Fingolimod xantis 
 
Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky (výskyt ≥10 %) při dávce 0,5 mg byly bolesti hlavy (24,5 %), 
zvýšení jaterních enzymů (15,2 %), průjem (12,6 %), kašel (12,3 %), chřipka (11,4 %), sinusitida 
(10,9 %) a bolesti zad (10,0 %).  
 
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
 Nežádoucí účinky hlášené z klinických studií a získané po uvedení na trh ze spontánních nebo 
literárních hlášení jsou uvedeny níže. Frekvence jsou definovány dle následující konvence: velmi časté 
(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 
1/1000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině 
četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. 
 
Infekce a infestace 
Velmi časté Chřipka 
Sinusitida
Časté Herpetické infekce 
Bronchitida 
Tinea versicolor
Méně časté Pneumonie
Není známo Progresivní multifokální leukoencefalopatie
(PML)** 
Kryptokokové infekce**
Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (zahrnující cysty a polypy) 
Časté Bazocelulární karcinom (bazaliom)
Méně časté Maligní melanom**** 
Vzácné Lymfom*** 
Spinocelulární karcinom****
Velmi vzácné Kaposiho sarkom****
Není známo Karcinom z Merkelových buněk***
Poruchy krve a lymfatického systému 
Časté Lymfopenie
Leukopenie 
Méně časté Trombocytopenie
Není známo Autoimunitní hemolytická anemie***
Periferní edém*** 
 
Poruchy imunitního systému
Není známo Hypersenzitivita, včetně vyrážky, kopřivky a
angioedém po zahájení léčby*** 
Psychiatrické poruchy 
Časté Deprese
Méně časté Zhoršená nálada 
Poruchy nervového systému
Velmi časté Bolest hlavy 
Časté Závrať 
Migréna
Méně časté Epileptické záchvaty
Vzácné Posteriorní reverzibilní encefalopatický syndrom
(PRES)* 
Není známo Závažná exacerbace onemocnění po přerušení
léčby fingolimodem*** 
Poruchy oka 
Časté Rozmazané vidění
Méně časté Makulární edém 
Srdeční poruchy
Časté Bradykardie 
Atrioventrikulární blokáda
Velmi vzácné Inverze T vlny*** 
Cévní poruchy
Časté Hypertenze 
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Velmi časté Kašel 
Časté Dušnost
Gastrointestinální poruchy 
Velmi časté Průjem
Méně časté Nauzea*** 
Poruchy jater a žlučových cest
Není známo Akutní jaterní selhání***
Poruchy kůže a podkožní tkáně 
Časté Ekzém 
Alopecie 
Svědění
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Velmi časté Bolest zad 
Časté Myalgie  
Artralgie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace 
Časté Astenie
Vyšetření
Velmi časté Zvýšení hladiny jaterních enzymů (zvýšené ALT,
GMT, AST) 
Časté Snížení tělesné hmotnosti***
Zvýšení triacylglycerolů v krvi
Méně časté Snížení počtu neutrofilů
* Kategorie frekvence byla založena na očekávané expozici přibližně 10 000 pacientů ve všech 
klinických hodnoceních s fingolimodem. 
** PML a kryptokokové infekce, včetně případů kryptokokové meningitidy, byly hlášeny po 
uvedení na trh (viz bod 4.4). 
*** Nežádoucí účinky ze spontánních hlášení a literatury 
**** Kategorie frekvence a hodnocení rizika byly založeny na odhadu expozice fingolimodu v dávce 
0,5 mg u více než 24000 pacientů ve všech klinických studiích. 
 
 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
 
Infekce
Ve studiích roztroušené sklerózy byla celková incidence infekcí (65,1 %) při léčbě dávkou 0,5 mg 
podobná incidenci při léčbě placebem. U pacientů léčených fingolimodem byly nicméně častější 
infekce dolních cest dýchacích, zejména bronchitida a v menší míře herpetická infekce a pneumonie. 
 
Případy diseminované herpetické infekce, včetně fatálních případů, byly hlášeny i u dávky 0,5 mg. 
 
V období po uvedení na trh byly hlášeny případy infekcí oportunními patogeny, jako jsou virové 
(např. varicella zoster virus [VZV], John Cunningham virus [JCV] vyvolávající progresivní 
multifokální leukoencefalopatii, herpes simplex virus [HSV]), mykotické (např. kryptokoky včetně 
kryptokokové meningitidy) nebo bakteriální (např. atypické mykobakterie), z nichž některé byly 
fatální (viz bod 4.4). 
 
Po uvedení na trh byly v souvislosti s léčbou fingolimodem hlášeny infekce humánním papilomavirem 
(HPV), včetně papilomu, dysplazie, tvorby bradavic a karcinomu souvisejícího s HPV (viz bod 4.4). 
Vzhledem k imunosupresivním vlastnostem fingolimodu, je při zohlednění očkovacích doporučení 
vhodné před zahájením léčby fingolimodem zvážit vakcinaci proti HPV. Jako standardní opatření se 
doporučuje screening karcinomu, včetně Pap testu. 
 
Makulární edém
Ve studiích roztroušené sklerózy se makulární edém vyskytl u 0,5 % pacientů léčených doporučenou 
dávkou 0,5 mg a u 1,1 % pacientů léčených vyšší dávkou 1,25 mg. Většina případů se objevila během 
prvních 3 - 4 měsíců léčby. Někteří pacienti udávali rozmazané vidění nebo zhoršení zrakové ostrosti, 
ale jiní byli asymptomatičtí a diagnostikováni při rutinním očním vyšetření. Makulární edém se 
obecně po vysazení fingolimodu spontánně zlepšil nebo odezněl. Riziko rekurence po znovu- nasazení 
léčby nebylo hodnoceno. 
 
Incidence makulárního edému je zvýšená u pacientů s roztroušenou sklerózou a anamnézou uveitidy 
(17 % s anamnézou uveitidy vs. 0,6 % bez anamnézy uveitidy). Fingolimod nebyl hodnocen u 
pacientů s roztroušenou sklerózou a diabetes mellitus, onemocněním, které je spojeno se zvýšeným 
rizikem vzniku makulárního edému (viz bod 4.4). V klinických studiích transplantace ledvin, ve 
kterých byli zahrnuti pacienti s diabetes mellitus, vedla léčba fingolimodem 2,5 mg a 5 mg ke 
2násobnému vzestupu incidence makulárního edému. 
 
Bradyarytmie
Zahájení léčby fingolimodem vede k přechodnému poklesu srdeční frekvence a může být také spojeno 
se zpomalením atrioventrikulárního převodu. V klinických studiích roztroušené sklerózy bylo 
maximum poklesu srdeční frekvence pozorováno 6 hodin po zahájení léčby, průměrný pokles srdeční 
frekvence byl 12-13 tepů/minutu při léčbě fingolimodem v dávce 0,5 mg. Vzácně byla při léčbě 
dávkou 0,5 mg pozorována srdeční frekvence pod 40 tepů za minutu u dospělých a pod 50 tepů za 
minutu u pediatrických pacientů. Průměrná srdeční frekvence se vrátila k výchozím hodnotám během 
měsíce chronické léčby. Bradykardie byly obecně asymptomatické, ale u některých pacientů se 
objevily mírné až středně závažné příznaky včetně hypotenze, závratí, únavy a/nebo palpitací, které 
odezněly během prvních 24 hodin po zahájení léčby (viz také body 4.4 a 5.1). 
 
V klinických studiích roztroušené sklerózy byl atrioventrikulární blok 1. stupně (prodloužený PR 
interval na EKG) pozorován po zahájení léčby u dospělých a pediatrických pacientů. V klinických 
studiích u dospělých se objevil u 4,7 % pacientů léčených fingolimodem v dávce 0,5 mg, u 2,8 % 
pacientů na intramuskulárním interferonu beta-1a a u 1,6 % na placebu. Atrioventrikulární blok 2. 
stupně byl pozorován u méně než 0,2 % dospělých pacientů léčených fingolimodem v dávce 0,5 mg. 
Během postmarketingového sledování byly u fingolimodu v průběhu šestihodinového monitorování po 
podání první dávky pozorovány izolované případy přechodného spontánně se upravujícího 
 
kompletního AV bloku. Pacienti se spontánně zotavili. Abnormality převodního systému pozorované 
v klinických studiích i během postmarketingového sledování byly typicky přechodné, asymptomatické 
a upravily se během prvních 24 hodin po zahájení léčby. Přestože většina pacientů nevyžadovala 
lékařskou intervenci, jednomu pacientovi léčenému fingolimodem v dávce 0,5 mg byl podán 
isoprenalin pro asymptomatický atrioventrikulární blok 2. stupně (Mobitz I). 
 
V postmarketingovém období se objevily během 24 hodin od první dávky izolované příhody s 
opožděným nástupem, včetně přechodné asystolie a neobjasněného úmrtí. V těchto případech nelze 
vyloučit vliv současně podávaných léčivých přípravků a/nebo stávajícího onemocnění. Příčinná 
souvislost mezi těmito příhodami a fingolimodem je nejistá. 
 
Krevní tlak
V klinických studiích roztroušené sklerózy byla léčba fingolimodem v dávce 0,5 mg spojena s 
průměrným vzestupem systolického krevního tlaku přibližně o 3 mm Hg a diastolického krevního 
tlaku přibližně o 1 mm Hg, změna se projevila přibližně 1 měsíc po zahájení léčby. Tento vzestup trval 
při další léčbě. Hypertenze byla hlášena u 6,5 % pacientů léčených fingolimodem v dávce 0,5 mg a u 
3,3 % pacientů léčených placebem. Během post-marketingového sledování byly hlášeny během 
prvního měsíce po zahájení léčby a v první den léčby případy hypertenze, které mohou vyžadovat 
podání antihypertenziv nebo vysazení fingolimodu (viz také bod 4.4 “Účinky na krevní tlak”). 
 
Jaterní funkce
U dospělých a pediatrických pacientů s roztroušenou sklerózou léčených fingolimodem bylo hlášeno 
zvýšení jaterních ernzymů. V klinických studiích u dospělých došlo u 8,0 % pacientů léčených 
fingolimodem v dávce 0,5 mg k asymptomatickému vzestupu sérových hladin jaterních 
aminotransferáz na ≥ 3x ULN (horní limit normy) a u 1,8 % na ≥ 5x ULN. U některých pacientů došlo 
po znovuzahájení léčby k opakování elevace jaterních aminotransferáz, což podporuje vztah k 
léčivému přípravku. V klinických studiích se zvýšení jaterních aminotransferáz objevilo kdykoliv 
během léčby, ačkoliv většinou k tomu došlo během prvních 12 měsíců. Hladiny ALT se vrátily k 
normálu přibližně 2 měsíce po ukončení léčby fingolimodem. U malého počtu pacientů (n=10 na 
dávce 1,25 mg, n=2 na dávce 0,5 mg), u kterých došlo k vzestupu hladin ALT ≥5 x ULN a kteří 
pokračovali v léčbě fingolimodem, se hladina ALT vrátila k normálu v průběhu přibližně 5 měsíců 
(viz také bod 4.4 “Jaterní funkce”). 
 
Poruchy nervového systému
V klinických hodnoceních se u pacientů při podávání vyšších dávek fingolimodu (1,25 nebo 5,0 mg), 
objevily vzácné příhody postihující nervový systém, včetně ischemické a hemoragické cévní mozkové 
příhody a atypických neurologických poruch, jako například případy podobné akutní diseminované 
encefalomyelitidě (ADEM). 
 
Po užití fingolimodu v klinických studiích i po uvedení na trh byly hlášeny případy epileptických 
záchvatů, včetně status epilepticus. 
 
Cévní příhody
Vzácné případy okluzivního onemocnění periferních tepen se objevily u pacientů léčených 
fingolimodem ve vyšších dávkách (1,25 mg). 
 
Respirační systém
Při léčbě fingolimodem byly pozorovány mírné na dávce závislé poklesy hodnot usilovně expiračního 
objemu za 1 vteřinu (FEV1) a difúzní plicní kapacity pro oxid uhelnatý (DLCO), tyto změny začínaly 
v 1. měsíci a poté zůstaly stabilní. Ve 24. měsíci bylo snížení od výchozích hodnot v procentu 
predikovaného FEV1 2,7 % při léčbě fingolimodem v dávce 0,5 mg a 1,2 % u placeba, tento rozdíl 
odezněl po ukončení léčby. Snížení DLCO ve 24. měsíci bylo 3,3 % u fingolimodu v dávce 0,5 mg a 
2,7 % u placeba (viz též bod 4.4, Respirační účinky). 
 
Lymfomy 
V obou klinických studiích i po uvedení na trh se objevily případy lymfomu různých typů včetně 
jednoho fatálního případu B-lymfomu pozitivního na virus Epsteina-Barrové (EBV). Výskyt případů 
non-Hodgkinova lymfomu (B-buněk a T-buněk) byl v klinických studiích vyšší než očekávaná 
incidence v celkové populaci. Některé případy lymfomu T-buněk byly též hlášeny po uvedení na trh, 
včetně případů kožního lymfomu T-buněk (mycosis fungoides) (viz též bod 4.4, Malignity). 
 
Hemofagocytární syndrom
U pacientů léčených fingolimodem byly v souvislosti s infekcí hlášeny velmi vzácné fatální případy 
hemofagocytárního syndromu (HPS). HPS je vzácný stav popsaný ve spojitosti s infekcí, 
imunosupresí a řadou autoimunitních chorob. 
 
Pediatrická populace
V kontrolované pediatrické studii D2311 (viz bod 5.1) byl bezpečnostní profil u pediatrických 
pacientů (od 10 do 18 let) léčených fingolimodem v dávce 0,25 mg nebo 0,5 mg celkově podobný jako 
u dospělých pacientů. Ve studii bylo nicméně pozorováno více neurologických a psychiatrických 
poruch. Vzhledem k velmi omezeným znalostem z klinického hodnocení je u této podskupiny nutná 
obezřetnost. 
 
V pediatrické studii byly případy epileptických záchvatů hlášeny u 5,6 % pacientů léčených 
fingolimodem a u 0,9 % pacientů léčených interferonem beta-1a. 
 
Je známo, že v populaci s roztroušenou sklerózou se deprese a úzkost objevují s rostoucí frekvencí. 
Deprese a úzkost byly rovněž hlášeny u pediatrických pacientů léčených fingolimodem. 
 
U pediatrických pacientů léčených fingolimodem byly pozorovány izolované případy mírného zvýšení 
bilirubinu. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 
100 41 Praha 10  
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek