Recoxa 
 
Absorpce
Meloxikam se dobře vstřebává z gastrointestinálního traktu, což se odráží ve vysoké biologické 
dostupnosti kolem 90 % po perorálním podání (tobolky). Bylo prokázáno, že tablety, perorální 
suspenze a tobolky jsou bioekvivalentní. 
 
Po podání jednotlivé dávky meloxikamu je dosaženo průměrných maximálních plazmatických 
koncentrací během 2 hodin u suspenze a během 5-6 hodin u pevných perorálních farmaceutických 
forem (tobolky a tablety). 
 
Po opakovaném podávání bylo rovnovážného stavu dosaženo během 3 až 5 dní. Dávkování 1x denně 
vede k plazmatickým koncentracím léku s relativně malým kolísáním horních a spodních hodnot 
v rozmezí 0,4 - 1 μg/ml pro dávku 7,5 mg a 0,8 - 2,0 μg/ml u dávky 15 mg (Cmin a Cmax v rovnovážném 
stavu). Maximálních plazmatických koncentrací v rovnovážném stavu meloxikam dosahuje během 
pěti až šesti hodin u tablet, tobolek a perorální suspenze. Souvislá léčba po dobu delší než jeden rok 
vede k podobným koncentracím léku, jaké jsou zjišťovány při prvním dosažení rovnovážného stavu. 
Rozsah absorpce meloxikamu po perorálním podání není ovlivněn současným příjmem potravy nebo 
podáním anorganických antacid. 
 
Distribuce
Meloxikam se velmi silně váže na plazmatické proteiny, zejména albumin (99 %). Meloxikam proniká 
do synoviální tekutiny, kde dosahuje přibližně polovičních koncentrací proti plazmě. 
Distribuční objem je nízký, průměrně 11 litrů po intramuskulárním nebo intravenózním podání a 
ukazuje interindividuální variabilitu v řádu 7-20 %. Distribuční objem po opakovaném perorálním 
podání meloxikamu (7,5–15 mg) je přibližně 16 litrů s koeficienty variability v řádu 11–32 %.  
 
 
  
 
Biotransformace
Meloxikam podléhá rozsáhlé biotransformaci v játrech. V moči byly identifikovány čtyři různé 
metabolity, které jsou všechny farmakodynamicky neaktivní. Hlavní metabolit, 5 ́-karboxymeloxikam 
(60 % dávky), vzniká oxidací intermediárního metabolitu 5-hydroxymethylmeloxikamu, který se 
vylučuje v menší míře také (9 % dávky). Studie in vitro naznačují, že v této metabolické dráze 
meloxikamu hraje důležitou roli CYP 2C9 s menším přispěním izoenzymu CYP 3A4. Za dva další 
metabolity je u pacientů pravděpodobně odpovědná peroxidázová aktivita, přičemž tyto metabolity 
tvoří 16 % a 4 % z podané dávky. 
 
Eliminace
Meloxikam je vylučován převážně ve formě metabolitů a objevuje se ve stejném rozsahu v moči a ve 
stolici. Méně než 5 % denní dávky je vylučováno nezměněno stolicí a pouze stopové množství 
mateřské sloučeniny se vylučuje močí. 
Průměrný eliminační poločas se pohybuje mezi 13-25 hodinami po perorálním, intramuskulárním a 
intravenózním podání. Celková plazmatická clearance dosahuje přibližně 7-12 ml/min po jednorázové 
dávce podané perorálně, intravenózně nebo rektálně. 
 
Linearita/nelinearita
Meloxikam vykazuje lineární farmakokinetiku v terapeutickém dávkovém rozmezí 7,5 mg - 15 mg po 
perorálním nebo intramuskulárním podání. 
 
Zvláštní skupiny pacientů 
 
Porucha funkce jater/ledvin
Ani porucha funkce jater, ani lehká až středně těžká porucha funkce ledvin nemají podstatný vliv na 
farmakokinetiku meloxikamu. Pacienti se středně těžkou poruchou funkce ledvin měli významně vyšší 
celkovou clearance. Snížená vazba na proteiny byla pozorována u pacientů se selháním ledvin v 
terminální fázi. Při terminálním selhání ledvin může zvýšení distribučního objemu vést k vyšším 
koncentracím volného meloxikamu (viz body 4.2 a 4.3). 
 
Starší pacienti
U starších pacientů mužů byly průměrné farmakokinetické parametry srovnatelné s mladšími pacienty 
muži. Starší pacientky vykazovaly vyšší hodnoty AUC a delší poločas eliminace ve srovnání s 
mladšími pacienty obou pohlaví. U starších pacientů byla průměrná plazmatická clearance 
v rovnovážném stavu mírně nižší než clearance zjištěná u mladších jedinců (viz bod 4.2).