Lisipril

Způsob podání
Lisinopril se podává perorálně. Protože absorpci lisinoprilu neovlivňuje příjem potravy, mohou se
tablety lisinoprilu užívat nezávisle na jídle - před jídlem, v průběhu jídla anebo po něm. Lisinopril se
má podávat v jediné denní dávce. Tak jako u všech ostatních léků užívaných jednou denně má se i
lisinopril užívat vždy v přibližně stejnou denní dobu.
Dávkování
Dávkování při hypertenzi: Nutnost úpravy dávek se zjišťuje měřením krevního tlaku těsně před další
dávkou.
Dávkování při esenciální a renovaskulární hypertenzi: Terapie se zahajuje dávkou 2,5 mg jednou
denně a dávkování se upravuje tak, aby bylo dosaženo optimálních hodnot krevního tlaku. Při
esenciální hypertenzi vcelku platí, že pokud požadovaného terapeutického účinku nebylo dosaženo v
průběhu 2 až 4 týdnů při podávání určité dávky, může se dávka dále zvýšit.
Dávkou 2,5 mg denně lze terapeutické odpovědi dosáhnout málokdy. Obvyklý rozsah účinných dávek
je 10 až 20 mg jednou denně. Maximální doporučená dávka je 40 mg jednou denně.
Dávkování pacientům léčeným diuretiky: Užívání diuretik by se dle možnosti mělo ukončit anebo
dávkování snížit, a to 2 až 3 dny před zahájením terapie lisinoprilem (viz odstavec 4.4); podle potřeby
je možné pokračovat v něm později.
Dávkování pacientům vyššího věku: Nezdá se, že by věk sám ovlivňoval účinnost nebo bezpečnost
lisinoprilu. Zahájení terapie lisinoprilem u pacientů vyššího věku proto probíhá stejně jako u pacientů
středního věku.
Použití u pediatrických hypertenzních pacientů ve věku 6-16 let: Doporučená počáteční dávka je 2,mg jednou denně u pacientů s tělesnou hmotností 20 až <50 kg a 5 mg jednou denně u pacientů s
tělesnou hmotností ≥ 50 kg. Dávkování je nutno upravit podle potřeby pacienta na maximálně 20 mg
denně u pacientů s tělesnou hmotností 20 až <50 kg a 40 mg denně u pacientů s tělesnou hmotností ≥
50 kg. Dávky vyšší než 0,61 mg / kg (nebo více než 40 mg) nebyly u pediatrických pacientů
hodnoceny (viz bod 5.1). U dětí se sníženou funkcí ledvin je nutno zvážit nižší počáteční dávku nebo
prodloužit interval mezi dávkami.
Dávkování u městnavého srdečního selhání: Lisinopril se jako přídatná terapie může použít spolu s
diuretiky nešetřícími kalium a s digitalisem anebo bez něho.
Úvodní dávkování: Terapii je třeba zahájit pod pečlivým lékařským dohledem. Doporučená zahajovací
dávka je 2,5 mg s následným vyhledáváním (titrací) individuálně účinné dávky. Při terapii těžkých
nebo nestabilních městnavých srdečních selhání je nutné zahájit terapii lisinoprilem vždy v nemocnici
pod pečlivým lékařským dohledem. Také terapie jiných pacientů, které je možno považovat za vysoce
rizikové, se má zahájit v nemocnici. Za vysoce rizikové považujeme pacienty, kteří dostávají vysoké
dávky kličkových diuretik (např. > 80 mg furosemidu) anebo kombinaci více diuretik, kteří mají
hypovolemii, hyponatremii (hodnoty Na v séru < 130 mmol/l) anebo systolický krevní tlak < 90 mm
Hg, dostávají vysoké dávky vasodilatačních látek, mají koncentraci kreatininu v séru > mikromol/l, anebo jsou starší než 70 let.
Dávku diuretik je třeba podle možnosti snížit před zahájením terapie. Krevní tlak a renální funkce se
mají často kontrolovat jak před zahájením terapie, tak během léčby, protože po inhibitorech enzymu
konvertujícího angiotensin (inhibitorech ACE) se může vyvinout těžká hypotenze a vzácněji i
následné selhání ledvin. Vznik hypotenze po úvodní dávce lisinoprilu nevylučuje - po účinném
terapeutickém zvládnutí hypotenze - možnost následného pečlivého vyhledávání optimální
individuální dávky.
Udržovací dávkování: Dávky se mají zvyšovat pozvolna; v závislosti na pacientově reakci pak
udržovací dávka obvykle bývá 5 až 20 mg denně. U pacientů, u nichž byl nutný vyšší terapeutický
účinek, se v klinických studiích dávky upravovaly ve čtyřtýdenních intervalech. Úprava dávkování
musí vycházet z individuální klinické odpovědi příslušného pacienta.
Dávkování při akutním infarktu myokardu: Terapii lisinoprilem je možno zahájit v průběhu 24 hodin
od vzniku příznaků. První dávka lisinoprilu je 5 mg perorálně, následuje dávka 5 mg po 24 hodinách,
10 mg po 48 hodinách a poté 10 mg jednou denně. U pacientů se systolickým tlakem ≥ 120 mm Hg by
se při zahájení léčby měla podat nižší dávka - 2,5 mg per os (viz odstavec 4.4). Jestliže se vyvine
hypotenze (systolický TK ≥ 100 mm Hg) může se podávat udržovací dávka 5 mg, která se v případě
potřeby přechodně sníží na 2,5 mg. Vyvine-li se prolongovaná hypotenze (systolický TK nižší než mm Hg po dobu delší než 1 h), je třeba podávání lisinoprilu vysadit.
Lisinopril se má podávat po dobu 6 týdnů. Ukazuje se, že účinek je nejpříznivější u pacientů s
rozsáhlým infarktem myokardu a se známkami porušené funkce levé komory. Pacienti, u nichž se
vyvinuly příznaky srdečního selhání, by měli v užívání lisinoprilu pokračovat (viz Dávkování u
městnavého srdečního selhání).
Lisinopril je kompatibilní s intravenózně nebo transdermálně aplikovaným glyceroltrinitrátem.
Dávkování pacientům s poruchou renálních funkcí: Lisinopril se vylučuje ledvinami a měl by se u
pacientů s renální insuficiencí podávat opatrně.
Lisinopril se dá odstranit dialýzou (viz odstavec 4.4). Dialyzovaným pacientům se může v den dialýzy
podat běžně doporučovaná dávka lisinoprilu. Ve dny, kdy se pacientům dialýza neprovádí, je třeba
dávkování individuálně upravit podle reakce krevního tlaku.
Pediatrická populace:
Jsou k dispozici pouze omezené údaje o bezpečnosti a účinnosti lisinoprilu u hypertenzních
pediatrických pacientů starších 6 let, ale nejsou dostupné žádné zkušenosti v jiných indikacích (viz
bod 5.1). Lisinopril se nedoporučuje u dětí v jiných indikacích než hypertenze.
Lisinopril se nedoporučuje u dětí do 6 let, nebo u dětí s těžkou poruchou funkce ledvin (GFR <30 ml /
min / 1,73 m2) (viz bod 5.2).