Prialt 
PŘÍLOHA I 
 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Prialt 25 mikrogramů/ml infuzní roztok 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jeden ml roztoku obsahuje ziconotidum 25 μg 
Jedna injekční lahvička o objemu 20 ml obsahuje ziconotidum 500 μg  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Infuzní roztok 
Čirý, bezbarvý roztok. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Prialt je indikován k léčbě silné, chronické bolesti u dospělých, kteří vyžadují intratekální analgezii. 
 
4.2   Dávkování a způsob podání 
 
Terapie zikonotidem by měla být prováděna pouze lékařem se zkušenostmi s intratekálním podáváním léčivých přípravků. 
 
Pacienti mají podstoupit neuropsychiatrické vyšetření před a po zahájení intratekální léčby 
zikonotidem i během ní, a také neprodleně v případě výskytu jakýchkoli známek či příznaků deprese. 
 
Dávkování 
 
Výchozí dávka 
Podávání zikonotidu je třeba zahájit v dávce max. 2,4 μg/den a titrovat u každého pacienta 
individuálně podle analgetické odezvy a nežádoucích účinků.  
 
Titrace dávky 
Před každou titrací dávky zhodnoťte požadavky na novou dávku a upravte průtok infuzní pumpy tak, 
abyste zajistili její podání.  
 
Dávku lze titrovat v přírůstcích po max. 2,4 μg/den až do maximální dávky 21,6 μg/den. Minimální 
interval mezi zvýšeními dávky je 24 hodin, doporučený interval je z bezpečnostních důvodů 48 hodin 
či více. 
Maximální denní dávka je 21,6 μg/den 
Medián dávky potřebné k odezvě je přibližně 6,0 μg/den, přičemž přibližně 75 % pacientů s odezvou 
vyžadovalo dávku max. 9,6 μg/den v placebem kontrolovaných klinických studiích. Hlášení z klinické 
 praxe však naznačují, že pacientům s odezvou může stačit menší denní dávka, přibližně 3,4,5 μg/den nebo i méně, čímž lze omezit výskyt závažných nežádoucích účinků. 
 
Dávku intratekálního zikonotidu upravte podle intenzity bolesti, odpovědi pacienta na léčbu a výskytu 
nežádoucích účinků.  
 
Obecné zvládání nežádoucích účinků
Je-li to nezbytné, lze pro zvládnutí nežádoucích účinků dávku snížit o jakékoliv množství zastavení infuze 
Pravidlo k zastavení léčby
Léčbu je třeba zastavit v případě chybějící či nedostatečné účinnosti, která je definována tak, že při 
maximální tolerované dávce se bolest sníží o méně než 20 %. Poměr přínosu a rizika musí lékař vždy 
posoudit individuálně. 
 
Porucha funkce ledvin 
U pacientů s poruchou funkce ledvin nebyly prováděny žádné studie. U pacientů s poruchou funkce 
ledvin je třeba při podávání zikonotidu postupovat opatrně. 
 
Porucha funkce jater 
U pacientů s poruchou funkce jater nebyly prováděny žádné studie. U pacientů s poruchou funkce jater 
je třeba při podávání zikonotidu postupovat opatrně. 
 
Starší pacienti 
U starších pacientů není třeba dávku přípravku upravovat. Je však třeba vzít v úvahu, že u pacientů ve 
věku ≥ 65 let je častější výskyt ledvinové či jaterní nedostatečnosti. 
 
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost zikonotidu u dětí ve věku 0 až 18 let nebyla stanovena. 
 
Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Způsob podání 
Intratekální podání. 
 
Zikonotid se musí podávat jako kontinuální infuze intratekálním katetrem za použití externí nebo 
interně implantované mechanické infuzní pumpy vhodné pro podání přesného objemu infuze. 
Vzhledem k tomu, že při dlouhodobější katetrizaci v intratekálním prostoru existuje větší riziko 
meningitidy při použití externího katetrizačního infuzního systému, doporučují se při dlouhodobějším 
podávání zikonotidu interní systémy pokud nelze implantovat interní systém. 
 
Je-li nutné podávat nízké dávky zikonotidu, např. na začátku titrace, musí se zikonotid před použitím 
naředit v injekčním roztoku chloridu sodného 9 mg/ml  
Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
Kombinace s IT chemoterapií  
Preexistující psychóza po podávání zikonotidu v anamnéze. 
 
Sebevražedné myšlenky či pokusy o sebevraždu při užívání zikonotidu v anamnéze 4.4 a 4.8 
Infekce v místě mikroinfuze, nekontrolovaná krvácející diatéza, a obstrukce páteřního kanálu, která 
narušuje cirkulaci mozkomíšního moku. 
 
4.4   Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Pacienti mají podstoupit neuropsychiatrické vyšetření před a po zahájení intratekální léčby 
zikonotidem i během ní, a také neprodleně v případě výskytu jakýchkoli známek či příznaků deprese 
Ošetřovatelé mají okamžitě kontaktovat lékaře, pokud se u pacienta objeví příznaky potenciálně život 
ohrožující nežádoucí příhody. 
 
Dlouhodobé používání
Přestože byl zikonotid studován v dlouhodobých, otevřených klinických studiích účinnosti a 
bezpečnosti, kontrolované studie delší než 3 týdny nebyly prováděny dlouhodobé lokální toxické účinky na míchu nebyly vyloučeny a preklinická data jsou v tomto ohledu 
omezená  
Riziko infekce
Podávání léčivých přípravků intratekální například meningitidy, které mohou být život ohrožující. Meningitida vyvolaná vniknutím organismů 
cestou katetru nebo bezděčnou kontaminací infuzního systému je známou komplikací při intratekálním 
podávání léčivých přípravků, zejména u externích systémů. 
 
Pacienti a lékaři musí sledovat, zdali se neobjeví typické příznaky a známky meningitidy. 
 
Optimální intratekální umístění hrotu katetru nebylo stanoveno. Nižší umístění hrotu katetru, například 
na lumbální úrovni, může snížit výskyt neurologických nežádoucích účinků souvisejících se 
zikonotidem. Proto je třeba umístění hrotu katetru pečlivě zvážit, aby byl možný adekvátní přístup ke 
spinálním nociceptivním segmentům při minimalizaci koncentrací léčivého přípravku na cerebrálních 
úrovních. 
 
Celkovou chemoterapii a IT zikonotid dostával pouze malý počet pacientů. U pacientů s celkovou 
chemoterapií je třeba při podávání zikonotidu postupovat opatrně  
Elevace kreatinkinázy
Elevace kreatinkinázy, které jsou obvykle asymptomatické, jsou běžné mezi pacienty používajícími 
zikonotid intratekálně. Progresivní elevace kreatinkinázy je méně častá. Nicméně se doporučuje 
sledování kreatinkinázy. V případě progresivní elevace nebo klinicky významné elevace v souvislosti 
s klinickými příznaky myopatie a rabdomyolýzy je třeba zvážit přerušení podávání zikonotidu. 
 
Hypersenzitivní reakce
Během klinických studií nebyly pozorovány hypersenzitivní reakce, ani anafylaxe, a imunogenicita 
zikonotidu podávaného IT cestou se zdá být nízká. Nicméně nelze vyloučit potenciální závažné 
alergické reakce a byla zachycena spontánní hlášení anafylaktických reakcí. 
 
Kognitivní a neuropsychiatrické nežádoucí účinky
Kognitivní a neuropsychiatrické nežádoucí účinky, zejména zmatenost, jsou u pacientů léčených 
zikonotidem běžné. Kognitivní porucha se v typických případech objevuje po několika týdnech léčby. 
U pacientů léčených zikonotidem byly hlášeny epizody akutních psychiatrických poruch, například 
halucinace, paranoidní reakce, hostilita, agresivita, delirium, psychóza a manické reakce. Dávka 
zikonotidu se musí snížit či používání přerušit, jestliže se rozvinou známky či příznaky kognitivní 
 poruchy nebo neuropsychiatrických nežádoucích účinků, ale je třeba vzít v úvahu i další příčiny 
přispívající k tomuto vývoji. Kognitivní účinky zikonotidu jsou obvykle reverzibilní během 1 až týdnů po přerušení podávání léčivého přípravku, ale v některých případech mohou přetrvávat. 
Doporučuje se, aby před zahájením a po zahájení intratekálního podávání zikonotidu pacienti 
absolvovali neuropsychiatrické vyšetření. 
 
U pacientů se silnou chronickou bolestí dochází k vyšší incidenci sebevražd a pokusů o sebevraždu 
než u celkové populace. Zikonotid může způsobovat či zhoršovat depresi u citlivých pacientů. U 
pacientů s anamnézou sebevražedného jednání před zahájením léčby je vyšší riziko suicidálních 
myšlenek nebo suicidálního chování, a je proto třeba zajistit pečlivou monitoraci během léčby. 
Pacienty chování vyhledali lékařskou pomoc. Pacientům, kteří se při léčbě zikonotidem v minulosti pokusili o 
sebevraždu, nemá být tato látka už podávána. Zikonotid je u pacientů, kteří se při léčbě zikonotidem 
v minulosti pokusili o sebevraždu nebo měli suicidální myšlenky, kontraindikován  
Deprese centrálního nervového systému Při používání zikonotidu pacienti trpěli sníženými úrovněmi vědomí. Pacient obvykle zůstává při 
vědomí a dýchání není potlačeno. Tato příhoda může po určité době zcela zmizet, ale je nutno 
zikonotid vysadit, dokud se příhoda nevyřeší. Opětovné podávání zikonotidu se u těchto pacientů 
nedoporučuje. Vysazení konkomitantních léčivých přípravků s tlumivým účinkem na CNS se musí 
rovněž zvážit, protože mohou přispívat ke snížené úrovni vzrušivosti. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Studie specifických klinických interakcí léčivého přípravku nebyly se zikonotidem prováděny. Ovšem 
nízké koncentrace zikonotidu v plazmě, metabolizmus ze strany všudypřítomných peptidáz a poměrně 
nízká vazba na plazmatické proteiny metabolickém základě nebo interakce typu vytěsňování z plazmatických proteinů mezi zikonotidem a 
jinými léčivými přípravky. 
 
O interakci mezi IT chemoterapií a IT zikonotidu nejsou k dispozici žádné klinické údaje. Zikonotid je 
kontraindikován v kombinaci s IT chemoterapií  
Celkovou chemoterapii a IT zikonotid dostával pouze malý počet pacientů. U pacientů s celkovou 
chemoterapií je třeba při podávání zikonotidu postupovat opatrně  
Neočekává se, že léčivé přípravky, které nepříznivě ovlivňují specifické peptidázy/proteázy, budou 
mít vliv na expozici zikonotidu v plazmě. Na základě velmi omezených klinických výzkumů se 
ukazuje, že ani inhibitory angiotensin konvertujících enzymů a inhibitory HIV-proteázy expozici zikonotidu v plazmě. 
 
Zikonotid neinteraguje s receptory opiátů. Pokud dojde k přerušení podávání opiátů při zahájení léčby 
zikonotidem, vysazení opiátů by mělo být postupné. U pacientů, u kterých je léčba IT opiáty 
vysazována, je třeba dávku opiátů podávaných IT infuzí postupně snižovat v průběhu několika týdnů a 
nahradit ji farmakologicky ekvivalentní dávkou opiátů podávaných perorálně. Přidávání IT zikonotidu 
ke stabilním dávkám IT morfinu Studii 202 byla pozorována vysoká míra neuropsychiatrických nežádoucích účinků 
z nich byly závažné, přestože šlo o nízké dávky zikonotidu. Při přidávání IT zikonotidu do IT morfinu 
bylo rovněž pozorováno zvracení a anorexie a periferní edém. Přídavek IT morfinu ke stabilním 
dávkám IT zikonotidu je snášen lépe  
Byl pozorován zvýšený výskyt somnolence při konkomitantním podávání zikonotidu se systémovým 
baklofenem, klonidinem, bupivakainem nebo propofolem, prozatím se tedy jejich souběžné používání 
nedoporučuje. 
 
 O konkomitantním použití částečných agonistů opioidů k dispozici žádné klinické údaje. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství 
Údaje o podávání zikonotidu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. 
 
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu 
Podávání zikonotidu v těhotenství a u žen v reprodukčním věku, které nepoužívají antikoncepci, se 
nedoporučuje. 
 
Kojení 
Není známo, zda se zikonotid/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. 
 
Riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit. 
 
Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno 
rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání přípravku Prialt. 
 
Fertilita 
U lidí nebyly provedeny žádné specifické studie se zikonotidem pro zhodnocení jeho účinků na 
fertilitu. Ve studii samčí a samičí fertility u potkanů nebyly u samců zaznamenány žádné účinky na 
fertilitu, zatímco u samic bylo pozorováno zmenšení žlutých tělísek. U samic byla sledována 
implantační místa a počty živých embryí  
4.7   Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Prialt má mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. 
 
Zikonotid může způsobovat zmatenost, somnolenci a další neurologické nežádoucí účinky, proto se 
pacienti musí upozornit, aby neřídili ani neobsluhovali stroje, budou-li účinky ovlivněni. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Shrnutí bezpečnostního profilu
Bezpečnost zikonotidu podávaného jako kontinuální intratekální infuze byla hodnocena u více než 
400 pacientů účastnících se klinických studií zaměřených na akutní a chronickou bolest. Doba léčby 
se pohybovala od jednohodinové bolusové infuze po kontinuální používání po více než 6 let. Střední 
doba expozice byla 43 dnů. Rychlost dávkování infuze se pohybovala od 0,03 - 912 μg/den se střední 
koncovou rychlostí dávkování 7,2 μg/den. 
 
V klinických studiích 88 % pacientů trpělo nežádoucími účinky. Nejčastějšími nežádoucími účinky 
v dlouhodobých klinických studiích byly závratě zmatenosti bolesti hlavy účinků byla mírně až středně závažná a během doby odezněla. 
 
Tabulka se seznamem nežádoucích účinků
Pokud není uvedeno jinak, je v tabulce uvedena míra výskytu nežádoucích účinků zjištěná 
v intratekálních klinických studiích se zikonotidem každé skupiny frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající četnosti výskytu. 
 
 Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není známo  
Třída 
orgánových 
systémů
Velmi časté Časté Méně časté Není známo 
Infekce a
infestace 
  sepse, 
meningitida 
 
Poruchy 
imunitního 
systému
    D Q D I \ O D N W L F N i