoty jsou ukazateli
aterogenního rizika.
Z důvodu významného účinku na LDL cholesterol a triglyceridy by měla být léčba fenofibrátem
přínosná u pacientů s hypercholesterolémií (s i bez přidružené hypertriglyceridémie), včetně sekundární
hyperlipoproteinémie jako např. u diabetes mellitus II. typu.
Výsledky studie DAIS (Diabetes Atherosclerosis Intervention Study) ukázaly, že fenofibrát
signifikantně snižuje progresi koronární aterosklerózy u pacientů s diabetem II. typu. V této dvojitě
slepé, randomizované, placebem kontrolované studii se 418 pacienty s diabetem II. typu a průměrnou
dobou léčby 38 měsíců vyústila léčba fenofibrátem ve významné zpomalení progrese ložiskových
aterosklerotických lézí o 40% při koronarografickém hodnocení. I když studie DAIS nebyla zaměřena
na sledování ovlivnění klinických příhod, léčba fenofibrátem ve zkoumané populaci vyústila ve 23%
snížení klinických kardiovaskulárních příhod (statisticky nesignifikantní).
Extravaskulární zásoby cholesterolu (tendinózní a tuberózní xanthomy) mohou být výrazně sníženy
nebo dokonce zcela eliminovány během léčby fenofibrátem.
U pacientů se zvýšenými hladinami fibrinogenu léčených fenofibrátem se ukázalo významné snížení
tohoto parametru jako u pacientů se zvýšenými hladinami Lp(a). Při léčbě fenofibrátem se snižují další
zánětlivé markery jako C reaktivní protein.
Urikosurický účinek fenofibrátu vedoucí ke snížení hladiny kyseliny močové přibližně o 25 % by měl
být dalším přínosem u dyslipidemických pacientů s hyperurikémií.
U fenofibrátu se ukázal antiagregační účinek na krevní destičky u zvířat a v klinických studiích, kde se
ukázalo snížení agregace destiček vyvolané ADP, kyselinou arachidonovou a epinefrinem.
Bylo prokázáno, že léčba fibráty může snižovat výskyt ischemické choroby srdce, nebyl ale zaznamenán
pokles celkové mortality v primární ani sekundární prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
Fenofix 200mg:


Lipidová studie ACCORD (Action to Control Cardiovascular Risk in Diabetes) představovala
randomizovanou placebem kontrolovanou studii s 5518 pacienty s diabetem mellitus typu 2 léčených
kromě simvastatinu také fenofibrátem. Léčba fenofibrátem společně se simvastatinem nevykázala žádné
výrazné rozdíly ve srovnání s monoterapií simvastatinem v primárním kombinovaném výsledku u
nefatálního infarktu myokardu, nefatální mozkové mrtvice a kardiovaskulárního úmrtí (relativní riziko
– hazard ratio [HR] 0,92, 95 % CI 0,79-1,08, p = 0,32; absolutní snížení rizika: 0,74 %). V předem
specifikované podskupině dyslipidemických pacientů, kteří byli definováni jako pacienti v nejnižším
tercilu HDL-C (≤34 mg/dl nebo 0,88 mmol/l) a v nejvyšším tercilu TG (≥204 mg/dl nebo 2,3 mmol/l)
u počátečních hodnot, vykázala léčba fenofibrátem společně se simvastatinem relativní snížení o 31 %
ve srovnání s monoterapií simvastatinem v primárním kombinovaném výsledku (relativní riziko –
hazard ratio [HR] 0,69, 95 % CI 0,49-0,97, p = 0,03; absolutní snížení rizika: 4,95 %). Další analýza
předem specifikované podskupiny identifikovala statisticky významnou interakci u léčby dle pohlaví (p
= 0,01), která naznačovala možný léčebný přínos kombinované léčby u mužů (p=0,037), ale také
potenciálně vyšší riziko u primárního výsledku u žen léčených kombinovanou léčbou ve srovnání s
monoterapií simvastatinem (p=0,069). Tato skutečnost nebyla u dříve zmíněné podskupiny pacientů s
dyslipidémií pozorována, ale nebyl zaznamenán ani žádný jasný důkaz přínosu u žen s dyslipidémií
léčených fenofibrátem společně se simvastatinem, a tak nelze možný škodlivý účinek u této podskupiny
vyloučit.