Risperidon actavis 
Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku se schizofrenií vzhledem k nedostatku údajů o 
účinnosti. 
 
Manické epizody u bipolární poruchy 
Dospělí
Risperidon má být užíván jednou denně, s počáteční dávkou 2 mg risperidonu. Tuto dávku lze v případě 
potřeby individuálně upravovat zvyšováním o 1 mg denně, avšak ne v kratších než 24hodinových 
intervalech. Risperidon může být podáván ve flexibilních dávkách v rozmezí od 1 do 6 mg tak, aby u 
každého pacienta byla optimalizována hladina účinnosti a snášenlivosti. Denní dávky nad 6 mg risperidonu 
nebyly u pacientů s manickými epizodami zkoušeny. 
Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby risperidonem průběžně hodnotit a 
posuzovat. 
Starší pacienti
Doporučená úvodní dávka je 0,5 mg dvakrát denně. Tuto dávku lze individuálně upravovat o 0,5 mg dvakrát 
denně do 1 až 2 mg dvakrát denně. Vzhledem k tomu, že klinické zkušenosti s podáváním starším osobám 
jsou omezené, je nutno věnovat podávání risperidonu této skupině pacientů zvýšenou pozornost. 
Pediatrická populace
Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku s bipolární mánií vzhledem k nedostatku 
klinických údajů o účinnosti. 
 
Přetrvávající agrese u pacientů se středně závažnou až závažnou Alzheimerovou demencí 
Úvodní doporučená dávka činí 0,25 mg dvakrát denně. Vhodná léková forma pro podání 0,25 mg je 
perorální roztok 1 mg/ml. Toto dávkování může být individuálně upravováno zvyšováním o 0,25 mg dvakrát 
denně, ale ne častěji než obden. Optimální dávka je pro většinu pacientů 0,5 mg dvakrát denně. Pro některé 
pacienty však může být vhodnější dávkování až do 1 mg dvakrát denně. 
U pacientů s přetrvávající agresí u Alzheimerovy demence by se risperidon neměl podávat déle než 6 týdnů. 
Během léčby je zapotřebí pacienty často a pravidelně hodnotit a posuzovat nutnost další léčby. 
 
Poruchy chování 
Děti a dospívající ve věku od 5 do 18 let
U pacientů ≥ 50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,5 mg jednou denně. Tato dávka může být v případě 
potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,5 mg jednou denně, ne častěji než obden. Optimální dávka 
pro většinu pacientů představuje 1 mg jednou denně. Pro některé pacienty může být vhodná dávka 0,5 mg 
   jednou denně, zatímco pro jiné 1,5 mg jednou denně. U pacientů < 50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,mg jednou denně. Vhodná léková forma pro podání 0,25 mg je perorální roztok 1 mg/ml. Tato dávka může 
být v případě potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,25 mg jednou denně, ne častěji než obden. 
Optimální dávka pro většinu pacientů představuje 0,5 mg jednou denně. Pro některé pacienty může být 
vhodná dávka 0,25 mg, zatímco pro jiné pacienty bude optimální dávka 0,75 mg jednou denně. Vhodná 
léková forma pro podání 0,75 mg je perorální roztok 1 mg/ml. 
Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby risperidonem průběžně hodnotit a 
posuzovat nutnost další léčby. 
Risperidon se nedoporučuje u dětí mladších než 5 let, protože u dětí do 5 let, které trpí touto poruchou, není 
s podáváním risperidonu žádná zkušenost. 
 
Porucha funkce ledvin a jater
Pacienti s poruchou funkce ledvin vykazují nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou složku než 
dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené plazmatické koncentrace 
volné frakce risperidonu. 
 
Nezávisle na indikaci by měly být u pacientů s poruchou funkce ledvin a jater sníženy úvodní a následné 
dávky na polovinu a zpomalena titrace dávky. 
 
Risperidon by měl být u těchto skupin pacientů užíván s opatrností. 
 
Způsob podání
Potahované tablety jsou určeny k perorálnímu podání. Potrava neovlivňuje absorpci risperidonu. 
Pro ukončení léčby se doporučuje postupné snižování dávky. Po náhlém vysazení vysokých dávek 
antipsychotických léčivých přípravků byly velmi vzácně popsány abstinenční příznaky zahrnující nauzeu, 
zvracení, pocení a nespavost (viz bod 4.8). Může se také vyskytnout návrat psychotických příznaků a byl 
hlášen výskyt mimovolních pohybů (jako akatizie, dystonie a dyskineze). 
 
Převádění z léčby ostatními antipsychotiky 
V lékařsky odůvodněných případech se doporučuje předchozí medikaci postupně snižovat a současně 
zavádět léčbu risperidonem. Pacienty dosud léčené depotními antipsychotiky lze v lékařsky odůvodněných 
případech převádět na risperidon namísto příští plánované injekce. Nutnost pokračování v zavedené 
medikaci antiparkinsoniky je zapotřebí průběžně posuzovat. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.  
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Starší pacienti s demencí
Zvýšení mortality u starších osob s demencí
V meta-analýze 17 kontrolovaných klinických studií atypických antipsychotik včetně risperidonu u starších 
pacientů s demencí léčených atypickými antipsychotiky byla ve srovnání s placebem zvýšena mortalita. 
V klinických studiích kontrolovaných placebem s risperidonem byla v této populaci incidence mortality 
4,0 % u pacientů léčených risperidonem ve srovnání s 3,1 % u skupiny léčené placebem. Poměr odds ratio 
(95% interval spolehlivosti) byl 1,21 (0,7; 2,1). Průměrný věk (rozmezí) pacientů, kteří zemřeli, byl 86 let 
(rozmezí 67-100). Údaje ze dvou velkých observačních studií ukázaly, že u starších osob s demencí léčených 
klasickými antipsychotiky je nepatrně zvýšené riziko smrti ve srovnání s osobami, které léčeny nejsou. 
Neexistují dostatečné údaje, aby bylo možno přesně určit zvýšení tohoto rizika; příčina tohoto rizika není 
   známa. Do jaké míry lze nálezy zvýšené úmrtnosti v observačních studiích spojit s antipsychotiky oproti 
některým vlastnostem pacientů, není známo. 
 
Současné užívání s furosemidem
V placebem kontrolovaných klinických studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byla mortalita 
ve skupině pacientů léčených furosemidem a risperidonem vyšší (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozpětí 75-97) 
než při léčbě pouze risperidonem (3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí 70-96) nebo samotným furosemidem 
(4,1 %; průměrný věk 80 let, rozpětí 67-90). Zvýšená mortalita pacientů léčených furosemidem spolu s 
risperidonem byla shledána u dvou ze čtyř klinických studií. Současné užívání risperidonu s dalšími 
diuretiky (hlavně thiazidovými diuretiky užívanými v nízké dávce) nebylo s podobnými nálezy spojeno. 
Patofyziologický mechanizmus k vysvětlení tohoto jevu není znám a žádná konzistentní příčina úmrtí nebyla 
zjištěna. Přesto však je zapotřebí věnovat této kombinaci nebo současnému podávání dalších vysoce 
účinných diuretik zvýšenou pozornost a před zahájením léčby touto kombinací posoudit riziko a prospěch. 
Incidence mortality u pacientů užívajících současně s risperidonem jiná diuretika nebyla zvýšena. Nezávisle 
na léčbě byla obecným rizikovým faktorem mortality dehydratace, a je proto zapotřebí ji u starších pacientů s 
demencí zamezit. 
Cerebrovaskulární nežádoucí příhody (CVAE)
V randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studiích u pacientů s demencí léčených některými 
atypickými antipsychotiky bylo pozorováno přibližně trojnásobně zvýšené riziko cerebrovaskulárních 
nežádoucích příhod. Data vyplývající ze šesti placebem kontrolovaných studií s risperidonem u převážně 
starších pacientů (> 65 let) s demencí ukazují, že cerebrovaskulární nežádoucí účinky (závažné i nezávažné, 
kombinované) se vyskytly u 3,3 % (33/1009) pacientů léčených risperidonem a u 1,2 % (8/712) pacientů, 
kteří užívali placebo. Poměr odds ratio činil (při 95% intervalu spolehlivosti) 2,96 (1,34; 7,50). 
Mechanizmus tohoto zvýšeného rizika není znám. Zvýšené riziko nelze vyloučit ani pro jiná antipsychotika 
nebo další populace pacientů. U pacientů s rizikovými faktory pro cerebrovaskulární příhodu je nutno 
risperidon používat s opatrností. 
Riziko CVAE bylo významně zvýšeno u pacientů s demencí smíšeného nebo vaskulárního typu ve srovnání 
s Alzheimerovou demencí. Proto by pacienti s jinými typy demence než Alzheimerovou neměli být léčeni 
risperidonem. 
Lékař by měl posoudit rizika a přínosy použití risperidonu u starších pacientů s demencí a vzít v úvahu 
rizikové faktory pro cerebrovaskulární příhodu u konkrétního pacienta. Pacient nebo osoba poskytující péči 
by měli být upozorněni, aby neprodleně hlásili známky a příznaky možných cerebrovaskulárních příhod jako 
je náhlá slabost nebo znecitlivění ve tváři, horních nebo dolních končetinách a obtíže s řečí nebo poruchy 
vidění. V takovém případě by měly být neprodleně posouzeny všechny léčebné možnosti, včetně vysazení 
risperidonu. 
Risperidon je možno u přetrvávající agrese u pacientů s Alzheimerovou demencí použít pouze krátkodobě 
jako náhradu nefarmakologických přístupů, které měly pouze omezenou nebo žádnou účinnost a existuje-li 
potenciální riziko sebepoškození nebo poškození ostatních. 
Pacienty je nutno opakovaně kontrolovat a nutnost léčby opakovaně přehodnocovat. 
Ortostatická hypotenze
Vzhledem k blokádě alfa-aktivity způsobené risperidonem může docházet k (ortostatické) hypotenzi, zvláště 
během počáteční titrační fáze. V post-marketingovém sledování byla pozorována významná hypotenze při 
současném podávání risperidonu a antihypertenziv. Risperidon by měl být podáván s opatrností pacientům se 
známým kardiovaskulárním onemocněním (např. při srdečním selhání, infarktu myokardu, poruchách 
vodivosti, dehydrataci, hypovolémii nebo cerebrovaskulárním onemocnění); zde je zapotřebí dávky postupně 
titrovat dle doporučení (viz bod 4.2). Pokud se v průběhu léčby vyskytne hypotenze, je zapotřebí snížit 
dávku. 
Leukopenie, neutropenie a agranulocytóza
U antipsychotik, včetně risperidonu, byly hlášeny případy leukopenie, neutropenie a agranulocytózy. 
Agranulocytóza byla během post-marketingového sledování hlášena velmi vzácně (< 1/10 pacientů). 
Pacienty s anamnézou klinicky významného nízkého počtu bílých krvinek nebo leukopenie/ 
neutropenie vyvolané léčivými přípravky je nutno během počátečních měsíců léčby monitorovat a 
   zvážit ukončení léčby risperidonem při prvních známkách klinicky významného poklesu počtu bílých 
krvinek při nepřítomnosti jeho jiných možných příčin.  
U pacientů s klinicky významnou neutropenií je nutno důkladně monitorovat horečku nebo jiné příznaky 
infekce, a pokud se takové příznaky objeví, okamžitě je léčit. U pacientů se závažnou neutropenií (absolutní 
počet neutrofilů < 1 x 109/l) je nutno léčbu risperidonem ukončit a sledovat počet bílých krvinek do návratu 
k normálu. 
Tardivní dyskineze / extrapyramidové příznaky (TD/EPS)
Léčba přípravky s antagonistickým účinkem na dopaminové receptory je spojena s rizikem rozvoje tardivní 
dyskineze charakterizované rytmickými mimovolními pohyby, především svalů jazyka a/nebo obličeje. 
Nástup extrapyramidových příznaků je rizikovým faktorem pro tardivní dyskinezi. Pokud se objeví příznaky 
tardivní dyskineze, mělo by být posouzeno vysazení všech antipsychotik. 
Doporučuje se opatrnost u pacientů, kteří užívají současně psychostimulancia (např. methylfenidát) a 
risperidon. Při úpravě dávky jednoho nebo obou přípravků se mohou objevit extrapyramidové příznaky. 
Doporučuje se postupné vysazování stimulancií (viz bod 4.5). 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
Při léčbě antipsychotiky byl rovněž popsán neuroleptický maligní syndrom projevující se hypertermií, 
svalovou rigiditou, vegetativní labilitou, poruchami vědomí a zvýšenými plazmatickými hladinami 
kreatinfosfokinázy. K dalším příznakům může patřit myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní ledvinové 
selhání. Při výskytu uvedených příznaků je nutné vysadit všechna antipsychotika včetně risperidonu. 
Parkinsonova choroba a demence s Lewyho tělísky
Při předepisování antipsychotik včetně risperidonu pacientům trpícím Parkinsonovou chorobou nebo 
demencí s Lewyho (DLB) tělísky by měli lékaři posoudit poměr rizika a prospěchu. Parkinsonova choroba se 
může risperidonem zhoršit.   U obou skupin může být zvýšené riziko neuroleptického maligního syndromu a 
zvýšená citlivost k antipsychotikům; tito pacienti byli vyloučeni z klinických hodnocení. K projevům této 
zvýšené citlivosti může patřit zmatenost, otupělost, posturální nestabilita s častými pády doprovázející 
extrapyramidové příznaky. 
Hyperglykemie a diabetes mellitus
V průběhu léčby risperidonem byly hlášeny hyperglykemie, diabetes mellitus a zhoršení již existujícího 
diabetu. V některých případech byl hlášen předchozí přírůstek tělesné hmotnosti, což mohlo být 
predisponujícím faktorem. Spojení s ketoacidózou bylo hlášeno velmi vzácně a spojení s diabetickým 
kómatem vzácně. Doporučuje se příslušné klinické monitorování v souladu s užívanými doporučeními pro 
antipsychotika. U pacientů léčených jakýmkoli atypickým antipsychotikem, včetně risperidonu, je nutno 
monitorovat příznaky hyperglykemie (jako jsou polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienty 
s diabetem je nutno pravidelně monitorovat na zhoršení kontroly glukosy.  
Přírůstek tělesné hmotnosti
Při užívání risperidonu byly hlášeny významné přírůstky tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost je nutno 
pravidelně kontrolovat. 
Hyperprolaktinemie
Hyperprolaktinémie je častý nežádoucí účinek během léčby risperidonem. Je doporučeno stanovit hladinu 
prolaktinu v plazmě u pacientů s prokázanými nežádoucími účinky spojenými s prolaktinem (např. 
gynekomastie, menstruační poruchy, anovulace, poruchy fertility, snížení libida, poruchy erekce a 
galaktorea). 
Studie na tkáňových kulturách ukazují, že buněčný růst v lidských nádorech prsu může být stimulován 
prolaktinem. Ačkoli dosud nebyla v klinických a epidemiologických studiích prokázána přímá souvislost s 
podáváním antipsychotik, u pacientů s příslušnou anamnézou je nutno postupovat opatrně. U pacientů s 
existující hyperprolaktinemií a u pacientů s možnými tumory závislými na prolaktinu je nutno risperidon 
používat s opatrností. 
Prodloužení QT intervalu
Prodloužení QT intervalu bylo velmi vzácně hlášeno v post-marketingovém sledování. Jako u jiných 
antipsychotik je nutno při předepisování risperidonu postupovat opatrně u pacientů se známým 
kardiovaskulárním onemocněním, prodloužením QT intervalu v rodinné anamnéze, při bradykardii nebo 
   poruchách elektrolytové rovnováhy (hypokalemie, hypomagnesemie), protože risperidon může při 
současném užívání přípravků, které prodlužují QT interval, zvýšit riziko arytmogenního účinku. 
Křeče
Risperidon je nutno používat opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze nebo u jiných stavů, které potenciálně 
snižují křečový práh. 
Priapismus
Během léčby risperidonem se může objevit priapismus vzhledem k blokádě alfa-adrenergního účinku 
risperidonem. 
 
Regulace tělesné teploty
Antipsychotikům je přisuzována vlastnost rušit schopnost těla snižovat tělesnou teplotu. Pacientům, u 
kterých dojde k situacím přispívajícím ke zvýšení tělesné teploty, např. intenzivní cvičení, vystavení 
extrémním teplotám, současná léčba přípravky s anticholinergní aktivitou nebo dehydratace, je při 
předepisování risperidonu nutno věnovat příslušnou péči. 
Antiemetický účinek
V předklinických studiích s risperidonem byl pozorován antiemetický účinek. Pokud se tento účinek 
vyskytne u lidí, může maskovat příznaky a projevy předávkování některými léčivými přípravky nebo stavy, 
jako je střevní neprůchodnost, Reyův syndrom a mozkový nádor. 
Pacienti s poruchou funkce ledvin a jater
Pacienti s poruchou funkce ledvin mají oproti dospělým s normální funkcí ledvin sníženou schopnost 
eliminovat účinnou antipsychotickou frakci. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené plazmatické 
koncentrace volné frakce risperidonu (viz bod 4.2). 
Venózní tromboembolismus 
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem 
k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly 
by být před i během léčby risperidonem tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna 
preventivní opatření. 
Peroperační syndrom plovoucí duhovky
U pacientů léčených přípravky s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem, včetně risperidonu, byl 
během operací katarakty pozorován peroperační syndrom plovoucí duhovky (Intaroperative floppy iris 
syndrome = IFIS) (viz bod 4.8). 
IFIS může zvýšit riziko očních komplikací v průběhu a po operaci. Před operací by měl být oční 
chirurg informován o užívání přípravků s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem v současnosti 
anebo v minulosti. Potenciální přínos ukončení léčby alfa1- blokátorem před operací katarakty nebyl 
stanoven a musí být porovnán s rizikem ukončení léčby antipsychotiky. 
Pediatrická populace
Před předepsáním risperidonu dítěti nebo dospívajícímu s poruchou chování je nutno pečlivě zhodnotit 
fyzikální a sociální příčiny agresivního chování, jako je bolest nebo nepatřičné požadavky okolí. 
Sedativní účinek risperidonu je nutno u této populace důkladně monitorovat vzhledem k možnému vlivu na 
schopnost učit se. Změna doby podávání risperidonu může u dětí a dospívajících zlepšit vliv na útlum 
pozornosti. 
Risperidon byl spojován se středními přírůstky tělesné hmotnosti a body mass indexu (BMI). U pacientů se 
doporučuje před zahájením léčby změřit tělesnou hmotnost a dále ji pravidelně sledovat. Změny výšky v 
dlouhodobých otevřených extensních studiích byly v rámci očekávaných norem příslušných věku. 
Dlouhodobý vliv risperidonu na sexuální zrání a růst nebyl plně vyhodnocen. 
Vzhledem k potenciálnímu vlivu hyperprolaktinemie na růst a sexuální zrání u dětí a dospívajících je nutno 
uvážit pravidelné klinické posouzení endokrinologického stavu, včetně stanovení výšky, tělesné hmotnosti, 
sexuální zralosti, monitorování menstruace a jiných účinků potenciálně spojených s prolaktinem. 
Výsledky z malé post-marketingové observační studie ukázaly, že jedinci ve věkovém rozmezí 8−16 let, 
kteří užívali risperidon, byli v průměru přibližně o 3,0 až 4,8 cm vyšší než ti, kteří užívali jinou atypickou 
   antipsychotickou léčbu. Tato studie nebyla dostatečná ke stanovení, zda měla expozice risperidonu nějaký 
vliv na konečnou tělesnou výšku v dospělosti, nebo zda byl výsledek způsoben přímým účinkem risperidonu 
na růst kostí, nebo účinkem základního onemocnění na růst kostí nebo důsledek efektivnější kontroly 
základního onemocnění s následným vzestupem lineárního růstu. 
Během léčby risperidonem je nutno provádět pravidelná vyšetření extrapyramidových symptomů a jiných 
poruch hybnosti. 
Specifická doporučení pro dávkování u dětí a dospívajících jsou uvedena v bodu 4.2. 
Pomocná látka 
Laktóza
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo 
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.