Paclitaxel kabi 
 
Paclitaxel Kabi má být podáván pod dohledem lékaře se zkušenostmi s používáním protinádorových 
chemoterapeutik. Protože se mohou vyskytnout významné reakce z přecitlivělosti, má být dostupné 
odpovídající podpůrné vybavení.  
Vzhledem  k možnému výskytu extravazace se doporučuje pozorně sledovat místo vpichu  injekce  z 
důvodu možné infiltrace během  podávání  léku. Pacienti  musí  být  premedikováni  kortikosteroidy, 
antihistaminiky a H2-antagonisty (viz bod 4.2). Paclitaxel Kabi je třeba podat před cisplatinou, pokud 
se používají v kombinaci (viz bod 4.5). 
 
Významné alergické reakce charakterizované dušností a hypotenzí vyžadující léčbu, angioedémem a 
generalizovanou urtikarií se vyskytly u < 1 % pacientů, kteří dostávali paklitaxel po řádné premedikaci. 
Tyto  reakce  jsou  pravděpodobně  zprostředkované  histaminem.  V  případě  těžkých reakcí  z 
hypersenzitivity je třeba okamžitě  přerušit  infuzi paklitaxelu,  začít se symptomatickou terapií  a v 
budoucnu takovému pacientovi léčivý přípravek nepodávat. 
 
Útlum kostní dřeně (v první řadě neutropenie) je toxicita limitující dávku. Je třeba zavést časté 
monitorování krevního obrazu. Pacienti nemají být znovu léčeni, dokud se počet neutrofilů nevrátí na ≥ 
1500/mm3 (≥1000/mm3 u pacientů s KS) a počet krevních destiček na ≥ 100 000/mm3 (≥75 000/mm3 u 
pacientů s KS). V KS klinické studii dostávala většina pacientů faktor stimulující kolonie granulocytů 
(G-CSF). 
 
Těžké abnormality srdeční vodivosti byly hlášeny při monoterapii paklitaxelem vzácně. Pokud se u 
pacienta během podávání paklitaxelu objeví významné převodní poruchy, má být aplikovaná příslušná 
léčba a během následné terapie paklitaxelem má být prováděno průběžné monitorování srdeční činnosti. 
Během  podávání  paklitaxelu  byla pozorována hypotenze,  hypertenze  a  bradykardie;  pacienti  byli 
zpravidla asymptomatičtí a jejich stav nevyžadoval léčbu. Doporučuje se časté monitorování vitálních 
funkcí,  zvláště  během  první  hodiny  infuze paklitaxelu. Závažné  kardiovaskulární  příhody  byly 
pozorovány častěji u pacientů s NSCLC než u pacientů s karcinomem prsu či ovaria. Jeden případ 
srdečního selhání spojeného s paklitaxelem byl zjištěn v AIDS-KS klinické studii. 
 
Pokud je paklitaxel používán v kombinaci s doxorubicinem nebo trastuzumabem pro počáteční léčbu 
metastazujícího karcinomu prsu, je třeba zaměřit pozornost na monitorování funkce srdce.  Pacienti 
vhodní pro léčbu paklitaxelem v těchto kombinacích mají podstoupit výchozí vyšetření srdce zahrnující 
anamnézu, fyzikální vyšetření, EKG,  echokardiogram  a/nebo  Multiple  Gated  Acquisition  (MUGA) 
sken. Funkce srdce má být dále během léčby monitorována (např. každé tři měsíce). Monitorování může 
pomoci  rozpoznat  pacienty,  u  kterých  se  objeví  srdeční  dysfunkce,  a  ošetřující  lékaři mají při 
rozhodování  o  frekvenci  hodnocení  ventrikulární  funkce  pozorně  vyhodnotit  kumulativní  dávku 
(mg/m2) podaného antracyklinu. Pokud vyšetření ukáže zhoršení funkce srdce, a to i asymptomatické, 
ošetřující lékaři mají pečlivě zhodnotit klinický přínos další léčby oproti možnosti vyvolání poškození 
srdce,  včetně  potenciálně  ireverzibilního  poškození.  Pokud  je  podávána  další  léčba,  monitorování 
funkce srdce má být častější (např. každé 1–2 cykly). Pro více podrobností viz Souhrn údajů o přípravku 
pro Herceptin nebo doxorubicin. 
 
Přestože výskyt periferní neuropatie je častý, rozvoj závažných symptomů je vzácný. V těžkých 
případech se doporučuje snížit dávku paklitaxelu ve všech následných cyklech o 20 % (25 % u pacientů 
s  KS).  U  pacientů  s  NSCLC  a  u  pacientek  s  karcinomem  ovaria v primární  terapii mělo  podání 
paklitaxelu  tří-hodinovou  infuzí  v  kombinaci  s  cisplatinou  za  následek  častější  výskyt  závažné 
neurotoxicity než podání samotného paklitaxelu i cyklofosfamidu s následným podáním cisplatiny. 
 
Zvláštní opatrnosti je zapotřebí, aby se zabránilo intraarteriální aplikaci paklitaxelu, protože ve studiích 
lokální snášenlivosti u zvířat byly po intraarteriální aplikaci paklitaxelu pozorovány těžké tkáňové 
reakce. 
Paklitaxel v kombinaci s ozařováním plic, bez ohledu na jejich chronologické pořadí, může přispět ke 
vzniku intersticiální pneumonitidy. 
 
Pacienti s poruchou funkce jater mohou být vystaveni zvýšenému riziku toxicity, zejména  
myelosupresi stupně 3–4. Neexistují žádné důkazy o tom, že by se toxicita paklitaxelu zvýšila, podá-li 
se formou 3hodinové infuze pacientům s mírnou poruchou funkce jater. Při podání paklitaxelu v delší 
infuzi lze pozorovat zvýšenou myelosupresi u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce 
jater. Pacienti mají být pečlivě sledováni, zda u nich nedochází k rozvoji výrazné myelosuprese (viz bod 
4.2). Pro doporučení úpravy dávkování u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater 
nejsou k dispozici dostatečné údaje (viz bod 5.2). 
 
O pacientech s těžkou počáteční cholestázou nejsou k dispozici žádné údaje. Pacienti s těžkou poruchou 
funkce jater nemají být paklitaxelem léčeni. 
 
Pseudomembranózní kolitida byla hlášena vzácně, zahrnujíc případy u pacientů, kteří nebyli současně 
léčeni antibiotiky. Tuto reakci je nutné diferenciálně diagnosticky odlišit od případů těžkých či trvalých 
průjmů vyskytujících se během nebo krátce po terapii paklitaxelem. 
 
Paklitaxel  vykazoval  teratogenní,  embryotoxické  a  mutagenní  účinky  v mnoha  experimentálních 
systémech. 
 
Z toho důvodu sexuálně aktivní pacientky a pacienti ve fertilním věku a/nebo jejich partneři mají 
používat antikoncepční prostředky během léčby a až 6 měsíců po léčbě paklitaxelem (viz bod 4.6). U 
nádorů s pozitivními hormonálními receptory je hormonální antikoncepce kontraindikovaná. 
 
U pacientů s KS se vzácně objevuje závažná mukositida. Pokud se vyskytnou závažné reakce, dávka 
paklitaxelu má být snížena o 25 %. 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje 393 mg alkoholu (ethanolu) v 1 ml, což odpovídá 39,3 % w/v. Množství 
alkoholu v 52,5 ml tohoto léčivého přípravku odpovídá 515,8 ml piva nebo 206,3 ml vína. 
 
Je škodlivý pro osoby trpící alkoholismem. To je nutno vzít v úvahu u těhotných a kojících žen, u dětí 
a vysoce rizikových skupin, jako jsou pacienti s jaterním onemocněním nebo epilepsií. 
 
Protože je tento léčivý přípravek obvykle podáván pomalu po dobu 3 hodin, mohou být účinky alkoholu 
sníženy.  
 
Dávka 52,5 ml tohoto léčivého přípravku podaná dospělému s hmotností 70 kg vede k expozici mg/kg ethanolu, což může způsobit zvýšení koncentrace alkoholu v krvi (BAC) přibližně o 50 mg/ml. 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje glyceromakrogol-ricinoleát, který může vyvolat závažné alergické 
reakce.