Paroxinor 
 
Serotonergní přípravky
Tak jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést 
k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.3 a 4.4). 
 
Doporučuje se  opatrnost  a  pozornější  klinické  sledování  pacienta,  pokud  jsou  s paroxetinem 
kombinovány  serotonergní  přípravky  (jako  např.  L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid, 
methylthioninium  chlorid  (methylenová  modř),  SSRI,  lithium,  pethidin, buprenorfin a  přípravky 
obsahující třezalku tečkovanou – Hypericum perforatum). Pozornost je třeba rovněž věnovat použití 
fentanylu v průběhu celkové anestézie nebo při léčbě chronické bolesti. Současné užívání paroxetinu 
a IMAO je kontraindikováno kvůli riziku serotoninového syndromu (viz bod 4.3).  
 
Pimozid
Ve studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly 
prokázány  průměrně  2,5krát  zvýšené  hladiny  pimozidu.  To  může  být  vysvětleno  CYP2Dinhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Díky úzkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé 
schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 
 
Enzymy metabolizující léky
Metabolismus  a  farmokokinetiku  paroxetinu  může  ovlivnit  indukce  nebo  inhibice  enzymů 
metabolizujících léky. 
 
Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí 
se zvážit podání dávek odpovídajících spodní hranici doporučeného dávkování. Pokud se má lék 
podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s karbamazepinem, 
rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem, není potřebná žádná 
úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po iniciaci dávkování nebo 
po  přerušení  podávání  enzymatického  induktoru)  se  má  řídit klinickým  účinkem  (snášenlivost  a 
účinnost). 
 
Neuromuskulární blokátory 
SSRI mohou snižovat plazmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k prodloužení neuromuskulárně 
blokačního působení mivakuria a suxamethonia. 
 
Fosamprenavir/ritonavir
Současné  podávání  fosamprenaviru/ritonaviru  v dávce  700/100  mg  podávané  dvakrát  denně 
a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede 
k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny 
 
fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké hodnotám získaným 
v jiných  studiích,  což  naznačuje,  že  paroxetin  neměl  signifikantní  vliv  na  metabolismus 
fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu  dlouhodobého  současného  podávání  paroxetinu  a 
fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici. 
 
Procyklidin
Každodenní  podávání paroxetinu významně  zvyšuje  plazmatické  hladiny  procyklidinu.  Pokud  se 
projeví anticholinergní účinky, dávka procyklidinu má být snížena. 
 
Antikonvulziva
Karbamazepin, fenytoin, valproát sodný. Nezdá se, že by současné podávání mělo nějaký účinek na 
farmakokinetický/dynamický profil u pacientů s epilepsií. 
 
Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DTak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2Dcytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně 
podávaných  léků,  které  jsou  metabolizovány  tímto  enzymem.  Patří  mezi  ně  některá  tricyklická 
antidepresiva  (např.  klomipramin,  nortriptylin  a  desipramin),  fenothiazinová  neuroleptika  (např. 
perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika třídy 1c (např. 
propafenon  a  flekainid)  a  metoprolol.  Nedoporučuje  se  používat  paroxetin  v  kombinaci  s 
metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu jeho úzkého terapeutického 
rozmezí u této indikace. 
 
V literatuře byly zaznamenány farmakokinetické interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem, 
které se projevily 65 - 75% snížením plazmatických hladin jedné z aktivnějších forem tamoxifenu, tj. 
endoxifenu. V některých studiích byla při společném užití s některými antidepresivy ze skupiny SSRI 
hlášená  snížená  účinnost  tamoxifenu.  Vzhledem  k  tomu,  že  snížení  účinnosti  tamoxifenu  nelze 
vyloučit,  je  nutné  se  společnému  podávání  se  silnými  inhibitory  CYP2D6  (včetně  paroxetinu) 
vyvarovat vždy, když je to možné  (viz bod 4.4). 
 
Alkohol
Tak  jako  u  ostatních  psychotropních  léků  se  pacienti  musí  upozornit  na  to,  že  během  užívání 
paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu.  
 
Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce. 
Současné  použití  paroxetinu  a  perorálních  antikoagulancií  může  vést  ke  zvýšené  antikoagulační 
aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni 
perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4). 
 
NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci. 
Současné  použití  paroxetinu  a  NSAID/kyseliny  acetylsalicylové  může  vést  ke  zvýšenému  riziku 
krvácení (viz bod 4.4). 
 
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o 
kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko 
krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většinou tricyklických 
antidepresiv,  kyselinou  acetylsalicylovou,  NSAID,  inhibitory COX-2),  i  u  pacientů,  kteří  mají  v 
anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení. 
 
Pravastatin
V klinických studiích byly pozorovány interakce mezi paroxetinem a pravastatinem naznačující, že 
současné  podávání  paroxetinu  a pravastatinu  může  vést  ke  zvýšení  hladiny glykémie. Pacienti s 
diabetes  mellitus  užívající  současně  paroxetin  a  pravastatin  mohou  vyžadovat  úpravu  dávek 
perorálních hypoglykemických přípravků a/nebo inzulínu (viz bod 4.4).