Glivec 
u dětí s Ph+ ALL je velmi omezená, i když nebyly zjistěné nové obavy týkající se bezpečnosti. 
 
Různorodé nežádoucí účinky, jako je pleurální výpotek, ascites, plicní edém a rychlý přírůstek tělesné 
hmotnosti s nebo bez superficiálních otoků, je možné souhrnně popsat jako „retence tekutin“. Tyto 
nežádoucí účinky je možné obvykle zvládnout dočasným vysazením Glivecu a diuretiky a jinou 
vhodnou podpůrnou léčbou. Avšak některé z těchto nežádoucích účinků mohou být velmi závažné 
nebo život ohrožující a několik pacientů s blastickou krizí zemřelo s komplexním klinickým nálezem 
zahrnujícím pleurální výpotek, městnavé srdeční selhání a selhání ledvin. V klinických studiích nebyly 
u dětí pozorovány specificky odlišné nežádoucí účinky. 
 
Nežádoucí účinky 
Nežádoucí účinky, které se vyskytly častěji než v ojedinělých případech, jsou uvedeny níže podle tříd 
orgánových systémů a frekvence výskytu. Kategorie četnosti výskytu jsou definovány podle 
následujících pravidel jako: velmi časté <1/100nelze určit 
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle četnosti od nejčastějších. 
 
Nežádoucí účinky a četnost jejich výskytu jsou uvedené v tabulce 1. 
 
Tabulka 1 Přehled nežádoucích účinků v tabulce 
Infekce a infestace
Méně časté: Herpes zoster, herpes simplex, nasofaryngitida, pneumonie1, sinusitida, 
celulitida, infekce horních cest dýchacích, chřipka, infekce močových cest, 
gastroenteritida, sepse 
Vzácné: Mykotické infekce 
Není známo: Reaktivace hepatitidy B* 
Novotvary benigní, maligní, a blíže neurčené Vzácné: Syndrom nádorového rozpadu 
Není známo: Krvácení do tumoru/nekróza tumoru* 
Poruchy imunitního systému
Není známo: Anafylaktický šok* 
Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi časté: Neutropenie, trombocytopenie, anemie 
Ćasté: Pancytopenie, febrilní neutropenie 
Méně časté: Trombocytemie, lymfopenie, útlum kostní dřeně, eozinofilie, lymfadenopatie 
Vzácné: Hemolytická anemie, trombotická mikroangiopatie 
Poruchy metabolismu a výživy
Časté: Anorexie 
Méně časté: Hypokalemie, zvýšená chuť k jídlu, hypofosfatemie, snížená chuť k jídlu, 
dehydratace, dna, hyperurikemie, hyperkalcemie, hyperglykemie, 
hyponatremie 
Vzácné: Hyperkalemie, hypomagnezemie 
Psychiatrické poruchy
Časté: Insomnie 
Méně časté: Deprese, snížení libida, úzkost 
Vzácné: Stav zmatenosti 
Poruchy nervového systému
Velmi časté: Bolest hlavyČasté: Závratě, parestezie, porucha chuti, hypestezie 
Méně časté: Migréna, somnolence, synkopa, periferní neuropatie, zhoršení paměti, ischias, 
syndrom neklidných nohou, tremor, cerebrální krvácení 
Vzácné: Zvýšený intrakraniální tlak, konvulze, optická neuritida 
Není známo: Cerebrální edém* 
Poruchy oka
Časté: Otok očních víček, zvýšené slzení, krvácení do spojivky, konjunktivitida, 
syndrom suchého oka, rozmazané vidění 
Méně časté: Podráždění očí, bolest očí, edém očnice, krvácení do skléry, krvácení do 
sítnice, blefaritida, makulární edém 
Není známo: Krvácení do sklivce* 
Poruchy ucha a labyrintu
Méně časté: Vertigo, tinitus, ztráta sluchu 
Srdeční poruchy
Méně časté: Palpitace, tachykardie, městnavé srdeční selhání3, plicní edém 
Vzácné: Arytmie, atriální fibrilace, srdeční zástava, infarkt myokardu, angina pectoris, 
perikardiální výpotek 
Není známo: Perikarditida*, srdeční tamponáda* 
Cévní poruchyČasté: Zrudnutí, krvácení 
Méně časté: Hypertenze, hematom, subdurální hematom, periferní chlad, hypotenze, 
Raynaudův fenomén
Není známo: Trombóza/embolie* 
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: Dušnost, krvácení z nosu, kašel 
Méně časté: Pleurální výpotek5, laryngofaryngeální bolesti, faryngitida 
Vzácné: Pleurální bolest, plicní fibróza, plicní hypertenze, krvácení do plic 
Není známo: Akutní respirační selhání11*, intersticiální plicní onemocnění* 
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: Nauzea, průjem, zvracení, dyspepsie, bolest břichaČasté: Flatulence, abdominální distenze, gastro-ezofageální reflux, zácpa, sucho v 
ústech, gastritida 
Méně časté: Stomatitida, ulcerace v ústech, gastrointestinální krvácení7, eruktace, meléna, 
ezofagitida, ascites, žaludeční ulcerace, hematemeza, cheilitida, dysfagie, 
pankreatitida 
Vzácné: Kolitida, ileus, zánětlivé střevní onemocnění 
Není známo: Ileus/střevní obstrukce*, gastrointestinální perforace*, divertikulitida*, 
gastrická antrální vaskulární ektázie Poruchy jater a žlučových cest 
Časté: Zvýšení jaterních enzymů 
Méně časté: Hyperbilirubinemie, hepatitida, žloutenka 
Vzácné: Jaterní selhání8, jaterní nekróza 
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté: Periorbitální edém, dermatitida/ekzém/vyrážka 
Časté: Pruritus, otok obličeje, suchá kůže, erytém, alopecie, noční pocení, 
fotosenzitivní reakce 
Méně časté: Pustulózní vyrážka, kontuze, zvýšené pocení, urtikarie, ekchymóza, zvýšená 
tendence k tvorbě podlitin, hypotrichóza, hypopigmentace kůže, exfoliativní 
dermatitida, lámání nehtů, folikulitida, petechie, lupénka, purpura, 
hyperpigmentace kůže, výsev puchýřů, panikulitidaVzácné: Akutní febrilní neutrofilní dermatóza angioneurotický edém, vezikulární vyrážka, multiformní erytém, 
leukocytoklastická vaskulitida, Stevensův-Johnsonův syndrom, akutní 
generalizovaná exantematózní pustulóza Není známo: Syndrom palmoplantární erytrodysestezie*, lichenoidní keratóza*, lichen 
planus*, toxická epidermální nekrolýza*, poléková vyrážka s eozinofilií a 
systémovými příznaky Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 
Velmi časté: Svalové křeče a záchvaty křečí, muskuloskeletální bolesti včetně myalgie9, 
artralgie, bolest kostíČasté: Otoky kloubů 
Méně časté: Kloubní a svalová ztuhlost, osteonekróza* 
Vzácné: Svalová slabost, artritida, rabdomyolýza/myopatie 
Není známo: Retardace růstu u dětí* 
Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: Bolest ledvin, hematurie, akutní selhání ledvin, zvýšená frekvence močení 
Není známo: Chronické selhání ledvin 
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Méně časté: Gynekomastie, erektilní dysfunkce, menoragie, nepravidelná menstruace, 
sexuální dysfunkce, bolest bradavek, zvětšení prsů, edém skrota 
Vzácné: Hemoragické žluté tělísko/hemoragické cysty na vaječnících 
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté: Zadržování tekutin a edémy, únava 
Časté: Slabost, pyrexie, anasarka, zimnice, ztuhlost 
Méně časté: Bolest na hrudi, malátnost 
Vyšetření
Velmi časté: Zvýšení tělesnéhmotnosti 
Časté: Snížení tělesné hmotnosti 
Méně časté: Zvýšení koncentrace kreatininu v krvi, zvýšení kreatinfosfokinázy v krvi, 
zvýšení laktátdehydrogenázy v krvi, zvýšení alkalické fosfatázy v krvi 
Vzácné: Zvýšení amylázy v krvi 
* Tyto typy reakcí byly hlášeny po uvedení přípravku Glivec na trhu. Jsou zde zahrnuta spontánní 
hlášení nežádoucích účinků a také závažné nežádoucí účinky z pokračujících studií, programů 
rozšířeného přístupu k léčivému přípravku, studií klinické farmakologie a výzkumných studií 
v dosud neschválených indikacích. Protože tyto reakce jsou hlášeny z populace neurčitého 
rozsahu, není vždy možné spolehlivě odhadnout jejich četnost výskytu nebo stanovit kauzální 
vztah vůči expozici imatinibem. 
Pneumonie byla nejčastěji hlášena u pacientů s transformovanou CML a u pacientů s GIST. 
Bolest hlavy byla nejčastější u pacientů s GIST. 
Na podkladě hodnocení pacientoroků byly srdeční příhody včetně městnavého srdečního selhání 
pozorovány častěji u pacientů s transformovanou CML než u pacientů s chronickou CML. 
Zrudnutí bylo nejčastější u pacientů s GIST a krvácení u pacientů s GIST a s transformovanou CML Pleurální výpotek byl častěji hlášen u pacientů s GIST a u pacientů s transformovanou CML 
6+7 Bolesti břicha a gastrointestinální krvácení byly nejčastěji pozorovány u pacientů s GIST. 
Bylo hlášeno několik fatálních případů jaterního selhání a jaterních nekróz. 
Po uvedení na trh byla hlášena muskuloskeletální bolest a to během nebo po ukončení léčby 
imatinibem. 
10 Muskuloskeletární bolesti a související příhody byly častěji pozorovány u pacientů s CML než u 
pacientů s GIST. 
11 Fatální případy byly hlášeny u pacientů s pokročilým onemocněním, závažnými infekcemi, 
závažnou neutropenií a jinými závažnými konkomitantními stavy. 
12 Včetně erythema nodosum. 
 
Změny hodnot laboratorních vyšetření 
 
Hematologie
U CML byly cytopenie, zvláště neutropenie a trombocytopenie, shodným nálezem ve všech studiích, s 
náznakem vyššího výskytu při vysokých dávkách  750 mg jasně závislý na stadiu onemocnění. Frekvence výskytu stupně 3 nebo 4 neutropenií < 1,0 x 109/la akcelerované fázi onemocnění srovnání s nově diagnostikovanými pacienty s chronickou fází CML trombocytopenií< 10 x 109/lod 2 do 3 týdnů a od 3 do 4 týdnů. Tyto příhody je možné obvykle zvládnout buď snížením dávky 
nebo přerušením léčby Glivecem, ale ve vzácných případech mohou vést k trvalému přerušení léčby. 
U pediatrických pacientů s CML byla nejčastějším pozorovaným hematologickým nežádoucím 
účinkem cytopenie stupně 3 nebo 4, která zahrnovala neutropenii, trombocytopenii a anemii. Většinou 
se objevily během prvních několika měsíců léčby. 
 
Ve studii u pacientů s inoperabilním a/nebo metastatickým GIST byl popsán stupeň 3 anemie u 5,4 % 
a stupeň 4 u 0,7 % pacientů, které mohly souviset, alespoň u některých pacientů, s gastrointestinálním 
krvácením nebo krvácením do nádoru. Stupeň 3 neutropenie byl pozorován u 7,5 % pacientů a stupeň 
u 2,7 % pacientů a stupeň 3 trombocytopenie byl u 0,7 % pacientů. U žádného pacienta se nevyvinul 
stupeň 4 trombocytopenie. Snížení počtu leukocytů a neutrofilů se objevilo hlavně během prvních šesti 
týdnů léčby, potom zůstávaly hodnoty relativně stabilní. 
 
Biochemie
Závažné zvýšení hodnot transamináz CML a obvykle je bylo možné zvládnout snížením dávky nebo přerušením léčby nežádoucích účinků byl přibližně jeden týdenhodnot jaterních testů trvale přerušena u méně než 1 % pacientů s CML. U pacientů s GIST B2222AST  
Byly hlášeny případy cytolytické a cholestatické hepatitidy a jaterního selhání; některé z nich byly 
fatální, zahrnující i jednoho pacienta užívajícího vysoké dávky paracetamolu. 
 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
Reaktivace hepatitidy B
V souvislosti s tyrosinkinázou bcr-abl byla zaznamenána reaktivace hepatitidy B. Některé případy 
vyústily v akutní selhání jater nebo ve fulminantní hepatitidu vedoucí k transplantaci jater nebo došlo 
k úmrtí pacienta  
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 
účinků uvedeného v Dodatku V. 
 
4.9 Předávkování 
 
Zkušenosti s dávkami vyššími než doporučená terapeutická dávka jsou omezené. Jednotlivé případy 
předávkování Glivecem byly hlášeny spontánně a v literatuře. V případě předávkování by měl být 
pacient pozorován a odpovídajícím způsobem léčen podpůrnou léčbou. Obecně byl v těchto případech 
hlášen výsledek „zlepšený“ nebo „vyléčený“. Následující příhody byly hlášeny při podání různých 
rozmezí dávky: 
 
Dospělá populace 
1200 až 1600 mg únava, svalové křeče, trombocytopenie, pancytopenie, bolest břicha, bolest hlavy, snížená chuť k jídlu. 
1800 až 3200 mg kreatinfosfokinázy, zvýšená hodnota bilirubinu, gastrointestinální bolest. 
6400 mg nauzea, zvracení, bolest břicha, pyrexie, otok obličeje, snížený počet neutrofilů, zvýšení hodnot 
transamináz. 
až 10 g  
Pediatrická populace 
U 3letého chlapce, kterému byla podána jednotlivá dávka 400 mg, se objevilo zvracení, průjem a 
anorexie, u dalšího 3letého chlapce, kterému byla podána jednotlivá dávka 980 mg, byl zjištěn snížený 
počet leukocytů a průjem. 
 
V případě předávkování má být pacient pozorován a vhodně léčen podpůrnou léčbou. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika, tyrosinkinázové inhibitory BCR-ABL, ATC kód: 
L01EA 
Mechanismus účinku 
Imatinib je nízkomolekulární inhibitor tyrosinkinázy, který účinně inhibuje aktivitu BCR-ABL 
tyrosinkinázy buněk růstový faktor alfa a beta procesy, na kterých se tyto receptorové kinázy podílí. 
 
Farmakodynamické účinky 
Imatinib je inhibitor tyrosinkinázy, který účinně inhibuje Bcr-Abl tyrosinkinázu na buněčné úrovni in 
vitro i in vivo. Látka selektivně inhibuje proliferaci a indukuje apoptózu u Bcr-Abl pozitivních 
buněčných linií, stejně jako u čerstvých leukemických buněk od pacientů s CML s pozitivním 
Philadelphia chromozomem a od pacientů s akutní lymfoblastickou leukemií  
In vivo byl na zvířecích modelech s Bcr-Abl pozitivními nádorovými buňkami při monoterapii 
pozorován protinádorový účinek této látky. 
 
Imatinib je také inhibitor receptorových tyrosinkináz pro růstový faktor destiček - platelet-derived 
growth factor inhibuje buněčné pochody zprostředkované PDGF a SCF. In vitro, imatinib inhibuje proliferaci a 
indukuje apoptózu v gastrointestinálních stromálních nádorových buňkách schopnost aktivovat kit mutaci. Konstitutivní aktivace receptorů pro PDGF či Abl proteinu 
tyrosinkinázy jako následek spojení rozdílných partnerských proteinů či konstitutivní produkce PDGF 
zřejmě hrají roli v patogenezi MDS/MPD, HES/CEL a DFSP. Imatinib inhibuje signalizaci a 
proliferaci buněk ovlivňovaných porušenou regulací aktivity PDGFR a Abl kinázy. 
 
Klinické studie u chronické myeloidní leukemie 
Účinnost Glivecu je založena na výskytu celkové hematologické a cytologické odpovědi a doby přežití 
bez progrese onemocnění. Kromě nově diagnostikované chronické fáze CML nejsou k dispozici 
kontrolované klinické studie, které by demonstrovaly klinický přínos, jako je zlepšení projevů 
onemocnění nebo prodloužení doby přežití. 
 
Tři velké, mezinárodní, otevřené, nekontrolované studie fáze II byly provedeny u pacientů 
s pozitivním Philadelphia chromozomem fází onemocnění, jinými Ph+ leukemiemi nebo s CML v chronické fázi, ale kde selhala předchozí 
léčba interferonem-alpha studie fáze III byla provedena u pacientů s nově diagnostikovanou Ph+ CML. Navíc děti byly léčeny 
ve dvou studiích fáze I a v jedné studii fáze II. 
 
Ve všech klinických studiích bylo 38–40 % pacientů ve věku  60 let a 10–12 % pacientů bylo ve 
věku  70 let. 
 
Chronická fáze, nově diagnostikovaná
Studie fáze III u dospělých pacientů srovnávala léčbu Glivecem v monoterapii s kombinovanou léčbou 
interferonem-alfa dosaženo léčebné odpovědi počtu leukocytů, bez velké cytogenetické odpovědi nebo MCyRrameni s Glivecem byli pacienti léčeni dávkou 400 mg denně. V rameni s IFN byli pacienti léčeni 
s cílovou dávkou IFN 5 MIU/m2/den subkutánně v kombinaci se subkutánním podáním Ara-C 
20 mg/m2/den po 10 dnů/měsíc. 
 
Celkem bylo randomizováno 1 106 pacientů, 553 do každého ramene. Výchozí charakteristiky byly 
mezi oběma rameny dobře vyvážené. Medián věku byl 51 let bylo ve věku ≥ 60 let. Bylo zde 59 % mužů a 41 % žen; 89,9 % pacientů bylo bílé pleti a 4,7% černé 
pleti. Po sedmi letech od zařazení posledního pacienta byl medián trvání léčby v první linii 82 měsíců 
v rameni s Glivecem a 8 měsíců v rameni s IFN. Medián trvání léčby v druhé linii byl 64 měsíců 
v rameni s Glivecem. Souhrnně u pacientů léčených Glivecem v první linii byla průměrná podávaná 
denní dávka 406 ± 76 mg. Primárním cílovým parametrem účinnosti ve studii bylo přežití bez 
progrese onemocnění. Progrese byla definována jako jakákoliv z následujících událostí: progrese do 
akcelerované fáze nebo blastické krize, úmrtí, ztráta CHR nebo MCyR, nebo u pacientů, kteří 
nedosáhli CHR, zvýšení počtu leukocytů navzdory přiměřené léčbě. Velká cytogenetická odpověď, 
hematologická odpověď, molekulární odpověď doba do akcelerované fáze nebo blastické krize a přežívání jsou hlavními sekundárními cílovými 
parametry. Údaje o odpovědích jsou uvedeny v tabulce 2. 
 
Tabulka 2 Odpovědi na léčbu ve studii u nově diagnostikované CML  
 Glivec IFN+Ara-C 
Míra CHR n  [95% CI] [94,7 %, 97,9 %] [52,4%, 60,8 %] 
  
Cytogenetická odpověď  
Velká odpověď n  [95% CI] [85,7%, 91,1 %] [19,9%, 27,1 %]
 Kompletní CyR n  Parciální CyR n    
Molekulární odpověď**  
Velká odpověď ve 12. měsíci Velká odpověď ve 24. měsíci Velká odpověď v 84. měsíci 73/104=70,2 % 
102/116=87,9 % 
3/12=25 % 
3/4=75 % 
* p<0,001, Fischerův test významnosti 
** procenta molekulární odpovědi jsou založená na dostupných vzorcích 
Kritéria hematologické odpovědi Leukocyty < 10 x 109/l, trombocyty < 450 x 109/l, myelocyty+metamyelocyty < 5 % v krvi, žádné 
blasty a promyelocyty v krvi, basofily < 20 %, žádné extramedulární postižení 
Kriteria cytogenetické odpovědi: kompletní parciální. 
Kritéria velké molekulární odpovědi: v periferní krvi ≥ 3-logaritmové snížení množství Bcr-Abl 
transkriptů transkriptázy v reálném čase 
Výskyt kompletní hematologické odpovědi, velké cytogenetické odpovědi a kompletní cytogenetické 
odpovědi na první linii léčby byl stanoven použitím Kaplan-Meierova postupu, pro který byly 
nedosažené odpovědi vyřazeny v den posledního vyšetření. S použitím tohoto postupu se stanovená 
kumulativní míra odpovědi v první linii léčby Glivecem zlepšila od 12. měsíce léčby do 84. měsíce 
léčby následovně: CHR z 96,4 % na 98,4 % a CCyR z 69,5 % na 87,2 %. 
 
Při 7letém sledování bylo v rameni s Glivecem 93 jednalo o progresi do akcelerované fáze/blastické krize, v 31 o ztrátu CHR nebo zvýšení WBC a v 10 v rameni s IFN+Ara-C 165 linii. 
 
Odhadovaný podíl pacientů bez progrese do akcelerované fáze nebo blastické krize v 84. měsíci byl 
významně vyšší v rameni s Glivecem ve srovnání s ramenem s IFN Roční míra progrese do akcelerované fáze nebo blastické krize se v průběhu léčby snižovala a ve 
čtvrtém a pátém roce byla menší než 1 % za rok. Odhadovaná míra přežití bez progrese v 84. měsíci 
byla 81,2 % v rameni s Glivecem a 60,6 % u kontrolní skupiny jakéhokoli typu se pro Glivec rovněž snižovala s časem. 
 
Celkem ve skupině s Glivecem zemřelo 71 pacientů IFN+Ara-C. V 84. měsíci bylo celkové přežití ve skupině s Glivecem 86,4 % příhody“ je výrazně ovlivněn vysokým podílem převedení z léčby IFN+Ara-C na léčbu Glivecem. 
Vliv léčby Glivecem na přežití v chronické fázi onemocnění nově diagnostikované CML byl dále 
zkoumán v retrospektivní analýze výše uvedených údajů o Glivecu s původními údaji z jiné studie 
fáze III, kde byl použit stejný léčebný režim IFN+Ara-C prokázány lepší výsledky celkového přežití 42 měsíců zemřelo 47  
U pacientů léčených Glivecem měl stupeň dosažené cytogenetické odpovědi a molekulární odpovědi 
jednoznačný vliv na dlouhodobé výsledky léčby. Zatímco 96 % 12. měsíci, bylo v 84. měsíci bez progrese do akcelerované fáze/blastické krize, bylo bez progrese do 
pokročilé CML v 84 měsících pouze 81 % pacientů bez MCyR ve 12 měsících p=0,25 mezi CCyR a PCyRléčby, byla pravděpodobnost setrvání bez progrese do akcelerované fáze/blastické krize v 84 měsících 
99 %. Podobná zjištění byla shledána v analýze 18 měsíců léčby. 
 
V této studii bylo povolené zvýšení dávky ze 400 mg denně na 600 mg denně, a potom ze 600 mg 
denně na 800 mg denně. Po 42 měsících sledování došlo u 11 pacientů k potvrzené ztrátě jejich 
cytogenetické odpovědi denně, dva z nich znovu dosáhli cytogenetické odpovědi později dosáhl také molekulární odpovědipouze jeden dosáhl kompletní cytogenetické odpovědi. Procento výskytu některých nežádoucích 
účinků bylo vyšší u 40 pacientů, kterým byla dávka zvýšena na 800 mg denně, ve srovnání s populací 
pacientů před zvýšením dávky krvácení, konjunktivitidu a zvýšení transamináz a bilirubinu. Další nežádoucí účinky byly hlášeny 
s menší nebo se stejnou frekvencí. 
 
Chronická fáze, selhání léčby interferonem
532 dospělých pacientů bylo léčeno úvodní dávkou 400 mg. Pacienti byli rozděleni do tří hlavních 
kategorií: hematologické selhání 14 měsíců a všichni byli v pozdní chronické fázi, medián doby od diagnózy byl 32 měsíců. Základním 
parametrem účinnosti ve studii byla míra velké cytogenetické odpovědi odpověď, 0 až 35 % Ph+ metafází v kostní dřeni 
V této studii dosáhlo 65 % pacientů velké cytogenetické odpovědi, která byla kompletní u 53 % 
pacientů. 
 
Akcelerovaná fáze
Do studie bylo zařazeno 235 dospělých pacientů s akcelerovanou fází onemocnění. Léčba prvních 
77 pacientů byla zahájena dávkou 400 mg, následně byl protokol doplněn a dovoloval podání vyšších 
dávek, zahajovací dávka pro zbývajících 158 pacientů byla 600 mg. 
 
Základním parametrem účinnosti byl výskyt hematologické odpovědi, udávaný jako buď kompletní 
hematologická odpověď, žádný průkaz leukemie úplné obnovy periferní krve jako při kompletní odpovědiPotvrzené hematologické odpovědi bylo dosaženo u 71,5 % pacientů 27,7 % pacientů dosáhlo také hlavní cytogenetické odpovědi, která byla kompletní u 20,4 % 
bez progrese 22,9 měsíců a celkového přežití 42,5 měsíce. 
 
Myeloidní blastická krize
Do studie bylo zařazeno 260 pacientů s myeloidní blastickou krizí. 95 chemoterapii buď pro akcelerovanou fázi nebo blastickou krizi dávkou 400 mg, následně byl protokol doplněn a dovoloval podání vyšších dávek, zahajovací dávka 
pro zbývajících 223 pacientů byla 600 mg. 
 
Základním parametrem účinnosti, při použití stejných kritérií jako ve studii u akcelerované fáze, byla 
míra dosažení hematologické odpovědi, popisovaná buď jako kompletní hematologická odpověď, 
žádný průkaz leukemie, nebo návrat do chronické fáze CML. V této studii dosáhlo 31 % pacientů 
hematologické odpovědi dosažených odpovědi byla vyšší u pacientů léčených dávkou 600 mg kteří dostávali dávku 400 mg pacientů byl 7,7 měsíců a předléčených pacientů byl 4,7 měsíců. 
 
Lymfoidní blastická krize
Do studie fáze I byl zařazen omezený počet pacientů odpovědi byl 70 % s trváním 2–3 měsíce. 
 
Tabulka 3 Odpovědi ve studiích dospělých pacientů s CML 
 Studie 37měsíční data 
Chronická fáze, 
IFN selhání 
Studie 40,5měsíční data
Akcelerovaná fáze 
Studie 38měsíční data 
Myeloidní
blastická krize 
 % pacientů Hematologická odpověď1 95 % Kompletní hematologická 
odpověď 95 % 42 % 8 % 
Bez průkazu leukemie Návrat do chronické fáze
Neaplikovatelné 17 % 18 %
Velká cytogenetická odpověď2 65 % Kompletní 53 % 20 % 7 %
Parciální 12 % 7 % 8 %
Kritéria hematologické odpovědi CHR Studie 0110 [Počet leukocytů < 10 x 109/l, trombocyty < 450 x 109/l, 
myelocyty+metamyelocyty < 5 % v krvi, žádné blasty ani promyelocyty v krvi, basofily 
< 20 %, žádné extramedulární postižení] a ve studiích 0102 a 0109 [ANC  1,5 x 109/l, 
trombocyty  100 x 109/l, žádné blasty v krvi, BM blasty < 5 % a žádné extramedulární 
postižení] 
NEL stejná kritéria jako pro CHR ale ANC  1 x 109/l a trombocyty  20 x 109/l RTC < 15 % blastů v BM a PB, < 30 % blastů+promyelocytů v BM a PB, < 20 % basofilů v PB, 
žádné jiné extramedulární postižení než ve slezině a játrech BM = kostní dřeň, PB = periferní krev 
Kritéria cytogenetické odpovědi: 
Velká odpověď se skládá jak z kompletní tak i parciální odpovědi: kompletní parciální Kompletní cytogenetická odpověď potvrzena druhým cytogenetickým hodnocením kostní dřeně 
provedeným nejméně jeden měsíc po počátečním vyšetření kostní dřeně. 
 
Pediatrická populace
Do studie fáze I zvyšování dávky bylo zahrnuto celkem 26 pediatrických pacientů ve věku < 18 let 
buď s chronickou fází CML dostávalo předchozí mnohočetnou chemoterapii. Pacienti byli léčeni dávkami Glivecu 260 mg/m2/den 
fází CML a dostupnými cytogenetickými údaji, dosáhli 4 cytogenetické odpovědi, výskyt MCyR 77 %. 
 
Do otevřené, multicentrické, jednoramenné studie fáze II bylo zařazeno celkem 51 pediatrických 
pacientů s nově diagnostikovanou neléčenou CML v chronické fázi. Pacienti byli léčeni Glivecem 
340 mg/m2/den bez přerušení při absenci dávku limitující toxicity. Léčba Glivecem vyvolala rychlou 
odpověď u nově diagnostikovaných dětských pacientů s CML s CHR 78 % po 8 týdnech léčby. 
Vysoká výskyt CHR byl doprovázen rozvojem kompletní cytogenetické odpovědi je srovnatelné s výsledky pozorovanými u dospělých pacientů. Dodatečně parciální cytogenetická 
odpověď cytogenetické odpovědi dosažení odpovědi 5,6 měsíců podle Kaplan-Meierova odhadu. 
 
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií 
s přípravkem Glivec u všech podskupin pediatrické populace s Philadelphia chromozom pozitivní 
 
Klinické studie u Ph+ ALL 
 
Nově diagnostikovaná Ph+ ALL
V kontrolované studii diagnostikovaných pacientů ve věku 55 let a starších, imatinib podávaný jako monoterapie navodil 
významně vyšší výskyt kompletních hematologických odpovědí než chemoterapie p=0,0001nebo jejichž odpověď na chemoterapii byla nedostatečná, vedlo u 9 pacientů počtu 11 pacientů k dosažení kompletní hematologické odpovědi. Tento klinický účinek byl po 
týdnech léčby spojen s vyšší redukcí bcr-abl transkriptů u pacientů léčených imatinibem než v 
rameni s chemoterapií chemoterapii Jak se očekávalo na základě designu studie, nebyl pozorován žádný rozdíl v době trvání remise, v 
přežití bez známek onemocnění nebo celkovém přežití, ačkoliv pacienti s kompletní molekulární 
odpovědí a trvajícím minimálním reziduálním onemocněním měli lepší výsledek, pokud šlo o dobu 
trvání remise  
Výsledky pozorované ve skupině 211 nově diagnostikovaných pacientů s Ph+ ALL ve čtyřech 
nekontrolovaných klinických studiích popsanými výše. Podávání imatinibu v kombinaci s indukční chemoterapií k dosažení kompletní hematologické odpovědi u 93 % k dosažení velké cytogenetické odpovědi u 90 % molekulární odpovědi byl 48 % AUS01tyto výsledky byly lepší oproti historickým kontrolám.  
Tabulka 4 Chemoterapeutický režim používaný v kombinaci s imatinibem 
 
Studie ADE10  
Prefáze DEX 10 mg/m2 perorálně, den 1-5;
CP 200 mg/m2 i.v., den 3, 4, 5; 
MTX 12 mg intratekálně, den Indukce remise DEX 10 mg/m2 perorálně, den 6-7, 13-16; 
VCR 1 mg i.v., den 7, 14; 
IDA 8 mg/m2 i.v. CP 500 mg/m2 i.v.Ara-C 60 mg/m2 i.v., den 22-25, 29-Konsolidační terapie 
I, III, V
MTX 500 mg/m2 i.v. 6-MP 25 mg/m2 perorálně, den 1-Konsolidační terapie 
II, IV
Ara-C 75 mg/m2 i.v. VM26 60 mg/m2 i.v. Indukční terapie novo Ph+ ALLdaunorubicin 30 mg/m2 i.v., den 1-3, 15-16; 
VCR 2 mg celková dávka i.v., den 1, 8, 15, 22; 
CP 750 mg/m2 i.v., den 1, 8; 
prednison 60 mg/m2 perorálně, den 1-7, 15-21; 
IDA 9 mg/m2 perorálně, den 1-28;
MTX 15 mg intratekálně, den 1, 8, 15, 22;
Ara-C 40 mg intratekálně, den 1, 8, 15, 22;
methylprednisolon 40 mg intratekálně, den 1, 8, 15, Konsolidace Ph+ ALLAra-C 1 000 mg/m2/12 h i.v.mitoxantron 10 mg/m2 i.v. den 3-5; 
MTX 15 mg intratekálně, den 1;
methylprednisolon 40 mg intratekálně, den Studie ADE04    
Prefáze DEX 10 mg/m2 perorálně, den 1-5;
CP 200 mg/m2 i.v., den 3-5; 
MTX 15 mg intratekálně, den Indukční terapie I DEX 10 mg/m2 perorálně, den 1-5; 
VCR 2 mg i.v., den 6, 13, 20; 
daunorubicin 45 mg/m2 i.v., den 6-7, 13-Indukční terapie II CP 1 g/m2 i.v. Ara-C 75 mg/m2 i.v. 6-MP 60 mg/m2 perorálně, den 26-Konsolidační terapie DEX 10 mg/m2 perorálně, den 1-5; vindesin 3 mg/m2 i.v., den 1; 
MTX 1,5 g/m2 i.v. etoposid 250 mg/m2 i.v. Ara-C 2x 2 g/m2 i.v. Indukční terapie CP 1,2 g/m2 i.v. daunorubicin 60 mg/m2 i.v. vinkristin 1,3 mg/m2 i.v., den 1, 8, 15, 21; 
prednisolon 60 mg/m2/den perorálně 
Konsolidační terapie Alternativní chemoterapeutický postup: vysoká dávka chemoterapie s 
MTX 1 g/m2 i.v. cyklech 
Udržovací terapie VCR 1,3 g/m2 i.v., den 1; 
prednisolon 60 mg/m2 perorálně, den 1-Studie AUS01    
Indukční-
konsolidační terapie
Hyper-CVAD režim: CP 300 mg/m2 i.v. vinkristin 2 mg i.v., den 4, 11; 
doxorubicin 50 mg/m2 i.v. DEX 40 mg/den po dnech 1-4 a 11-14, střídavě s MTX 1 g/m2 i.v. den 1, Ara-C 1 g/m2 i.v. cyklůUdržovací terapie VCR 2 mg i.v. měsíčně po dobu 13 měsíců; 
prednisolon 200 mg perorálně, 5 dnů za měsíc po dobu 13 měsíců 
Všechny léčebné režimy zahrnují podávání kortikosteroidů kprofylaxi postižení CNS. 
Ara-C: cytosin arabinosid; CP: cyklofosfamid; DEX: dexamethason; MTX: methotrexát; 6-MP: 
6-merkaptopurin; VM26: teniposid; VCR: vinkristin; IDA: idarubicin; i.v.: intravenózně 
 
Pediatrická populace
Do otevřené, multicentrické, nerandomizované studie I2301 fáze III se sekvenčními kohortami bylo 
zařazeno celkem 93 pediatrických, dospívajících a mladých dospělých pacientů s Ph+ ALL, kteří byli léčeni Glivecem indukční terapii. Glivec byl podáván intermitentně v kohortách 1-5 s prodlužujícím se trváním a 
časnějším zahájením léčby Glivecem; kohorta 1 používala nejnižší intenzitu a kohorta 5 používala 
nejvyšší intenzitu Glivecu prvních léčebných cyklů chemoterapiev kombinaci s chemoterapií u pacientů v kohortě 5 v porovnání s historickými kontrolami v porovnání s 44,8% u historické kontroly. 20 pacientům z 50 transplantace hematopoetických kmenových buněk. 
 
Tabulka 5 Chemoterapeutické režimy používané ve studii I2301 v kombinaci s imatinibem 
 
Konsolidační blok VP-16 nejnižší hodnoty
i.t. léčba methotrexátem methotrexát dáveknejnižší hodnoty 
Reindukční blok VCR nejnižší hodnoty
Trojnásobná i.t. léčba methotrexát dáveknejnižší hodnoty 
ARA-C VCR nejnižší hodnoty
Trojnásobná i.t. léčba methotrexát dávekARA-C Cykly 1–MTX dávekCyklus Ozařování krania 12 Gy v 8 frakcích pro všechny pacienty s CNS1 a CNS2 v diagnóze 
18 Gy v 10 frakcích pro pacienty s CNS3 v diagnóze 
VCR ozařování krania počínaje prvním dnem cyklu 5. Započněte léčbu 6-MP 
první den po dokončení ozařování krania.methotrexát Cykly 6-VCR i.v. = intravenózní, s.c. = subkutánní, i.t. = intratekální, p.o. = perorální, i.m. = intramuskulární, ARA-
C = cytarabin, CPM = cyklofosfamid, VCR = vinkristin, DEX = dexamethason, DAUN = 
daunorubicin, 6-MP = 6-merkaptopurin, E.Coli L-ASP = L-asparagináza, PEG-ASP = PEG 
asparagináza, MESNA= natrium-2-sulfanylethan -1- sulfonát, iii= nebo pokud je hladina MTX do 
< 0,1 μM, q6h = každých 6 hodin, Gy= Gray 
 
Studie AIT07 byla multicentrická, otevřená, randomizovaná studie fáze II/III, do které bylo zahrnuto 
128 pacientů data z této studie se zdají být v souladu s bezpečnostním profilem imatinibu u Ph+ ALL pacientů. 
 
Recidivující/refrakterní Ph+ ALL
Při podávání imatinibu v monoterapii pacientům s recidivující/refrakterní Ph+ ALL, bylo dosaženo ve 
skupině 53 hodnotitelných pacientů z celkového počtu 411 pacientů hematologické odpovědi ve 30 % 
411 pacientů bylo 353 pacientů léčeno v rámci programu rozšířeného přístupu k léčbě bez sběru dat 
primární odpovědirecidivující/refrakterní Ph+ ALL byl v rozmezí mezi 2,6 až 3,1 měsíců, medián doby celkového přežití 
u 401 hodnotitelných pacientů byl v rozmezí od 4,9 do 9 měsíců. Údaje byly podobné, když byly 
znovu analyzovány po zahrnutí pouze pacientů ve věku 55 let a starších. 
 
Klinické studie u MDS/MPD 
Zkušenosti s Glivecem v této indikaci jsou velmi omezené a jsou založené na míře hematologické a 
cytogenetické odpovědi. Neexistují žádné kontrolované studie, které by prokázaly klinický prospěch 
nebo zvýšené přežití. V otevřené, multicentrické klinické studii fáze II zkoušen u různých populací pacientů s život ohrožujícími onemocněními spojenými s aktivitou Abl, 
Kit nebo PDGFR tyrosinkináz. Do této studie bylo zařazeno 7 pacientů s MDS/MPD, kteří byli léčeni 
Glivecem 400 mg denně. U tří pacientů byla přítomna kompletní hematologická odpověď jeden pacient dosáhl parciální hematologické odpovědi pacientů s detekovanými mutacemi genu PDGFR dosáhli hematologické odpovědi Věk těchto pacientů byl v rozmezí od 20 do 72 let. 
 
Observační registr bezpečnosti a účinnosti u pacientů trpících myeloproliferativním onemocněním s přestavbou PDGFR- 
β, kteří byli léčeni přípravkem Glivec. Všech 23 pacientů zařazených do registru bylo léčeno 
přípravkem Glivec s mediánem denní dávky 264 mg 7,2 let hematologické získané od 22, cytogenetické od 9 a molekulární od 17 z 23 zařazených pacientů. Za 
konzervativního předpokladu, že pacienti s chybějícími údaji byli pacienti neodpovídající na léčbu, 
CHR byla pozorována u 20/23 odpovědí pro CHR je 20/22 
Ve 13 publikacích bylo hlášeno dalších 24 pacientů s MDS/MPD. 21 pacientů bylo léčeno Glivecem 
400 mg denně, zatímco další 3 pacienti byli léčeni nižšími dávkami. U 11 pacientů byla zjištěna změna 
genu PDGFR, 9 z nich dosáhlo CHR a 1 PHR. Věk těchto pacientů byl v rozmezí od 2 do 79 let. 
V poslední uveřejněné aktualizované informaci bylo uvedeno, že 6 z těchto 11 pacientů zůstalo 
v cytogenetické remisi dlouhodobého sledování 12 pacientů s MDS/MPD s mutací genu PDGFR B2225pacientů přesáhlo nyní sledování 4 roky. Jedenáct pacientů dosáhlo rychlé CHR; deset dosáhlo 
kompletního vymizení cytogenetických abnormalit a dle měření RT-PCR snížení nebo vymizení 
fúzních transkriptů. Hematologické odpovědi byly zachovány v mediánu 49 měsíců a cytogenetické odpovědi v mediánu 47 měsíců stanovení diagnózy obecně nevede k žádnému zlepšení. 
 
U pediatrických pacientů s MDS/MPD nebyly provedeny kontrolované klinické studie. Ve 
publikacích bylo hlášeno pět těchto pacientů se pohyboval v rozmezí 3 měsíce až 4 roky a imatinib byl podáván v dávce 50 mg 
denně nebo v dávkách v rozmezí 92,5 až 340 mg/m2 denně. Všichni pacienti dosáhli kompletní 
hematologické odpovědi, cytogenetické odpovědi a/nebo klinické odpovědi. 
 
Klinické studie u HES/CEL 
V otevřené, multicentrické klinické studii fáze II populací pacientů s život ohrožujícími onemocněními spojenými s aktivitou Abl, Kit nebo PDGFR 
tyrosinkináz. V této studii 14 pacientů s HES/CEL bylo léčeno Glivecem 100 mg až 1 000 mg denně. 
Dalších 162 pacientů s HES/CEL uvedených ve 35 zveřejněných kazuistikách bylo léčeno Glivecem 
v dávkách 75 mg až 800 mg denně. Cytogenetické abnormality byly hodnoceny u 117 z celkové 
populace 176 pacientů. U 61 pacientů z těchto 117 byla zjištěna fúzní kináza FIP1L1-PDGFRα. Ve 
třech dalších publikovaných kazuistikách byli uvedeni čtyři pacienti s HES s pozitivní fúzní kinázou 
FIP1L1-PDGFRα. Všech 65 pacientů s pozitivní fúzní kinázou FIP1L1-PDGFRα dosáhlo CHR, která 
se udržela po dobu několika měsíců posledních publikovaných hlášení 21 z těchto 65 pacientů také dosáhlo kompletní molekulární remise 
s mediánem délky sledování 28 měsíců od 25 do 72 let.Dodatečně bylo zkoušejícími hlášeno v kazuistikách symptomatologické zlepšení a 
zlepšení dysfunkcí dalších orgánů. Zlepšení byla hlášena u poruch funkce srdeční, nervové, 
kožní/podkožní, respirační/hrudní/mediastinální, muskuloskeletální/pojivové/vaskulární a 
gastrointestinální orgánové soustavy. 
 
U pediatrických pacientů s HES/CEL nebyly provedeny kontrolované klinické studie. Ve 
publikacích byli hlášeni tři těchto pacientů se pohyboval v rozmezí 2 až 16 let a imatinib byl podáván v dávce 300 mg/m2 denně 
anebo v dávkách v rozmezí 200 až 400 mg denně. Všichni pacienti dosáhli kompletní hematologické 
odpovědi, kompletní cytogenetické odpovědi a/nebo kompletní klinické odpovědi. 
 
Klinické studie u pacientů s inoperabilním a/nebo metastatickým GIST 
 
Jedna otevřená, randomizovaná nekontrolovaná mezinárodní studie fáze II byla provedena u pacientů 
s inoperabilním nebo metastatickým maligním gastrointestinálním stromálním nádorem studie bylo zařazeno 147 pacientů a randomizováno užívat buď 400 mg nebo 600 mg jednou denně 
perorálně po dobu až 36 měsíců. Tito pacienti byli ve věku od 18 až 83 let a byla u nich stanovena 
diagnóza Kit-pozitivní maligní GIST, který byl inoperabilní a/nebo metastazující. Rutinně bylo 
prováděno imunohistochemické vyšetření pomocí Kit protilátek antisérum, 1:100; DAKO Corporation, Carpinteria, CAavidin-biotin-peroxidázového komplexu. 
 
Primární průkaz účinnosti byl založen na míře objektivní odpovědi. U nádorů byla vyžadována 
měřitelnost v alespoň jednom ložisku onemocnění a charakter odpovědi byl založen na kriteriích 
Southwestern Oncology Group 
Tabulka 6 Nejlepší odpovědi nádoru ve studii STIB2222  
 
 
Nejlepší odpověď
Všechny dávky 400 mg 600 mg n Kompletní odpověď 1 Parciální odpověď 98 Stabilní onemocnění 23 Progresivní onemocnění 18 Nehodnotitelé 5 Neznámo 2  
Nebyly nalezeny rozdíly v míře odpovědí mezi dvěma skupinami s rozdílným dávkováním. 
Významný počet pacientů, kteří měli stabilní onemocnění v době interim analýzy, dosáhl částečné 
odpovědi při delší léčbě nebyl dosažen. Odhad pro přežití po 36 měsících sledování podle Kaplan-Meiera je 68 %. 
 
Ve dvou klinických studiích 800 mg u pacientů, u kterých onemocnění progredovalo při nižších denních dávkách 400 nebo 
600 mg. Denní dávka byla zvýšena na 800 mg u celkově 103 pacientů; 6 pacientů dosáhlo po zvýšení 
dávky částečné odpovědi a u 21 pacientů došlo ke stabilizaci onemocnění, což představuje klinický 
prospěch 26 %. Z dostupných bezpečnostních dat nevyplývá, že by zvýšení dávky na 800 mg denně u 
pacientů s progresí onemocnění při nižších dávkách 400 mg nebo 600 mg denně mělo vliv na 
bezpečnostní profil Glivecu. 
 
Klinické studie u adjuvantní léčby GIST 
Glivec byl studován v adjuvantní léčbě v multicentrické, dvojitě slepé, prospektivní, placebem 
kontrolované studii fáze III potvrzenou expresí Kit proteinu a velikostí nádoru ≥ 3 cm v maximálním rozměru, s úplnou 
makroskopickou resekcí primárního GIST během 14-70 dnů před zařazením do studie. Po resekci 
primárního GIST byli pacienti randomizováni do jednoho ze dvou ramen: Glivec podávaný v dávkách 
400 mg/den nebo odpovídající placebo po dobu jednoho roku. 
 
Primárním cílovým parametrem studie bylo přežití bez návratu onemocnění doba od data randomizace do data návratu onemocnění nebo smrti z jakékoli příčiny. 
 
Glivec významně prodloužil RFS, ve skupině s Glivecem bylo po dobu 38 měsíců bez návratu 
onemocnění 75 % pacientů, oproti 20 měsícům u pacientů ve skupině s placebem určit]; respektive[14-nelze určit]roce byl celkový RFS významně lepší pro Glivec Riziko recidivy onemocnění tak bylo sníženo o přibližně 89 % v porovnání s placebem riziko = 0,113 [0,049 – 0,264] 
Riziko recidivy u pacientů po operaci primárního GIST nádoru bylo retrospektivně vyhodnoceno na 
základě těchto prognostických faktorů: velikost nádoru, mitotický index, umístění nádoru. Hodnoty 
mitotického indexu byly dostupné pro 556 ze 713 pacientů intention-to-treat analýzy podskupin podle klasifikace rizika Národního ústavu zdraví USA ozbrojených sil USA velmi nízkým rizikem. Nebyl pozorován přínos pro celkové přežití. 
 
Tabulka 7 Souhrn analýz RFS studie Z9001podle klasifikace rizika NIH and AFIP 
 
Kritéria 
rizika 
Stupeň 
rizika  
% 
pacientů
Počet příhod / 
Počet pacientů 
Celkové 
relativní riziko
Míra RFS 12 měsíců 24 měsíců 
Glivec vs placebo Glivec vs
placebo 
Glivec vs 
placebo
NIH Nízké 29,5 0/86 vs. 2/90 N.E. 100 vs. 98,7 100 vs. 95,Střední 25,7 4/75 vs. 6/78 0,59  
Druhá multicentrická otevřená studie fáze III v dávce 400 mg/den po dobu 12 měsíců oproti 36 měsícům u pacientů po chirurgické resekci GIST a 
s jedním z následujících parametrů: průměr tumoru > 5 cm a počet mitóz > 5/50 zorných polí ve 
velkém zvětšení tumor jakékoli velikosti s počtem mitóz > 10/50 HPF nebo tumory s rupturou do peritonální dutiny. 
Ve studii bylo randomizováno a informovaný souhlas podepsalo celkem 397 pacientů v rameni s 12měsíční léčbou a 198 pacientů v rameni s 36měsíční léčbou61 let ukončení 
Primárním cílovým parametrem účinnosti studie bylo přežití bez návratu onemocnění definované jako doba od data randomizace do data návratu onemocnění nebo smrti z jakékoli příčiny. 
 
36měsíční léčba Glivecem významně prodlužila RFS oproti 12měsíční léčbě Glivecem poměrem rizik  
Třicet šest měsíců léčby Glivecem významně prodloužilo celkové přežití léčby Glivecem  
Déletrvající léčba na celkové přežití nicméně zůstává neznámý. 
 
Celkový počet úmrtí byl 25 v rameni s 12měsíční léčbou a 12 v rameni s 36měsíční léčbou. 
 
36měsíční léčbou imatinibem bylo dosaženo lepších výsledků oproti 12měsíční léčbě v ITT analýze, 
t.j. zahrnující celou studijní populaci. V plánované analýze podskupin podle typu mutace byl poměr 
rizika přežití bez rekurence pro 36měsíční léčbu pacientů s mutací exonu 11 0,35 [95% CI: 0,22, 
0,56]. Pro jiné podskupiny s méně častými mutacemi nelze z důvodu nízkého počtu sledovaných 
případů vyvodit žádné závěry. 
 
Tabulka 8 12měsíční a 36měsíční léčba Glivecem 
 rameno s 12měsíční léčbou rameno s 36měsíční léčbou 
RFS %12 měsíců 93,7 24 měsíců 75,4 36 měsíců 60,1 48 měsíců 52,3 60 měsíců 47,9 Přežití   
36 měsíců 94,0 48 měsícůs 87,9 60 měsíců 81,7  
Obrázek 1 Odhad primárního přežití bez návratu onemocnění podle Kaplan-Meiera populace 
 
 
 
V riziku: Události 
 
 
Pravděpodobnost přežití bez návratu onemocnění
 
P < 0,Poměr rizik 0,  n Udál. Cen. 
——  
Doba přežití v měsících
Obrázek 2 Odhad celkového přežití podle Kaplan-Meiera  
 
 
V riziku: Události 
 
U pediatrických pacientů s c-Kit pozitivním GIST nebyly provedeny kontrolované klinické studie. 
V 7 publikacích bylo hlášeno sedmnáct PDGFR nebo bez mutací PDGFRbyl podáván adjuvantně i pro metastatické onemocnění v dávkách v rozmezí 300 až 800 mg denně. 
U většiny léčených pacientů s GIST nebyla k dispozici data potvrzující c-kit nebo mutace PDGFR, což 
mohlo vést k různým klinickým výsledkům. 
 
Klinické studie u DFSP 
Byla provedena otevřená, multicentrická klinická studie fáze II s DFSP léčených Glivecem 800 mg denně. Věk pacientů s DFSP byl v rozmezí 23 až 75 let; DFSP byl 
metastatický, lokálně recidivující po primárním chirurgickém vynětí a v době zařazení do studie 
vyhodnocen jako inoperabilní. Primární důkaz účinnosti byl založen na výskytu objektivní odpovědi. 
Z 12 zařazených pacientů jich 9 odpovědělo: 1 kompletně a 8 parciálně. Tři pacienti s parciální 
odpovědí byli následně po provedené operaci interpretováni jako bez známek onemocnění. Medián 
doby trvání léčby ve studii B2225 byl 6,2 měsíce, s maximem doby trvání 24,3 měsíců. Dalších 
pacientů s DFSP léčených Glivecem bylo publikováno v 5 kazuistikách, věk těchto pacientů byl v 
rozmezí 18 měsíců až 49 let. Dospělí pacienti uvedení v publikované literatuře byli léčeni dávkou 
Glivecu buď 400 mg kompletně a 2 parciálně. Medián doby trvání léčby v publikované literatuře je v rozmezí 4 týdnů až 
více než 20 měsíců. Translokace t u všech pacientů odpovídajících na léčbu Glivecem. 
 
U pediatrických pacientů s DFSP nebyly provedeny kontrolované klinické studie. Ve 3 publikacích 
bylo hlášeno pět narození do 14 let a imatinib byl podáván v dávce 50 mg denně nebo v dávkách v rozmezí 400 až 
520 mg/m2 denně. Všichni pacienti dosáhli částečné a/nebo kompletní odpovědi. 
 
Pravděpodobnost  celkového přežití
 
 
P = 0,Poměr rizik 0,  n Udál. Cen. 
——  
Doba přežití v měsících 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Farmakokinetika Glivecu 
Farmakokinetika Glivecu byla hodnocena v rozmezí dávek 25 až 1 000 mg. Farmakokinetický profil 
léku v plazmě byl analyzován 1. a 7. nebo 28. den, kdy koncentrace v plazmě dosáhla rovnovážného 
stavu. 
 
Absorpce 
Průměrná absolutní biologická dostupnost imatinibu byla 98 %. Po perorálním podání byla mezi 
pacienty vysoká variabilita v hladinách AUC imatinibu v plazmě. Při podání léku s tučným jídlem, 
byla rychlost absorpce imatinibu snížena jen minimálně s malým zmenšením AUC gastrointestinální operací nebylo studováno. 
 
Distribuce 
V klinicky relevantních koncentracích imatinibu došlo v pokusech in vitro k vazbě na plazmatické 
proteiny přibližně v 95 %, převážně na albumin a alfa-1- kyselý-glykoprotein, s malou vazbou na 
lipoproteiny. 
 
Biotransformace 
Hlavním cirkulujícím metabolitem je u člověka N-demethylovaný derivát piperazinu, který měl in 
vitro podobnou účinnost jako mateřská látka. Zjištěná plazmatická AUC tohoto metabolitu byla pouze 
16 % AUC imatinibu. Vazba N-demetylovaného metabolitu na plazmatické bílkoviny je podobná 
vazebné schopnosti mateřské látky. 
 
Imatinib a N-demethylovaný metabolit činily dohromady přibližně 65 % cirkulující radioaktivity 
 
Výsledky studií in vitro ukázaly, že CYP3A4 je u člověka hlavním enzymem cytochromu P450, který 
katalyzuje biotransformaci imatinibu. Z řady potenciálně souběžně podávaných léků aciklovir, alopurinol, amfotericin, cytarabin, erythromycin, flukonazol, hydroxyurea, norfloxacin, 
penicilin Vimatinibu v rozsahu, který by mohl být klinicky významný. 
 
In vitro bylo zjištěno, že imatinib je kompetitivním inhibitorem markrových substrátů pro CYP2C9, 
CYP2D6 a CYP3A4/5. Ki hodnoty v lidských jaterních mikrosomech byly 27, 7,5 a 7,9 mol/l. 
Maximální plazmatické koncentrace imatinibu u pacientů jsou 2–4 mol/l, tudíž je možná inhibice 
metabolismu zprostředkovaného CYP2D6 a/nebo CYP3A4/5 souběžně podávaných léků. Imatinib 
neinterferuje s biotransformací fluoruracilu, ale inhibuje metabolismus paklitaxelu, což je výsledkem 
kompetitivní inhibice CYP2C8 očekávané plazmatické hladiny imatinibu u pacientů a tudíž se neočekávají interakce při souběžném 
podávání fluoruracilu nebo paklitaxelu a imatinibu. 
 
Eliminace 
Na základě sledování vylučování radioaktivníimatinibu bylo přibližně 81 % dávky nalezeno v průběhu 7 dnů ve stolici dávkymetabolity. 
 
Farmakokinetika v plazmě 
Po perorálním podání zdravým dobrovolníkům byl t½ přibližně 18 hodin, to znamená, že podávání 
jednou denně je dostačující. Zvyšování průměrné hodnoty AUC se stoupající dávkou bylo lineární a 
závislé na dávce v rozmezí dávek 25–1 000 mg imatinibu po perorálním podání. Po opakovaném 
podání nebyly při dávkování jednou denně nalezeny změny v kinetice imatinibu a akumulace 
v rovnovážném stavu činila 1,5–2,5násobek. 
 
Farmakokinetika u pacientů s GIST 
U pacientů s GIST byla v rovnovážném stavu při stejné dávce než ta, která byla pozorována u pacientů s CML. Na základě předběžné analýzy farmakokinetiky 
v populaci pacientů s GIST zde byly nalezeny tři proměnné měly statisticky významnou souvislost s farmakokinetikou imatinibu. Snížení hodnot albuminu bylo 
příčinou poklesu clearance souvislost však není dostatečně výrazná, aby opravňovala k úpravě dávkování. V této skupině pacientů 
by mohla přítomnost metastáz v játrech mít za následek jaterní insuficienci a redukci metabolismu. 
 
Populační farmakokinetika 
Na základě analýzy farmakokinetiky v populaci pacientů s CML bylo zjištěno, že věk jen málo 
ovlivnil distribuční objem za klinicky významné. Vliv tělesné hmotnosti na clearance imatinibu je následující: u pacientů 
s tělesnou hmotností 50 kg je možné očekávat průměrnou clearance 8,5 l/h, zatímco u pacientů 
vážících 100 kg clearance stoupne na 11,8 l/h. Tyto změny nejsou dostačující, aby opravňovaly 
k úpravě dávkování podle tělesné hmotnosti. V kinetice imatinibu není rozdíl mezi muži a ženami. 
 
Farmakokinetika u dětí 
Obdobně jako u dospělých pacientů byl imatinib po perorálním podání rychle absorbován i u 
pediatrických pacientů ve studii fáze I i fáze II. Dávkami 260 a 340 mg/m2/den bylo u dětí dosaženo 
stejné účinnosti jako u dospělých dávkami 400 mg a 600 mg. Při srovnání AUCpři dávce 340 mg/m2/den hladina ukázala 1,7násobnou akumulaci léku po opakovaném podávání 
jednou denně. 
 
Na základě poolovaných farmakokinetických analýz populací pediatrických pacientů 
s hematologickými poruchami imatinibemneměly další demografické ukazatele, jako je věk, tělesná hmotnost a body mass index, klinicky 
významný vliv na expozici imatinibem. Analýzy potvrdily, že expozice imatinibem u pediatrických 
pacientů užívajících 260 mg/m2 jednou denně užívali imatinib v dávce 400 mg nebo 600 mg jednou denně. 
 
Porucha funkce orgánů 
Imatinib a jeho metabolity nejsou ve významném množství vylučovány ledvinami. U pacientů s 
lehkou a středně těžkou poruchou funkce ledvin se ukázalo, že mají vyšší plazmatickou expozici než 
pacienti s normální funkcí ledvin. Zvýšení je přibližně 1,5- až 2násobné, což odpovídá 1,5násobku 
zvýšení plazmatického AGP, na který se imatinib silně váže. Clearance volného imatinibu je 
pravděpodobně obdobná u pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů s normální funkcí ledvin 
vzhledem k tomu, že vylučování ledvinami představuje pouze vedlejší cestu eliminace imatinibu body 4.2 a 4.4 
Ačkoli výsledky farmakokinetických analýz ukázaly, že je zde značný rozdíl mezi jedinci, střední 
expozice imatinibu se nezvýšila u pacientů s různými stupni dysfunkce jater ve srovnání s pacienty 
s normální funkcí jater  
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Předklinický profil bezpečnosti imatinibu byl stanoven na potkanech, psech, opicích a králících. 
 
Při studiu toxicity po opakovaném podání byly pozorovány mírné až středně závažné hematologické 
změny u potkanů, psů, a opic doprovázené změnami v kostní dřeni u potkanů a psů. 
 
U potkanů a psů byly cílovým orgánem játra. U obou druhů zvířat bylo pozorováno mírné až středně 
výrazné zvýšení transamináz a mírný pokles cholesterolu, triglyceridů, celkových proteinů a hladiny 
albuminu. V játrech potkanů nebyly nalezeny žádné histopatologické změny. Závažné toxické změny 
se zvýšením jaterních enzymů, hepatocelulární nekrózou, nekrózou žlučových cest a hyperplazií 
žlučovodu byly pozorovány u psů léčených po dobu 2 týdnů. 
 
U opic byla po dvou týdnech léčby pozorována nefrotoxicita, s ložiskovou mineralizací a dilatací 
renálních tubulů a tubulární nefrózou. U několika zvířat bylo pozorováno zvýšení urey kreatininu v krvi. U potkanů byla po dávkách  6 mg/kg ve 13týdenní studii pozorována hyperplazie 
přechodového epitelu renální papily a močového měchýře, beze změn parametrů v séru nebo moči. Při 
chronické léčbě imatinibem byl pozorován četnější výskyt oportunních infekcí. 
 
Ve 39týdenní studii u opic nebyla při nejnižší dávce 15 mg/kg, odpovídající přibližně jedné třetině 
maximální dávky 800 mg u člověka stanovené podle tělesného povrchu, stanovena hladina bez 
nežádoucích účinků -NOAEL normálně suprimované malárie. 
 
Ve studiích in vitro na bakteriálních buňkách buňkyimatinibu. Pozitivní genotoxický účinek imatinibu byl zjištěn v testu in vitro na savčích buňkách 
metabolické aktivace. Dva meziprodukty výrobního procesu, které jsou také přítomny ve finálním 
přípravku, měly pozitivní Amesův test na mutagenitu. Jeden z těchto meziproduktů byl také pozitivní 
při testování na myších lymfomových buňkách. 
 
Ve studii fertility byla potkaním samcům po dobu 70 dnů před připuštěním podávána dávka 60 mg/kg, 
která přibližně odpovídá maximální klinické dávce 800 mg/den, stanovené podle tělesného povrchu. 
Byl zjištěn úbytek hmotnosti varlat a nadvarlat a sníženo procento pohyblivých spermií. Tento účinek 
nebyl pozorován při dávce ≤ 20 mg/kg. Mírné až střední snížení spermatogeneze bylo také 
pozorováno u psů po perorálních dávkách  30 mg/kg. Pokud byl imatinib podáván samicím potkanů 
14 dnů před připuštěním a až do