Paclitaxel kabi 
 
Farmakoterapeutická skupina: cytostatika (Rostlinné alkaloidy a jiná přírodní léčiva, taxany). 
ATC kód: L01CD01.  
 
Paklitaxel je antimikrotubulární léčivá látka, které podporuje seskupování mikrotubulů z tubulinových 
dimerů a stabilizuje mikrotubuly tím, že zabraňuje jejich depolymerizaci. Tato stabilita vede k inhibici 
normální  dynamické  reorganizace mikrotubulární sítě nezbytné  pro  vitální interfázové  a mitotické 
buněčné  funkce.  Paklitaxel  navíc  indukuje  abnormální  uspořádání  svazků  mikrotubulů  během 
buněčného cyklu a vede ke vzniku mnohočetných mikrotubulárních aster během mitózy.  
 
Karcinom ovaria
V rámci primární chemoterapie karcinomu ovaria byla hodnocena účinnost a bezpečnost paklitaxelu ve 
dvou velkých randomizovaných kontrolovaných studiích (vs. cyklofosfamid 750 mg/m2/cisplatina mg/m2).  Ve  studii  Intergroup  (BMS  CA139-209) užívalo  více  než  650  pacientek  s  primárním 
karcinomem ovaria ve stádiu IIb-c , III či IV maximálně 9 léčebných cyklů paklitaxelu (175 mg/m2 po 
dobu 3 hodin) s následnou cisplatinou (75 mg/m2)  nebo kontrolním vzorkem. Ve druhé velké studii 
(GOG-111/BMS CA139-022) se hodnotilo maximálně 6 léčebných cyklů paklitaxelu (135 mg/m2 po 
dobu 24 hodin) s následnou cisplatinou (75 mg/m2) vůči kontrolnímu vzorku u více než 400 pacientek 
s  primárním  karcinomem  ovaria  ve  stádiu  III/IV,  se  zbytkovým  nádorem  >  1  cm  po  provedení 
laparotomie nebo se vzdálenými metastázami. Obojí dávkování paklitaxelu nebylo sice srovnáváno 
přímo mezi sebou, avšak v obou studiích měli pacientky léčené paklitaxelem v kombinaci s cisplatinou 
významně vyšší rychlost odezvy, delší čas do progrese a delší dobu přežívání ve srovnání se standardní 
terapií.  U  pacientek  s  pokročilým  karcinomem  ovaria,  které  dostávaly   3hodinovou   infuzi 
paklitaxelu/cisplatiny,  byla  ve  srovnání  s  pacientkami,  které  dostávaly  cyklofosfamid/cisplatinu, 
zjištěna vyšší neurotoxicita, artralgie/myalgie, avšak nižší myelosuprese.  
 
Karcinom prsu
V  rámci  adjuvantní  léčby  karcinomu  prsu  bylo  3121  pacientů  s  karcinomem  prsu  rozšířeným  do 
lymfatických  uzlin  léčeno  adjuvantní  terapií  paklitaxelem  nebo  žádnou  chemoterapií  následně  po 
čtyřech  cyklech  doxorubicinu  a  cyklofosfamidu  (CALGB  9344,  BMS  CA  139-223). Další sledování 
trvalo průměrně 69 měsíců. Souhrnně došlo u pacientů užívajících paklitaxel k významnému snížení 
rizika návratu onemocnění o 18 % ve srovnání s pacienty dostávajícími samotnou AC (p = 0,0014) a k 
významnému snížení rizika úmrtí o 19 % (p = 0,0044) vzhledem k pacientům dostávajícím samotnou 
AC.  Retrospektivní  analýzy  ukázaly  benefit  u  všech  podskupin  pacientů.  U  pacientů  s  hormon-
negativními/neznámými tumory bylo snížení rizika návratu onemocnění 28 % (95 % CI: 0,59 – 0,86). 
U podskupiny pacientů s hormon-pozitivními tumory bylo snížení rizika návratu onemocnění 9 % (95 % 
CI: 0,78 – 1,07).  
 
Nicméně podle designu studie se nezkoumal účinek prodloužené AC terapie nad 4 cykly. Není možné 
vyloučit na základě této samotné studie, že pozorované účinky by mohly vznikat částečně díky rozdílu 
v délce trvání chemoterapie mezi těmito dvěma větvemi (AC 4 cykly; AC + paklitaxel 8 cyklů). Proto 
lze adjuvantní léčbu přípravkem Paclitaxel Kabi považovat za alternativní k prodloužené AC terapii. 
 
Ve druhé rozsáhlé klinické studii na adjuvantní léčbu karcinomu prsu rozšířeného do lymfatických uzlin 
s podobným designem bylo 3060 pacientů náhodně rozděleno tak, aby dostali či nedostali 4 cykly 
paklitaxelu ve vyšší dávce 225 mg/m2 následně po čtyřech cyklech AC (NSABP B-28, BMS CA270). Při průměrné době sledování 64 měsíců bylo u pacientů dostávajících paklitaxel významně (o %) sníženo riziko návratu onemocnění oproti pacientům, kteří dostávali samotnou AC (p = 0,006); léčba 
paklitaxelem byla spojena se snížením rizika úmrtí o 7 % (95 % CI: 0,78 – 1,12). Analýzy všech 
podskupin upřednostnily větev s paklitaxelem. V této studii měli pacienti s hormon-pozitivním tumorem 
snížené riziko návratu onemocnění o 23 % (95 % CI: 0,6 – 0,92); u podskupiny pacientů s hormon-
negativním tumorem bylo riziko návratu onemocnění sníženo o 10 % (95 % CI: 0,7 – 1,11). 
 
V  rámci primární léčby  metastazujícího  karcinomu  prsu  byla  účinnost  a  bezpečnost  paklitaxelu 
hodnocena ve dvou pivotních randomizovaných kontrolovaných otevřených studiích fáze III. V první 
studii  (BMS  CA139-278)  byla  porovnávána  kombinace  bolusového  doxorubicinu  (50 mg/m2)  s 
následným podáním paklitaxelu (220 mg/m2 3hodinovou infuzí) za 24 hodin (AT) se standardním FAC 
režimem (5-FU 500 mg/m2, doxorubicin 50 mg/m2, cyklofosfamid 500 mg/m2), obojí podávané každé 
tři týdny po dobu osmi cyklů. V této randomizované studii bylo zahrnuto 267 pacientů s metastazujícím 
karcinomem prsu, kteří buď předtím nedostávali žádnou chemoterapii nebo pouze  chemoterapii  bez 
antracyklinů jako adjuvantní terapii. Výsledky ukázaly významný rozdíl v době do progrese u pacientů 
dostávajících AT ve srovnání s těmi, kteří dostávali FAC (8,2 vs. 6,2 měsíců; p = 0,029). Průměrná doba 
přežití byla ve prospěch paklitaxelu/doxorubicinu oproti FAC (23,0 vs. 18,3 měsíců; p = 0,004). Ve 
větvi léčené AT dostávalo následnou chemoterapii 44 %, která zahrnovala taxany v 7 %; ve větvi léčené 
FAC dostávalo následnou chemoterapii 48 %, zahrnující taxany v 50 %. Celková rychlost odpovědi byla 
také významně vyšší u AT větve v porovnání s FAC větví (68 % vs. 55 %). Úplné odpovědi byly 
pozorovány u 19 % pacientů z větve paklitaxel/doxorubicin vs. 8 % pacientů z FAC větve. Všechny 
výsledky týkající se účinnosti byly následně potvrzeny zaslepeným nezávislým posouzením.  
 
Ve druhé pivotní studii byla hodnocena účinnost a bezpečnost kombinace paklitaxelu a Herceptinu 
prostřednictvím plánované analýzy podskupiny (pacienti s metastazujícím karcinomem prsu, kteří dříve 
dostávali antracykliny jako adjuvantní léčbu) studie HO648g. Účinnost Herceptinu v kombinaci s 
paklitaxelem nebyla u pacientů, kteří předtím nedostávali adjuvantní léčbu antracykliny, potvrzena. 
Kombinace trastuzumabu (4 mg/kg úvodní dávka, pak 2 mg/kg týdně) a paklitaxelu (175  mg/m2)  v 
3hodinové  infuzi  podávané  každé  tři  týdny,  byla  porovnávaná  s  3hodinovou  infuzí  samotného 
paklitaxelu (175 mg/m2) podávanou každé 3 týdny u 188 pacientů s metastazujících karcinomem prsu s 
nadměrnou expresí HER2 (2+ nebo 3+ dle imunohistochemického měření), kteří byly předtím léčeni 
antracykliny. Paklitaxel byl podáván každé tři týdny po dobu nejméně šesti cyklů, zatímco trastuzumab 
byl podáván jednou týdně do progrese onemocnění. Studie ukázala významný prospěch kombinace 
paklitaxel/trastuzumab oproti samotnému paklitaxelu ve smyslu času do progrese (6,9 vs. 3,0 měsíce), 
rychlosti odpovědi (41 % vs. 17 %) a délky trvání odpovědi (10,5 vs. 4,5 měsíce). Nejzávažnější toxicita 
pozorovaná u kombinace paklitaxel/trastuzumab byla srdeční dysfunkce (viz bod 4.8).  
 
Pokročilý nemalobuněčný karcinom plic
V léčbě pokročilého NSCLC byl hodnocen paklitaxel 175 mg/m2 následovaný cisplatinou 80 mg/m2 ve 
dvou  studiích  fáze  III  (367  pacientů  v  režimech  zahrnujících  paklitaxel).  Obě studie byly 
randomizované, jedna srovnávala paklitaxel s léčbou cisplatinou 100 mg/m2, ve druhé byl použit jako 
komparátor teniposid 100 mg/m2 následovaný cisplatinou 80 mg/m2 (367 pacientů na komparátoru). 
Výsledky obou studií byly podobné. Co se týče mortality jako primárního výsledku, nebyl mezi režimem 
zahrnujícím paklitaxel a komparátorem žádný významný rozdíl (střední doby přežití 8,1 a 9,5 měsíců u 
režimů zahrnujících paklitaxel, 8,6 a 9,9 měsíců v kontrolní skupině). Podobně nebyl zjištěn významný 
rozdíl mezi léčbami, co se týče přežívání bez progrese. Byl zde však významný přínos ve smyslu 
rychlosti klinické odpovědi. Výsledky sledující kvalitu života naznačují přínos režimů zahrnujících 
paklitaxel ve smyslu ztráty chutě k jídlu a poskytují jasný důkaz o horším postavení režimů zahrnujících 
paklitaxel, co se týče periferní neuropatie (p < 0,008). 
 
Kaposiho sarkom spojený s AIDS
Při léčbě KS spojeného s AIDS byla účinnost a bezpečnost paklitaxelu hodnocena v jediné nesrovnávací 
studii u pacientů s pokročilým KS, kteří byli předléčeni systémovou chemoterapií. Primárním cílovým 
parametrem  byla  nejlepší  odpověď  nádoru.  Ze  107  pacientů  byla  u 63 zjištěna rezistence vůči 
liposomálním antracyklinům. Tato podskupina je považována za populaci základní účinnosti. Celková 
míra úspěšnosti (kompletní/částečná odpověď) po 15 cyklech léčby byla u pacientů rezistentních na 
liposomální antracykliny 57 % (CI 44–70 %). Více než polovina odpovědí byla patrná po prvních cyklech.  U  pacientů s rezistencí na liposomální antracykliny byly rychlosti odpovědi srovnatelné s 
pacienty, kteří nikdy neužívali inhibitor proteázy (55,6 %), a s těmi, kteří jej užívali nejméně 2 měsíce 
před léčbou paklitaxelem (60,9 %). Střední čas do progrese byl u základní populace 468 dnů (95 % CI 
257-NE). Střední doba přežívání nemohla být vypočítána, ale dolní mez 95 % intervalu spolehlivosti 
byla u základní populace 617 dnů.