Kventiax prolong 
 
Vzhledem  k  tomu, že přípravek Kventiax Prolong má několik indikací, je třeba zvážit bezpečnostní 
profil přípravku s ohledem na individuální diagnózu pacienta a podávanou dávku. 
 
Dlouhodobá účinnost a bezpečnost jako přídavná léčba u pacientů s MDD nebyla hodnocena, avšak 
byla hodnocena dlouhodobá účinnost a bezpečnost u dospělých pacientů v monoterapii (viz bod 5.1). 
 
Pediatrická populace
Nedoporučuje se podávat kvetiapin dětem a dospívajícím do 18 let, neboť chybí údaje podporující 
použití  v  této  věkové  skupině.  Klinické  studie  s  kvetiapinem  prokázaly,  že  vedle  známého 
bezpečnostního  profilu  přípravku,  identifikovaného  u  dospělých  (viz  bod 4.8),  existují  některé 
nežádoucí účinky, které se vyskytují s vyšší frekvencí u dětí a dospívajících než u dospělých (zvýšená 
chuť k jídlu, zvýšené sérové koncentrace prolaktinu, zvracení, rinitida a synkopa), nebo mohou mít 
různé důsledky pro děti a dospívající (extrapyramidové symptomy a iritabilita) a jeden nežádoucí 
účinek, který nebyl dříve identifikován u dospělých (zvýšený krevní tlak). U dětí a dospívajících byly 
též pozorovány změny funkce štítné žlázy. 
 
Dále  ještě  nebyla  studována  dlouhodobá  (delší  než  26  týdnů)  bezpečnost  podávání  kvetiapinu 
s ohledem na růst a dospívání. Dlouhodobý vliv na kognitivní a behaviorální vývoj není znám. 
 
Podávání  kvetiapinu  dětem  a  dospívajícím  se  schizofrenií,  bipolární  mánií  a  bipolární  depresí 
v placebem  kontrolovaných klinických studiích bylo spojeno s vyšším výskytem extrapyramidových 
symptomů (EPS) ve srovnání s placebem (viz bod 4.8) 
 
Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy 
(příhod spojených se sebevraždou). Riziko přetrvává až do doby, dokud nedojde k významné remisi. 
Jelikož se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo dalších týdnů léčby, pacienti mají 
být  pečlivě  sledováni  až  do  té  doby,  dokud  k  tomuto  zlepšení  nedojde.  Všeobecnou  klinickou 
zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stádiích uzdravování zvýšit. Kromě toho má 
lékař zvážit možné riziko sebevražedného chování po náhlém vysazení léčby kvetiapinem vzhledem 
ke známým rizikovým faktorům nemoci samé. 
 
Také  další  psychiatrická onemocnění,  u nichž  je  kvetiapin  předepisován, mohou  být doprovázena 
zvýšeným  rizikem  příhod  souvisejících  se  sebevraždou.  Navíc  mohou  být  tyto  stavy  komorbidní 
s depresivní  epizodou.  Při  léčbě  pacientů  s  dalšími  psychiatrickými  onemocněními  se  proto  musí 
dodržovat stejná opatření jako při léčbě pacientů s těžkými depresivními epizodami. 
 
Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti, kteří 
vykazují  významný  stupeň  sebevražedné  představivosti  před  zahájením  léčby,  mají  vyšší  riziko 
sebevražedných myšlenek nebo sebevražedných pokusů a musí být během léčby pečlivě sledováni. 
Metaanalýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných u dospělých s psychiatrickými 
poruchami  prokázala  ve  srovnání  s  placebem  vyšší  riziko  sebevražedného  chování  u mladých 
dospělých do 25 let léčených antidepresivy. 
 
Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, mají být během léčby pečlivě sledováni, a to především 
na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich pečovatelé) mají být upozorněni, že je nutné 
sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlenek a neobvyklých 
změn chování, a že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. 
 
V  krátkodobých  placebem  kontrolovaných  klinických  studiích  u  pacientů  s těžkou  depresivní 
 
 
 
epizodou  v  rámci  bipolární  poruchy  léčených  kvetiapinem  bylo  u  mladých  dospělých  pacientů 
(mladších  než  25  let)  pozorováno  zvýšené riziko  příhod  spojených  se  sebevraždou  ve  srovnání 
s placebem (3,0 % vs. 0 %). V klinických studiích u pacientů s MDD byl výskyt sebevražedného 
chování pozorovaný u mladých dospělých pacientů (mladších než 25 let) 2,1 % (3/144) pro kvetiapin 
a 1,3 % (1/75) pro placebo. Populační retrospektivní studie s kvetiapinem při léčbě pacientů s těžkou 
depresivní poruchou prokázala zvýšené riziko sebepoškození a sebevraždy během užívání kvetiapinu 
s jinými antidepresivy u pacientů bez anamnézy sebepoškození ve věku od 25 do 64 let. 
 
Metabolické riziko
Vzhledem  k  rizikům  zhoršování  metabolického  profilu,  zahrnujících  změny  tělesné  hmotnosti, 
glykemii  (viz  hyperglykemie)  a  lipidy,  pozorovaným  v  klinických  studiích,  je  třeba  vyšetřit 
metabolické parametry na počátku léčby a změny těchto parametrů pravidelně kontrolovat v průběhu 
léčby. Zhoršení těchto parametrů má být adekvátně klinicky řešeno (viz též bod 4.8). 
 
Extrapyramidové symptomy (EPS)
V placebem kontrolovaných klinických studiích u dospělých pacientů s těžkou depresivní epizodou 
v rámci  bipolární  poruchy  a  depresivní  poruchou,  kterým  byl  podáván  kvetiapin,  byl  výskyt 
extrapyramidových symptomů (EPS) vyšší ve srovnání s placebem (viz body 4.8 a 5.1). 
 
Podávání  kvetiapinu  je  spojeno  s  vývojem  akatizie,  která  je  charakterizována  subjektivně 
nepříjemným nebo úzkostným neklidem a potřebou stále se pohybovat, což postiženému znemožňuje 
sedět  nebo  stát  v  klidu.  Nejčastěji  se tyto  symptomy objevují v  několika  prvních  týdnech  léčby. 
Zvyšování dávky u pacientů s těmito symptomy může být škodlivé. 
 
Tardivní dyskineze
Pokud se objeví známky a příznaky tardivní dyskineze, je třeba snížit dávku kvetiapinu nebo přerušit 
léčbu. Příznaky tardivní dyskineze se mohou zhoršit nebo dokonce objevit až po přerušení léčby (viz 
bod 4.8). 
 
Somnolence a závrať
Léčba kvetiapinem byla spojena se somnolencí a podobnými příznaky, jako je sedace (viz bod 4.8). 
V klinických  studiích  u  pacientů  s  bipolární  depresí  a  depresivní  poruchou  byly  tyto  příznaky 
pozorovány první 3 dny léčby a byly většinou mírné až střední intenzity. Pacienti s významnými 
projevy somnolence vyžadují častější kontakt alespoň po dobu 2 týdnů od nástupu somnolence, nebo 
až do zlepšení projevů a lze uvažovat i o ukončení léčby. 
 
Ortostatická hypotenze
Léčba kvetiapinem je spojena s ortostatickou hypotenzí a související závratí (viz bod 4.8). Podobně 
jako  somnolence  se  tyto  příznaky  objevují  při  úvodní  titraci  dávky.  Mohou  zvýšit  frekvenci 
náhodného poranění (pádu), zvláště u starších pacientů. Proto má být pacientům doporučena zvýšená 
opatrnost, dokud se neseznámí s možnými účinky léčby. 
 
Zvýšené  opatrnosti  je  třeba  při  podávání  kvetiapinu  pacientům  s  kardiovaskulárními 
a cerebrovaskulárními  onemocněními,  nebo  jinými  stavy  spojenými  s  rizikem  rozvoje  hypotenze. 
Pokud se objeví ortostatická hypotenze, je třeba snížit dávku nebo titrovat dávku pomaleji, zvláště 
u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním. 
 
Syndrom spánkové apnoe
U pacientů užívajících kvetiapin byl hlášen syndrom spánkové apnoe. Kvetiapin má být používán 
s opatrností u pacientů, kteří souběžně užívají látky tlumící centrální nervový systém a kteří mají 
spánkovou  apnoe  v  anamnéze  nebo  je  u  nich  riziko  jejího  rozvoje,  např.  u  pacientů 
s nadváhou/obezitou nebo u mužů. 
 
Epileptické záchvaty
V  kontrolovaných  klinických  studiích  nebyl  zjištěn  rozdíl  v  incidenci  záchvatů  mezi  pacienty 
léčenými  kvetiapinem  nebo  placebem.  Nejsou  dostupné  údaje  o  výskytu  záchvatů  u  pacientů 
 
 
 
s anamnézou záchvatů. Stejně jako u jiných antipsychotik se doporučuje věnovat zvýšenou pozornost 
léčbě pacientů, kteří udávají výskyt epileptických záchvatů v anamnéze (viz bod 4.8). 
 
Neuroleptický maligní syndrom
Neuroleptický  maligní  syndrom  je  dáván  do  souvislosti  s  antipsychotickou  léčbou,  včetně  léčby 
kvetiapinem (viz bod 4.8). Klinická manifestace zahrnuje  hypertermii,  alteraci  psychiky,  svalovou 
rigiditu, nestabilitu autonomního nervového systému a zvýšení hodnot kreatinfosfokinázy. V tomto 
případě je třeba léčbu kvetiapinem přerušit a zahájit odpovídající léčbu. 
 
Těžká neutropenie a agranulocytóza
V  klinických  studiích  s  kvetiapinem  byl  hlášen  výskyt  těžké  neutropenie  (počet  neutrofilů 
<0,5 x 109/l). Většina případů těžké neutropenie se objevila v průběhu několika prvních měsíců léčby 
kvetiapinem. Souvislost s dávkou nebyla potvrzena. V průběhu poregistračního období byly některé 
případy fatální. Možnými rizikovými faktory pro vznik neutropenie jsou již existující nízký počet 
leukocytů a poléková neutropenie v anamnéze. V některých případech se však objevila i u pacientů 
bez existujících rizikových faktorů. Léčbu kvetiapinem je třeba přerušit u pacientů s počtem neutrofilů 
<1,0  x  109/l. U pacientů je třeba sledovat známky a příznaky infekce a pravidelně kontrolovat počet 
neutrofilů (dokud nepřesáhnou hodnotu 1,5 x 109/l) (viz bod 5.1). 
 
Na neutropenii je třeba myslet u pacientů, kteří mají infekci nebo horečku, zvláště při absenci jiných 
predisponujících faktorů, léčena má být podle klinických projevů. 
 
Pacienti mají být poučeni, aby kdykoliv v průběhu léčby kvetiapinem ihned hlásili známky/příznaky 
typické pro agranulocytózu nebo infekci (např. horečka, slabost, letargie nebo bolest v krku). U těchto 
pacientů  je  třeba  ihned  stanovit  počet  leukocytů  a  určit  absolutní  počet  neutrofilů,  zvláště  pokud 
neexistují jiné predisponující okolnosti. 
 
Anticholinergní (muskarinové) účinky
Norkvetiapin,  aktivní  metabolit  kvetiapinu,  má  střední  až  vysokou  afinitu  k  několika  podtypům 
muskarinových  receptorů.  To  přispívá  k  výskytu  nežádoucích  reakcí  odrážejících  anticholinergní 
účinky, pokud je kvetiapin používán v terapeutických dávkách, podáván souběžně s jinými léčivými 
přípravky  které  mají  anticholinergní  účinky,  a  v  případě  předávkování.  Kvetiapin  je  třeba  užívat 
s opatrností u pacientů, kteří užívají léčivé přípravky s anticholinergními (muskarinovými) účinky. 
Kvetiapin je třeba užívat s opatrností u pacientů s diagnózou či anamnézou retence moči, klinicky 
významné hypertrofie prostaty, obstrukce střeva nebo podobných stavů, zvýšeného nitroočního tlaku 
nebo glaukomu uzavřeného úhlu (viz body 4.5, 4.8, 5.1 a 4.9). 
 
Interakce
Viz též bod 4.5. 
Souběžné  užívání  kvetiapinu  a  silných  induktorů  jaterních  enzymů,  jako  je  karbamazepin  nebo 
fenytoin, může významně snížit plazmatické koncentrace kvetiapinu, což může ovlivnit účinnost léčby 
kvetiapinem. O zahájení léčby kvetiapinem u pacientů, kteří užívají induktory jaterních enzymů, lze 
uvažovat pouze tehdy, pokud je lékař přesvědčen, že prospěch z léčby kvetiapinem převáží nad riziky, 
která vyplývají z přerušení léčby induktory jaterních enzymů. Je důležité, aby jakákoliv změna léčby 
induktory byla vždy postupná a pokud je třeba, je možné je nahradit léčivy bez indukčního potenciálu 
(např. natrium-valproát). 
 
Tělesná hmotnost
U pacientů, kteří byli léčeni kvetiapinem, bylo hlášeno zvýšení tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost 
je třeba sledovat a korigovat v souladu s používanými postupy klinické antipsychotické praxe (viz 
body 4.8 a 5.1). 
 
Hyperglykemie
Během  léčby  kvetiapinem  byla  vzácně  hlášena  hyperglykemie  a/nebo  exacerbace  diabetu  občas 
doprovázené  ketoacidózou  nebo  kómatem,  včetně  několika  fatálních  případů  (viz  bod  4.8). 
V některých případech byl hlášen předcházející nárůst tělesné hmotnosti, což může být predisponující 
 
 
 
faktor. Doporučuje se vhodné klinické monitorování v souladu s používanými postupy antipsychotické 
léčby. U pacientů léčených antipsychotiky, včetně kvetiapinu, je třeba sledovat známky a příznaky 
hyperglykemie  (jako  je  polydipsie,  polyurie,  polyfagie  a  slabost).  Pacienty  s onemocněním diabetes 
mellitus nebo rizikovými faktory pro diabetes mellitus je třeba pravidelně kontrolovat s ohledem na 
zhoršení kontroly glykemie. Je třeba pravidelně kontrolovat tělesnou hmotnost. 
 
Lipidy
V  klinických  studiích  s  kvetiapinem  bylo  pozorováno  zvýšení  hladin  triacylglycerolů,  LDL 
a celkového cholesterolu a snížení HDL cholesterolu (viz bod 4.8). Změny hladin lipidů je třeba léčit 
podle klinické potřeby. 
 
Prodloužení intervalu QT
V klinickém hodnocení a při použití v souladu se souhrnem údajů o přípravku nedocházelo k trvalému 
prodloužení  absolutní  hodnoty  intervalu  QT.  Po  uvedení  kvetiapinu  na  trh  byly  hlášeny  případy 
prodloužení intervalu QT při použití terapeutických dávek (viz bod 4.8) a při předávkování (viz bod 
4.9).  Podobně  jako  u  jiných  antipsychotik  je  potřebná  opatrnost  při  předepisování  kvetiapinu 
pacientům s kardiovaskulárním onemocněním nebo s rodinnou anamnézou prodloužení intervalu QT. 
Stejná opatrnost je potřebná při předepisování kvetiapinu s léčivy, která prodlužují QT interval, nebo 
s neuroleptiky, zvláště u starších pacientů, u pacientů s vrozeným syndromem dlouhého intervalu QT, 
městnavým srdečním selháním, hypertrofií myokardu, hypokalemií a hypomagnesemií (viz bod 4.5). 
 
Kardiomyopatie a myokarditida
V  klinických  studiích  a  v  průběhu  postmarketingového  sledování  byly  hlášeny  případy 
kardiomyopatie  a myokarditidy (viz  bod  4.8). U pacientů  s podezřením  na  kardiomyopatii  nebo 
myokarditidu je třeba zvážit vysazení kvetiapinu. 
 
Závažné kožní nežádoucí reakce
Při léčbě kvetiapinem byly velmi vzácně hlášeny případy závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR), 
včetně  Stevensova-Johnsonova  syndromu  (SJS),  toxické  epidermální  nekrolýzy  (TEN),  akutní 
generalizované exantematózní  pustulózy (AGEP), erythema   multiforme (EM) a lékové  reakce 
s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), které mohou být život ohrožující nebo fatální. 
SCAR se obvykle projevuje jedním nebo více z následujících příznaků: rozsáhlá kožní vyrážka, která 
může být svědivá nebo doprovázena puchýřky nebo exfoliativní dermatitida, horečka, lymfadenopatie 
a možná eozinofilie, nebo neutrofilie. Většina těchto reakcí se objevila do 4 týdnů po zahájení léčby 
kvetiapinem, některé reakce DRESS se objevily do 6 týdnů po zahájení léčby kvetiapinem. Pokud se 
objeví  příznaky,  které  svědčí  o  těchto  závažných  kožních  nežádoucích  reakcí,  je  třeba  okamžitě 
ukončit léčbu kvetiapinem a zvážit alternativní možnosti léčby. 
 
Vysazení léčby
Při  náhlém  ukončení  léčby  kvetiapinem byly  pozorovány  akutní  příznaky  z vysazení,  jako  jsou 
insomnie  nauzea,  bolest  hlavy,  průjem,  zvracení,  závrať a  podrážděnost.  Doporučuje  se  postupné 
vysazování po dobu nejméně 1 až 2 týdnů (viz bod 4.8). 
 
Starší pacienti s psychózou související s demencí
Kvetiapin není schválen k léčbě psychózy související s demencí. 
 
V  randomizovaných  placebem  kontrolovaných  klinických  studiích  u  pacientů  s  demencí  bylo 
pozorováno přibližně 3násobně zvýšené riziko cerebrovaskulárních nežádoucích účinků u některých 
atypických  antipsychotik.  Mechanismus  tohoto  zvýšeného  rizika  není  znám.  Zvýšené  riziko  nelze 
vyloučit  u  jiných  antipsychotik  a  jiných  populací  pacientů.  Kvetiapin  je  třeba  používat  opatrně 
u pacientů s rizikovými faktory pro cévní mozkovou příhodu. 
 
Metaanalýzou  u  atypických  antipsychotik  bylo  zjištěno,  že  starší  pacienti  s psychózou  související 
s demencí mají zvýšené riziko úmrtí ve srovnání pacienty, kterým bylo podáváno placebo. Ve dvou 
10týdenních  placebem  kontrolovaných klinických  studiích  s  kvetiapinem  a  se  stejnou  populací 
pacientů (n = 710; průměrný věk: 83 let; rozmezí: 56 – 99 let) byla incidence mortality ve skupině 
 
 
 
léčené kvetiapinem 5,5 % oproti 3,2 % ve skupině s placebem. Pacienti v těchto studiích umírali 
z různých důvodů obvyklých v této populaci. 
 
Starší pacienti s Parkinsonovou chorobou (PD)/parkinsonismem
Populační retrospektivní studie s kvetipinem  při léčbě pacientů  s depresivní  poruchou (MDD) 
prokázala  zvýšené  riziko  úmrtí během  užívání  kvetiapinu u  pacientů  starších  65  let věku.  Tato 
souvislost se neprokázala, když byli pacienti s Parkinsonovou chorobou (PD) vyloučeni z analýzy. Při 
předepisování kvetiapinu starším pacientům s Parkinsonovou chorobou (PD) je nutná opatrnost. 
 
Dysfagie
Dysfagie  (viz  bod  4.8)  byla  hlášena  v  souvislosti  s  kvetiapinem.  U  pacientů  s  rizikem  aspirační 
pneumonie je třeba podávat kvetiapin opatrně. 
 
Zácpa a intestinální obstrukce
Zácpa je rizikovým faktorem pro intestinální obstrukci. U kvetiapinu byla hlášena zácpa a intestinální 
obstrukce  (viz  bod  4.8).  Hlášení  zahrnují  i  fatální  případy  u  pacientů,  kteří  mají  vyšší  riziko 
intestinální obstrukce, včetně pacientů, kteří užívají více léčivých přípravků, které snižují motilitu 
střeva  a/nebo  nehlásili  příznaky  zácpy.  Pacienti  s  intestinální  obstrukcí/ileem  musí  být  pečlivě 
sledováni a urgentně léčeni. 
 
Žilní tromboembolismus (VTE)
V  souvislosti  s  užíváním  antipsychotik  se  vyskytly  případy  žilního  tromboembolismu  (VTE). 
Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory 
pro VTE, mají být před i během léčby kvetiapinem tyto rizikové faktory rozpoznány a následně mají 
být uplatněna preventivní opatření. 
 
Pankreatitida
V klinických studiích a v postmarketingovém období byly hlášeny případy pankreatitidy. V případě 
postmarketingových hlášení, ačkoli ne všechny případy byly komplikovány rizikovými faktory, bylo 
mnoho pacientů, kteří měli rizikové faktory, které jsou spojovány s pankreatitidou, např. zvýšené 
triacylglyceroly (viz bod 4.4), žlučníkové kameny nebo konzumovali alkohol. 
 
Další informace
Existují pouze omezené údaje o souběžném použití kvetiapinu a divalproexu nebo  lithia  v průběhu 
akutních  středně  těžkých  až  těžkých  manických  epizod.  Kombinovaná  léčba  však  byla  dobře 
tolerována (viz body 4.8 a 5.1). Údaje ukazují na aditivní účinek 3. týden léčby. 
 
Nesprávné použití a zneužití
Byly hlášeny případy nesprávného použití a zneužití. Opatrnost je nutná v případech, kdy je kvetiapin 
předepisován pacientům s alkoholismem nebo zneužíváním léků v anamnéze. 
 
Laktosa
Tento  léčivý  přípravek obsahuje  laktosu.  Pacienti  se  vzácnými  dědičnými  problémy  s intolerancí 
galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek 
užívat. 
 
Sodík
Tablety s prodlouženým uvolňováním 50 mg: 
Tento léčivý přípravek obsahuje 8,44 mg sodíku v jedné tabletě, což odpovídá 0,42 % doporučeného 
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. 
 
Tablety s prodlouženým uvolňováním 150 mg: 
Tento léčivý přípravek obsahuje 14,53 mg sodíku v jedné tabletě, což odpovídá 0,73 % doporučeného 
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. 
 
Tablety s prodlouženým uvolňováním 200 mg: 
 
 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje 19,38 mg sodíku v jedné tabletě, což odpovídá 0,97 % doporučeného 
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. 
 
Tablety s prodlouženým uvolňováním 300 mg: 
Tento léčivý přípravek obsahuje 29,06 mg sodíku v jedné tabletě, což odpovídá 1,45 % doporučeného 
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. 
 
Tablety s prodlouženým uvolňováním 400 mg: 
Tento léčivý přípravek obsahuje 23,46 mg sodíku v jedné tabletě, což odpovídá 1,17 % doporučeného 
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.