Helides 
 
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých. 
 
Vliv esomeprazolu na farmakokinetiku jiných léků 
Léčivé přípravky s absorpcí závislou na pH
Potlačení sekrece žaludeční kyseliny během léčby esomeprazolem a dalšími inhibitory protonové 
pumpy může zvyšovat či snižovat absorpci léčivých přípravků, jejichž absorpce závisí na pH žaludku. 
Stejně jako u jiných léčivých přípravků, které snižují žaludeční aciditu, může být v průběhu léčby 
esomeprazolem snížena absorpce léčivých přípravků, jako je ketokonazol, itrakonazol a erlotinib 
a zvýšena absorpce digoxinu. Současná léčba omeprazolem (20 mg denně) a digoxinem zvýšila u 
zdravých dobrovolníků biologickou dostupnost digoxinu o 10 % (až o 30 % u 2 z 10 subjektů). 
Vzácně byla hlášena toxicita digoxinu. Nicméně je třeba opatrnost, pokud je esomeprazol podáván ve 
vysokých dávkách starším pacientům. Sledování terapeutického účinku digoxinu má být tehdy 
posíleno. 
 
Byly hlášeny interakce omeprazolu s některými inhibitory proteáz. Klinický význam a mechanismy 
těchto hlášených interakcí nejsou vždy známy. Zvýšené žaludeční pH během léčby omeprazolem 
může ovlivnit absorpci inhibitorů proteáz. Další možné mechanismy interakcí jsou prostřednictvím 
inhibice CYP2C19. U atazanaviru a nelfinaviru byly hlášeny snížené hladiny v séru při současném 
podávání s omeprazolem, a souběžné užívání se nedoporučuje. Současné užívání omeprazolu (40 mg 
jednou denně) a atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg u zdravých dobrovolníků vedlo k výraznému 
snížení dostupnosti atazanaviru (přibližně 75% snížení AUC, Cmax a Cmin). Zvýšení dávky atazanaviru 
na 400 mg nevedlo ke kompenzaci vlivu omeprazolu na dostupnost atazanaviru. Současné podávání 
omeprazolu (20 mg denně) a atazanaviru 400 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo 
k poklesu dostupnosti atazanaviru o přibližně 30 % ve srovnání s dostupností atazanaviru 
300 mg/ritonaviru 100 mg denně bez omeprazolu 20 mg denně. Současné podávání omeprazolu 
(40 mg denně) snížilo průměrné AUC, Cmax a Cmin nelfinaviru o 36-39 %, a průměrné AUC, Cmax 
a  Cmin farmakologicky aktivního metabolitu M8 o 75 - 92 %. Pro sachinavir (s ritonavirem) byly 
hlášeny zvýšené hladiny v séru (80-100 %) při současné léčbě omeprazolem (40 mg denně). Léčba 
omeprazolem v dávce 20 mg denně neměla žádný vliv na dostupnost darunaviru (společně s 
ritonavirem) a  amprenaviru (společně s ritonavirem). Léčba esomeprazolem v dávce 20 mg denně 
  neměla vliv na dostupnost amprenaviru (podávaného samostatně nebo souběžně s ritonavirem). Léčba 
omeprazolem v dávce 40 mg denně neměla vliv na dostupnost lopinaviru (společně s ritonavirem). 
Vzhledem k podobným farmakodynamickým účinkům a farmakokinetickým vlastnostem omeprazolu 
a esomeprazolu se souběžné užívání esomeprazolu a atazanaviru nedoporučuje a souběžné podávání 
esomeprazolu a nelfinaviru je kontraindikováno. 
 
Léky metabolizované CYP2CEsomeprazol inhibuje CYP2C19, hlavní enzym metabolizující esomeprazol. Pokud je esomeprazol 
podáván současně s léky metabolizovanými CYP2C19, jako je diazepam, citalopram, imipramin, 
klomipramin, fenytoin a další, může dojít ke zvýšení plazmatické koncentrace těchto léků vedoucí až k 
nutnosti snížit jejich dávkování. Tuto skutečnost je potřeba zvážit obzvlášť při předepisování 
esomeprazolu k užívání dle potřeby. Souběžné užívání 30 mg esomeprazolu vedlo ke 45% snížení 
clearance diazepamu, který je substrátem CYP2C19. Současné podávání 40 mg esomeprazolu vedlo 
ke 13% zvýšení minimálních plazmatických koncentrací fenytoinu u pacientů s epilepsií. Doporučuje 
se monitorování plazmatických koncentrací fenytoinu při zahájení či ukončení léčby esomeprazolem. 
Omeprazol (40 mg jednou denně) zvýšil Cmax a AUCτ vorikonazolu (substrát CYP2C19) o 15 %, 
respektive 41 %. 
 
Současné podávání 40 mg esomeprazolu pacientům léčeným warfarinem v rámci klinických studií 
ukázalo, že koagulační časy byly v běžném rozmezí. V průběhu postmarketingového sledování 
bezpečnosti přípravku bylo však hlášeno několik izolovaných případů klinicky významně zvýšeného 
INR během souběžné léčby. Doporučuje se bližší sledování pacientů na počátku a při ukončování 
souběžné léčby esomeprazolem a warfarinem nebo jinými kumarinovými deriváty. 
 
Omeprazol, stejně jako esomeprazol, působí jako inhibitor CYP2C19. Omeprazol podávaný ve 
zkřížené studii zdravým dobrovolníkům v dávce 40 mg, zvýšil Cmax a AUC cilostazolu o 18 %, 
respektive o 26 %, a jednoho z jeho aktivních metabolitů o 29 %, respektive o 69 %. 
 
U zdravých dobrovolníků vedlo souběžné podávání 40 mg esomeprazolu ke 32% zvýšení plochy 
pod křivkou plazmatické koncentrace (AUC) a k prodloužení eliminačního poločasu (t1/2) o 31 %, ale 
nikoliv k významnému zvýšení nejvyšších plazmatických koncentrací cisapridu. Mírně prodloužený 
QTc interval, pozorovaný po podání samotného cisapridu, se dále neprodlužoval při podání cisapridu 
v kombinaci s esomeprazolem (viz též bod 4.4). 
 
Esomeprazol nemá klinicky významný vliv na farmakokinetiku amoxicilinu a chinidinu. 
 
Krátkodobé klinické studie, hodnotící souběžné podávání esomeprazolu a naproxenu nebo rofekoxibu, 
neprokázaly žádné klinicky významné farmakokinetické interakce. 
 
Výsledky studií u zdravých dobrovolníků prokázaly farmakokinetickou/farmakodynamickou interakci 
mezi klopidogrelem (300 mg iniciální dávka/75 mg denní udržovací dávka) a esomeprazolem (40 mg 
perorálně denně) vedoucí ke snížené expozici aktivnímu metabolitu klopidogrelu v průměru o 40 % 
a vedoucí ke snížení maximální inhibice agregace krevních destiček (indukované ADP) v průměru o 
14 %.  
 
Ve studii se zdravými dobrovolníky, kde byl klopidogrel podáván s fixní kombinací esomeprazolu 
20 mg + ASA 81 mg, došlo ke snížení expozice aktivnímu metabolitu klopidogrelu téměř o 40 % ve 
srovnání s podáním samotného klopidogrelu. Maximální úroveň inhibice agregace krevních destiček 
(indukované ADP) však byla u těchto subjektů stejná v obou skupinách (samotný klopidogrel 
a klopidogrel v kombinaci s esomeprazolem + ASA). 
 
Z observačních i klinických studií byly hlášeny nekonzistentní údaje týkající se klinických důsledků 
farmakokinetické/farmakodynamické interakce esomeprazolu, pokud jde o závažné kardiovaskulární 
příhody. Jako opatření se má zabránit souběžnému podávání esomeprazolu a klopidogrelu. 
 
  Neznámý mechanismus  
Bylo hlášeno, že současné podávání esomeprazolu zvyšuje sérové hladiny takrolimu. Má být 
provedeno zesílené monitorování koncentrace takrolimu, stejně jako funkce ledvin (clearance 
kreatininu) a v případě potřeby upraveno dávkování takrolimu. 
Při podávání inhibitorů protonové pumpy spolu s methotrexátem byly u některých pacientů hlášeny 
zvýšené hladiny methotrexátu. Při vysokých dávkách methotrexátu může být nutné zvážit dočasné 
vysazení esomeprazolu. 
 
Vliv jiných léků na farmakokinetiku esomeprazolu
Esomeprazol je metabolizován prostřednictvím CYP2C19 a CYP3A4. Souběžné podávání 
esomeprazolu a inhibitoru CYP3A4 klarithromycinu (500 mg dvakrát denně) vedlo ke zdvojnásobení 
dostupnosti (vyjádřené jako AUC) esomeprazolu. Souběžné podávání esomeprazolu a kombinovaného 
inhibitoru CYP2C19 a CYP3A4 může vést k více než zdvojnásobení dostupnosti esomeprazolu. 
Vorikonazol, inhibitor CYP2C19 a CYP3A4, zvýšil AUCτ omeprazolu o 280 %. Úprava dávkování 
esomeprazolu není ani u jednoho z těchto případů obecně nutná. Úprava dávkování však má být 
zvážena u pacientů se závažnou poruchou funkce jater, a pokud je indikována dlouhodobá léčba. 
 
Léky, o kterých je známo, že indukují buď CYP2C19 nebo CYP3A4 nebo oba (např. rifampicin nebo 
třezalka tečkovaná) mohou způsobit pokles hladin esomeprazolu v séru zvýšením metabolismu 
esomeprazolu.