Glivec 
 
Pokud je Glivec podáván společně s jinými léčivými přípravky, je možné očekávat lékové interakce. 
Při užívání Glivecu s inhibitory proteáz, azolovými antimykotiky, některými makrolidy substráty CYP3A4 s úzkým terapeutickým oknem ergotamin, diergotamin, fentanyl, alfentanil, terfenadin, bortezomib, docetaxel, chinidinwarfarinem a jinými deriváty kumarinu je nutné dbát opatrnosti  
Souběžné užívání imatinibu a léčivých přípravků, které indukují CYP3A4 fenytoin, karbamazepin, rifampicin, fenobarbital nebo Hypericum perforatum, také známé jako 
třezalka tečkovanáléčby Proto se má zabránit souběžnému užívání silných induktorů CYP3A4 a imatinibu  
Hypotyreóza 
Během léčby Glivecem byly hlášeny klinické případy hypotyreózy u pacientů, kterým byla provedena 
tyreoidektomie a kteří byli substitučně léčeni levothyroxinem důkladně kontrolovat hladiny tyreotropního hormonu  
Hepatotoxicita 
Glivec je metabolizován převážně játry a pouze 13 % je vylučováno ledvinami. U pacientů s dysfunkcí 
jater v periferní krvi a jaterní enzymy mohou mít jaterní metastázy, které mohou vést ke zhoršení jaterních funkcí. 
 
Při léčbě imatinibem byly pozorovány případy jaterního poškození včetně jaterního selhání a jaterní 
nekrózy. Pokud bylo podávání imatinibu kombinováno s vysokodávkovými chemoterapeutickými 
režimy, byl zjištěn nárůst závažných jaterních reakcí. Jaterní funkce mají být pečlivě monitorovány, 
jestliže se imatinib kombinuje s chemoterapeutickými režimy, o kterých je také známo, že bývají 
spojeny s poruchou jaterních funkcí  
Retence tekutin 
Výskyt závažné retence tekutin hlášen přibližně u 2,5 % nově diagnostikovaných pacientů s CML užívajících Glivec. Proto se velice 
doporučuje pravidelné vážení pacientů. Neočekávaný, rychlý nárůst tělesné hmotnosti má být pečlivě 
vyšetřen, a pokud je to nezbytné, mají být zavedena příslušná podpůrná a léčebná opatření. 
V klinických studiích byl zvýšený výskyt těchto příhod u starších pacientů a u pacientů se srdečním 
onemocněním v anamnéze. Proto je nutné pacientům se srdeční dysfunkcí věnovat zvýšenou 
pozornost. 
 
Pacienti se srdečním onemocněním 
Pacienti se srdečním onemocněním, s rizikovými faktory vzniku srdečního selhání nebo renálním 
selháním v anamnéze mají být pečlivě sledováni, a každý pacient se známkami nebo příznaky 
shodnými s příznaky srdečního nebo renálního selhání má být vyšetřen a léčen. 
 
U pacientů s hypereosinofilním syndromem ojedinělé případy kardiogenního šoku či dysfunkce levé komory spojeny s degranulací HES buněk po 
zahájení léčby imatinibem. Dle hlášení byl stav reverzibilní při podávání systémových kortikosteroidů, 
zavedení opatření k podpoře cirkulace a dočasném vysazení imatinibu. Protože byly hlášeny méně 
časté kardiální nežádoucí účinky při podávání Glivecu, má být před zahájením léčby pečlivě zváženo 
stanovení prospěchu/rizika léčby imatinibem u pacientů s HES/CEL. 
 
Myelodysplastické/myeloproliferativní onemocnění s přeskupením genu receptoru PDGFR by mohlo 
být spojeno s vysokými hladinami eosinofilů. Proto se má před podáním Glivecu pacientům 
s HES/CEL a pacientům s MDS/MPD spojeným s vysokými hladinami eosinofilů zvážit 
vyšetření kardiologem, provedení echokardiogramu a stanovení troponinu v séru. Pokud je výsledek 
kteréhokoli vyšetření abnormální, má být zváženo sledování kardiologem a profylaktické podávání 
systémových kortikosteroidů léčby imatinibem. 
 
Gastrointestinální krvácení 
Ve studii u pacientů s inoperabilním a/nebo metastatickým GIST bylo hlášeno jak gastrointestinální, 
tak i intratumorózní krvácení predispoziční faktory pacienty s GIST do skupiny s vyšším rizikem kteréhokoli typu krvácení. Protože je zvýšená 
vaskularizace a sklon ke krvácivosti součástí povahy a klinického průběhu GIST, má být u všech 
pacientů použit standardní postup pro monitorování a zvládání krvácení. 
 
V postmarketingovém období byla u pacientů s CML, ALL a jinými onemocněními hlášena také 
gastrická antrální vaskulární ektázie V případě potřeby může být léčba přípravkem Glivec ukončena. 
 
Syndrom nádorového rozpadu 
Před zahájením léčby přípravkem Glivec je doporučená úprava klinicky významné dehydratace a 
léčba vysokých hladin kyseliny močové z důvodu možného výskytu syndromu nádorového rozpadu 
 
Reaktivace hepatitidy B 
U pacientů, kteří jsou chronickými nosiči hepatitidy B, dochází k reaktivaci po zahájení léčby 
inhibitory tyrosinkinázy bcr-abl. Některé případy vyústily v akutní selhání jater nebo ve fulminantní 
hepatitidu vedoucí k transplantaci jater nebo došlo k úmrtí pacienta. 
 
Před zahájením léčby přípravkem GLIVEC mají být pacienti vyšetřeni na infekci HBV. Před 
zahájením léčby u pacientů s pozitivní sérologií hepatitidy B u pacientů, u kterých v průběhu léčby vyjde pozitivní test infekce HBV, je třeba se obrátit na 
odborníky na onemocnění jater a léčbu hepatitidy B. Nosiči HBV, kteří potřebují léčbu přípravkem 
GLIVEC, mají být po celou dobu léčby a několik měsíců po jejím ukončení pečlivě sledováni s 
ohledem na možný výskyt známek a příznaků aktivní infekce HBV  
Fototoxicita 
Z důvodu možného rizika fototoxicity spojeného s léčbou imatinibem je třeba se vyhnout nebo 
minimalizovat přímou expozici slunečnímu záření. Pacienti mají být o tomto riziku poučeni a mají 
používat ochranný oděv a opalovací krém s vysokým ochranným faktorem proti slunečnímu záření 
 
Trombotická mikroangiopatie 
Inhibitory tyrosinkinázy BCR-ABL, včetně případů souvisejících s užíváním přípravku Glivec, jsou 
spojovány s výskytem trombotické mikroangiopatie užívá přípravek Glivec, vyskytnou laboratorní nebo klinické nálezy spojené s TMA, má se léčba 
přerušit a mají se důkladně vyhodnotit příznaky TMA včetně aktivity ADAMTS13 a stanovení anti-
ADAMTS13 protilátek. Pokud je protilátka proti ADAMTS13 zvýšená ve spojení s nízkou aktivitou 
ADAMTS13, léčba přípravkem Glivec nemá být obnovena. 
 
Laboratorní testy 
Během léčby Glivecem musí být pravidelně vyšetřován kompletní krevní obraz. Léčba Glivecem u 
pacientů s CML byla doprovázena výskytem neutropenie nebo trombocytopenie. Avšak výskyt těchto 
cytopenií pravděpodobně souvisí se stadiem léčeného onemocnění a byl častější u pacientů 
s akcelerovanou fází CML nebo v blastické krizi než u pacientů s chronickou fází CML. Léčba 
Glivecem může být přerušena nebo dávky mohou být sníženy, jak je doporučeno v bodě 4.2. 
 
U pacientů užívajících Glivec mají být pravidelně monitorovány jaterní funkce bilirubin, alkalická fosfatáza 
U pacientů s poruchou renálních funkcí je expozice imatinibu v plazmě patrně vyšší, než u pacientů 
s normální funkcí ledvin, pravděpodobně v důsledku zvýšené hladiny alfa-kyselého glykoproteinu 
podávat minimální zahajovací dávka. Pacienti s těžkou renální nedostatečností mají být léčeni 
s opatrností. Pokud není dávka imatinibu tolerována, může být snížena  
Dlouhodobá léčba imatinibem může být spojená s klinicky významným omezením renálních funkcí. 
Proto mají být renální funkce před zahájením léčby imatinibem vyhodnoceny a během léčby pečlivě 
sledovány, pozornost má být věnována pacientům, u nichž se projevují rizikové faktory pro renální 
dysfunkci. Pokud je zjištěna renální dysfunkce, musí být předepsána vhodná opatření a léčba, která je 
v souladu se standardními léčebnými doporučeními. 
 
Pediatrická populace 
U dětí a jedinců v prepubertálním věku retardace růstu. V observační studii provedené u pediatrických pacientů s CML byl ve dvou malých 
podskupinách bez ohledu na stupeň pubertálního vývoje a pohlaví po 12 a 24 měsících léčby hlášen 
statisticky významný pokles výšky. Doporučuje sepečlivé sledování růstu dětí léčených imatinibem