Metformin teva 
 
Monoterapie a kombinace s inzulínem
- Metformin lze použít u dětí od 10 let a u dospívajících. 
- Obvyklá úvodní dávka je 500  mg  nebo  850  mg  tableta metforminu jednou denně, podávaná 
během jídla nebo po jídle. 
- Po 10 až 15 dnech má být dávka upravena na základě měření hladiny glukózy v krvi. Pomalé 
zvyšování  dávky  může  zlepšit  gastrointestinální  snášenlivost.  Maximální  doporučená  dávka 
metforminu je 2 g denně, podaná rozděleně do 2 nebo 3 dávek. 
 
Způsob podání 
Perorální podání. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
- Jakýkoli typ akutní metabolické acidózy (jako je laktátová acidóza, diabetická ketoacidóza). 
- Diabetické prekóma. 
- Závažné renální selhání (GFR < 30 ml/min),  
- Akutní onemocnění s možností narušení renálních funkcí, například dehydratace, závažná 
infekce, šok  
  
- Onemocnění,  které může způsobit  tkáňovou  hypoxii (zejména  akutní  nebo  zhoršující  se 
chronické onemocnění), například dekompenzované srdeční selhání, respirační selhání, nedávný 
infarkt myokardu, šok,  
- Jaterní insuficience, akutní alkoholová intoxikace, alkoholismus. 
 
 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Laktátová acidóza 
Laktátová acidóza je velmi vzácná, ale vážná metabolická komplikace, která se nejčastěji vyskytuje 
při akutním zhoršení renální funkce nebo při kardiorespiračním onemocnění či sepsi. K akumulaci 
metforminu dochází při akutním zhoršení renální funkce; tím se pak zvyšuje riziko laktátové acidózy. 
 
V případě dehydratace (závažný průjem nebo zvracení, horečka nebo snížený příjem tekutin) má být 
metformin dočasně vysazen a doporučuje se kontakt se zdravotnickým odborníkem.  
 
Podávání léčivých přípravků, které mohou akutně narušit renální funkci (jako jsou antihypertenziva, 
diuretika a NSAID), má být u pacientů léčených metforminem zahajováno s opatrností. Další rizikové 
faktory  laktátové  acidózy  jsou  nadměrné  požívání  alkoholu,  jaterní  insuficience,  nedostatečně 
kontrolovaný diabetes, ketóza, dlouhotrvající hladovění a jakékoli stavy související s hypoxií, stejně 
jako souběžné užívání léčivých přípravků, které mohou způsobit laktátovou acidózu (viz body 4.3 a 
4.5). 
 
Pacienti  a/nebo  pečovatelé  mají  být informováni  o riziku laktátové  acidózy.  Laktátová  acidóza  je 
charakterizována  acidotickou  dušností,  bolestí  břicha,  svalovými  křečemi,  astenií  a  hypotermií 
následovanou kómatem. V případě suspektních příznaků má pacient ukončit užívání metforminu a 
vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. Diagnostické laboratorní nálezy zahrnují snížené pH krve (< 
7,35), zvýšenou plazmatickou hladinu laktátu (> 5 mmol/l) a zvýšenou aniontovou mezeru a poměr 
laktát/pyruvát.  
 
Renální funkce 
Rychlost  glomerulární  filtrace  má  být  vyšetřena  před  zahájením  léčby  a  následně  v  pravidelných 
intervalech, viz bod 4.2. Metformin je kontraindikován u pacientů s GFR < 30 ml/min a má být 
dočasně vysazen při výskytu stavů, které mění renální funkci, viz bod 4.3. 
 
Srdeční funkce 
U pacientů se srdečním selháním je větší riziko hypoxie a poruchy funkce ledvin. Pacienti se stabilním 
chronickým srdečním selháním mohou užívat metformin pouze tehdy, jsou-li pravidelně 
monitorovány jejich srdeční a renální funkce. 
 
U pacientů s akutním a nestabilním srdečním selháním je metformin kontraindikován (viz bod 4.3). 
 
Podání jódových kontrastních látek 
Intravaskulární  podání  jódových  kontrastních  látek  může  vést  k  nefropatii  indukované  kontrastní 
látkou s následnou akumulací metforminu a zvýšeným rizikem laktátové acidózy. Metformin má být 
vysazen  před  nebo  v  době  provedení  zobrazovacího  vyšetření  a  jeho  podávání  nesmí  být  znovu 
zahájeno  nejméně  48  hodin  po  provedení  vyšetření  za  předpokladu,  že  byla  znovu  vyhodnocena 
renální funkce a bylo zjištěno, že je stabilní, viz body 4.2 a 4.5.  
 
  
 
 
 
Operace 
Podávání metforminu musí být ukončeno během operace v celkové, spinální nebo epidurální anestézii. 
Léčba může být znovu zahájena nejdříve 48 hodin po operaci nebo obnovení perorální výživy a za 
předpokladu, že renální funkce byla znovu vyhodnocena a bylo zjištěno, že je stabilní.   
 
Pediatrická populace 
Dříve než se zahájí léčba metforminem, musí být potvrzena diagnóza diabetes mellitus typu 2. 
 
Během jednoletých kontrolovaných klinických studií nebyl zaznamenán žádný vliv metforminu na 
růst a dospívání, avšak nejsou k dispozici žádná data hodnotící dlouhodobý efekt. Proto se doporučuje 
pečlivé  sledování vlivu  metforminu  na  růst  a  dospívání  u  dětí  a  dospívajících,  kteří  jsou  léčeni 
metforminem.  
 
Děti od 10 do 12 let
V kontrolovaných klinických  studiích  zahrnujících  děti  a  dospívající  bylo  sledováno  pouze  pacientů ve věku 10 až 12 let. Přestože se účinnost a bezpečnost metforminu u těchto dětí let nelišila 
od starších dětí a dospívajících, doporučuje se zvláštní opatrnost při předepisování tohoto přípravku 
dětem ve věku 10 až 12 let.  
 
Další opatření 
Všichni pacienti mají pokračovat v dietních opatřeních s pravidelným rozložením příjmu cukru v 
průběhu dne. Pacienti s nadváhou mají pokračovat v dietě omezující příjem energie. 
 
Pravidelně má být prováděno laboratorní sledování parametrů diabetu mellitu. 
 
Metformin může snižovat sérové hladiny vitaminu B12. Riziko nízkých hladin vitaminu B12 se 
zvyšuje se zvyšující se dávkou metforminu, délkou léčby a/nebo u pacientů s rizikovými faktory, o 
nichž je známo, že způsobují nedostatek vitaminu B12. V případě podezření na nedostatek vitaminu 
B12 (např. anémie nebo neuropatie) je třeba sledovat sérové hladiny vitaminu B12. U pacientů s 
rizikovými faktory způsobujícími nedostatek vitaminu B12 může být nutné pravidelné sledování 
vitaminu B12. Léčba metforminem by měla pokračovat tak dlouho, dokud je tolerována a není 
kontraindikována, a měla by být zajištěna vhodná korekční léčba nedostatku vitaminu B12 v souladu s 
aktuálními klinickými pokyny. 
 
Samotný metformin nevyvolává hypoglykemii, je však doporučována opatrnost při používání v 
kombinaci s inzulínem nebo jinými perorálními antidiabetiky (např. deriváty sulfonylurey nebo 
meglitinidy).