sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Paclitaxel Ebewe 6 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jeden ml koncentrátu pro infuzní roztok obsahuje 6 mg paklitaxelu. 
 
Jedna lahvička o obsahu 5 ml obsahuje 30 mg paklitaxelu. 
Jedna lahvička o obsahu 16,7 ml obsahuje 100 mg paklitaxelu. 
Jedna lahvička o obsahu 25 ml obsahuje 150 mg paklitaxelu. 
Jedna lahvička o obsahu 50 ml obsahuje 300 mg paklitaxelu. 
Jedna lahvička o obsahu 100 ml obsahuje 600 mg paklitaxelu. 
 
Pomocné látky se známým účinkem: 
Glyceromakrogol-ricinoleát (522,4 mg/ml), bezvodý ethanol (401,7 mg/ml). 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Koncentrát pro infuzní roztok. 
Paclitaxel Ebewe 6 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok je čirý, bezbarvý až světle žlutý roztok. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Karcinom  ovaria: V  primární  léčbě  karcinomu  ovaria  je  Paclitaxel  Ebewe  v kombinaci  s  cisplatinou 
indikován u pacientek s pokročilým stádiem onemocnění nebo s reziduálním nádorem (> 1 cm) po předchozí 
laparotomii. 
 
V sekundární léčbě karcinomu ovaria je Paclitaxel Ebewe indikován k léčbě metastazujícího ovariálního 
karcinomu po selhání standardní léčby s cisplatinou. 
 
Karcinom  prsu: Při  karcinomu  prsu  s metastázami  do  uzlin  k adjuvantní  léčbě,  navazující  na  léčbu 
antracyklinem a cyklofosfamidem (AC). Adjuvantní léčbu paklitaxelem je potřeba považovat za alternativu 
k prodloužené AC léčbě. 
 
Paklitaxel je indikován pro iniciální léčbu pokročilého nebo metastazujícího karcinomu prsu buď v kombinaci 
s antracykliny u pacientek, které jsou pro tuto léčbu vhodné, nebo v kombinaci s trastuzumabem u pacientek, 
které podle imunohistochemických vyšetření vylučují nadměrné množství HER-2 (lidského epidermálního 
růstového faktoru receptoru 2) při hladině 3+ a pro něž není antracyklin vhodný (viz body 4.4 a 5.1). 
 
Paklitaxel v monoterapii je indikován k léčbě metastazujícího karcinomu prsu u pacientek, u nichž selhala 
léčba antracyklinem, nebo u pacientek, pro něž není léčba obsahující antracyklin vhodná. 
 
Pokročilý  nemalobuněčný  karcinom  plic: Paklitaxel  je  indikován  v kombinaci  s cisplatinou k léčbě 
nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) u pacientů, pro které není vhodný chirurgický výkon a/nebo 
radioterapie. 
 
Kaposiho sarkom sdružený s AIDS: Paklitaxel je indikován k léčbě pokročilého Kaposiho sarkomu (KS) 
sdruženého s AIDS u pacientů, u nichž selhala předchozí terapie s lipozomálním antracyklinem. 
 
K použití v této indikaci jsou k dispozici jen omezené údaje, souhrn relevantních studií je uveden v bodě 5.1. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Před  podáním  přípravku  Paclitaxel  Ebewe  je  nutné  všechny pacienty   premedikovat   kortikosteroidy, 
antihistaminiky a H2 antagonisty, např.: 
 
Léčivo Dávka Doba podání před Paklitaxelem 
Dexametazon 
 
 
20 mg perorálně* nebo i.v. 
 
 
 
Pro perorální podání: zhruba 12 a hodin. 
Pro i.v. podání: 30 až 60 minut. 
 
Difenhydramin** 
50 mg i.v. 
 
30 až 60 minut 
 
Cimetidin nebo  
Ranitidin
300 mg i.v. nebo 
50 mg i.v. 
30 až 60 minut 
* 8-20 mg pro pacienty s KS 
**nebo odpovídající antihistaminikum, např. chlorfenyramin 
 
Paclitaxel Ebewe se má aplikovat přes „in-line“ mikroporézní membránu, velikost pórů ≤0.22 μm (viz bod 
6.6). 
 
Primární léčba karcinomu ovaria: Ve stadiu výzkumů jsou sice již i jiné léčebné režimy, v současnosti se 
však doporučuje kombinovaná léčba paklitaxelem a cisplatinou. Podle délky infuze se při léčbě paklitaxelem 
doporučuje dvojí typ dávkování: 175 mg/m2 paklitaxelu aplikovat intravenózně po dobu 3 hodin, následně pak 
podat cisplatinu 75 mg/m2 každé 3 týdny, nebo 135 mg/m2 podat v 24 hodinové infuzi, následně pak cisplatinu 
75 mg/m2 s třítýdenními intervaly mezi jednotlivými léčebnými cykly (viz také bod 5.1). 
 
Sekundární chemoterapie karcinomu ovaria: Doporučuje  se  dávka  175  mg/m2 paklitaxelu  podávaná 
intravenózně po dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly. 
 
Adjuvantní chemoterapie  karcinomu  prsu: Doporučuje se dávka 175 mg/m2 paklitaxelu podávaná ve cyklech intravenózně po dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly, navazující na AC léčbu. 
 
Primární chemoterapie karcinomu prsu: Používá-li se kombinovaná léčba s doxorubicinem (50 mg/m2), 
má se paklitaxel podat 24 hodin po doxorubicinu. Doporučuje se dávka 220 mg/m2 paklitaxelu podávaná 
intravenózně po dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly (viz body 4.5 a 5.1). 
Používá-li se kombinovaná léčba s trastuzumabem, doporučuje se dávka 175 mg/m2 paklitaxelu podávaná 
intravenózně po dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly (viz bod 5.1). Infuzi paklitaxelu 
lze  zahájit  v  den  následující po  podání  první  dávky  trastuzumabu,  anebo  okamžitě  po  dalších  dávkách 
trastuzumabu,  jestliže  pacientka  předchozí  dávku  trastuzumabu  dobře  tolerovala  (podrobné  informace  o 
trastuzumabu viz v příslušném Souhrnu údajů o přípravku Herceptin). 
 
Sekundární léčba karcinomu prsu: Doporučuje se dávka 175 mg/m2 paklitaxelu podávaná intravenózně po 
dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly. 
 
Léčba pokročilého NSCLC: Doporučuje se podat 175 mg/m2 paklitaxelu intravenózně po dobu 3 hodin, 
následně pak podat cisplatinu 80 mg/m2 s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly. 
 
Léčba KS spojeného s AIDS: Doporučuje se podat 100 mg/m2 paklitaxelu intravenózně po dobu 3 hodin 
s dvoutýdenními intervaly mezi léčebnými cykly. 
 
Další dávky paklitaxelu se mají podávat v závislosti na snášenlivosti jednotlivých pacientů. 
 
Podání paklitaxelu se nemá opakovat, dokud počet neutrofilů nedosáhne ≥ 1 500/mm3 (≥ 1 000/mm3 u pacientů 
s KS) a počet krevních destiček není ≥ 100 000/mm3 (≥ 75 000/mm3 u pacientů s KS). Pacientům, u nichž se 
vyskytne těžká neutropenie (počet neutrofilů < 500/mm3 během ≥ 7 dnů) nebo těžká periferní neuropatie, je 
potřeba snížit dávku v následujících léčebných cyklech o 20 % (25 % pro pacienty s KS) (viz bod 4.4). 
 
Pacienti  s poruchou  funkce  jater: Pro  pacienty  s mírnými až středně závažnými poruchami funkce jater 
nejsou  k dispozici dostatečné údaje k doporučení na úpravu dávky (viz body 4.4 a 5.2). Pacienti s těžkou 
poruchou funkce jater nemají být paklitaxelem léčeni. 
 
Pediatrická populace: Paclitaxel se nedoporučuje používat u dětí mladších 18 let vzhledem k chybějícím 
údajům o bezpečnosti a účinnosti. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1, zejména na 
glyceromakrogol-ricinoleát (viz bod 4.4). 
 
Paklitaxel je kontraindikován v období těhotenství a kojení. 
 
Paklitaxel se nesmí používat u pacientů s výchozím počtem neutrofilů <1 500/mm3 (< 1 000/mm3 pro pacienty 
s KS). 
 
U  pacientů  s KS  je  paklitaxel  také  kontraindikován  při  současně  probíhajících  vážných  nezvládnutých 
infekcích. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití 
 
Paklitaxel má být podáván pod dohledem lékaře se zkušenostmi s podáváním protinádorové chemoterapie. 
Protože se může vyskytnout vážná reakce hypersenzitivity, musí být v dosahu odpovídající podpůrná zařízení 
(přístroje). 
 
Vzhledem k možnosti extravazace je vhodné pozorně sledovat místo infuze kvůli možné infiltraci při podávání 
léků. 
Pacienti musí být premedikováni kortikosteroidy, antihistaminiky a H2 antagonisty (viz bod 4.2). 
 
Paklitaxel musí být při kombinované léčbě s cisplatinou podán jako první (viz bod 4.5). 
 
Významné hypersenzitivní reakce: U  < 1 % pacientů léčených paklitaxelem se po příslušné premedikaci 
vyskytl angioneurotický edém a generalizovaná kopřivka, charakterizované dušností a hypotenzí vyžadující 
léčbu. Tyto reakce jsou pravděpodobně zprostředkovány histaminem. Při závažné hypersenzitivní reakci je 
potřeba okamžitě ukončit infuzi paklitaxelu, zahájit symptomatickou léčbu a nepokračovat v následujících 
léčebných cyklech. 
 
Útlum kostní dřeně (primární neutropenie) představuje hlavní toxický projev limitující dávkování. Je proto 
potřeba zajistit častou kontrolu krevního obrazu. Podání paklitaxelu se nemá opakovat, dokud počet neutrofilů 
nedosáhne ≥ 1 500/mm3 (≥ 1 000/mm3 pro pacienty s KS) a počet krevních destiček je ≥ 100 000/mm3 (≥ 000/mm3 pro pacienty s KS). V klinické studii s pacienty s KS dostávala většina pacientů stimulační faktor 
pro kolonie granulocytů (G-CSF). 
 
Závažné abnormality vedení vzruchů v srdci byly při monoterapii paklitaxelem hlášeny zřídka. Jestliže se u 
pacientů  vyskytnou  vážné  poruchy  vedení  během  podávání  paklitaxelu  (např.  AV  blok,  ventrikulární 
tachykardie), musí se zahájit vhodná terapie a během následujícího léčebného cyklu paklitaxelem musí být 
pacient nepřetržitě monitorován. 
V průběhu podávání paklitaxelu byla pozorována hypotenze, hypertenze a bradykardie; pacienti jsou většinou 
asymptomatičtí a obecně nevyžadují léčbu. Doporučuje se častá kontrola vitálních funkcí, zejména během 
první hodiny infuze paklitaxelu. Závažné kardiovaskulární příhody byly zjištěny častěji u pacientů s NSCLC 
než u pacientek s karcinomem prsu nebo ovaria. V klinické studii pacientů s AIDS-KS byl hlášen jediný případ 
srdečního selhání v souvislosti s paklitaxelem. 
 
Používá-li se paklitaxel v kombinaci s doxorubicinem nebo trastuzumabem při počáteční léčbě metastatického 
karcinomu prsu, musí se věnovat pozornost sledování srdeční funkce. Pacienti, kteří jsou kandidáty pro léčbu 
paklitaxelem  v  této  kombinaci,  se  musejí podrobit  vstupnímu  vyšetření  srdce  zahrnujícímu  anamnézu, 
fyzikální vyšetření, elektrokardiogram (EKG), echokardiogram a/nebo MUGA-sken (vícenásobný akviziční 
sken).  Srdeční  funkce  se  musí  během  léčby  dále  sledovat  (tzn.  každé  tři  měsíce).  Sledování  pomůže 
identifikovat pacienty, u nichž se rozvíjí porucha srdeční činnosti a ošetřující lékař má při rozhodování o 
frekvenci  sledování  komorových  funkcí  pečlivě  stanovit  kumulativní  dávku  (mg/m2)  podávaného 
antracyklinu. Jakmile vyšetření ukáže zhoršení srdeční funkce, a to i asymptomatické, je třeba, aby ošetřující 
lékař pečlivě vyhodnotil klinický přínos další léčby ve vztahu k možnému poškození srdce včetně poškození 
nevratného. Pokud se rozhodne pokračovat v léčbě, je vhodné zajistit častější kontrolu srdeční funkce (např. 
každé 1-2 cykly). Podrobnější informace viz SPC pro trastuzumab nebo doxorubicin. 
 
Periferní neuropatie se sice objeví často, závažné příznaky se však vyvinou vzácně. Ve vážných případech se 
doporučuje snížení dávky o 20 %  (25 % u pacientů s KS) pro všechny další léčebné cykly paklitaxelu. U 
pacientů s NSCLC  a  u  pacientek  s karcinomem  ovaria léčených primárně paklitaxelem mělo jeho podání 
formou 3-hodinové infuze v kombinaci s cisplatinou za následek zvýšený výskyt závažné neurotoxicity ve 
srovnání s monoterapií paklitaxelem a (nebo) cyklofosfamidem s následným podáním cisplatiny. 
 
Pacienti  s  poruchami  funkce  jater mohou  být  vystaveni  zvýšenému  riziku  toxicity,  zejména  ve  formě 
dřeňového útlumu stupně III-IV. Nejsou žádné důkazy o tom, že by se toxicita paklitaxelu zvýšila, podává-li 
se přípravek formou 3-hodinové infuze pacientům s mírnou poruchou funkce jater. Podává-li  se  paklitaxel 
formou déle trvající infuze, může se u pacientů se středně závažným až velmi závažným poškozením jater 
vyvinout výraznější útlum kostní dřeně. 
Pacienty je  třeba  pečlivě sledovat,  zda  u  nich  nevzniká  výrazná  deprese  kostní  dřeně  (viz  bod  4.2).  K 
doporučení změny dávkování u pacientů s mírnými až středně závažnými poruchami funkce jater nejsou k 
dispozici dostatečné údaje (viz bod 5.2).  
Pro  pacienty  se  závažnou  výchozí  cholestázou  nejsou  k  dispozici  žádné  údaje.  Pacienti  se  závažnými 
poruchami funkce jater se paklitaxelem léčit nemají. 
  
Vzhledem k tomu, že paklitaxel obsahuje ethanol  (401,7  mg/ml), je třeba uvážit možný vliv na centrální 
nervový systém a další účinky. 
  
Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby nedošlo k intraarteriálnímu podání paklitaxelu, protože ve 
studiích místní snášenlivosti na zvířatech intraarteriální aplikace přípravku vyvolala závažné tkáňové reakce. 
  
Pseudomembranózní kolitida byla hlášena vzácně, a to včetně případů, kdy se pacienti současně neléčili 
antibiotiky. Tuto reakci je třeba uvážit při diferenciální diagnostice závažného nebo setrvávajícího průjmu, 
vzniklého během podávání paklitaxelu nebo krátce po něm. 
  
Paklitaxel může v kombinaci s ozařováním plic (bez ohledu na sled léčby) podporovat vznik intersticiální 
pneumonitidy. 
  
U pacientů s KS je závažná mukozitida vzácná. Dojde-li k vážným reakcím, má se dávka paklitaxelu snížit o 
25 %. 
 
Paclitaxel   Ebewe   obsahuje   glyceromakrogol-ricinoleát a   ethanolTento  léčivý  přípravek  obsahuje 
glyceromakrogol-ricinoleát, který může způsobit těžké alergické reakce. 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje 401,7 mg alkoholu (ethanolu) v jednom ml. Množství alkoholu v 1 ml 
tohoto léčivého přípravku odpovídá 10 ml piva nebo 4 ml vína. 
 
Škodlivé pro pacienty závislé na alkoholu. 
 
Má být vzato v úvahu u dětí a vysoce rizikových skupin, jako jsou pacienti s onemocněním jater nebo 
epilepsií. 
 
Dávka 396 mg tohoto léčivého přípravku podaná dospělému s tělesnou hmotností 70 kg vede k expozici 
379 mg/kg ethanolu, což může způsobit zvýšení koncentrace alkoholu v krvi přibližně o 63 mg/100 ml. 
 
Pro porovnání, u dospělého, který vypije sklenici vína nebo 500 ml piva, je koncetrace alkoholu v krvi 
přibližně 50 mg/100 ml. Protože je tento léčivý přípravek obvykle podáván pomalu déle než 3 hodiny, 
mohou být účinky alkoholu sníženy. 
 
Množství alkoholu v tomto léčivém přípravku může změnit účinky jiných léků.  
 
Současné podávání s léky obsahujícími např. propylenglykol nebo ethanol může vést k akumulaci ethanolu a 
vyvolat nežádoucí účinky, zejména u malých dětí s nízkou nebo nezralou metabolickou kapacitou. 
 
Množství alkoholu v tomto přípravku může ovlivnit schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.  
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce  
 
Premedikace cimetidinem nemá vliv na clearance paklitaxelu. 
  
V doporučeném dávkovacím režimu paklitaxelu v primární léčbě chemoterapie karcinomu ovaria se paklitaxel 
podává vždy před cisplatinou. Podá-li se před cisplatinou, odpovídá bezpečnostní profil paklitaxelu profilu 
hlášenému pro použití paklitaxelu samotného. Podání paklitaxelu po cisplatině má za následek výraznější 
depresi kostní dřeně a zhruba 20 % snížení clearance paklitaxelu. U pacientek léčených v gynekologických 
indikacích paklitaxelem a cisplatinou se může vyskytnout zvýšené riziko výskytu selhání ledvin v porovnání 
s monoterapií cisplatinou. 
 
Pokud  jsou  paklitaxel  a  doxorubicin  podány  v krátkém  časovém  odstupu,  může  se  snížit  eliminace 
doxorubicinu a jeho aktivních metabolitů; proto se má paklitaxel v primární léčbě metastazujícího karcinomu 
prsu podat 24 hodin po doxorubicinu (viz bod 5.2). 
 
Metabolismus paklitaxelu je částečně katalyzován izoenzymy CYP2C8 a CYP3A4 cytochromu P450. Proto 
se vzhledem k neexistenci farmakokinetických studií lékových interakcí doporučuje opatrnost při podávání 
paklitaxelu současně s léky, o nichž je známo, že inhibují CYP2C8 nebo CYP3A4 (např. ketokonazol a jiná 
imidazolová antimykotika, erythromycin, fluoxetin, gemfibrozil, klopidogrel, cimetidin, ritonavir, sachinavir, 
indinavir a nelfinavir), neboť toxicita paklitaxelu může být zvýšena vzhledem k vyšší expozici paklitaxelu. 
Podávání paklitaxelu současně s léky, o nichž je známo, že jsou induktory buď CYP2C8, nebo CYP3A4 (např. 
rifampicin, karbamazepin, fenytoin, efavirenz, nevirapin) se nedoporučuje, protože účinnost paklitaxelu může 
být narušena při nižší expozici paklitaxelu. 
 
Jak vyplývá ze studií u pacientů s KS, kteří užívali současně více léčivých přípravků, byla systémová clearance 
paklitaxelu významně nižší za přítomnosti nelfinaviru a ritonaviru, ale nikoli indinaviru. Dostatečné informace 
o interakci s jinými inhibitory proteázy nejsou k dispozici. Proto se má pacientům na současné terapii s 
inhibitory proteázy paklitaxel podávat opatrně. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství
Nejsou k dispozici žádné informace o použití paklitaxelu u těhotných žen. Bylo prokázáno, že paklitaxel je 
embryotoxický a fetotoxický u králíků a snižuje fertilitu u potkanů. Stejně jako jiné cytotoxické léčivé 
přípravky by paklitaxel mohl poškodit plod, je-li podán těhotné ženě. Proto  paklitaxel nemá být během 
těhotenství užíván, pokud to není nezbytně nutné. Ženy ve fertilním věku je nutno upozornit, aby se během 
léčby paklitaxelem vyvarovaly otěhotnění, a aby v případě otěhotnění ihned informovaly svého ošetřujícího 
lékaře.  
 
Kojení 
Paklitaxel je během kojení kontraindikován (viz bod 4.3 kontraindikace). Není známo, zda se paklitaxel 
vylučuje do mateřského mléka. Kojení se v průběhu léčby paklitaxelem musí přerušit. 
 
Fertilita
Pacientky a pacienti ve fertilním věku, a/nebo jejich partneři mají nejméně 6 měsíců po ukončení léčby 
paklitaxelem používat účinnou antikoncepci.  
Pacienti mužského pohlaví se mají poradit ohledně zmrazení spermií před léčbou paklitaxelem vzhledem k 
možnosti neplodnosti. 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Nebylo prokázáno, že léčba paklitaxelem ovlivňuje schopnost řídit a obsluhovat stroje. Je však třeba vzít 
v úvahu, že Paclitaxel Ebewe obsahuje alkohol (viz body 4.4 a 6.1). 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Pokud není uvedeno jinak, vztahuje se následující diskuse na celkovou bezpečnostní databázi 812 pacientů se 
solidními tumory, léčenými v klinických studiích paklitaxelem v monoterapii. Vzhledem k tomu, že populace 
s KS je velmi specifická, je na konci této části připojena samostatná kapitola vycházející z klinické studie u 
107 pacientů. 
  
Pokud není uvedeno jinak, jsou frekvence a stupeň závažnosti nežádoucích účinků celkově podobné u pacientů 
s karcinomem vaječníků, prsu a nemalobuněčným karcinomem plic, užívajících paklitaxel. Žádné z hlášených 
toxických účinků nebyly specificky ovlivněny věkem. 
  
Nejčastější významný nežádoucí účinek byl útlum kostní dřeně. Závažná neutropenie (< 500 buněk/mm3) se 
vyskytla  u  28 % pacientů, ale nebyla spojena  s febrilními epizodami. Pouze u 1 % pacientů se projevila 
závažná neutropenie po dobu ≥ 7 dnů. Trombocytopenie byla hlášena u 11 % pacientů. 3 % pacientů měla 
nejnižší hladinu počtu destiček < 50 000/mm3 nejméně jednou během studie. Anémie byla zjištěna u 64 % 
pacientů, ale byla závažná (Hb < 5 mmol/l) pouze u 6 % pacientů. Výskyt a závažnost anémie jsou závislé na 
výchozích hodnotách hemoglobinu. 
  
Neurotoxicita, zejména periferní neuropatie, se vyskytovala častěji a byla závažnější po tříhodinové infuzi 
175 mg/m2 (neurotoxicita u 85 %, vážná u 15 %) než po 24-hodinové infuzi 135 mg/m2 (periferní neuropatie 
u  25 %, vážná u 3 %), jestliže byl paklitaxel kombinován s cisplatinou. U pacientů s nemalobuněčným 
karcinomem plic a u pacientek s karcinomem vaječníků, léčených paklitaxelem podávaným po dobu 3 hodin 
a pak cisplatinou, je výrazně zvýšen výskyt závažné neurotoxicity. Periferní neuropatie může vzniknout po 
prvním léčebném cyklu a může se zhoršit po další expozici paklitaxelu. Periferní neuropatie byla v několika 
případech důvodem k zastavení léčby paklitaxelem. Senzorické příznaky se obvykle zlepšily nebo zcela 
vymizely během několika měsíců po ukončení léčby paklitaxelem. Předchozí neuropatie, vzniklé následkem 
předchozí léčby, nejsou kontraindikací terapie paklitaxelem. Dále bylo prokázáno, že periferní neuropatie 
může přetrvávat déle než 6 měsíců po vysazení paklitaxelu. 
  
Artralgie či myalgie se vyskytly u 60 % pacientů a byly závažné u 13 % pacientů. 
  
Významná  hypersenzitivní  reakce,  potenciálně  fatální  (definovaná  jako  hypotenze  vyžadující  léčbu, 
angioneurotický edém, dýchací potíže vyžadující bronchodilatační terapii, nebo generalizovaná urtikarie) se 
vyskytla  u  dvou  pacientů  (<  1 %).  Celkem 34  % pacientů  (17 %  všech  léčebných  cyklů)  mělo  lehčí 
hypersenzitivní reakce. Tyto lehčí reakce se projevily zejména zčervenáním a vyrážkami, které nevyžadovaly 
léčebný zásah ani nebránily pokračování léčby paklitaxelem. 
  
Reakce v místě vpichu při nitrožilním podání mohou způsobit lokalizovaný edém, bolestivost, zčervenání 
kůže a induraci; extravazát může také způsobit celulitidu. Bylo hlášeno olupování a/nebo šupinatění kůže, 
občas ve vztahu k extravazaci. Může se objevit také změna zbarvení kůže. V ojedinělých případech byl hlášen 
opakovaný výskyt kožních reakcí v místě předchozí extravazace po podání paklitaxelu na jiné místo. V 
současné době není známa žádná specifická léčba krvácivých reakcí. 
 
V některých případech k nástupu reakce v místě vpichu injekce došlo buď během déle trvající infuze, nebo 
se zpožděním po týdnu až 10 dnech. 
 
V tabulce uvedené níže je seznam nežádoucích účinků různé závažnosti, vzniklých v souvislosti s monoterapií 
paklitaxelem, podávaným formou tříhodinové infuze pacientům s metastázami (812 pacientů léčených v 
klinických studiích) a hlášených během sledování bezpečnosti* (surveillance) paklitaxelu po jeho uvedení na 
trh.  Ty mohou být přisuzovány paklitaxelu bez ohledu na léčebný režim. 
  
Frekvence nežádoucích účinků, uvedených níže, je definována podle této konvence: 
Velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100, <1/10); méně časté (≥ 1/1,000, <1/100); vzácné (≥ 1/10,000, < 1/1,000); 
velmi vzácné (< 1/10,000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou 
nežádoucí účinky uvedeny s klesající závažností. 
 
  
Infekce a infestace: Velmi  časté:  Infekce (zejména  močových  cest  a 
horních   cest   dýchacích)   s dokumentovanými 
případy s letálním zakončením. 
Méně časté: Septický šok. 
Vzácné*: Pneumonie, peritonitida, sepse. 
 
Poruchy krve a lymfatického systému: Velmi  časté:  Deprese  kostní  dřeně, neutropenie, 
anemie, trombocytopenie, leukopenie, krvácení. 
Vzácné*: febrilní neutropenie. 
Velmi  vzácné*:  Akutní  myeloidní  leukémie, 
myelodysplastický syndrom. 
  
Poruchy imunitního systému: Velmi časté: Lehčí hypersenzitivní reakce (hlavně 
zčervenání a vyrážka). 
Méně  časté:  Závažné  hypersenzitivní  reakce 
vyžadující  léčbu  (např.  hypotenze,  angioedém, 
dyspnoe,  generalizovaná  urtikarie, zimnice,  bolest 
v zádech, bolest na hrudi, tachykardie, bolest v břiše, 
bolest končetin, pocení a hypertenze). 
Vzácné*: Anafylaktické reakce. 
Velmi vzácné*: Anafylaktický šok. 
 
Poruchy metabolismu a výživy: Velmi vzácné*: Anorexie. 
Není známo: Syndrom nádorového rozpadu*. 
 
Psychiatrické poruchy: Velmi vzácné*: Stav zmatenosti. 
 
Poruchy nervového systému: Velmi  časté: Neurotoxicita  (zejména  periferní 
neuropatie***). 
Vzácné*: Motorická neuropatie (s následnou lehčí 
slabostí končetin). 
Velmi vzácné*: Autonomní neuropatie (s následným 
paralytickým  ileem  a  ortostatickou  hypotenzí), 
záchvaty grand mal, křeče, encefalopatie, závratě, 
bolest hlavy, ataxie. 
 
Poruchy oka: Velmi  vzácné*:  Poruchy  zrakového  nervu  a/nebo 
vizuální  poruchy  (scintilující  skotom),  zejména  u 
pacientů, kteří dostali dávky vyšší než doporučené. 
Není známo: Makulární edém*, fotopsie*, sklivcové 
plovoucí zákalky*. 
 
Poruchy ucha a labyrintu: Velmi  vzácné*:  Ototoxicita,  ztráta  sluchu,  tinitus, 
závratě. 
 
Srdeční poruchy: Časté: Bradykardie. 
Méně  časté:  Kardiomyopatie,  asymptomatická 
ventrikulární tachykardie, tachykardie s bigeminií, 
AV blok a synkopa, infarkt myokardu. 
Vzácné: Srdeční selhání. 
Velmi  vzácné*:  Fibrilace  síní,  supraventrikulární 
tachykardie. 
 
Cévní poruchy: Velmi časté: Hypotenze. 
Méně časté: Hypertenze, trombóza, tromboflebitida. 
Velmi vzácné*: Šok. 
Není známo: Flebitida*, byla hlášena diseminovaná 
intravaskulární koagulopatie (DIC), často spojená se 
sepsí nebo multiorgánovým selháním. 
 
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: Vzácné*: Dušnost, pleurální výpotek, intersticiální 
pneumonie,  fibróza  plic,  plicní  embolie,  selhání 
dýchání. 
Velmi vzácné*: Kašel. 
 
Gastrointestinální poruchy: Velmi  časté:  Nevolnost,  zvracení,  průjem,  záněty 
sliznice. 
Vzácné:  Střevní  obstrukce,  perforace  střeva, 
ischemická kolitida, pankreatitida. 
Velmi   vzácné*:    Mezenterická    trombóza, 
pseudomembranózní  kolitida,  ezofagitida,  zácpa, 
ascites, neutropenická kolitida. 
 
Poruchy jater a žlučových cest: Velmi vzácné*: Jaterní nekróza, jaterní encefalopatie 
(obojí s hlášenými případy s letálním zakončením). 
 
Poruchy kůže a podkožní tkáně: Velmi časté: Alopecie**. 
Časté: Přechodné a mírné změny nehtů a kůže. 
Vzácné*: Svědění, vyrážka, erytém. 
Velmi  vzácné*:     Stevens-Johnsonův   syndrom, 
epidermální   nekrolýza,   multiformní   erytém, 
exfoliativní  dermatitida,  urtikarie,  onycholýza 
(léčení  pacienti  mají  na  rukou  a  nohou  používat 
ochranu před sluncem). 
Není    známo: Sklerodermie*, syndrom 
palmoplantární erytrodysestezie*. 
 
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové
tkáně: 
Velmi časté: Artralgie, myalgie. 
Není známo: Systémový lupus erythematosus*. 
 
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: Časté:  Reakce  v  místě  injekce  (včetně  lokálního 
edému,  bolestivosti,  erytému,  indurace,  občas 
extravazace  způsobila  celulitidu, fibrózu  nebo 
nekrózu kůže). 
Vzácné*:  Slabost,  horečka,  dehydratace,  edém, 
malátnost. 
 
Vyšetření: Časté:  Závažné  zvýšení  AST  (SGOT),  závažné 
zvýšení aktivity alkalické fosfatázy. 
Méně časté: Závažné zvýšení hodnot bilirubinu. 
Vzácné*: Zvýšení koncentrace kreatininu v krvi. 
 
 
* Hlášený v poregistračním sledování paklitaxelu. 
** Alopecie: Alopecie byla pozorována u 87 % pacientů a její začátek byl náhlý. U většiny pacientů, u nichž 
se vyskytne alopecie, se předpokládá výrazná ztráta ≥50 % vlasů. 
*** Může přetrvávat déle než 6 měsíců po vysazení paklitaxelu. 
 
U pacientek s karcinomem prsu, které dostávaly paklitaxel v adjuvantní léčbě po AC, se častěji než u pacientek 
léčených pouze AC vyskytla neurosenzorická toxicita, hypersenzitivní reakce, artralgie/myalgie, anémie, 
infekce,  horečka,  nauzea/zvracení  a  průjem.  Přesto  frekvence  výskytu  těchto  účinků  odpovídala  situaci 
při použití paklitaxelu v monoterapii, jak je popsáno výše. 
 
Kombinovaná léčba 
 
Následující  diskuse  se zabývá  dvěma  rozsáhlými  studiemi  primární  chemoterapie  karcinomu  vaječníků 
(paklitaxel + cisplatina: více než 1050 pacientů); dvěma studiemi ve fázi III, v nichž se léčil v primární léčbě 
metastazující karcinom prsu: jedna zkoumající kombinační léčbu s doxorubicinem (paklitaxel + doxorubicin: 
267 pacientů), druhá zkoumající kombinaci s trastuzumabem (plánovaná analýza podskupiny paklitaxel + 
trastuzumab: 188 pacientů) a dvěma studiemi ve fázi III, v nichž se léčil pokročilý nemalobuněčný karcinom 
plic (paklitaxel + cisplatina: více než 360 pacientů) (viz bod 5.1). 
  
Při podání formou tříhodinové infuze během primární chemoterapie karcinomu vaječníků byly neurotoxicita, 
artralgie/myalgie a hypersenzitivita hlášeny častěji a jako vážnější u pacientů, kteří se léčili paklitaxelem a 
následně cisplatinou, než u pacientů, kteří byli léčeni cyklofosfamidem a následně cisplatinou. Ve srovnání s 
cyklofosfamidem s následnou cisplatinou se myelosuprese vyskytla méně často a byla méně vážná po podání 
paklitaxelu formou tříhodinové infuze, po níž byla podána cisplatina. 
  
Při podání paklitaxelu (220 mg/m2) tříhodinovou infuzí následovanou po 24 hodinách infuzí doxorubicinu (mg/m2) byl v primární léčbě metastatického karcinomu prsu výskyt neutropenie, anémie, periferní neuropatie, 
artralgie/myalgie, astenie, horečky a průjmu častější a průběh závažnější než při podání standardní FAC léčby 
(5-FU 500 mg/m2, doxorubicin 50 mg/m2, cyklofosfamid 500 mg/m2). Při léčbě paklitaxelem (220 mg/m2) a 
doxorubicinem (50 mg/m2) se méně často a s menší závažností vyskytla nauzea a zvracení než u standardního 
FAC  režimu.  K menší  četnosti  výskytu  a  menší  závažnosti  nauzey  a  zvracení  mohlo  přispět  použití 
kortikosteroidů ve skupině pacientů léčených kombinací paklitaxel/doxorubicin. 
 
Při podání paklitaxelu formou 3-hodinové infuze v kombinaci s trastuzumabem v primární léčbě pacientek s 
metastazujícím karcinomem prsu byly (bez ohledu na souvislost s paklitaxelem nebo trastuzumabem) častěji 
než při podání paklitaxelu v monoterapii hlášeny tyto příhody: srdeční selhání (8 % oproti 1 %), infekce (% oproti 27 %), zimnice (42 % oproti 4 %), horečka (47 % oproti 23 %), kašel (42 % oproti 22 %), vyrážka 
(39 % oproti 18 %), artralgie (37 % oproti 21 %), tachykardie (12 % oproti 4 %), průjem (45 % oproti 30 %), 
hypertenze (11 % oproti 3 %), epistaxe (18 % oproti 4 %), akné (11 % oproti 3 %), herpes simplex (12 % 
oproti  3 %), náhodný úraz (13 %  oproti  3 %),  nespavost  (25 %  oproti  13 %),  rinitida  (22 %  oproti  5 %), 
sinusitida (21 % oproti 7 %) a reakce v místě vpichu (7 % oproti 1 %). Některé z těchto rozdílů v četnosti 
mohou  být  způsobeny  vyšším  počtem  léčebných  cyklů  a  delší  léčbou  při  použití  kombinace 
paklitaxelu/trastuzumabu ve srovnání s paklitaxelem v monoterapii. Pro kombinaci paklitaxelu/trastuzumabu 
ve srovnání s paklitaxelem v monoterapii byly vážné příhody hlášeny v podobných poměrných hodnotách. 
  
Při podání doxorubicinu v kombinaci s paklitaxelem u metastatického karcinomu prsu byl pozorován výskyt 
abnormalit srdeční kontraktility (≥ 20 % snížení ejekční frakce levé komory) u 15 % pacientek proti 10 % 
při standardní FAC léčbě. Městnavé srdeční selhání bylo pozorováno v < 1 % případů jak ve skupině léčené 
kombinací  paklitaxel/doxorubicin,  tak  ve  skupině  léčené  standardně  FAC.  Při  podání  trastuzumabu  v 
kombinaci s paklitaxelem pacientkám, které podstoupily předchozí léčbu antracykliny, byla hlášena zvýšená 
frekvence a zvýšená závažnost srdeční dysfunkce ve srovnání s pacientkami, které se léčily paklitaxelem 
samotným (NYHA třída I/II 10 % proti 0 %; NYHA třída III/IV 2 % oproti 1 %) a vzácně byla spojena s 
úmrtím (viz Souhrn údajů o přípravku trastuzumab). Ve všech případech, kromě těchto vzácných výjimek, 
pacientky na léčbu reagovaly příznivě. 
  
Radiační pneumonitida byla hlášena u pacientek na současné radioterapii. 
  
Kaposiho sarkom sdružený s AIDS
Podle klinické studie zahrnující 107 pacientů byla kromě nežádoucích hematologických a hepatálních účinků 
(viz níže) frekvence a závažnost nežádoucích účinků celkem podobná u pacientů s KS a pacientů léčených 
paklitaxelem v monoterapii pro jiné solidní tumory. 
  
Poruchy krve a lymfatického systému: Útlum kostní dřeně představoval hlavní toxický účinek limitující 
dávku. Nejdůležitější hematologický toxický účinek byla neutropenie. V průběhu prvního léčebného cyklu se 
závažná neutropenie (< 500 buněk/mm3)  vyskytla  u  20 % pacientů. Během celého léčebného období byla 
závažná neutropenie pozorována u 39 % pacientů. Neutropenie setrvávala po > 7 dnů u 41 % a po 30-35 dnech 
u 8 % pacientů. U všech sledovaných pacientů odezněla do 35 dnů. Neutropenie stupně 4 trvající ≥ 7 dnů se 
vyskytla ve 22 %. 
  
Febrilní neutropenie spojená s paklitaxelem byla hlášena u 14 % pacientů a v 1,3 % léčebných cyklů. V 
souvislosti s podáváním paklitaxelu se vyskytly 3 septické příhody (2,8 %), které vedly k úmrtí. 
  
Trombocytopenie byla zjištěna u 50 % pacientů a u 9 % pacientů byla závažná (< 50 000 buněk/mm3). Pouze 
u 14 % pacientů došlo k poklesu počtu destiček pod 75 000 buněk/mm3, a to nejméně jednou během léčby. 
Krvácivé příhody spojené s paklitaxelem byly hlášeny u < 3 % pacientů, ale tyto hemoragie byly lokalizované. 
  
Anemie (Hb < 110 g/l) byla pozorována u 61 % pacientů a u 10 % byla závažná (Hb < 8 g/dl). Transfuze 
červených krvinek byla nutná u 21 % pacientů. 
  
Poruchy jater a žlučových cest:  Mezi  pacienty  (>  50 % užívalo inhibitory proteázy) s normální výchozí 
funkcí jater mělo 28 % zvýšenou hladinu bilirubinu, 43 % zvýšenou aktivitu alkalické fosfatázy a 44 % vzestup 
AST (SGOT). Závažné zvýšení každého z těchto ukazatelů se vyskytlo v 1 % případů. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat 
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili 
podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
 
4.9 Předávkování 
 
V současné době není proti paklitaxelu známo antidotum. V případě předávkování má být pacient pečlivě 
sledován. Léčba má být zaměřena na hlavní očekávané toxicity, mezi které patří deprese kostní dřeně, periferní 
neurotoxicita a mukozitida. 
 
Předávkování u dětských pacientů může být spojeno s akutní toxicitou ethanolu. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika (taxany). 
ATC kód: L01CD  
Paklitaxel je antimikrotubulové agens, které podporuje tvorbu mikrotubulů z tubulinových dimerů a stabilizuje 
mikrotubuly tím, že brání depolymerizaci. Díky této stabilizaci se potlačuje normální dynamická reorganizace 
mikrotubulové sítě, což je nezbytné pro vitální buněčné funkce v interfázi a v mitóze. Kromě toho paklitaxel 
indukuje   vznik  abnormálního  uspořádání  a  shluků  mikrotubulů  během  celého  buněčného  cyklu  a 
mnohonásobné hvězdicovité seskupení mikrotubulů během mitózy. 
  
Karcinom ovaria: 
Bezpečnost  a  účinnost  paklitaxelu  byly  hodnoceny  ve  dvou velkých  randomizovaných  kontrolovaných 
studiích (srovnání s léčbou cyklofosfamidem 750 mg/m2 + cisplatinou 75 mg/m2) při primární léčbě karcinomu 
vaječníků.  V  meziskupinové  studii  (BMS  CA  139-209)  bylo  více  než  650  pacientkám  s  primárním 
karcinomem vaječníků ve stadiu IIb-c, III nebo IV podáno maximálně 9 léčebných cyklů paklitaxelu (mg/m2 během 3-hodinového intervalu) s následným podáním cisplatiny (75 mg/m2), nebo dostaly kontrolní 
léčivo.  V  jiné  velké  studii  (GOG  111/BMS  CA139-022)  bylo  použito  maximálně  6  léčebných  cyklů 
paklitaxelu (135 mg/ m2 během 24-hodinové infuze) v kombinaci s cisplatinou (75 mg/ m2), nebo kontrolní 
léčba; studie se zúčastnilo více než 400 pacientek s primárním karcinomem vaječníků ve stadiu III nebo IV a 
reziduálním nádorem > 1 cm po provedení laparotomie, nebo se vzdálenými metastázami. Výsledky dvojího 
různého dávkování nebyly sice srovnávány přímo, ale v obou studiích měly pacientky léčené paklitaxelem a 
cisplatinou významně vyšší stupeň odezvy, pozdější začátek dalšího vývoje nemoci a delší dobu přežití než 
pacientky se standardní léčbou. U pacientek s karcinomem vaječníků, jimž byla podána 3-hodinová infuze 
paklitaxelu/cisplatiny, se neurotoxicita a artralgie/myalgie vyskytla častěji, ale myelosuprese méně často než 
u pacientek léčených cyklofosfamidem/cisplatinou. Úroveň závažné toxicity byla u obou skupin srovnatelná. 
 
Karcinom prsu: 
V adjuvantní léčbě karcinomu prsu postihujícího i lymfatické uzliny bylo léčeno 3121 pacientek s adjuvantní 
terapií léčeno paklitaxelem, anebo chemoterapeutiky zpočátku léčeny nebyly; dále pak následovaly čtyři 
léčebné  cykly  s doxorubicinem  a  cyklofosfamidem  (CALGB  9344,  BMS  CA  139-223).  Průměrná  doba 
dalšího sledování byla 69 měsíců. Celkově měly pacientky léčené paklitaxelem v porovnání s pacientkami 
léčenými pouze AC signifikantně o 18 % sníženo riziko relapsu onemocnění (p=0,0014) a signifikantně o %  bylo  také  sníženo  riziko  úmrtí  (p=0,0044).  Retrospektivní  analýzy  ukazují  přínos  léčby  ve  všech 
podskupinách pacientek. U pacientek s nádory s negativním nálezem hormonálních receptorů nebo s nádory 
neznámé etiologie bylo riziko relapsu onemocnění sníženo o 28 % (95% IS: 0,59-0,86) (95% IS = interval 
spolehlivosti). V podskupině pacientek s nádory s pozitivním nálezem hormonálních receptorů bylo riziko 
relapsu onemocnění sníženo o 9 % (95% IS: 0,78-1,07). Studie se však nezabývala sledováním prodloužené 
AC terapie po 4 cyklech léčby. Proto, vzhledem k plánu této studie, nelze vyloučit, že pozorovaný účinek 
může být částečně způsoben rozdílnou délkou chemoterapie mezi dvěma rameny studie (AC 4 cykly; AC + 
paklitaxel 8 cyklů). Adjuvantní terapie paklitaxelem proto má být považována za alternativu k prodloužené 
terapii AC. 
V druhé velké klinické studii s obdobným plánem, sledující adjuvantní léčbu karcinomu prsu zasahujícího i 
lymfatické uzliny bylo randomizováno 3060 pacientek, které buď byly, nebo nebyly léčeny ve 4 cyklech vyšší 
dávkou 225 mg/m2 paklitaxelu a následně pak 4 cykly AC (NSABP B-28, BMS CA 139-270). Po sledování 
průměrně po dobu 64 měsíců se u pacientek léčených paklitaxelem signifikantně projevilo snížení rizika 
relapsu onemocnění o 17 % v porovnání se skupinou léčenou pouze AC (p=0,0006); léčba paklitaxelem byla 
také spojena se snížením rizika úmrtí o 7 % (95% IS: 0,78-1,12). Všechny analýzy podskupin ukázaly přínos 
ve skupině léčené paklitaxelem. V této studii vykázaly pacientky s hormonálně pozitivními nádory snížení 
opětovného výskytu onemocnění o 23 % (95% IS: 0,6-0,92); ve skupině pacientek s hormonálně negativními 
nádory bylo snížení relapsu onemocnění o 10 % (95% IS: 0,7-1,11). 
 
Při primární léčbě metastatického karcinomu prsu byla účinnost a bezpečnost paklitaxelu zhodnocena ve dvou 
pilotních randomizovaných kontrolovaných otevřených studiích ve fázi III. 
První  studie  (BMS  CA  139-278)  srovnává  kombinovanou  léčbu  bolusem  doxorubicinu  (50  mg/m2) 
s následným podáním paklitaxelu (tříhodinová infuze 220 mg/m2) (AT) po 24 hodinách se standardní léčbou 
FAC (5-FU 500 mg/m2, doxorubicin 50 mg/m2, cyklofosfamid 500 mg/m2), přičemž v obou případech byla 
léčba aplikována v osmi 3týdenních cyklech. Do této studie bylo zahrnuto 267 pacientek s metastazujícím 
karcinomem  prsu,  které  buď  nebyly  předléčeny  chemoterapií  nebo  dostávaly  jen  chemoterapii  bez 
antracyklinů v adjuvantní léčbě. Výsledky ukázaly signifikantní rozdíl v čase do progrese u pacientek léčených 
AT v porovnání s pacientkami léčenými FAC (8,2 proti 6,2 měsíců; p=0,029). Střední doba přežití byla také 
lepší u skupiny léčené kombinací paklitaxel/doxorubicin proti FAC (23,0 proti 18,3 měsíců; p=0,004). 44 % 
pacientek  ze  skupiny  AC  a  48 %  pacientek  ze  skupiny  FAC  bylo  následně  léčeno  chemoterapií,  která 
zahrnovala taxany v 7 %, resp. 50 % případů. Celková míra příznivé odpovědi na léčbu byla také lepší v AT 
skupině v porovnání s FAC (68 % proti 55 %). Plná odezva na léčbu byla pozorována u 19 % pacientek ze 
skupiny léčené kombinací paklitaxel/doxorubicin v porovnání s 8 % u pacientů ze skupiny FAC. Všechny 
výsledky účinnosti léčby byly následně potvrzeny zaslepenou nezávislou kontrolou.  
 
V druhé významné studii byla účinnost a bezpečnost kombinace paklitaxelu a Herceptinu (trastuzumab) 
hodnocena  plánovanou  podskupinovou  analýzou  (pacientky  s  metastazujícím  karcinomem  prsu,  které  v 
předchozí léčbě užívaly jako adjuvans antracykliny) v rámci studie HO648g. Účinnost Herceptinu v kombinaci 
s  paklitaxelem  u  pacientek,  které  nedostaly  předchozí  adjuvantní  léčbu  antracykliny,  nebyla  prokázána. 
Kombinace trastuzumabu (úvodní dávka 4 mg/kg, poté týdně 2 mg/kg) a paklitaxelu (175 mg/m2) v 3hodinové 
infuzi podané každé tři týdny se srovnávala s paklitaxelem podávaným v monoterapii (175 mg/m2) 3hodinovou 
infuzí  každé  tři  týdny  188  pacientkám  s  metastazujícím  karcinomem  prsu,  které  vylučovaly nadměrné 
množství  HER2  (2+  nebo  3+,  měřeno  imunohistochemicky) a  které  byly  předtím  léčeny  antracykliny. 
Paklitaxel se podával každé tři týdny v nejméně šesti léčebných cyklech, trastuzumab se aplikoval jednou 
týdně až do progrese nemoci. Studie prokázala významné výhody kombinace paklitaxelu/trastuzumabu, pokud 
jde o interval do progrese (6,9 oproti 3,0 měsícům), stupeň odezvy (41 % oproti 17 %) a trvání odezvy (10,oproti 4,5 měsícům) ve srovnání se samotným paklitaxelem. Nejvýznamnější toxický účinek při kombinaci 
paklitaxelu/trastuzumabu byla srdeční dysfunkce (viz bod 4.8). 
  
Pokročilý nemalobuněčný karcinom plic: 
Při léčbě pokročilého NSCLC byla kombinace 175 mg/m2 paklitaxelu a  80 mg/m2 cisplatiny zkoumána ve 
dvou studiích fáze III (367 pacientů léčených paklitaxelem). Obě studie byly randomizované. V jedné ze studií 
dostávala kontrolní skupina cisplatinu (100 mg/m2) a v druhé 100 mg/m2 teniposidu s následným podáním mg/m2 cisplatiny  (367  pacientů  v  kontrolní  skupině).  Obě  studie  měly  podobné  výsledky.  Mezi  léčbou 
paklitaxelem a kontrolní léčbou nebyly žádné významné rozdíly v mortalitě, primárních výsledcích (střední 
doba přežití ve skupinách na paklitaxelu byla 8,1 a 9,5 měsíce, zatímco v kontrolních skupinách byla 8,6 a 9,měsíce). Mezi oběma léčbami nebyly zjištěny ani významné rozdíly doby do progrese nemoci. Významné 
výhody byly zjištěny v klinické odezvě. Studie kvality života svědčí pro to, že výhodou léčebných kúr  s 
paklitaxelem  je  menší  ztráta  chuti  k jídlu,  ale  zároveň  ukazují,  že  nevýhodou  je  vyšší  výskyt  periferní 
neuropatie (p<0,008). 
 
Kaposiho sarkom sdružený s AIDS: 
Při léčbě KS spojeného s AIDS byla účinnost a bezpečnost paklitaxelu vyšetřována v nekomparativní studii 
pacientů s pokročilým KS léčených předtím systémovou chemoterapií. Primárním výstupem studie byla 
nejlepší  odezva  nádoru.  Z  celkového  počtu  107  pacientů  se  jich  63  považovalo  za  rezistentní  proti 
liposomálním  antracyklinům.  Tato  podskupina  se  v  účinnosti  považovala  za  základní  skupinu  pacientů. 
Celková míra úspěchu (úplná/částečná odezva) u pacientů rezistentních proti liposomálním antracyklinům 
byla po 15 cyklech 57 % (95% IS 44-70 %). U více než 50 % pacientů byla tato odezva zřejmá po prvních cyklech. Stupeň odezvy u pacientů rezistentních proti liposomálním antracyklinům byl srovnatelný s pacienty, 
kteří nikdy neužívali inhibitor proteázy (55,6 %) a pacienty, kteří dostali jeden nejméně 2 měsíce před léčbou 
paklitaxelem (60,9 %). Střední doba do progrese byla u základní skupiny pacientů rovná 468 dnům (95% IS 
257 nehodnotitelných). Střední dobu přežití nebylo možné vypočítat, ale u základní skupiny pacientů byla v % méně než 617 dnů. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Plazmatická koncentrace paklitaxelu po nitrožilním podání bifázicky klesá. 
  
Farmakokinetika  paklitaxelu byla zjišťována po 3- a  24hodinové infuzi dávek  135  a  175  mg/m2. Střední 
terminální poločas byl 3,0 až 52,7 hodin a střední nekompartmentově odvozená hodnota celkové tělesné 
clearance byla 11,6 až 24,0 l/h/m2; celková tělesná clearance se snižovala se zvýšením koncentrací v plazmě. 
Střední distribuční objem v rovnovážném stavu byl 198 až 688 l/m2, což svědčí o rozsáhlé extravaskulární 
distribuci  a/nebo  vázání v  tkáních.  Zvýšení  dávek  při  3hodinové  infuzi  mělo  za  následek  nelineární 
farmakokinetiku. Při zvýšení dávky o 30 % z 135 mg/m2 na 175 mg/m2 se Cmax zvýšila o 75 % a AUC0-∞ o 
81 %. 
  
Po intravenózním podání 100 mg/m2 3hodinovou infuzí 19 pacientům s KS byla Cmax 1 530 ng/ml (rozmezí 
761-2860 ng/ml) a střední AUC 5619 ng/h/ml (rozmezí 2609 – 9428 ng/h/ml). Clearance  byla  20,6 l/h/m(rozmezí 11-38) a distribuční objem byl 291 l/m2 (rozmezí 121-638). Terminální eliminační poločas byl 
v průměru 23,7 hodiny (rozmezí 12-33). 
 
Bylo  zjištěno,  že  intraindividuální  systémová  expozice  paklitaxelu  u  jednotlivých  pacientů  kolísala  jen 
minimálně. Kumulace paklitaxelu při opakovaných léčebných kurzech nebyly zjištěny. 
  
In vitro studie vazby na sérové proteiny ukazují, že 89-98 % paklitaxelu je vázáno na proteiny. Cimetidin, 
ranitidin, dexametazon či difenhydramin vazbu paklitaxelu na proteiny neovlivnily. 
  
Distribuce  a  metabolismus  paklitaxelu  u  člověka  nebyly  plně  objasněny.  Kumulativní  vylučování 
nezměněného paklitaxelu v moči je v průměru 1,3 % až 12,6 % dávky, což svědčí o rozsáhlé extrarenální 
clearance.  Metabolismus  v játrech  a  biliární  clearance  asi  představují  hlavní  mechanismus  eliminace 
paklitaxelu. Paklitaxel se primárně metabolizuje účinkem enzymů systému cytochromu P450. V průměru % radioaktivně označené dávky paklitaxelu bylo vyloučeno stolicí ve formě 6alfa-hydroxypaklitaxelu, 2 % ve 
formě 3'p-dihydroxypaklitaxelu a 6 % ve formě 6α-3'p-dihydroxypaklitaxelu. Vznik těchto hydroxylovaných 
metabolitů katalyzuje CYP2C8, resp. jak izoenzym 2C8, tak i 3A4. Účinky renální či hepatální insuficience 
na eliminaci paklitaxelu po 3hodinové infuzi nebyly zjišťovány. Při podání dávek 135 mg/m2 paklitaxelu ve 
formě  3hodinové  infuze  ležely  hodnoty  farmakokinetických  parametrů  u  hemodialyzovaného  pacienta 
v rozsahu hodnot nalezených u nedialyzovaných pacientů. 
  
V klinických studiích, v nichž byl podáván současně paklitaxel a doxorubicin, byla distribuce a eliminace 
doxorubicinu a jeho metabolitů prodloužena. Pokud se paklitaxel podal ihned po doxorubicinu, bylo celkové 
množství paklitaxelu v plazmě o 30 % vyšší než při jeho podání až za 24 hodin po doxorubicinu. 
 
Před použitím paklitaxelu v kombinacích s dalšími léčivy si, prosím, přečtěte Souhrn údajů o přípravcích 
cisplatina, doxorubicin nebo trastuzumab pro informaci o použití těchto látek. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
 
Karcinogenní potenciál paklitaxelu nebyl sledován. Vzhledem k farmakodynamickému mechanismu účinku 
je však paklitaxel pravděpodobně potenciální karcinogen. 
Bylo zjištěno, že paklitaxel má mutagenní účinek jak in vitro, tak in vivo na studované systémy savců. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Glyceromakrogol-ricinoleát 
Bezvodý ethanol 
6.2 Inkompatibility 
 
Glyceromakrogol-ricinoleát může způsobit vyluhování di-(2-etylhexyl)ftalátu (DEHP) z nádob vyrobených z 
měkčeného polyvinylchloridu (PVC) v množství vzrůstajícím s časem a koncentrací. Proto má příprava, 
uchovávání a podávání naředěného přípravku Paclitaxel Ebewe 6 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok probíhat 
v zařízeních neobsahujících PVC. 
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny 
v bodě 6.6. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
Lahvičky před otevřením
roky. 
 
Po otevření před naředěním
Chemická a fyzikální stabilita po prvním použití a následujících opakovaných vpíchnutích jehly a odebrání 
přípravku byla prokázána po dobu 28 dní při teplotě 25 °C. 
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek po otevření uchováván po dobu maximálně 28 dní při teplotě 
25 °C. Jiná doba a podmínky uchovávání jsou v odpovědnosti uživatele. 
 
Po naředění
Chemická a fyzikální stabilita po naředění byla prokázána na dobu 48 hodin při teplotě 25 °C a při teplotách 
až 8 °C. 
Z mikrobiologického hlediska má být naředěný přípravek použit okamžitě. Nepoužije-li se okamžitě, doba a 
podmínky uchovávání přípravku před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by neměla být delší 
než 24 hodin při 2 až 8 °C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a zaručených aseptických podmínek. 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Injekční lahvička před otevřením: Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před 
světlem. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
O uchovávání naředěného přípravku viz bod 6.3. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
 
Skleněná lahvička typu I (se zátkou z butylpryže) obsahující 5 ml, 16,7 ml, 25 ml, 50 ml nebo 100 ml roztoku. 
 
1, 5 nebo 10 lahviček je baleno s ochranným plastovým přebalem (Onco-Safe nebo smršťovací folie) nebo 
bez něho v papírové krabičce. Onco-Safe ani smršťovací folie nepřicházejí do kontaktu s léčivým 
přípravkem a poskytují dodatečnou ochranu při transportu, čímž je zajištěna vyšší míra ochrany pro 
zdravotnický personál. 
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním 
 
Zacházení: 
Jako u všech antineoplastických látek je třeba při manipulaci s paklitaxelem postupovat opatrně. 
 
Těhotné ženy a ženy ve fertilním věku je nutno upozornit, aby se vyvarovaly styku s cytotoxickými látkami. 
 
Ředění má provádět vyškolený personál za aseptických podmínek v určených prostorách. Je třeba použít 
vhodné ochranné rukavice. Je nutno vyvarovat se styku paklitaxelu s kůží a sliznicemi. V případě kontaktu s 
kůží se musí postižené místo důkladně umýt mýdlem a vodou. Po místním styku s přípravkem bylo pozorováno 
mravenčení, pálení a zčervenání. V případě kontaktu se sliznicemi je třeba je důkladně opláchnout vodou. Po 
vdechnutí byla hlášena dušnost, bolest na prsou, pálení v krku a nauzea. 
  
Pokud jsou neotevřené lahvičky zmrazeny, může se vytvořit precipitát, který se rozpustí po mírném protřepání 
nebo i bez něho, když roztok dosáhne pokojové teploty. Kvalita přípravku tím není ovlivněna. Jestliže roztok 
zůstal zakalený nebo jestli obsahuje nerozpuštěnou sraženinu, je nutné obsah lahvičky zlikvidovat. 
 
Po  opakovaných  vpíchnutích  jehly  a  odběrech  přípravku  si  lahvičky  zachovávají  mikrobiologickou, 
chemickou a fyzikální stabilitu po dobu 28 dní při teplotě 25 °C. Jiná doba a podmínky uchovávání jsou 
v odpovědnosti uživatele. 
 
Příprava k nitrožilnímu podání: Před infuzí musí být paklitaxel zředěn za použití aseptických postupů 
v 0,9% roztoku chloridu sodného na injekci nebo v 5% roztoku glukosy na injekci nebo v 5% roztoku glukosy 
na injekci a 0,9% roztoku chloridu sodného na injekci na konečnou koncentraci 0,3 až 1,2 mg/ml. 
 
Chemická a fyzikální stabilita roztoku připraveného pro infuzi byla prokázána při 5 °C a 25 °C po dobu hodin, pokud byl přípravek naředěn 5% roztokem glukosy na injekci, a po dobu 48 hodin, pokud byl naředěn 
0,9% roztokem chloridu sodného na injekci. Z mikrobiologického hlediska se má naředěný přípravek použít 
okamžitě.  Nepoužije-li  se okamžitě, doba  a  podmínky  uchovávání přípravku před použitím  spadají pod 
odpovědnost uživatele a normálně by neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8 °C, pokud ředění neproběhlo za 
kontrolovaných a zaručených aseptických podmínek. 
Po naředění je přípravek určen k jednorázovému použití. 
 
Při přípravě se může objevit v roztoku slabý zákal, který se připisuje složení vehikula a který není možné 
odstranit filtrací. Infuzní roztok se má podávat přes vložený filtr s mikroporézní membránou s velikostí pórů 
≤ 0,22 μm. Po simulovaném podání roztoku i.v. hadičkou s vloženým filtrem nebylo zjištěno žádné významné 
snížení účinnosti. 
 
Během infuzí paklitaxelu byla vzácně hlášena precipitace obvykle ke konci 24hodinového infuzního intervalu. 
Příčina této precipitace sice nebyla objasněna, je však pravděpodobně způsobena přesycením naředěného 
roztoku. Ke snížení rizika precipitace se má paklitaxel použít co nejdříve po naředění a je třeba se vyvarovat 
silného třepání, třesení a protřepávání. Infuzní soupravu je třeba před zahájením infuze důkladně propláchnout. 
Infuzní roztok se má během infuze pravidelně kontrolovat a při vzniku sraženin je třeba infuzi zastavit. 
 
Aby se minimalizovalo riziko expozice pacienta DEHP, který se může uvolňovat z infuzních vaků, setů a 
jiných  lékařských  zařízení  z měkčeného  PVC,  má  se  naředěný  Paclitaxel  Ebewe  uchovávat  v lahvích 
neobsahujících PVC (sklo, polypropylen) nebo plastových vacích (polypropylen, polyolefin) a má se podávat 
infuzními  sety  z polyetylenu.  Při  použití  filtračních  zařízení  s krátkými  vstupními  a/nebo  výstupními 
hadičkami z měkčeného PVC nedošlo k významnému uvolňování DEHP. 
 
Likvidace:  Všechen materiál  použitý  k  ředění,  podávání  nebo  jiným  způsobem  přicházející  do  styku 
s paklitaxelem se musí zlikvidovat v souladu s místními předpisy pro manipulaci s cytostatickými látkami. 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
Ebewe Pharma Ges.m.b.H.NfG. KG, Mondseestraße 11, 4866 Unterach am Attersee, Rakousko 
 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 
 
44/391/06-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Datum první registrace: 11. 10. Datum posledního prodloužení registrace: 8. 9.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
30. 5.