Medicinální oxid dusný sol 
Údaje týkající se použití oxidu dusného u novorozenců jsou nedostačující a nepodporují jeho 
použití u této skupiny pacientů (viz bod 4.4). 
 
4.3 Kontraindikace 
 
- Pacienti, u nichž je indikováno dýchání čistého (100%) kyslíku. 
 
- Po kardiopulmonálním bypassu s umělými plícemi a srdcem nebo koronárním bypassu bez 
umělých plic a srdce. 
- K analgezii u pacientů se sníženou úrovní vědomí nebo s narušením schopnosti 
spolupracovat a řídit se pokyny kvůli riziku, že další sedace oxidem dusným může ovlivnit 
přirozené ochranné reflexy. 
- Poruchy spojené s dutinami obsahujícími vzduch (pneumotorax, bulózní emfyzém, 
kesonová nemoc nebo dekompresní nemoc, volný vzduch v dutině břišní). 
- Nitrolební hypertenze. 
- Akutní intestinální obstrukce. 
- Trauma v obličejové části v místě aplikace obličejové masky. 
- Po podání intraokulární injekce plynu (SF6,  C3F8) z důvodu rizika další expanze bubliny 
plynu, která by potenciálně mohla způsobit slepotu. 
- U pacientů s diagnostikovaným, ale neléčeným nedostatkem vitaminu B12 nebo  kyseliny 
listové  (včetně  počátku  těhotenství)  nebo diagnostikovanou   genetickou   poruchou 
enzymatického systému, který se podílí na metabolismu těchto vitaminů. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Z důvodu vysokých hladin oxidu dusného normálně používaných pro úvod musí být dusík 
před podáním vypuzen ze zaváděcího systému. Pacient musí být také předem prodýchán 
kyslíkem. 
 
Frakce kyslíku v inhalované směsi plynu (FiO2) musí být udržována na minimální hodnotě 
21 % po dobu úvodní fáze. V praxi je často jako dolní hranice používána koncentrace 30 %. 
Vdechovaná frakce kyslíku může být v případě potřeby zvýšena na 100 %. Tlak kyslíku musí 
zůstat nad hodnotou 8,0 kPa nebo 60 mmHg se saturací hemoglobinu kyslíkem > 90 %. 
Pravidelné monitorování měřením arteriálního tlaku kyslíku (PaO2)  nebo  pulsní oxymetrií 
(arteriální saturace kyslíkem (SpO2)) a klinickým posouzením je nezbytné. Cílem je dosažení 
nejnižší možné efektivní koncentrace kyslíku v inhalovaném vzduchu pro daného pacienta. 
V případě neočekávaných případů cyanózy v průběhu anestezie pomocí zařízení pro podávání 
kyslíku a oxidu dusného je na prvním místě vhodné zastavit přísun oxidu dusného. 
Pokud cyanóza rychle nevymizí, musí být pacient mechanicky ventilován za použití vaku 
naplněného  vzduchem.  V  případě  opakování  cyanózy  musí  být  anestezie  v  místě  léčby 
zastavena a má se provést analýza plynů dodávaných rozvodovými ventily. 
 
Po ukončení podávání oxidu dusného ve směsi s kyslíkem se může objevit hypoxie způsobená 
uvolněním oxidu dusného z těla do plic. Doporučuje se, aby po ukončení podávání oxidu 
dusného byly plíce krátkodobě ventilovány 100 % medicinálním kyslíkem. 
Monitorování saturace kyslíkem a jeho tlaku má pokračovat po dobu 15 minut po ukončení 
podávání oxidu dusného.  
 
Opakované podávání oxidu dusného nebo expozice této látce mohou vést k závislosti. U 
pacientů se zneužíváním návykových látek v anamnéze nebo u zdravotnických pracovníků, 
kteří jsou vystaveni působení oxidu dusného v zaměstnání, je třeba postupovat s opatrností. 
 
Nepřetržité podávání po dobu delší než 6 hodin je třeba provádět velmi opatrně vzhledem k 
možnému  riziku  klinických  projevů  inhibičních  účinků  na  syntézu  methioninu  (např. 
megaloblastická změna kostní dřeně, myeloneuropatie a subakutní kombinovaná degenerace 
míchy). 
 
Oxid dusný způsobuje inaktivaci vitaminu B12, což je kofaktor methionin syntázy. Následně 
je narušen metabolismus folátů a po dlouhodobém podávání oxidu dusného je rovněž 
 
narušena syntéza DNA. Dlouhodobé nebo časté používání oxidu dusného může vést k 
megaloblastickým změnám dřeně, myeloneuropatii a subakutní kombinované degeneraci 
míchy. Oxid dusný nemá být používán bez důkladného klinického a hematologického 
sledování. V takových případech má být vyžádána odborná konzultace hematologa.  
Hematologické  hodnocení  má  zahrnovat  hodnocení  megaloblastické  změny  v  červených 
krvinkách  a  hypersegmentace  neutrofilů.  Neurologická  toxicita  se  může  vyskytnout  bez 
anémie nebo makrocytózy a s hladinami vitaminu B12 v normálním rozmezí. U pacientů s 
nediagnostikovaným  subklinickým  deficitem  vitaminu  B12 došlo  k výskytu  neurologické 
toxicity po jednorázové expozici oxidu dusnému během anestezie. 
 
Monitorování  megaloblastické  anémie  a  hypersegmentace  neutrofilů  se  doporučuje  u 
podvyživených pacientů a pacientů ve špatném zdravotním stavu. 
 
Oxid dusný vykazuje synergické účinky na metabolismus kyseliny listové při podávání s 
methotrexátem (MTX), což může snížit toleranci vůči MTX. Alternativní možnosti léčby pro 
oxid dusný mohou být zvažovány u pacientů užívajících MTX. 
 
Vzhledem k obsahu oxidu dusného může přípravek Medicinální oxid dusný SOL zvýšit tlak 
ve středním uchu a dalších vzduchem vyplněných dutinách. (Viz také bod 4.3). 
 
V následujících situacích má být podávání oxidu dusného prováděno s velkou opatrností: 
 
• Podávání  medicinálního  oxidu  dusného může  zvýšit  tlak  v balónku  zavedeném  do 
trachey. 
• U pacientů se srdečním selháním nebo srdeční dysfunkcí (např. po kardiochirurgickém 
zákroku), aby se zabránilo riziku dalšího zhoršení srdečních funkcí. 
• U pacientů s hypovolemií v důsledku šoku nebo srdečního selhání (závažná hypotenze). 
• U pacientů s perniciózní anémií, Crohnovou chorobou nebo vegetariánů.  
• U  pacientů  léčených  bleomycinem,  protože  zvýšená  koncentrace  kyslíku  během 
techniky sedace pomocí inhalace způsobuje zvýšené riziko plicní toxicity. 
• U srpkovité anémie. 
• Při porodu, kde se oxid dusný v kombinaci s podáváním opiátů nedoporučuje, neboť 
může způsobit ztrátu vědomí. 
• Po intraokulární injekci je nutné ponechat uplynout dostatečnou dobu z důvodu rizika 
poruchy zraku. 
• Při současném podávání benzodiazepinů pro snížení úzkosti při dentálních zákrocích, 
protože může dojít ke ztrátě vědomí. 
• Zvláště při sevofluranové anestezii u pacientů se sníženou autoregulační rezervou a při 
neurochirurgických zákrocích může dojít k nárůstu krevního toku v mozku a snížení 
krevního tlaku, ventilace a srdeční frekvence. 
 
Oxid dusný je bezbarvý plyn se slabě sladkým zápachem, není toxický ani hořlavý, ale jde o 
plyn podporující hoření, je těžší než vzduch a akumuluje se v níže položených místech. 
 
Při použití oxidu dusného dochází k jeho postupnému uvolnění vydechováním pacientem do 
okolního  vzduchu.  Použití  dvojitých  obličejových  masek  a  dostatečně  vysoká  úroveň 
ventilace  (20krát  za  hodinu)  by  měly  zajistit,  že  průměrná  koncentrace  zůstane  pod 
nastavenou hodnotou MAC (maximální přípustná koncentrace, 50 ppm nebo 152 mg/m3). Při 
opakované expozici oxidu dusnému ve špatně větraných prostorech byly hlášeny případy 
snížené  fertility  a  kongenitálních  abnormalit  u  zdravotnického  a  pomocného  personálu. 
Zejména  vrcholová  expozice  u  těhotných  žen  ve  druhém  a  třetím  měsíci  po  poslední 
 
menstruaci  je  považována  za  zodpovědnou  za  tento  účinek.  Pokud  není  možné  zabránit 
vrcholovým expozicím v tomto období, nesmí tyto zaměstnankyně provádět jakékoli aktivity 
v místech, v nichž se tyto vrcholové expozice mohou vyskytnout. Je důležité, aby obsah oxidu 
dusného v okolním vzduchu byl udržován, co nejnižší a značně pod vnitrostátně stanovenou 
mezní hodnotou. 
 
Obecně je zdravotnickým pracovníkům doporučováno vyhýbat se přímé inhalaci vzduchu, 
který je vydechován pacienty.  
 
Pediatrická populace
Nedoporučuje se používat u novorozenců (nedonošených i donošených).