Olvion 
Účinky jiných léků na sildenafil 
In vitro studie
Metabolismus sildenafilu je zprostředkován hlavně isoformou 3A4 (hlavní cesta) a isoformou 2C(vedlejší cesta) cytochromu P-450 (CYP). Proto mohou inhibitory těchto isoenzymů snížit clearance 
sildenafilu a induktory těchto izoenzymů mohou zvyšovat clearance sildenafilu. 
In vivo studie
Populační  farmakokinetická  analýza  klinických  studií  zjistila  snížení  clearance  sildenafilu  při 
současném podání s inhibitory CYP3A4 (jako jsou ketokonazol, erytromycin, cimetidin). Ačkoli nebylo 
pozorováno zvýšení incidence nežádoucích účinků u těchto pacientů, při souběžném užití sildenafilu s 
inhibitory CYP3A4 by měla být jako úvodní podána dávka 25 mg. 
Při současném podávání inhibitoru HIV proteázy ritonaviru (500 mg 2x denně), což je vysoce účinný 
inhibitor  P450,  se  sildenafilem  (jednorázová  dávka  100  mg),  došlo  v  ustáleném  stavu  k  300% 
(4násobnému) zvýšení Cmax sildenafilu a 1000% (11násobnému) zvýšení AUC sildenafilu v plazmě. Po 
24 hodinách byly plazmatické hladiny sildenafilu ještě přibližně 200 ng/ml, na rozdíl od hladiny 5 ng/ml, 
která je obvyklá, pokud je sildenafil podáván samostatně. Tento nález je ve shodě s význačným účinkem 
ritonaviru na řadu P450 substrátů. Sildenafil nemá žádný vliv na farmakokinetiku ritonaviru. Na základě 
těchto farmakokinetických nálezů současné podávání sildenafilu s ritonavirem není doporučeno (viz bod 
4.4) a za žádných okolností nesmí nejvyšší dávka sildenafilu v průběhu 48 hodin přesáhnout 25 mg. 
Při současném podávání inhibitoru HIV proteázy saquinaviru (1200 mg 3x denně), který je inhibitorem 
CYP3A4, se sildenafilem (jednorázová dávka 100 mg), došlo ke 140% zvýšení Cmax sildenafilu a 210% 
zvýšení AUC sildenafilu v plasmě. Sildenafil nemá žádný vliv na farmakokinetiku saquinaviru (viz bod 
4.2). Lze očekávat, že účinnější inhibitory CYP3A4, jako je ketokonazol nebo itrakonazol, budou mít 
výraznější účinky. 
Při  současném  užití  jednotlivé  dávky  100  mg  sildenafilu se  středním  inhibitorem  CYP3Aerytromycinem došlo v ustáleném stavu (500 mg erytromycinu 2x denně po dobu 5 dní) ke zvýšení 
systémové expozice sildenafilu o 182 % (AUC). U normálních zdravých dobrovolníků mužů nebyl 
prokázán účinek azitromycinu (v dávce 500 mg denně po dobu 3 dnů) na AUC, Cmax, tmax, konstantu 
rychlosti  vylučování  nebo  následný  poločas  sildenafilu  či  jeho  hlavního  cirkulujícího  metabolitu. 
Současné podávání cimetidinu (800 mg), což je inhibitor cytochromu P-450 a nespecifický inhibitor 
CYP3A4,  a  sildenafilu (50 mg) zdravým dobrovolníkům vedlo k 56% zvýšení plazmatických hladin 
sildenafilu. 
Grapefruitový džus, který je slabým inhibitorem metabolizmu CYP3A4 ve střevní stěně, může způsobit 
mírné zvýšení plazmatických hladin sildenafilu. 
Jednorázové dávky antacida (hydroxid hořečnatý/ hydroxid hlinitý) neměly na biologickou dostupnost 
sildenafilu vliv. 
Ačkoli  nebyly  provedeny  specifické  interakční  studie  pro  všechny  léčivé  přípravky,  populační 
farmakokinetická analýza neprokázala žádný účinek současně podávaných léků na farmakokinetiku 
sildenafilu, pokud se uvažovaly skupiny léků jako inhibitory CYP2C9 (např. tolbutamid, warfarin, 
fenytoin), inhibitory CYP2D6 (např. selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, tricyklická 
antidepresiva),  thiazid  a  příbuzná  diuretika,  kličková  a  draslík  šetřící  diuretika,  ACE  inhibitory, 
blokátory kalciových kanálů, antagonisté beta-adrenoreceptorů nebo induktory metabolismu CYP-(jako např. rifampicin, barbituráty). 
Ve studii se zdravými mužskými dobrovolníky vedlo souběžné podávání endotelinového antagonisty 
bosentanu (induktor CYP3A4 [střední], CYP2C9 a zřejmě i CYP2C19) v ustáleném stavu (125 mg 
dvakrát denně) se sildenafilem v ustáleném stavu (80 mg třikrát denně) k 62,6% snížení AUC a 55,4% 
snížení Cmax sildenafilu. Proto se očekává, že souběžné podávání silných induktorů CYP3A4, jako je 
rifampicin, způsobí větší snížení plazmatických koncentrací sildenafilu. 
Nikorandil je sloučeninou složenou z aktivátoru draslíkového kanálu a nitrátu. Z důvodu přítomnosti 
nitrátové složky existuje potenciál vedoucí k závažným interakcím mezi sildenafilem a nikorandilem. 
Účinky sildenafilu na jiné léky 
In vitro studie
Sildenafil je slabý inhibitor isoforem 1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4 cytochromu P-450 (IC50 > μM). Za předpokladu maximálních plazmatických koncentrací cca 1 μM po doporučených dávkách není 
pravděpodobné, že by přípravek OLVION změnil clearance substrátů těchto isoenzymů. 
Nejsou žádné údaje o interakci mezi sildenafilem a nespecifickými inhibitory fosfodiesterázy, jako je 
např. teofylin nebo dipyridamol. 
In vivo studie
Ve shodě se známými účinky na metabolismus oxidu dusnatého/cGMP (viz bod 5.1), se ukázalo, že 
sildenafil je schopen potencovat hypotenzní účinky nitrátů. Jeho současné užití s látkami schopnými 
uvolňovat oxid dusnatý nebo s nitráty v jakékoli formě je proto kontraindikováno (viz bod 4.3). 
Riocigvát: Předklinické studie ukázaly aditivní účinek kombinace inhibitorů PDE5 s riocigvátem na 
snížení krevního tlaku. V klinických studiích bylo prokázáno, že riocigvát zesiluje hypotenzivní účinek 
inhibitorů  PDE5.  Ve  studované populaci  nebyly  pozorovány žádné  známky  příznivého  klinického 
účinku  této  kombinace.  Současné  užívání  riocigvátu  s  inhibitory  PDE5,  včetně  sildenafilu,  je 
kontraindikováno (viz bod 4.3). 
Při  souběžném  podání  sildenafilu  pacientům  užívajícím  alfa-blokátory  je  třeba  opatrnosti,  protože 
souběžné  podání  může  vést  u  citlivých  jedinců  k  symptomatické  hypotenzi.  Ta  se  může 
nejpravděpodobněji objevit v průběhu 4 hodin po podání sildenafilu (viz body 4.2 a 4.4). Ve třech 
specifických studiích lékových interakcí, byl pacientům s benigní hyperplazií prostaty (BPH), kteří byli 
stabilizováni  na  léčbě  doxazosinem,  současně  podáván  alfa-blokátor  doxazosin  (4  mg  a  8  mg) 
a sildenafil (25 mg, 50 mg a 100 mg). 
Během studie  bylo  u  této  populace  pozorováno  průměrné  dodatečné  snížení krevního tlaku  vleže 
o 7/7 mm Hg, 9/5 mm Hg resp. o 8/4 mm Hg a průměrné dodatečné snížení krevního tlaku ve stoje o mm Hg, 11/4 mm Hg resp. o 4/5 mm Hg. Při současném podání sildenafilu a doxazosinu pacientům 
stabilizovaným  na  léčbě  doxazosinem  se  vzácně  objevila  hlášení  o  pacientech,  kteří  prodělali 
symptomatickou posturální hypotenzi. Tato hlášení zahrnovala závratě a mdloby, nikoliv však synkopu. 
Nebyly prokázány žádné podstatné interakce při současném podání sildenafilu (50 mg) s tolbutamidem 
(250 mg) nebo s warfarinem (40 mg), které jsou metabolizovány CYP2C9. 
Sildenafil (50 mg) nepotencoval prodloužení času krvácivosti, způsobené kyselinou acetylsalicylovou 
(150 mg). 
U zdravých dobrovolníků nepotencoval sildenafil (50 mg) hypotenzní účinky alkoholu, pokud průměrné 
maximální hladiny alkoholu v krvi dosáhly hodnot 80 mg/dl. 
Při rozboru následujících skupin antihypertenziv: diuretika, beta-blokátory a ACE inhibitory, blokátory 
receptorů pro angiotensin II, antihypertenzní přípravky (vasodilatačně a centrálně účinkující), blokátory 
adrenergních  neuronů,  blokátory  kalciových  kanálů  a  alfa-blokátory,  se  neprokázal  žádný  rozdíl 
v profilu nežádoucích účinků u nemocných užívajících sildenafil ve srovnání s nemocnými užívajícími 
placebo.  Ve  specifické  interakční  studii,  ve  které  byl  sildenafil  (100  mg)  současně  podáván 
s amlodipinem nemocným s hypertenzí, došlo k přídatnému snížení systolického krevního tlaku vleže 
o 8  mm Hg. Odpovídající přídatné snížení diastolického krevního tlaku vleže bylo 7 mm Hg. Tyto 
hodnoty přídatného snížení krevního tlaku měly stejný rozsah jako hodnoty, které byly pozorovány, 
pokud byl sildenafil podáván zdravým dobrovolníkům samostatně (viz bod 5.1). 
Sildenafil  (100  mg)  neovlivňoval  farmakokinetiku  v  ustáleném  stavu  inhibitorů  HIV  protézy 
saquinaviru a ritonaviru, což jsou oba substráty CYP3A4. 
U zdravých mužských dobrovolníků mělo souběžné podání sildenafilu v ustáleném stavu (80 mg 3x 
denně) a bosentanu (125 mg 2x denně) za následek 49,8% nárůst AUC bosentanu a 42% nárůst Cmax 
bosentanu. 
Přidání jedné dávky sildenafilu ke kombinaci sakubitril/valsartan v rovnovážném stavu u pacientů 
s hypertenzí  bylo  spojeno  s  významně  větším  poklesem  krevního tlaku  v  porovnání  s  podáváním 
samotné kombinace sakubitril/valsartan. Proto je potřeba postupovat opatrně při zahájení podávání 
sildenafilu u pacientů léčených kombinací sakubitril/valsartan.