Haemate p 
 
Léčba VWD a hemofilie A by měla být vedena lékařem, který má zkušenosti s léčbou poruch hemostázy. 
 
Dávkování 
von Willebrandova nemoc:  
 
Je důležité vypočítat dávku specifikovanou podle počtu IU VWF:RCo. 
 
Obecně, 1 IU/kg VWF:RCo zvýší hladinu VWF:RCo v oběhu o 0,02 IU/ml (2 %). 
Mělo by být dosaženo hladiny VWFRCo >0,6 IU/ml (60 %) a FVIII:C >0,4 IU/ml (40 %). 
 
Obvykle se  doporučuje  40-80 IU/kg  von  Willebrandova  faktoru  (VWF:RCo)  a  20-40  IU  FVIII:C  na 
kilogram tělesné hmotnosti k dosažení hemostázy. 
 
Počáteční dávka 80 IU/kg von Willebrandova faktoru by se měla požadovat zvláště u pacientů s typem von Willebrandovy  nemoci, kde  k udržení adekvátních hladin se požadují větší dávky než u jiných typů 
von Willebrandovy nemoci. 
 
Prevence hemoragie v případech chirurgického zákroku nebo závažného traumatu: 
K prevenci  masivního  krvácení  během  nebo  po  chirurgickém  zákroku  měla  by  být  injekce přípravku 
podána 1 nebo 2 hodiny před chirurgickým zákrokem. 
 
Odpovídající  dávka  by měla být podána  každých  12-24  hodin.  Dávka  a  délka  trvání  léčby  závisí  na 
klinickém stavu pacienta, na typu a závažnosti krvácení a hladinách obou faktorů VWF:RCo a FVIII:C. 
 
Při používání přípravku s von Willebrandovým faktorem obsahujícím FVIII, by si ošetřující lékař měl být 
vědom, že pokračující léčba může způsobit nadměrný vzestup  FVIII:C. Po 24-48 hodinách léčby, aby 
nedocházelo k nekontrolovanému vzestupu FVIII:C, je třeba zvážit snížení dávek a/nebo prodloužení 
intervalu mezi dávkami. 
 
Pediatrická populace
Dávkování  u  dětí  je  založeno  na  tělesné  hmotnosti,  a  proto se obecně řídí  stejnými  pokyny jako 
u dospělých. Četnost podání by měla být vždy orientována na klinický účinek u individuálních případů.  
 
 Hemofilie A: 
 
Monitorování léčby 
V průběhu léčby se doporučuje vhodné stanovení hladin faktoru VIII k určení  podávané dávky a 
frekvence opakovaných infuzí. Jednotliví pacienti se mohou lišit ve své odpovědi na faktor VIII, což se 
projevuje různými poločasy a recovery. Dávka vycházející z tělesné hmotnosti si může vyžádat úpravu u 
pacientů s podváhou nebo nadváhou. V případě větších chirurgických zákroků je nezbytné přesné 
monitorování průběhu substituční terapie pomocí koagulační analýzy (aktivita plazmatického faktoru 
VIII). 
 
Pacienti by měli být monitorováni s ohledem na vývoj inhibitorů faktoru VIII. Viz také bod 4.4. 
 
Dávkování a délka trvání substituční léčby závisí na závažnosti deficitu faktoru VIII, na místě a rozsahu 
krvácení a na klinickém stavu pacienta. 
 
Je důležité vypočítat dávku specifikovanou podle počtu IU FVIII:C. 
 
Počet podaných jednotek  faktoru  VIII je  vyjádřen  v mezinárodních jednotkách  (IU), které odpovídají 
současnému standardu WHO pro přípravky s koncentrátem faktoru VIII. Aktivita faktoru VIII v plazmě je 
vyjádřena  buď  v procentech  (relativně  k normální  lidské  plazmě)  nebo přednostně v IU  (relativně 
k mezinárodnímu standardu pro faktor VIII v plazmě). 
mezinárodní jednotka aktivity faktoru VIII je ekvivalentní množství faktoru VIII v l ml normální lidské 
plazmy. 
 
Požadovaná léčba
Výpočet požadovaného množství faktoru VIII je založen na empirickém zjištění, že podání 1 IU faktoru 
VIII na kg tělesné hmotnosti zvýší aktivitu faktoru VIII v plazmě asi o 2 % (2 IU/dl) normální aktivity. 
Požadovaná dávka se vypočte podle následujícího vzorce: 
 
Potřebný počet jednotek=tělesná hmotnost (kg) x požadovaný vzestup faktoru VIII (% nebo IU/dl) x 0, 
Množství, které má být podáno a frekvence podání by měly být vždy přizpůsobeny klinické účinnosti 
v individuálním případě. 
 
V případě  následujících krvácivých příhod by  aktivita  faktoru  VIII  neměla  klesnout  pod stanovenou 
hladinu plazmatické aktivity (v % normálu nebo IU/dl) v odpovídajícím období. Následující tabulka může 
být použita jako vodítko pro stanovení dávky při krvácivých příhodách a chirurgických výkonech: 
  
Stupeň krvácení/ 
Typ chirurgického výkonu
Požadovaná hladina faktoru 
VIII v plazmě (% nebo IU/dl)
Četnost dávek (hodin), délka 
trvání (dny) 
Krvácení  
Časná hemartróza, krvácení do 
svalů nebo do dutiny ústní
20 - 40 Opakovat každých 12-24 hodin. 
Nejméně 1 den, dokud se  
krvácení, které se projevuje
bolestí, nezastaví nebo nedojde 
ke zhojení. 
Rozsáhlejší hemartróza, krvácení 
do svalů nebo hematom
30 - 60 Opakovat infuzi každých 12 – hodin po dobu 3 – 4 dnů nebo 
déle dokud bolest a akutní 
nemohoucnost neustoupí 
Život ohrožující krvácení 
60 – 100 Opakovat infuze každých 8 – hodin dokud nepomine ohrožení 
života 
Chirurgické zákroky   
Menší operace včetně vytržení 
zubu
30 - 60 Každých 24 hodin, nejméně den, až je dosaženo zhojení. 
Velké chirurgické výkony 80 – (před a po operaci)
Opakovat infuzi každých 8 – hodin až do adekvátního zhojení
rány, pak pokračovat v léčbě 
nejméně dalších 7 dní k udržení 
aktivity faktoru VIII 
na 30 – 60 % (IU/dl) 
 
Profylaxe
Na dlouhodobou profylaxi krvácení u pacientů se závažnou hemofilií A se obvykle podává 20 – 40  IU 
faktoru VIII na kg tělesné hmotnosti v intervalech  2 – 3 dnů. V některých případech zvláště u mladších 
pacientů, může být nutné podávat přípravek v kratších intervalech nebo ve vyšších dávkách. 
 
Pediatrická populace
Nejsou k dispozici žádné údaje z klinických studií o dávkování přípravku Haemate P u dětí. 
 
Způsob podání 
 
Pro intravenózní podání
Rekonstituujte přípravek tak, jak je popsáno v bodě 6.6. Před podáním je třeba rekonstituovaný přípravek 
zahřát na pokojovou nebo tělesnou teplotu. Podáván by měl být pomalu intravenózně rychlostí příjemnou 
pro pacienta. Přípravek natažený do injekční stříkačky se musí podat okamžitě. 
 
V případě velkého množství faktoru, který má být podán, může být podána infuze. Pro tento účel se 
převede rekonstituovaný přípravek do schváleného infuzního setu. 
 
Injekční  nebo infuzní  rychlost nemá přesáhnout  4  ml za   minutu.   Pozorujte   pacienta, zda nemá 
bezprostřední reakci. Jestliže se nějaká reakce objeví, která je ve spojení s podáním Haemate P, je nutno 
rychlost infuze snížit nebo podání úplně zastavit, což závisí na klinickém stavu pacienta (viz bod 4.4).